Stavební právo.

A. St. p. v zemích českých. I. Stavební řády. II. Úřady, řízení. III. Plány polohy. IV. Parcelace, přeměna parcely pozemkové v parcelu stavební. V. Ulice, třídy, náměstí. VI. Stavební čára, niveau. VII. Postup pozemků pro ulice. VIII. Stavební konsens. IX. Dohled na provádění staveb a na stavby již zřízené. X. Přestupky, Literatura. — B. Stavební právo v zemi Slovenské a Podkarpatoruské.

A. St. p. v zemích českých.

I. Stavební řády. Stavební právo veřejné je soubor právních norem, které upravují provádění staveb se zřetelem na veřejné zájmy činností tou dotčené. Jsou to ponejvíce normy policejní, jimiž oprávnění plynoucí primérně z práva vlastnického, pozemek zastavěti, v zájmu veřejném podrobuje se různým omezením. K těmto normám povahy policejní připojují se v kodifikacích práva stavebního normy, které positivně podporují veřejné zájmy, ukládajíce vlastníkům pozemků resp. stavebníkům zvláštní oběti ve prospěch těchto zájmů. Svými počátky stavební právo sahá hluboko do dob státu policejního, který velkou řadou specielních norem z různých ohledů policejních zasahoval do stavební činnosti svých poddaných. Byly to především ohledy policie požární, které vedly k takovým zásahům; požární řády z druhé poloviny XVIII. stol. obsahují první počátky práva stavebního, materielního i procesního. (Viz Hácha „Stav. konsens" ve Spr. Obz. 1919, str. 267 sq).
Ještě v době absolutismu — v první polovině XIX. stol. — dochází k prvním kodifikacím práva stavebního. Ústava rakouská ponechala úpravu práva stavebního legislativě zemské,která se brzy—ač ne vždy šťastně — tohoto úkolu podjala. Rychlý vývoj poměrů, rostoucí požadavky volné komunikace, veřejného zdravotnictví, požadavky aesthetické, vymoženosti technické vyvolaly pak v době nepříliš dlouhé nové úpravy zemských stav. řádů v létech osmdesátých a devadesátých. Na Moravě došlo k novelisaci obou tamních stav. řádů ještě bezprostředně před světovou válkou. V Čechách naproti tomu zůstalo při pouhých osnovách.
Doba popřevratová přinesla některé změny zemských stav. řádů, požadované poválečnými poměry, zejména ve spojitosti s podporou stavebního ruchu. V posledních létech zahájeny pak kroky k jednotné kodifikaci stav. práva pro celé území republiky.
V historických zemích jsou nyní v platnosti:
I. Stav. ř. ze dne 10. IV. 1886, č. 40 z. z. česk., pro Prahu a předměstské obce, rozšířený zák. ze dne 22. II. 1887, č. 16 z. z., na Plzeň a zák. ze dne 26. XII. 1887, č. 71 z. z., na Čes. Budějovice, a novelisovaný v §§ 79 a 80 zák. ze dne 5. X. 1902, z. z. č. 73. Další změna nastala zák. ze dne 15. IV. 1919, č. 211 Sb., o stavebních úlevách, jehož platnost byla rozšířena zák. ze dne 23. V. 1919, č. 280 Sb., na Plzeň a Čes. Budějovice. Zák. ze dne 6. II. 1920, č. 114 Sb., rozšířena byla platnost stav. řádu z r. 1886 na celé území Velké Prahy, uvedené v § 1 tohoto zákona. Stavebně-právní předpisy obsahuje dále zák. ze dne 5. II. 1920, č. 88 Sb., jímž zřízena pro hlav, město Prahu Státní regulační komise. Po stránce kompetenční nastala změna stav. řádu Pražského zák. ze dne 6. II. 1920, č. 116 Sb., jímž zřízen stav. sbor hlav. města Prahy jako odvolací stolice ve věcech stavebních.
II. Stav. řád pro ostatní obce v Čechách ze dne 8. I. 1889, č. 5 z. z., změněný v § 99 zák. ze dne 7. V. 1897, č. 26 z. z., a v § 96 zák. ze dne 17. IX. 1907, č. 58 z. z. Platí také pro Vitorazsko (opatř. Stálého výboru č. 450/1920 a vlád. vyhl. č. 243/1925 Sb.).
III. Stav. řád ze dne 16. VI. 1894, č. 63 mor. z. z., novelisovaný zák. ze dne 16. VI. 1914, č. 39 z. z., pro města Brno, Olomouc, Jihlavu, Znojmo a jich předměstí. Místní obvod platnosti jeho, pokud jde o tyto obce předměstské, stanoven místodrž. nař. ze dne 6. X. 1903, č. 64 z. z., a ze dne 27. VI. 1910, č. 51 z. z. Zák. ze dne 16. IV. 1919, č. 213 a 214 Sb., rozšířena platnost tohoto stav. řádu na všechny obce podle § 1 cit. zák. sloučené s Brnem resp. s Olomoucí. Doplněn resp. změněn byl zák. ze dne 23. V. 1919, č. 277 Sb., o stav. úlevách. Nař. č. 174/1928 Sb. platnost jeho — mimo předpisy kompetenční — pro města Jihlavu a Znojmo dotčena nebyla. — Srov. Boh. adm. 10268.
IV. Stav. řád ze dne 16. VI. 1894, č. 64 z. z. mor., novelisovaný zák. ze dne 16. VI. 1914, č. 44 z. z., platný pro ostatní obce moravské incl. mor. enklávy ve Slezsku, a pro Valticko (opatř. Stálého výboru č. 450/1920 a vlád. vyhl. č. 242/1925 Sb.).
V. Stav. řád ze dne 2. VI. 1883, č. 26 z. z. pro Slezsko. Na základě zák. č. 76/1920 Sb. a vlád. nař. č. 321/1920 Sb. platí tento stav. řád také na Hlučínsku.
VI. Stavebně-právní předpisy obsahují posléze zákony o stav. ruchu (č. 100/1921, č. 45/1922, č. 35/1923, č. 58/1924, č. 44/1927, č. 43/1928, č. 32/1929, opatř. Stálého výboru č. 155/1929, zák. č. 45/1930, č. 164/1932, č. 32/1934, vlád. nař. č. 159/1934), poslední č. 65/1936 Sb. v hlavě II.
Poznámka: V dalším citují se: stav. ř. pro Prahu = Pr., pro Čechy-venkov = č., pro Brno = Br., pro Moravu-venkov = M., pro Slezsko = Sl.
II. Úřady, řízení. Říšský zák. obecní ze dne 5. II. 1862, č. 18 ř. z., vymezuje vlastní obor působnosti obecní, přikázal jemu také stavební policii, vykonávání řádu stav. a udělování policejních povolení stav. (čl. V. b. 9). Stejné ustanovení pojato pak do zemských zákonů o zřízení obecním. Důsledně také stav. řády, upravujíce kompetenci ve věcech stav., svěřují provádění stav. řádu v I. stolici zásadně orgánům obecním, pro něž v případě pochybnosti mluví presumpce. Nezákonný zásah vyššího úřadu do této kompetence obce, která jí přísluší jako její právo, překročením hranic mocí dozorčí nebo pravomoci instanční, je nepřípustným zkrácením práva obce na samosprávu, proti němuž obec může se brániti i stížností na N. s. s. (Boh. adm. 9624, 10086.) Podle stav. ř. Č. jest pravidelnou I. stolicí „obecní představenstvo" (der Gemeindevorstand), t. j. obecní rada (Budw. A 10110 a v stejném smyslu n. s. s. 11. I. 1928, č. j. 304/1928, na rozdíl od dřívějšího n. s. s. ze 7. IV. 1923, č. j. 5850/1923, jenž pokládá za I. stolici obecního starostu; tak i Budw. A 3531), v Liberci městská rada. Stav. řád Moravský a Slezský ustanovují za pravidelnou I. stolici obecního starostu; poněvadž jde o věc „podle nařízení zákonného vznesenou na starostu”, zůstala tato kompetence obecního starosty § 7 zák. č. 76/1919 Sb. nedotčena. Kompetence v statutárních městech ve Slezsku (nyní pouze Opava) řídí se statutem; podle toho je v Opavě stav. úřadem I. stolice purkmistrovský úřad. Podle stav. ř. Pr. je pravidelnou I. stolicí v Praze magistrát, mimo Prahu „obecní představenstvo” (der Gemeindevorstand). Stav. ř. Br. určuje za I. stolici v stát. městech obecní (v Brně dle terminologie městského statutu: městskou) radu, v ostatních obcích obecního starostu.
