XIII. Státní starobní podpory.
Instituce st-ch st-ch podpor zavedena byla v Československu zák. ze dne 21. III. 1929, č. 43 Sb. jako doplněk sociálního pojištění, upraveného zák. č. 221/1924 Sb. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří (s novelami) a (dosud neprovedeným) zák. č. 148/1925 Sb. o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří. Podle zák. č. 221/1924 odpadají totiž z obligatorního starobního pojištění všechny osoby, které dne 1. VII. 1926 dokonaly neb překročily šedesátý rok svého věku. Zák. č. 43/1929 umožňuje jim přiznání st. st. p., jež je v podstatě penízem, který by jim stát poskytoval ve formě státního příspěvku k důchodu starobnímu, kdyby starobnímu pojištění podléhaly. Podstatným rozdílem mezi st. st. podporou a dávkou starobního pojištění tedy je, že udělení st. st. p. nepředchází pojistný poměr, ani placení jakéhokoliv příspěvku, nýbrž stačí životní povolání, jež by žadatele v případě, že by vyhovoval věkovým podmínkám, činilo účastným některých z uvedených dvou druhů starobního pojištění. Důsledkem ovšem zase je, že na starobní podporu není právního nároku, což zákon výslovně uvádí.
Prováděcí vládní nařízení k zákonu vydáno nebylo, nýbrž pouze prováděcí výnosy, jež vydalo ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem vnitra a financí. Jsou to zejména instrukce, vydané výnosem č. 2434/I/A/1929 ze dne 4. IV. 1929 a výnos č. 244/I/A/1930 ze dne 8. I. 1930.
Předpoklady pro přiznání st. st. p. uvádí cit. zákon v § 1. a 2., a to jednak positivně, jednak negativně. Podpora může býti udělena tomu, kdo:
1. je státním příslušníkem československým. — O přiznání podpory cizím státním příslušníkům viz dále;
2. dosáhl neb překročil dne 1. VII. 1926 šedesátý rok svého věku;
3. měl životní povolání takové povahy, že by byl účasten pojištění invalidního neb starobního buď jako zaměstnanec v námezdním poměru podle zák. č. 221/1924 Sb. nebo jako osoba samostatně hospodařící podle zák. č. 148/1925 Sb. (na př. jako živnostník, obchodník, rolník a pod.). Pro st. st. podporu nepřicházejí tedy v úvahu osoby, jež byly zaměstnány ve vyšších službách a byly by účastny pojištění pensijního. Pokud jde o horníky, na než by se vztahovalo pojištění u báňských bratrských pokladen, je otázka sporná, neboť zák. č. 43/1929 Sb. o tomto případu nemluví. Prakse interpretujíc zákon podle jeho sociálních intencí, přiznává st. st. podporu horníkům, vyhovují-li věkovým podmínkám a nenabyli nároku na starobní pojištění u bratrských pokladen. Výnosem ministerstva sociální péče č. 244/1930 bylo interpretováno ustanovení § 1. zákona tak, že starobní podpory mohou býti přiznány nejen osobám, jež by bezprostředně podléhaly pojištění, nýbrž které by pojištění toho byly i odvozeně účastny, tudíž i vdovy;
4. dosáhl věku 65 let. — Vzhledem k podmínce uvedené pod 2. nemůže býti tedy st. st. podpora přiznána osobě, jež sice dosáhla věku 65 let, ale narodila se po 1. VII. 1866, neboť pak přichází již v úvahu pro starobní a invalidní pojištění. Podmínka tato vztahuje se i na osoby samostatně hospodařící, byť i zák. č. 148/1925 Sb. o jejich starobním pojištění nebyl proveden;
5. je nemajetný — t. j. nemá jmění ani důchodu, jež by stačily k opatření jeho nejnutnějších životních potřeb;
6. je neschopen výdělku — t. j. nemůže pro nemoc nebo jiné tělesné neb duševní vady nebo se zřetelem k celkovému zdravotnímu stavu a tělesné soustavě konati práce přiměřené jeho schopnostem a dosavadnímu povolání. Zjištění této okolnosti vyžaduje se lékařským vysvědčením. Pouze u žadatelů dovršivších 70. rok věku se výdělečná nezpůsobilost předpokládá, neprokáže-li se opak toho;
7. není oddán opilství, tuláctví a není osobou štítící se práce;
8. není rozsudkem trestního soudu zbaven volebního práva do obce nebo čestných práv občanských pro spáchaný trestní čin. Výše st. st. p. upravena je v § 3 a 4 cit. zákona. Podpora činí 500 Kč na osobu ročně. Poskytne-li se dvěma žadatelům, žijícím ve společné domácnosti, snižuje se na 300 Kč ročně pro každého z nich. Jedině tehdy, jsou-li oba žadatelé trvale tak bezmocní, že stále potřebují pomoci, ošetřování a obsluhy jiné osoby, může obdržeti každá plnou částku 500 Kč ročně. Důležité omezení obsahuje odst. 3., § 3., cit. zákona, podle něhož se na st. st. podporu započítává jakékoliv zaopatření ať na penězích, či na dávkách naturálních, pokud spočívá na právním titulu. Nutno tedy započítati podporu peněžní neb naturální, již žadatel dostává od svých dětí, manžela aneb jiných osob povinných k tomu podle občanského zákona (zejména též zaopatření od dětí podle § 154 obč. zák.), dále podpory,, jež žadatel dostává z titulu veřejné péče chudinské, zejména od obcí domovských, a důchod neb podpory, jichž žadatel požívá jako válečný poškozenec, z pojištění úrazového, pensijního, invalidního, na podporách v nezaměstnanosti neb z jiného právního důvodu. Velmi sporné jsou případy, kdy žadatel dostává sice pravidelné zaopatření, jež však nespočívá na právním titulu, t. j. nemá na ně právního nároku (na př. od bývalého zaměstnavatele, od jiných příbuzných než dětí a pod.). Prakse řeší tyto případy tak, že podle výše takového zaopatření posuzuje, zda osoba ucházející se o tuto podporu může býti považována za tak nemajetnou, že přes to je na st. st. podporu odkázána. Ke st. st. podpoře poskytuje obec bydliště podporovaného příplatek. Ustanovení to je odchylkou od ustanovení chudinských, jež zatěžují obce domovské. Výše příplatku je odstupňována takto:
1. v obcích přes 50000 obyvatelů činí 20%;
2. v obcích přes 2000 ale ne přes 50000 obyvatelů 15%;
3. v obcích do 2000 obyvatelů 10%.
