XII. Pojištění (invalidní a starobní) osob samostatně hospodařících.
Zavedení veřejnoprávního sociálního pojištění pro osoby samostatně hospodařící domáhali se živnostníci a obchodníci již před světovou válkou. Když pak po válce samostatný stát Československý přikročil k uzákonění dlouholetého požadavku dělnického po zavedení invalidního, starobního a pozůstalostního pojištění dělníků, žádali nejen obchodníci a živnostníci, nýbrž též zemědělci dobudování našeho systému sociálního pojištění osob námezdně pracujících pojištěním osob samostatně hospodařících.
Toto pojištění bylo uskutečněno zák. z 10. VI. 1925, č. 148 Sb. Zákon ten však dosud nevešel v účinnost. Příčiny toho dlužno spatřovati v tom, že mezi hlavními složkami zájemníků na tomto zákoně, totiž mezi zemědělci a živnostníky a obchodníky nebylo jednoty o tom, zda zákon má nabýti účinnosti již v době hospodářské depresse. Mimo to zemědělci kladli větší váhu na pojištění starobní (pro případ invalidity jsou částečně pojištěni u úrazových pojišťoven), kdežto živnostníci a obchodníci, kteří hned od počátku měli proti zákonu námitky (vysoké pojistné, nízké dávky, dlouhá čekací doba) by chtěli doplnění zákona zavedením též pojištění nemocenského. Konečně se ukazuje nutnost novelovat zákon vzhledem ke zkušenostem získaným v pojištění dělnickém a pensijním.
Rozsah pojistné povinnosti: Pojištění podle zák. č. 148/1925 Sb. podléhá každá fysická osoba, která na vlastní účet provozuje výdělečný podnik, podrobený všeobecné dani výdělkové, nebo jinaké zaměstnání podrobené této dani nebo používá jako zemědělec půdy, která podléhá dani pozemkové, po případě dává půdu obdělávati na vlastní účet. Podmínkou je, aby činnost tato nebyla vykonávána jako zaměstnání vedlejší nebo příležitostné. Z pojištění jsou vyňaty zejména osoby mladší 18 a starší 60 let, dále manželka a blízcí příbuzní pojištěncovi, kteří s ním bydlí ve společné domácnosti, výměnkáři a osoby, které požívají důchodu ze sociálního pojištění. Důvodová zpráva počítá, že pojištění bude podléhati asi 1173000 osob.
Pojištění vzniká teprve na základě přihlášky a nikoli jako u pojištění zaměstnanců již počátkem výkonu zaměstnání. Povinnost hlásiti se k pojištění vzniká však počátkem výkonu prací, podrobených pojistné, povinnosti.
Nositelem pojištění je Pojišťovna osob samostatných v Praze, jejímiž orgány jsou 40ti členný výbor, 11ti členné představenstvo a obvodové úřadovny. Pojištění má poskytovati tyto dávky: Důchod invalidní, starobní, vdovský (vdovecký), sirotčí, vychovávací příplatek na děti, odbytné.
Nárok na dávky (mimo odbytné) vzniká uplynutím čekací doby, která činí 36 příspěvkových měsíců. Na důchod invalidní má nárok pojištěnec, který je invalidní a jehož výdělek z pojištěné činnosti klesl následkem invalidity pod polovinu průměrného výdělku posledních 3 let. Za invalidního se pokládá, kdo pro nemoc, která pravděpodobně nebude vyléčena do roka, nebo pro jiné vady tělesné či duševní, nepřivoděné úmyslně, jest úplně neschopen výdělku v posledním povolání. Invalidní důchod se skládá ze základní částky 500 Kč a zvyšovacích částek 3-20 Kč za každý příspěvkový měsíc. Roční příspěvek státu činí 500 Kč.
Důchod starobní přísluší pojištěnci při dosažení 65. roku. Skládá se z týchž částí jako důchod invalidní. Nejvyšší jeho výměra by činila 2804 Kč.
Vychovávací příplatek k důchodu invalidnímu nebo starobnímu poskytuje se ve výši desetiny důchodu na každé dítě mladší 17 let.
Na vdovský důchod ve výši poloviny důchodu invalidního nebo starobního má nárok vdova invalidní. Státní příplatek činí 250 Kč ročně. Vdovecký důchod se poskytuje za podmínek důchodu vdovského tehdy, vyživovala-li pojištěnka rodinu.
Nárok na důchod sirotčí mohou uplatňovati děti mladší 17 let. Důchod jednostranně osiřelého dítěte činí pětinu, oboustranně osiřelého dvě pětiny důchodu invalidního nebo starobního. Státní příplatek činí 100 Kč, případně 200 Kč ročně, nejvýše. 500 Kč dohromady.
Odbytné náleží pozůstalým (manželu, dětem, rodičům, sourozencům), jednak zemřel-li pojištěnec dříve, než uplynula čekací doba, a to ve výši ročního důchodu, na který by pojištěnec byl měl nárok, kdyby byl dokončil čekací dobu, jednak zemřel-li pojištěnec po dokončení čekací doby nebo zemřel-li důchodce, a to ve výši ročního důchodu, jehož zemřelý požíval, nebo na který měl nárok. Po dokončení 120 příspěvkových měsíců se zvyšuje odbytné o 5% za každý příspěvkový rok. Odbytné ve výši trojnásobku důchodu přísluší také vdově, která se znovu provdá.
Nárok na dávky možno uplatňovati i tehdy, nastal-li pojistný případ do jednoho roku po zániku pojistné povinnosti. Placením uznávacího poplatku možno si zachovati získané nároky bez časového omezení. Zákon o pojištění osob samostatně hospodařících má obdobná ustanovení jako zákon o sociálním pojištění dělníků ve věci konkurence důchodů, dobrovolného pojištění, oživení nároků, připojištění, odnětí nároku na dávky, zastavení výplaty dávek, změny dávek a promlčení nároku a konečně ve věci léčebné péče obnovení výdělečné schopnosti nebo odvrácení či zmírnění invalidity.
Pojistné má činiti 22 Kč měsíčně a může býti pro určité vrstvy sociálně slabé rozhodnutím vlády sníženo na 12 Kč měsíčně.
Josef Kotek.
Citace:
Pojištění (invalidní a starobní) osob samostatně hospodařících. Slovník veřejného práva Československého, svazek IV. S až T. Brno: Nakladatelství Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, 1938, s. 423-425.