V určitých věcech povahy závažnější přísluší rozhodovati v I. stolici vyššímu orgánu obecnímu, t. j. obecnímu zastupitelstvu (mimo Liberec, kde zůstává příslušnou městská rada, a mimo Slezsko, kde rovněž není změny kompetence), resp. v Praze městské radě. Jest to zejm. stanovení plánů polohových a regulačních, určení stav. čáry a úrovně, úprava šířky ulic, stok a potrubí povolení k přeměně parcely pozemkové ve stavební a povolení parcelační, dále porůznu povolení ke stavbám, jež se provádějí tou kterou obcí nebo fondem jí spravovaným nebo zvláštní měrou dotýkají se zájmů obce, povolení ke stavbám za podmínek ulehčujících, zákazy stavební ohledně jednotlivých budov a n. j. Srov. v tom směru jednotlivé stav. řády!
Postup instanční upraven jest různě. Stav. ř. M., Br. a Sl. přijaly instanční pořad obecního zřízení: kde v I. stolici rozhodl obecní starosta resp. obecní rada, jde odvolání v II. stolici na obecní zastupitelstvo a v III. stolici na zemský výbor. Rozhodovalo-li v I. stolici obecní zastupitelstvo, rozhoduje v II. a poslední stolici zemský výbor. Podle § 5 org. zák. č. 125/1927 Sb. přešla tato kompetence zemského výboru na zemský úřad, a § 1 vlád. nař. č. 96/1928 Sb. byla — pokud nejde o města statutární — přenesena na okresní úřady. Otázka, je-li toto rozhodnutí okresního úřadu konečné, či je-li ve smyslu čl. 8 org. zák. č. 125/1927 Sb. přípustno další odvolání na zemský úřad, byla na rozdíl od dřívějších judikátů Boh. adm. 9930 a 10150/1932 usnesením admin. pléna n. s. s. z 22. V. 1933 rozhodnuta ve smyslu posléze uvedeném (Boh. adm. 10656, 10657, 10939). Podle stav. ř. M. a Br. rozhoduje za předpokladů § 136 a) M. a § 129 a) Br. v I. a jediné stolici zemský výbor resp. nyní zemský úřad, a dle vlád. nař. č. 96/1928 Sb. — mimo města statutární — okresní úřad, z jehož rozhodnutí by slušelo připustiti dle čl. 8 org. zák. odvolání na zemský úřad. Také v Liberci je II. stolicí obecní zastupitelstvo a III. stolicí zemský výbor, jehož kompetenci vykonává nyní rovněž jako stolice poslední zemský úřad.
Stav. ř. Č. odchýlil se od zásady obecního zřízení a stanovil mimo Liberec jako II. stolici — nechť v I. stolici rozhodovalo obecní představenstvo či obecní zastupitelstvo — výbor okresní a v III. stolici výbor zemský. Podle zákona organisačního přešly tyto kompetence na okresní resp. zemský úřad. Týž pořad platí podle stav. ř. Pr. pro obce mimo Prahu. V Praze rozhoduje v II. stolici stavební sbor (§§ 5 a 11 zák. č. 116/1920 Sb.), v III. stolici konečně zemský výbor resp. podle organisačního zákona zemský úřad.
Odchylný postup instanční stanovily zákony o stav. ruchu pokud jde o povolení stavby obytných domů, které se provádějí se státní podporou podle zákona o stavebním ruchu, a o povolení staveb, pro které se stavebník dožaduje úlev podle zákona o stavebním ruchu. O odvoláních rozhoduje totiž veskrze jako II. a poslední stolice zemský úřad, na nějž ostatně přímo devolvuje rozhodnutí, nevydá-li stav. úřad I. stolice rozhodnutí nejdéle do 15 dnů po podání žádosti, v kterémžto případě zemský úřad rozhoduje, jako jediná stolice (Boh. adm. 1327, 1791, 1797, 9729, 10055, 10652, 11207, 11556, 11819). Dřívějším zákonům o stavebním ruchu známý institut mimořádné stížnosti na ministerstvo veřejných prací, která neměla však povahy opravného prostředku (Boh. adm. CCV a 2912, 9729), zák. o stav. ruchu č. 45/1930 Sb. již nepřejal.
V některých případech je stav. úřadem I. stolice úřad politický; v těchto případech řídí se postup instanční cele předpisy zákona organisačního.
Pokud jde o stavby železniční, platí dle všech stav. řádů příslušná zvláštní ustanovení o nich daná, kterými je příslušnost k povolení jich vyhrazena úřadům železničním. Bližší o těchto výjimkách viz Povolení stavební!
Obecní úřad stav. i v této své funkci podroben jest dozoru politických úřadů podle předpisů obecního zřízení o státním dozoru nad obcemi. Stav. ř. Č. zmiňuje se také o dozoru okresního výboru nad obcemi, aby náležitě vykonávaly stav. řád (§§ 133 a 135); ustanovením tím nebyly však pro okresní výbory založeny nějaké zvláštní dozorčí kompetence, které by přesahovaly dozorčí oprávnění příslušející jim již dle obecního zřízení (Budw. A 3531, 3920, 5569, Boh. adm. 2749, 9320).
Stav. řády moravské (M. § 136 a, Br. § 129 a) vybudovaly podrobně také dozor zemského výboru nad stav. úřady obecními. Nezachoval-li stav. úřad obecní lhůty jemu zákonem určené pro to které jednání nebo rozhodnutí, jest zemský výbor povinen k dozorčí stížnosti strany věc vyšetřiti. Shledá-li stížnost důvodnou, nařídí, jde-li o opomenuté jednání nebo rozhodnutí obecního starosty nebo obecní rady, dodatečné provedení opomenutého úkonu. Nebylo-li v stanovené lhůtě tomuto příkazu vyhověno, nebo jde-li o opomenutí obecního zastupitelstva, ať jako I., ať jako II. stolice, zaniká rozhodovací kompetence obecního úřadu stavebního a devolvuje na zemský výbor, který — proveda eventuelně potřebné komisionelní řízení — rozhodne ve věci sám. Útraty takového komisionelního řízení předepsati jest k náhradě provinilému obecnímu starostovi, radě nebo — při liknavosti obecního zastupitelstva — obci; kromě toho jest provinilým obecním orgánům uložiti pořádkové pokuty do 500 Kč. Obé vymáhá se exekucí politickou. Vlád. nař. č. 96/1928 Sb. byla tato působnost zemského výboru přenesena na okresní úřady (Boh. adm. 11535/1934). (Vzhledem k ustanovení § 99 org. zák. mohou se vyskytnouti pochybnosti kompetenční, ježto v uvedené působnosti zemského výboru jsou obsaženy jednak funkce dozorčí, jednak právo rozhodovati instančně.) Zemskému úřadu nepřísluší ve věcech stavebních moc dozorčí, která by jej opravňovala rušiti ex offo pravoplatná rozhodnutí stolic nižších (Boh. adm. 2749, 11064). Řízení ve věcech stavebních je rozvrženo na několik stadií. Nehledě k řízení o plánech polohy, které nemá vůbec povahy řízení se stranami, koná se aspoň principielně zvláštní řízení o rozdělení pozemku na místa stavební, případně o přeměnu parcely pozemkové ve stavební, o stanovení stavební čáry a niveau, a posléze řízení o povolení stavební. V prvním stadiu — plány polohy — jde o povšechnou regulaci obecního území a stanovení direktiv pro stavební rozvoj obce. Předmětem druhého stadia — parcelace a určení stav. čáry a niveau — je podrobná konkrétní regulace plochy vlastníkem určené k zastavění. V třetím stadiu jde o stavebně-policejní povolení konkrétního stav. projektu. Příslušné předpisy procesní budou uvedeny na těch kterých místech.