Obecní příplatek vypočítává se z částky 500 Kč neb (u dvou osob) 300 Kč, tedy bez ohledu na to, zda se snížila částka st. st. p. započtením hodnoty jiného zaopatření. Jestliže ovšem vzhledem k započtení jiného zaopatření nebyla st. st. podpora vůbec přiznána, odpadá i obecní příplatek, který dlužno považovati za pouhé akcessorium st. st. p.
Řízení o st-ch st-ch p-ách upraveno je jednak v §§ 5—7 cit. zákona, jednak v cit. výnosech ministerstva sociální péče a platí ovšem i ustanovení vlád. nař. č. 8/1928 Sb. Žádost se podává u obce bydliště žadatelova písemně neb ústně. Správnost údajů směrodatných pro posouzení, zda žadatel vyhovuje podmínkám pro přiznání st. st. p. musí býti potvrzena obcí pobytu a obcí domovskou.
O žádosti rozhoduje okresní úřad, příslušný podle místa pobytu. Proti rozhodnutí okresního úřadu je možno si stěžovati k zemskému úřadu podle všeobecných zásad řízení správního. Stěžovati může si především obec pobytu, a to v případě přiznání st. st. p., neboť tím vyslovena jest zároveň povinnost platiti obecní příplatky. Ačkoliv na st. st. podporu není právního nároku, připouští prakse všeobecně i stížnosti žadatelů, jichž žádosti byly zamítnuty, a stížnosti takové vyřizují zemské úřady meritorně.
Obec pobytu resp. obec domovská je povinna vésti v patrnosti osobní a hospodářské poměry podporovaného a hlásiti okresnímu úřadu každou změnu, jež má vliv na další poskytování st. st. p. Takové změny je povinen hlásiti okresnímu úřadu též sám podporovaný. Sezná-li okresní úřad na základě těchto oznámení nebo i jinak, že jde o změny směrodatné pro trvání neb snížení st. st. p., z povinnosti úřední podporu odejme nebo sníží. Zhorší-li se však osobní a hospodářské poměry zamítnutého žadatele neb žadatele, jemuž přiznána byla snížená podpora, rozhodne okresní úřad o přiznání nebo zvýšení podpory jedině tehdy, podá-li žadatel novou žádost u obce pobytu.
Dostával-li někdo podporu neprávem buď vzhledem ke konkurenci se započítatelným zaopatřením jiným nebo že nebyl nemajetný, je povinen nahraditi státu a obci pobytu způsobenou škodu. O sporech rozhoduje okresní úřad s konečnou platností.
Výplatu st. st. podpor provádějí účtárny zemských finančních ředitelství pro osoby, bydlící v obvodu jejich působnosti. Se st. st. podporou poukazují se současně i obecní příplatky, jichž náhradu opatřuje si finanční správa zpravidla srážkou s přirážkových podílů jednotlivých obcí. Poukazy mají se vypláceti podle zákona měsíčně předem. V zájmu zjednodušení administrativy bylo však poukazování upraveno tak, že poukazy se provádějí čtvrtletně, t. j. v měsíci březnu, červnu, září a prosinci, totiž dva měsíce pozadu a jeden měsíc předem. Bylo sporno, co se má státi se splatnou ale nevyplacenou částkou st. st. p., když podporovaný zemřel před poukazem výplaty. Administrativním opatřením (výnos ministerstva sociální péče č. j. 5894/I/A/30 v dohodě s ministerstvem financí) byla stanovena zásada, že v takových případech může býti splatná částka vyplacena chudým dědicům, pakli podporovanému vypravili pohřeb neb ho v nemoci podporovali.
Čsl. občanům bydlícím v cizině může poskytnouti st. st. podporu ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí. Kromě ostatních podmínek jest zde ještě třeba, aby šlo o případy zvláštního zřetele hodné (§ 2, odst. 2., cit. zák.). Žádosti se podávají prostřednictvím čsl. zastupitelských úřadů v cizině.
Cizincům, bydlícím na území republiky Čsl., může býti přiznána st. st. podpora jen za předpokladu reciprocity. Podmínky reciprocity dány jsou dosud jedině pro příslušníky republiky Německé a království Belgického.
Zákon má veliký význam pro osoby, které pro věk odpadly ze sociálního pojištění, a zejména v době krise nabyly st. st. p. neobyčejného rozsahu, který se arci stále zmenšuje:
Počet percipientů Státní starobní podpora Obecní příplatek Koncem roku 1931 175.136 70,236.581 10,285.580 „ „
1932 198.362 78,798.999 10,757.335 55 55
1933 187.031 80,658.349 11,145.182 „ ,,
1934 172.527 76,680.262 10,664.024 „
1935 159.429 70,872.353 9,942.036
Kamil Šlapák.