Připojí-li Státní pozemkový úřad ke svému souhlasu s dohodou účastníků zrušeného reálního svěřenství záboru podléhajícího nějaké výhrady zakládající se na zákonu záborovém, nepřekáží to svěřenskému soudu, aby dohodu tu schválil a jest to věcí účastníků samotných, aby se buď výhradám podrobili aneb vymohli si upuštění od nich na pozemkovém úřadě.

(Rozhodnutí nejvyššího soudu v Brně z 2. února 1927 R I 38/27.)
Bývalý držitel reálního svěřenství stěžoval si do usnesení svěřenského soudu, jímž dohoda čekatelů přes to, že Státní pozemkový úřad připojil ku schválení svému určité výhrady, dohodu předce schválil.
Rekurs zůstal bez úspěchu. Odůvodnění druhé stolice:
Při schválení dohody musí se svěřenský soud říditi jedině předpisy zákona o zrušení svěřenství a shledá-li, že dohoda předložená tomuto zákonu vyhovuje, nemá příčiny, aby ji neschválil. K dohodě, která se týká zabraného majetku, jest dle § 13 zák. o zrušení svěřenství potřebí souhlasu státního pozemkového úřadu, jemuž dlužno všechna usnesení doručiti. Proto vyžádal si soud souhlas ten. St. ροz. úřad k dohodě zásadně svolil, vyhradiv si podmínky, které netýkají se zrušení svěřenství, nýbrž zakládají se na zákonu záborovém, pak ovšem nemá svěřenský soud žádné moci, aby St. ροz. úřad přiměl k tomu, by podmínky své změnil, nýbrž jest to věcí držitele svěřenství, aby změnu jich si vymohl.
Nejvyšší soud dovolacímu rekursu nevyhověl. Odůvodnění: Uplatňovanou nezákonnost dovozuje stěžovatel z toho, že prý schválení dohody stalo se předčasně. Rekurent neuvádí, kterému zákonnému předpisu schválení dohody odporuje. Z obecného předpisu § 13 zák. o zrušení svěřenství č. 179/1924 sb. z. a n. nelze dovoditi správnost jeho názoru, neboť podle něho nesmí svěřenský soud rozhodnouti bez souhlasu státního pozemkového úřadu, nelze však říci naopak, že by svěřenský soud, jakmile pozemkový úřad s dohodou souhlasí, mohl rozeznávati, zda se tak děje bezpodmínečně nebo s výhradami, s nimiž účastníci dohody po případě někteří z nich nebudou snad souhlasiti. Svěřenský soud může uvažovati jedině o tom, zda dohoda byla předložena ve lhůtě § 2 odst. 4., zda sjednána byla mezi osobami uvedenými v odst. 3. a zda nepříčí se účelu zákona, konečně zda státní pozemkový úřad s ní souhlasí. Jsou-li splněny tyto podmínky, nezbývá mu, než by dohodu schválil, ježto úprava poměru uvolněného svěřenství dohodou je podle § 2 odst. 1. právem osob tam vytčených. Co do výhrad připojených pozemkovým úřadem k schvalovací doložce, nezbývá, než by účastníci dohody, t. j. ti, kteří s výhradami nesouhlasí, buď se jim podrobili anebo vymohli si změnu nebo zrušení. Nelze jim však přiznati další právo, by dohodu znova upravili podle schvalovací doložky po případě od ní upustili vůbec, a není příčiny, by svěřenský soud sečkal, jak se účastníci zachovají k schvalovací doložce St. ροz. úřadu.
Soud ten, přezkoumávaje dohodu předloženou mu účastníky, musí míti nutně za to, že vzhledem k § 13 zák. č. 179/1924 byla sjednána s výhradou, že bude schválena St. ροz. úřadem. Jakmile se tak stalo, musí dohodu, odpovídá-li zákonným předpisům, schváliti bez ohledu na výhrady, na něž je vázán souhlas pozemkového úřadu. Schválením tím není rozhodnuto o oprávněnosti žádné z výhrad připojených St. ροz. úřadem k jeho schvalovací doložce, jak již rekursní soud správně dovodil, a nelze proto v něm shledati schválení výhrad těch, o jichž platnosti a závaznosti nemohou v tomto řízení soudy ani uvažovati, nejsouce příslušné k rozhodování o nich.
Schválení dohody svěřenským soudem neodporuje tudíž zákonu, a není důvodem podle § 16 pat. o nesp. říz.
-r.

Citace:

Připojí-li Státní pozemkový úřad ke svému souhlasu s dohodou .... České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1927, svazek/ročník 9, s. 52-53.