Všeobecných procesních norem, které by se vztahovaly na všechna tato stadia, je velmi poskrovnu. Stav. ř. Č. § 132 ustanovuje pouze o řízení rekursním všeobecně, že každý rekurs podati jest v preklusivní lhůtě 14 dnů u stolice I.; odvolací lhůta je zachována toliko tehdy, když odvolání ve lhůtě k stav. úřadu skutečně došlo (Boh. adm. 9970). Ustanovení to platí nyní pouze pro odvolání z rozhodnutí stav. úřadu obecního (srov. Boh. adm. 9970 a 10164). Odvolání z rozhodnutí okresního úřadu dlužno podle § 76 spr. ř. č. 8/1928 Sb. podati u okresního úřadu ve lhůtě 15denní, počítané podle § 75 spr. ř. (Boh. adm. 10388). Mimo případy, kde by z prodlení hrozilo nebezpečí, má rekurs účinek odkladný.
Stejná ustanovení má stav. ř. Pr. v § 126, a platí tu obdobně to, co řečeno právě ohledně stav. ř. Č.
Ještě kusejší je stav. ř. Sl., jenž v § 105 ohledně odvolacího řízení odkazuje na předpisy obecního zřízení, a pokud se týče odvolání z rozhodnutí úřadů politických na všeobecné předpisy politické. Podle toho činí lhůta k odvolání z rozhodnutí obecních orgánů 14 dní (§ 12 zák. č. 76/1919 Sb.), lhůta k odvolání z rozhodnutí o žádosti stavební dle § 31 stav. ř. 8 dní. Pro odvolání z rozhodnutí úřadů politických platí nyní ustanovení spr. ř. č. 8/1928 Sb.
Podle moravských stav. řádů (M. § 136, Br. § 129) podati jest každé odvolání v nepřestupné lhůtě 14 dnů, počítaje dnem po doručení, písemně nebo telegraficky, u stav. úřadu I. stolice. Při tom den, kdy odvolání odevzdáno poště nebo telegrafu, platí za den podání. Připadne-li poslední den lhůty na neděli nebo svátek, končí lhůta teprve příštím dnem všedním. Doručení rozhodnutí o odvolání děje se způsobem stanoveným v § 37 resp. 35 po doručování obsílek ke stav. komisi. Pokud se týče změn nastalých organisačním zákonem resp. správním řádem, platí obdobně to, co řečeno shora. Odvolání má zásadně účinek odkladný, leč by šlo o opatření dle § 129 resp. 123 (stavebně-policejní opatření ohledně budov již zřízených) a bylo tu nebezpečí v prodlení, o čemž rozhoduje stav. úřad I. stolice s vyloučením opravného prostředku. Pro Moravu viz také zák. č. 55/1914 z. z.
Podle zákona o stav. ruchu činí lhůta k odvolání z rozhodnutí obecního úřadu stavebního 8 dní (k tomu srov. Boh. adm. 10450, 10652).
O doručování ve věcech stavebních srov. Boh. adm. 8969, 9675.
Pro řízení, které provádějí ve věcech stavebních úřady politické, platí nyní spr. ř. č. 8/1928 Sb. Ustanovení jeho nevztahuje se však na řízení prováděné před stav. úřadem obecním (Boh. adm. 12022/1935), ani na řízení prováděné městem se zvláštním statutem v oboru vlastní působnosti obecní (Boh. adm. 10086). Pokud se týče nákladů řízení prováděného v stav. věcech před úřady politickými srov. Boh. adm. 9930. Co do rozsahu rozhodovací pravomoci odvolací instance stavební za účinnosti § 81 spr. ř. č. 8/1928 Sb. srov. Boh. adm. CCCCXXXIII/1932 a 10340/1933.
Egon Zeis.
III. Plány polohy.
I. Myšlenka plánování měst ve stavebním právu českých zemí. Pevný plán pro stav. vývoj hromadných sídlišť jest nepochybně velmi stará myšlenka a velmi stará zvyklost, která tvoří zvláštní kapitolu dějin kulturních a zejm. dějin výtvarného umění, ač dějepis nevěnuje jí tolik pozornosti, kolik věnuje na př. stav. slohům. Krásná náměstí i našich starých měst, pokud unikla pustošícím a nejednou zbytečným zásahům novodobých regulací, ukazují v půdorysu i ve výstavbě tak velké hodnoty umělecké, že sotva mohly vznikati nahodile a bez závazného plánu. Historie právní stránky plánování jest však ještě temnější než dějiny vznikání městských plánů. Dostav, zákonodárství našich zemí, které již od prvé polovice minulého století spělo ke kodifikaci roztroušených předpisů stavebních, vniká myšlenka plánování měst a obcí jen velmi povlovně.
Pražský řád stavební vydaný guberniálním nařízením z r. 1815 neznal ještě městského plánu. Český stav. řád pro města (kromě Praky) a venkov, vydaný guberniální vyhláškou z r. 1833, již požaduje „hlavní plán", ale jen pro zakládání nových vesnic a pro znovuzřizování vesnic neb jejich větších částí, když byly zničeny požárem nebo povodní. Rozšířená a zdokonalená republikace tohoto řádu stavebního z r. 1845 pokročila jen potud, že pamatuje na regulační plány i pro jednotlivé ulice městské, jež byly živelní pohromou zničeny. Stanoví však již podrobnější obsah, jejž plány tyto mají míti. Policejnímu státu nechyběly ovšem prostředky úředního zásahu, když šlo o zakládání nových částí měst. Příklad podává český guberniální dekret z r. 1817, jímž byl předepsán plán pro založení pražského předměstí před Špitálskou branou, to jest pro dnešní Karlín. Plánem tímto byly podrobně stanoveny poloha a rozměry náměstí, šířka ulic, poloha kostela, hostinců, jatek a oblast pro lomozné živnosti. Všecky tyto předústavní plány vznikaly aktem úřadů krajských neb gubernia, a jest zajímavé, že předcházela jim komisionální řízení za účasti zájemníků.
Český řád stavební z r. 1864, počítaje s nedávno zavedenou samosprávou obecní, vkládá sdělávání t. zv. hlavních plánů polohy (Hauptlagerplan) do rukou obcí, vyhražuje však nadřízenému úřadu politickému (místodržitelství) schválení těchto plánů a podmiňuje zakládání nových částí města a nových osad povolením tohoto úřadu. Jinak nejde však stav. řád tento podstatně dále než stav. řád z r. 1845, až na to, že ukládá každé obci poříditi správné plány znázorňující dosavadní situaci, do nichž mají býti zakresleny regulační čáry „ze zvláštních důvodů nebo podle zvláštních nařízení nově stanovené".
Stav. řád pro Markrabství moravské z r. 1870 neliší se valně od českého řádu stavebního z r. 1864. Předpisy o rozdělení pozemku na staveniště (§ 65 a násl. čes. a § 58 a násl. mor. řádu stav.) nahražují do jisté míry příští plán polohy. Slezský stav. řád z r. 1883 jest celkem na stejném stupni vývoje jako český stav. řád z r. 1864 a moravský z r. 1870, a setrval na něm podnes, jak bylo i v judikatuře správního soudu (Budw. A 5869/1908 a Boh. adm. 9578/1931) konstatováno.
Za tohoto stavu práva bylo možno čeliti divokému, jednotným hlediskem neusměrněnému rozšiřování obcí jen tím, že k zakládání nových částí města bylo potřebí povolení vyšších úřadů. Pojem zakládání nové části vykládán byl velmi široce, takže prakticky každá parcelace v území nezastavěném byla vázána na toto povolení (Budw. A 3960/1888 a 4028/1888).
Teprve změněné hospodářské poměry doby následující, vyvolávajíce čilejší ruch stavební, nutily zákonodárce, aby pečoval o plánovitou úpravu stav. rozvoje obcí. K slovu dostávala se také veřejná hygiena a smysl estetický, jemuž starší normy v duchu názoru doby snažily se hověti jen tím, že předpisovaly přímočarost ulic a symetrii všech veřejných prostranství.
Prvý energický krok ku předu znamená osnova pražského stav. řádu, kterou český zemský výbor r. 1882 zemskému sněmu předložil a na níž se zemský sněm po návrhu sněmovní komise z téhož roku (referentem byl poslanec dr. Baernreither) 18. X. 1884 usnesl. Osnova tato připravena byla s velikou pečlivostí a prozrazovala rozsáhlý rozhled po soudobém stavu stav. zákonodárství. Plán polohy, jehož sdělání bylo obci pražské uloženo, měl býti velmi podrobný a stanoviti závazným způsobem stav. čáry, rozsáhlost, šířku a svah prostranství, tříd a ulic, které mají se buď upraviti nebo znova založiti, a to vše se zřetelem na rozvoj města Prahy a jeho předměstí a se zřetelem k poměrům místním, k bezpečnosti a usnadnění komunikace, jakož i k zájmům zdravotnickým a estetickým. Plán tento byl zřejmě myšlen jako definitivní a zásadně neměnitelný plán pro celé území města i předměstí, a úchylky měly býti přípustný jen za souhlasu zemského výboru a místodržitelství. Když osnově této nedostalo se panovníkovy sankce, usnesl se sněm zemský po návrhu sněmovní komise ze 7. I. 1886 (zpravodajem byl Josef Hlávka) na osnově změněné, zejména též v částce prvé jednající o plánech polohy. Osnova tato stala se pak zákonem z 10. IV. 1886, č. 40 z. z., jenž rozšířen byv později na města Plzeň a Budějovice, jest podnes v platnosti. Nejenom místní rozsah, ale i právní závaznost plánu polohy, byly proti původní osnově podstatně zmenšeny, nikoli bez vlivu referenta sněmovní komise, jenž z dobrých důvodů neměl veliké důvěry ve schopnosti a prozíravost příštích autorů plánů polohy. Ne již celé území městské, nýbrž jen posavadní stav a regulování již prováděné nebo v nejblíže příští době zamýšlené mělo býti do plánu polohy pojato a závaznost plánu byla omezena výslovně jen na veřejné ulice a náměstí v něm upravená ohledně směru, polohy a niveau. I po těchto stránkách jsou připuštěny změny, provede-li se řízení pro původní plán předepsané. Osnova stav. řádu pro království české zemským výborem rovněž r. 1882 sněmu zemskému předložená, o níž se sněm zemský usnesl poprvé r. 1887 a podruhé (po odepření panovníkovy sankce) roku následujícího (zpravodajem sněmovní komise byl dr. Peták) a jež stala se zákonem ze dne 7. 1. 1889, č. 5 z. z., až posud platným, zažila osudy velmi podivné. Původní osnova zemského výboru pomýšlela toliko na hlavní plán polohy, jenž neměl býti ničím více než plánem situačním, popisujícím stav dosavadní, kdežto všeliké úpravy dosavadních a zakládání nových částí města neb místa byly odkázány do řízení vyvolaného žádostí soukromníků za rozdělení pozemku na staveniště. Obsah takovýchto plánů rozdělovačích neb regulačních byl v osnově dosti podrobně stanoven. V definitivním, textu zákona však s údivem nalézáme kapitolu o plánech polohy převzatou z pražského stav. řádu, vedle níž však byla v druhé kapitole (o rozdělení pozemku na místa stavební) podržena i ustanovení původní osnovy o plánech rozdělovačích neb upravovačích, jež měly býti náhražkou za (regulační) plán polohy pražského stav. řádu. Ze spojení těchto předpisů ze dvou různých základních myšlenek vzešlých podávají se nesrovnalosti, jež vedou v praksi k nemalým nesnázím a zmatkům (srov. Budw. A. 3324/1905.)
Moravské stav. řády, a to jak stav. řád pro města Brno, Olomouc, Jihlavu a Znojmo z r. 1894, č. 63 z. z., a pro ostatní Moravu z r. 1894, č. 64 z. z., přijaly v podstatě ustanovení českých stav. řádů, zlepšivše je poněkud po stránce procesní. Na slezské stav. právo, jak bylo již poznamenáno, neměly zákony české a moravské žádného vlivu. Ustrnulo na zákoně z r. 1883.
Další a velmi významnou etapou vývojovou mohla se státi, avšak nikdy se nestala, osnova pražského řádu stavebního, předložená českým zemským výborem zemskému sněmu r. 1899 (tisk XCVI). Osnova tato připravena byla na základě studií neobvyklého rozsahu a s nevšední znalostí odborného písemnictví, jež zatím vyrostlo hlavně pod dojmem velkých regulací pařížské a vídeňské, a z něhož jako vedoucí jména buďtež uvedena Bulss, Baumeister, Stůbben, Sitte. Mezi jmény průbojníků zdravého a krásného plánování měst nesmí chyběti ani jméno Adickesovo. Osnova zemského výboru stála na výši doby a zužitkovala vše, co odborné písemnictví a praktická zkušenost podávaly. Jména jejích dvou autorů, jimiž byli tehdejší zemští úředníci dr. Bohuslav Franta a inž. Antonín Landa, zasluhují, aby byla zaznamenána. Politické poměry zmařily projednání této osnovy na sněmu zemském. Stav zákonodárství zůstal i po novelách z r. 1914 k moravským stav. řádům nezměněn a jen zák. z 5. II. 1920, č. 88 Sb., o zřízení státní regulační komise pro hlavní město Prahu s okolím, dal nový právní základ pro opatření přehledného plánu regulačního a zastavovacího pro Prahu s okolím. Hlavní význam tohoto zákona jeví se v tom, že opatření plánu bylo obcím těmto odňato a přeneseno na nový orgán státní, jímž jest státní regulační komise, a že v řečeném plánu vytváří se jakýsi plán vyššího řádu, jemuž plány polohy a plány regulační podle stav. řádů jsou podřízeny. Dosavadní schematické předpisy řádů stavebních a obsahu plánu městského nebyly nijak zdokonaleny, takže obtíže výkladu o nic se nezmenšily a nejedna nová k nim ještě přibyla.
II. Právní podstata a obsah plánu polohy. Plány polohy mají podle českých i moravských stav. řádů obsahovati jednak popis dosavadního stavu stavebního, jednak regulace již prováděné nebo v době nejblíže příští zamýšlené. V judikatuře se proto často (na př. v nálezu Budw. A 5875/1908, který byl pro další judikaturu namnoze směrodatný), rozeznává dvojí účel plánu polohy. Má býti jednak pomůckou evidenční, jednak programem pro stav. rozvoj místa. Opatření plánu evidenčního jest obligatorní pro všechny obce kromě těch, jež byly od povinnosti této dispensovány, což se děje ve formě povolení t. zv. úlev, t. j. provádění staveb za podmínek ulehčujících (§ 9 čes., § 8 mor. stav. ř. pro venkov). Opatření programové složky plánu polohy, jež má povahu vlastního plánu regulačního, jest fakultativní a není prostředku, jímž by obec mohla býti přinucena k opatření tohoto plánu (Budw. 10683/1897 a A 12689/1899). Rozeznávání mezi evidenční a programovou složkou plánu polohy není důvodem, aby zákonný název „plán polohy" byl omezován na složku evidenční a aby složka programová byla označována jako plán regulační, neboť podle zákonného názvosloví jest plán polohy čili plán polohový zákonným názvem všeobecným bez ohledu na účel plánu. Rozeznávání ono nesmí také mýliti o právní podstatě plánu, který v obou svých složkách, tedy také ve složce popisné, má zcela stejné právní účinky jako ve své složce programové, t. j. váže jak úřady stavební tak i zúčastněné majitele pozemků způsobem stejným, takže lze říci, že i popisné partie plánu mají pro budoucnost význam programu, který se ovšem obsahově kryje se stavem dosavadním, jenž v plánu polohy je konservován. Závaznost plánu polohy není však absolutní. Obec může se od něho v některých relacích uchýliti aktem svého příslušného orgánu, stav. řád vykonávajícího. Pokud však plán upravuje směr, polohu a výškovou úroveň veřejných prostranství, jest úchylka od plánu polohy přípustná jen změnou tohoto plánu, která se může provésti toliko ve formách pro původní zřízení o plánu polohy předepsaných. Stav. řády (§ 6 obou čes. i obou mor. stav. řádů) vyjímají víživosti plánu polohy výslovně úpravu šířky tříd, pak stok a potrubí, jakož i proměnu parcel pozemkových v parcely stavební a ustanovení stav. čáry. Zdali tato výluka ze závaznosti plánu polohy postihuje i ostatní disposice plánu polohy jako na př. stanovení způsobu zastavění nebo nezastavitelnosti určitých území, není nepochybno a judikatura v tom kolísala. Srov. Budw. A 7369/1910 a j., ale Budw. A 1235/1902 a 3324/1903. Pro závaznost dá se uvésti, že nerozumí se samo sebou, že obec jest oprávněna svémocně měniti disposice, jež byly stanoveny za účasti vyšších (potvrzovacích) úřadů a jež za okolností mohou býti v příčinném poměru s jinými disposicemi plánovými, které zůstanou nadále nedotčeny. Plán polohy není podle ustáleného výkladu judikatury (Budw. A 9148/1895, A 6633/1909, A 11143/1915, 13687/1900 a mn. j.) do té míry závazný, že by bránil zastavovati území do plánu polohy nepojaté, takže úřady stavební nemohou odmítati žádosti za povolení k rozdělení pozemku na staveniště nebo za povolení ke stavbě z důvodu, že pozemek není do plánu polohy pojat. Jen pokud, dopadá ustanovení stav. řádu, podle něhož zakládání nových částí měst může povolati toliko vyšší úřad, dalo by se stavbám mimo území plánové čeliti, při čemž však není jisto, zdali k žádosti za toto povolení jest legitimována toliko obec či také majitel pozemku. Judikatura správního soudu přiznávajíc žadateli v zásadě nárok na povolení parcelace a na povolení stavební v území do plánu polohy nepojatém, dávala se patrně vésti nedůvěrou v nestrannost zastupitelských orgánů komunálních, neboť kdyby ohraničení území plánového, jež prakticky spočívá výlučně v rukou obce, znamenalo zároveň vyloučení území mimo hranice plánu situovaného ze zastavitelnosti, nebylo by žádného prostředku, jak přiměti obecní úřad stavební, aby mimo území plánové povolil stavbu, jejíž povolení ze stranických důvodů odpírá. Nelze si ovšem tajiti, že tento výklad stav. řádů nedá se dobře srovnati s ustanovením (§ 5 obou čes. i mor. stav. řádů), podle něhož rozšíření plánu polohy vyžaduje stejného řízení jako původní opatření tohoto plánu. Tuto pochybnost snaží se vyvrátiti Budw. A 8117/1894. Závaznost plánu polohy jest však již podle jeho poslání ještě v jiném směru ohraničena. Plán polohy neomezuje sám o sobě činnost hornickou ve smyslu obecného zákona horního (srov. Budw. A 8992/1912, 10413/1914, 10435/1914, 10720/1915, Boh. adm. 563/1920). Právě cit. nálezy vyjadřují souhlasně názor, že pojetí určitého území do plánu polohy nikterak neprejudikuje provozování hor, nýbrž že jest věcí jen úřadů báňských ve shodě s úřady politickými, aby, uvážíce veřejný zájem na provozování hor s jedné strany a veřejný zájem na zastavění území plánového s druhé strany, rozhodly, zdali, v jakém rozsahu a za kterých podmínek jest dolování v území plánem polohy upraveném přípustno. S tím souvisí nedostatek legitimace majitele hor k námitkám proti potvrzení plánu polohy, Budw. A 6034/1908, 8146/1911 a j. Z důvodů v podstatě kompetenčních popírá judikatura závaznost plánu polohy pro podniky železniční při rozšiřování železničních zařízení, V nejvýznamnějším judikátu Budw. A 1016/1902 bylo vysloveno, že v řízení o plánu polohy není místa pro uplatnění a hodnocení veřejných zájmů vyššího stupně, jež představuje nutný provoz železniční a jež přísluší hájiti nikoliv úřadům stavebním, nýbrž úřadu železničnímu. Na tom v podstatě nic nezměnil ani zák. č. 88/1920 Sb. o pražském přehledném plánu, třebaže na sdělání plánu tohoto přísluší i úřadům železničním jistá ingerence (§ 4, na konci). K tomu srov. Boh. adm. 9332/1931 a 10355/1933, jakož i pojednání Havelkovo: „Železnice a plány polohy (regulační) podle stavebních řádů" v Časopise pro železniční právo a politiku, roč. XV. Hlubší smysl posléze cit. nálezů lze shrnouti v tuto větu: Stavby i projekty železniční jest sice do přehledného plánu pojmouti, ale jen proto, aby bylo lze posouditi a určiti omezení plynoucí z toho pro Stavební právo. 681
Zastavitelnost přilehlých, území, nikoli však proto, aby tím železniční podnik byl ve svých disposicích právně vázán. O poměru plánu polohy ke stavbě silnic vyššího řádu pojednává se v hesle: „Silnice a cesty veřejné", str. 224. Zásadní závaznost plánu polohy jak pro úřady tak pro majitele pozemků disposicemi plánovými dotčených jest (po počátečném kolísání — Budw. A 6883/1892) důsledně uznávána. Viz zejména Budw. A 5875/1908, 6034/1908, pak Boh. adm. 1492/1922, 8135/1929, 8838/1930, kde se i ze zákonného textu čerpá argument, že podle úmyslu zákona jest obsah plánu polohy pro majitele pozemků plánem tímto upravených právně závazný. Právní účinky, jež pro majitele pozemků z regulačních disposic plánu polohy plynou a jež pronikavým způsobem zasahují do jeho pozemkového vlastnictví, určují také jeho procesní postavení v řízení o plánu polohy (Boh. adm. 1492/1922 a 11298/1934). Máme-li zařaditi plán polohy do některé z kategorií správních aktů, není možno vážně pochybovati, že jde tu o soubor „opatření" daných o stav. využitkování všech jednotlivých pozemků do plánu polohy pojatých. Plán polohy dává pro každý z těchto pozemků bezprostředně působící právní normu, jež aspoň v některých relacích stanoví hranice, v nichž vlastník pozemku může svého vlastnictví stavebně využíti, a z druhé strany stanoví omezení, jež tuto možnost částečně anebo i úplně vylučují. Omezení tato, míříce na pozemek, jsou povahy reální a postihují každého vlastníka pozemku. Pro všecky příští úřední akty stavebně-právní, jimiž stav. řády provedení stavby podmiňují, jest normativní disposice v plánu polohy obsažená v mezích svého obsahu vyšší normou právní, která jest však nicméně zcela konkrétní a nemůže v dalších etapách řízení stavebního opravnými prostředky býti již brána v pochybnost. Že tato opatření, jež mají pro každý jednotlivý pozemek ráz opatření individuelního, jsou z důvodů místních a z důvodu příčinné souvislosti formálně spjata v jediný akt, nic nemění na jejich povaze. Jde tu o typický případ t. zv. generelního opatření, jenž se nápadně liší od abstraktního „nařízení". Souhlasně Hoetzel v hesle: „Nařízení", str. 555. Bezprostřední účinnost konkrétních opatření obsažených v souborném aktu, jímž jest plán polohy, určuje i procesní postavení dotčených majitelů pozemků. Právě vzhledem k těmto bezprostředním účinkům mají v řízení o plánu polohy postavení strany s právem námitek proti vyloženému projektu plánu polohy. Právo námitek jest jim podle mor. stav. řádů (§ 4 ve znění novel z r. 1914) výslovně propůjčeno, ale i na půdě čes. stav. řádů jim je judikatura důsledně přiznává. Srov. Budw. A 5875/1908, Boh. adm. 11298/1934 a mn. j. Plán polohy myšlen jest jako norma pro budoucí stav. vývoj města, z čehož plyne, že nejsou jím dotčena stav. oprávnění již nabytá, jako oprávnění z povolení parcelečních a z povolení stavebních, jejichž platnost dosud neuhasla (Budw. A 5875/1908 a j.). Z toho také plyne, že změna plánu polohy, dokud jest teprve ve stadiu projednávání, nemá žádného účinku na projednání žádostí za rozdělení pozemků na staveniště, za určení stav. čáry a úrovně a ovšem i o žádostech za povolení stavební. „]Srení-li zamýšlená změna plánu polohy dosud pravoplatně potvrzena, sluší při rozhodování o takovýchto žádostech říditi se plánem polohy dosud platným” (Boh. adm. 7680/1929). Disposice plánu polohy, uvalujíce na majitele pozemku různá omezení, zakládají na druhé straně pro obce právní nárok na šetření plánu polohy. Boh. adm. 4850/1925. Obsah plánu polohy jest stav. řády, pokud jde o jejich složku evidenční, určen velmi podrobně, pokud však jde o jejich složku programovou, regulační, jest jen zcela schematicky naznačen. Stav. řády omezují se v podstatě na ustanovení, že „při všem regulování má býti hleděno k poměrům místním a dokonale vyhověno potřebám zdravotnictví, bezpečné a snadné chůze a jízdy a požadavkům v příčině okrašlování” (§ 2, odst. 2, čes. stav. řádu a celkem shodně i § 2 mor. stav. řádu). Stav. řády velkých měst (Prahy, Plzně, Budějovic, Brna, Olomouce, Jihlavy a Znojma) připojují k tomu ještě, že má býti vyhověno též požadavkům stav. rozvoje města a předměstí a hleděno k jejich vzájemnému vhodnému spojení. Přehledný plán regulační a zastavovací pro hlav. město Prahu s okolím má podle zák. č. 88/1920 Sb. zaručiti jednotný stav. rozvoj Prahy a okolí se zřetelem na potřeby hospodářské a s hlediska uměleckého i zdravotního. N. s. s. vyložil (Boh. adm. 6563/1927 a j.) toto ustanovení v ten smysl, že přehledný plán pražský jest plánem polohy ve smyslu stav. řádů a že obsah jeho není užší, nýbrž spíše plnější než obsah plánu polohy podle řádů stavebních. Mimo tuto povšechnou charakterisaci obsahu plánu polohy dávají některé stav. řády ještě předpisy o minimální šířce ulic a to jednak pro úpravu ulic dosavadních, jednak pro zakládání ulic nových. Z účelu regulování zákonem vytčeného podávají se obsahové hranice plánu polohy. Již starší judikatura odmítala (Budw. 9459/1896) názor z ustanovení §§ 5 a 6 čes. a mor. stav. řádu vyvozovaný, že regulativní obsah plánu polohy omezuje se toliko na směr, polohu a výškovou úroveň veřejných prostranství a že stanovení šířky ulic do plánu polohy nenáleží. Smysl cit. ustanovení jest prostě ten, že šířka ulic v plánu polohy stanovená může býti měněna bez formální změny plánu polohy (srov. též Budw. A 5875/1905, Boh. adm. 2086/1923, 3124/1924, 5866/1926 á 9989/1932). Nenarážejíc na vážné překážky v textu zákonů dospěla pak judikatura výkladem schematických, ale právě proto velmi volných ustanovení zákonných k názoru, že směr, poloha a výšková úroveň veřejných prostranství tvoří sice essentiale a nezbytný obsah plánu polohy, že však plán tento jest právně schopen pojmouti veškeré regulativní disposice, jež jsou v dosahu pravomoci úřadů stavebních a jsou podle své povahy způsobilé (generelním způsobem) zabezpečiti takový stavební vývoj obce, který vyhovuje veřejným zájmům, jichž podle ustanovení zákonného (§ 2, odst. 2, čes. a mor. stav. řádu) sluší dbáti (Boh. adm. 2086/1923, 3484/1924, 5013/1925, 5667/1926). Právní hranici omezující obsah plánu polohy jest ovšem možno a nutno viděti v generelní povaze plánových „disposic, s níž by se nesrovnávalo, kdyby plán polohy předbíhal individuelnímu řešení otázek a vztahů, které jest vyhraženo zvláštním řízením konsensním" (konsensu parcelačnímu a stavebnímu). K tomu (kynžvartský) nález Boh. adm. 11298/1934, který jest vůbec jakousi kodifikací právních názorů judikatury o přípustném obsahu plánu polohy. Starší judikatura vytýčila právní hranici obsahu plánu polohy i v tom smyslu, že omezení ukládaná majitelům pozemků v plánu polohy nemohou sahati dále, než jak stav. řád ve svých podrobných předpisech o povolení k jednotlivé stavbě sám stanoví. Šlo tu o omezení výšky budov, jež podle tohoto názoru plán polohy nesměl snižovati pod výškové maximum stanovené ve stav. řádu (§ 73 čes. stav. řádu). Viz Budw. A 14204/1900. Novější judikaturou byl však názor tento opuštěn. V nálezu Boh. adm. 4108/1924 se vykládá, že předpis § 73 čes. stav. řádu stanoví jen maximálně přípustný počet pater obytných budov, ale že stavebníku nikterak negarantuje tuto výšku jako minimální a nesnižitelnou, nýbrž že plán polohy z důvodu veřejných zájmů, jimž plán polohy má sloužiti, zejména tedy z důvodů veřejného zdravotnictví a z důvodů estetických, může výšku budov generelně stanoviti níže. Viz k tomu i Boh. adm. 11298/1934. Veřejné zájmy, jimž plán polohy má sloužiti, jsou, jak bylo již poznamenáno, podle souhlasného textu čes. a mor. stav. řádů zájmy zdravotnické, komunikační a estetické. Podle všech těchto stav. řádů má býti při všem regulování také hleděno k „poměrům místním”. Tento poukaz na poměry místní vykládá judikatura (Boh. adm. 4108/1924, 7267/1928, 7691/1929) v ten smysl, že řečené zájmy veřejné mají býti při regulování chráněny a uplatněny s příhledem k individuelním poměrům a potřebám místním, že však nelze z důvodu „místních poměrů” ochranu tuto rozšiřovati na zájmy jiné jako na př. na zájmy zemědělské výroby (pěstění ušlechtilých druhů osiv) nebo na zájmy soukromého vlastnictví (ohled na faktické rozdělení půdy mezi jednotlivé majitele). Přehledný plán pražský podle výslovného ustanovení § 1 zák. č. 88/1920 Sb. má ovšem přihlížeti i k poměrům hospodářským, což se vykládá (Boh. adm. 8507/1930) v ten způsob, že při sdělávání tohoto plánu sluší dbáti hospodářských potřeb vůbec, tedy nejen potřeb veřejno-hospodářských, nýbrž i soukromohospodářských potřeb dotčených majitelů půdy, z čehož však neplyne, že jakékoli zájmy veřejné měly by zájmům soukromohospodářským ustoupí ti, nýbrž jen tolik, že při možnosti stejně dokonalého řešení jinakého nemají býti soukromé zájmy neúměrně omezovány. Z toho byl vyvozen důsledek, že návrhy účastníků na alternativní řešení plánové musí plánovými úřady býti věcně zkoumány (Boh. adm. 8507/1930, 8713/1930 a 9662/1932). Regulace nejsou omezeny na úpravy nezbytné, nýbrž přípustný jsou i úpravy účelné (Boh. adm. 1492/1922, 5013/1925, 5667/1926). Omezení plánu polohy na regulování právě prováděné nebo v době nejblíže příští zamyšlené nemá velkého praktického významu a v zákoně o pražském přehledném plánu vůbec chybí. Nicméně i podle výkladu tohoto zákona (Boh. adm. 9332/1931 a 9663/1932) nemají v plánu přehledném místa úpravy v dohledné době neuskutečnitelné nebo vůbec neproveditelné, „neboť nelze za to míti, že zákon chtěl svěřiti plánovým úřadům úpravu i pro vzdálenou budoucnost, která snad bude míti potřeby, jichž nelze na ten čas vůbec dohlédnouti ani posouditi". Z nadpisu „regulování tříd a ulic", jímž se v mor. stav. řádech předpis § 2 uvádí, ne vyvozuje se a sotva by se dalo vyvoditi zúžení přípustného obsahu plánu polohy (Boh. adm. 7267/1928). Že při sdělávání plánu polohy nemůže býti hleděno k úmluvám, jež obec učinila při soukromoprávních transakcích se zájemníky, jest samozřejmo, neboť obec sdělávajíc plán polohy jest vázána předpisy zákona a ne soukromými úmluvami (Boh. adm. 9969/1932). Dílčí plány polohy nejsou zákonem vyloučeny, ano jsou někde výslovně (§ 4 mor. stav. ř. a § 10 zák. č. 88/1920) dovoleny, ač právě tento poslední předpis není v plném souladu s vůdčí myšlenkou zákona o přehledném plánu pražském, jímž má býti vytvořen plán jednotného organického celku (Boh. adm. 8714/1930 a zvláště 9662/1932). „Obecními obvody, pro něž podle moravských stav. řádů částečné polohové plány jsou výslovně dovoleny, nejsou míněny celky topografické, nýbrž celky regulační, t. j. oblasti, jež se svou polohou a konfigurací hodí pro úpravu dílčí (Boh. adm. 7267/1928). Uvažujíc o přípustnosti obsahu plánu polohy používá judikatura jako výkladové pomůcky někdy též ustanovení § 13 čes. stav. ř., kde se demonstrativním výpočtem pojem regulování podrobněji určuje (Boh. adm. 3124/1924). Obsah přehledného plánu pražského není užší nežli obsah plánu polohy podle řádů stavebních (nález Boh. adm. 6563/1907, jímž byla ražena cesta pro další judikaturu k zák. č. 88/1920). Pro plán tento platí mimo to zvláštní již vzpomenutá direktiva, podle níž má býti ze stav. území města Prahy a okolí vytvořen organický celek, což znamená více než vhodné vzájemné spojení s předměstími, které již stav. řády pro město Prahu atd. a Brno atd. požadují. S druhé strany má plán tento ponechávati místo pro podrobné plány polohy podle řádů stavebních, ale hranice jest plynulá, poněvadž závisí na posouzení otázky, které úpravy mají význam pro vytvoření organického celku stavebního (Boh. adm. 6563/1927). Kasuistika v judikatuře o otázce, pro které úpravy jest místo v plánu polohy, je velmi bohatá. Za přípustné pokládá se stanovení nezastavitelnosti určitých území (Boh. adm. 5866/1926") a vyhražení ploch pro veřejná prostranství a jiné veřejné účely (Boh. adm. 5595/1926, 5866/1926), předpisy o způsobu zastavění (Boh. adm. 3124/1924), t. j. volná soustava, souvislá řada domů (Boh. adm. 11003/1924), domy s předzahrádkami neb s odlukami, dále ustanovení, že regulované území jest zastavěti skupinou budov jednotně řešených (Boh. adm. 2086/1923), omezení počtu pater (Boh. adm. 3124/1924, 4108/1924. K tomu vůbec Boh. adm. 11298/1923, kde se řeší některé otázky ještě podrobnější). Naproti tomu pokládá se za nepřípustné provésti v plánu polohy též rozdělení pozemku na staveniště (Boh. adm. 7691/1929). Ustanovení (§ 5 čes. a mor. stav. ř.), že bez řízení o plánu polohy nelze se uchýliti od směru, polohy a výškové úrovně veřejných prostranství v plánu polohy upravených, vyvolala pochybnosti celkem jen v otázce, kdy lze mluviti o změně polohy ulice. V nálezu Boh. adm. 2086/1923 vysloven byl názor, že rozšířením ulice jen na jednu stranu mění se osa ulice a tím i poloha ulice, kdežto starší nález Budw. A 1933/1903 a s ním shodně nálezy Budw. A 5187/1907, 8946/1912, 9351/1913, ale také nejnovější nález Boh. adm. 7680/1929, zastávají názor, že změna v šířce ulice, byť byla jen jednostranná a posunovala tedy osu ulice, neznamená sama o sobě již změnu v poloze ulice, nýbrž že změna tato nastala by jen tím, kdyby ulice byla přeložena na místo topograficky jiné. Uznavši za přípustné měniti disposice plány polohy i po jiných stránkách, než které uvádí § 6 čes. a mor. stav. ř. (šířka ulice a j.) bez řízení o plánu polohy, judikatura sama sebe donutila uznati za přípustná generelní usnesení obecního zastupitelstva, jimiž se na př. stanoví způsob zastavění, ačkoliv nelze nalézti kompetenčního předpisu, jenž by obecní zastupitelstvo k vydání takovéto generelní normy zmocňoval. (Srov. Budw. A 9171/1911, Boh. adm. 53/1919, 11003/1934). Toto generelní usnesení musí, aby zakládalo právní omezení stavebníka, býti „vydáno jako předpis právní” a nikoliv jen jako interní navenek nepůsobivá instrukce pro stav. úřad (Boh. adm. 7018/1928). Jakého řízení je třeba pro usnesení, jímž se stavebně-právní normy plánu polohy nevyhražené, do něho však pojaté, mění, anebo samostatně nově vydávají, zůstává arci temným. Omezení, jež majitele půdy podle plánu polohy postihují, znamenají pro ně často velmi těžké újmy majetkové, tím těžší, že nedostává se jim za ně žádné náhrady. Konjunkturální zisky, které plán polohy některým majitelům půdy velmi štědře přináší, zákonodárství sice postihuje, zejména dávkou z přírůstku hodnoty, nikoli však ve prospěch těch, kdož utrpěli majetkové újmy, jimiž někdy nepřímo přispívají k ziskům šťastnějších a někdy snad i úmyslně favorisovaných majitelů půdy. V tom spočívá příkrá nerovnost našeho práva stavebního. Forma plánu polohy je podle povahy věci grafické znázornění dosavadního stavu i příštích regulací s případným slovným doprovodem (vysvětlivkami), jenž, má-li tvořiti integrující součástku plánu polohy, musí projíti stejným řízením, jako grafická složka plánového operátu. Srov. Budw. A 2897/1904, Boh. adm. 11769/1935. Stav. řády i zákon o přehledném plánu pražském stanoví také měřítko plánu polohy. Není všude stejné. Poříditi plán polohy jest zákonnou povinností obce. Podle mor. stav. řádů (zem. zák. č. 39 a 44 z r. 1914) lze splnění této povinnosti vynutiti tím způsobem, že zemský výbor dá plán polohy poříditi na náklad liknavé obce. Příslušnost přešla ovšem ve smyslu zák. o org. polit, správy. Jak by se provádělo řízení o plánu polohy takto opatřeném, není zcela jasno. V oblasti českých stavebních řádů bylo by lze hledati donucovací prostředky proti obci, jež zdráhá se plán polohy poříditi, jen v dohledových normách obecních zřízení (statutů). Podle čes. stav. řádu venkovského (§ 9) vyjmuty jsou z této povinnosti obce, jež si vydobyly t. zv. stavebních úlev. Podle mor. stav. řádu pro menší obce (§ 1 zem. zák. č. 44 z r. 1914) může zemský výbor (resp. nynější držitel jeho příslušnosti) v případech ohleduhodných obec od této povinnosti osvoboditi.
III. Řízení o plánu polohy. Příprava projektu plánu polohy jest interní záležitostí obce. Jde-li o fakultativní plán regulační může dojíti ke sporu mezi poplatníky obecními a obcí o tom, zdali, v jakém rozsahu a jakým způsobem plán polohy má se poříditi. To však není otázkou práva stavebního. Jen podle zákona č. 88/1920 Sb., ne také podle řádů stavebních, má vypracování přehledného zastavovacího plánu předcházeti řízení informační, jehož se mohou účastniti obce i obyvatelstvo. Toto řízení nemá však za účel poskytovati právní ochranu zájmům interesentů (Boh. adm. 7981/1929, 8714/1930 a 8904/1930). Podstatným článkem řízení o plánu polohy jest veřejné vyložení projektu na dobu zákonem předepsanou (4 týdny), ve které mohou účastníci proti plánu podávati námitky. (K tomu Boh. adm. 6563/1927, str. 711.) Právo námitek jest v moravských stav. řádech a v zákoně o pražském plánu přehledném interesentům výslovně přiznáno, pro české stav. řády vyvozuje se jednak z předepsaného vyložení projektu plánu, jednak, jak již bylo řečeno, z právních účinků, jež z plánu zájemníky postihují (Budw. A 5875/1908 a Boh. adm. 11298/1934). V námitkách jest možno bráti v odpor nejen zákonnost, nýbrž i účelnost obsahu plánu. Komisionelní řízení o námitkách k návrhu účastníků nebo z vlastního podnětu obecního zastupitelstva předpisují jen moravské řády stavební. O tomto řízení viz Boh. adm. 12365/1936. Jinde řízení komisionelní konati se nemusí (Boh. adm. 5866/1926). Po skončení řízení námitkového usnáší se o plánu polohy orgán, jemuž sdělání jeho přísluší, t. j. podle stav. řádů obecní zastupitelstvo a podle zák. č. 88/1920 Sb. státní regulační komise pražská. Orgány tyto jsou povinny vžiti v úvahu námitky proti vyloženému plánu polohy vznesené. Než námitky tyto nemají povahu opravného prostředku v řízení správním. Plán polohy stává se teprve potvrzením vyššího úřadu hotovým aktem správním, a teprve tímto potvrzením nabývá právních účinků proti účastníkům. Nemajíc tedy samo o sobě navenek právního účinku, není usnesení obecního zastupitelstva o námitkách způsobilým. předmětem opravného řízení a není roto také příčiny, aby bylo sdělováno těm, kdož námitky podali (Budw. A 5875/1908 a Boh. adm. 11298/1934 jakož i nálezy v posléz uvedeném judikátu citované). Teprve přistoupí-li k usnesení obecního zastupitelstva o plánu polohy a k rozhodnutí o námitkách v něm obsaženému potvrzovací akt úřadu vyššího, nabývá obsah plánu polohy účinnosti proti interesentům a teprve tímto okamžikem jest dána příčina a musí býti poskytnuta možnost k právní obraně proti zásahům, jimiž plán polohy pozemkové vlastníky postihuje. Tato obrana záleží tam, kde akt potvrzovací jest podroben instančnímu přezkoumání, především v odvolání k vyššímu úřadu potvrzovacímu, kde však není organisován tento postup instanční, (jako v zák. č. 88/1920 Sb. o přehledném plánu pražském a podobně ve stavebních řádech pro velká města: Prahu atd. a Brno atd.) jen ve stížnosti k n. s. s., která jest arci přípustná jen v mezích procesních zásad řízení před tímto soudem ovládajících. (K tomuto Budw. A 8059/1894, 5875/1908, Boh. adm. 8507/1930 a 8839/1930 a j.). Akt potvrzovací musí se ovšem s námitkami proti plánu vznesenými vypořádati. Prakse jest v té příčině méně přísná, pokud jde o plán polohy podle řádů stavebních (Budw. A 5875/1908), než při námitkách proti pražskému plánu přehlednému (Boh. adm. 6563/1927, 6564/1927 a 8507/1930). Pravomoc úřadů potvrzovacích byla vymezena již v nálezu Budw. A 6883/1892 v ten smysl, že právo potvrzovací nezahrnuje v sobě oprávnění k samostatným disposicím. Správní soud formuloval zde rozdíl mezi právem rozhodovacím s jedné, právem potvrzovacím a schvalovacím s druhé strany. Úřad potvrzovací není oprávněn v plánu polohy něco měniti nebo doplňovati, nýbrž může toliko potvrzení odepříti, čímž arci obec (po př. státní regulační komisi) nepřímo a jen podmínečně nutí, aby se podrobila názoru úřadu potvrzovacího, chce-li při svém plánu setrvati a potvrzení dosíci. Úřad potvrzovací je povolán zkoumati plán i po stránce účelnosti, a to i z moci úřední, tedy i když v tom směru nebyly vzneseny námitky. (K tomu již Budw. A 9459/1896, Boh. adm. 5984/1926.) Od příslušnosti potvrzovací liší se podstatně příslušnost rozhodovací, kterouž české i moravské stav. řády svěřují těmže úřadům, vzejdou-li spory mezi jednotlivými obcemi z důvodu sdělání plánu polohy. Rozhodnutí sporu takového zahrnuje v sobě i závazný výrok o sporných regulacích. Podrobněji o tom v Boh. adm. 7952/1929 a také 6152/1926. Proti konečnému výroku úřadu potvrzovacího jest přípustná stížnost k n. s. s., v níž lze ovšem namítati toliko nezákonnost a vadnost řízení (viz heslo Nejvyšší správní soud). Stížnost tuto může proti odepřenému potvrzení vznésti i obec, běžnější je však případ stížnosti zájemníků, jichž námitky byly v řízení potvrzovacím zamítnuty. K bližšímu výkladu hranic jurisdikce n. s. s. budiž z judikatury poznamenáno ještě toto: Úsudek příslušných správních úřadů o účelnosti a vhodnosti regulativních disposic plánu polohy jest úsudkem hodnotícím, k němuž úřady dospívají hodnocením a odvažováním všech oněch zájmů a ohledů, jichž při sdělávání plánu podle zákona sluší dbáti. Zkoumati věcnou, t. j. technicky odbornou správnost tohoto úsudku, není n. s. s. povolán ani podle své organisace ani podle zákonného vymezení svého jurisdikčního úkolu. Ježto však zákonné direktivy pro regulování dané (§ 2, odst. 2., stav. ř.) určují i právní hranice oněch omezení svobody pozemkového vlastníka, jež regulace sebou přináší, nebylo by vyloučeno vytýkati ve stížnosti k správnímu soudu nezákonnost plánu, kdyby úřady jej tvořící daly se vésti jinými ohledy a zájmy, nežli které zákon jako direktivy pro regulování vytknul. Potvrzovacími úřady byly podle českého stav. řádu pro venkov výbory okresní, jež byly povinny vyžádati si dříve úsudek politického úřadu okresního, v II. stolici příslušným byl zemský výbor, který měl vyslechnouti úsudek místodržitelství. Pro města statutární, byl to jenom Liberec, příslušela potvrzovací kompetence obdobně orgánům zemským. Pro města lázeňská byl vzájemný poměr obou zemských orgánů obrácen. Podle moravských stav. řádů byl v I. a poslední stolici příslušný zemský výbor v dohodě s politickým úřadem zemským. Zákonem o organisaci správy politické (č. 125/1927 Sb., § 99) byl vzájemný poměr součinnosti všech jmenovaných úřadů změněn v ten smysl, že potvrzování plánů přísluší úřadům politickým po slyšení zemských, pokud se týče okresních výborů. Přehledný plán pro Prahu a okolí podle zák. č. 88/1920 Sb., jejž připravuje a o němž se usnáší státní regulační komise, potvrzuje ministr veřejných prací, jemuž náleží též spolurozhodovati o námitkách. Jmenovaná komise má podle téhož zákona v jistých mezích i samostatnou příslušnost rozhodovací (§ 17), která se však týká spíše provádění plánu přehledného. Odvolání jde k ministerstvu veřejných prací. Emil Hácha.
IV. Parcelace, přeměna parcely pozemkové v parcelu stavební. Zastavění pozemku předpokládá, že pozemek byl předem stav. úřadem uznán za pozemek stavební. To platí i pro stavby dle zákonů o stav. ruchu (Boh. adm. 1327, 1791, 1797). Uznání parcely pozemkové za parcelu stavební tvoří — jde-li o parcelaci vždy, jinak aspoň podle stav. ř. Č. a Pr. — zvláštní stadium řízení, které předchází řízení konsensnímu (Boh. adm. 3081, 6191). Předmětem tohoto stadia je zjisti ti zásadně zastavitelnost pozemku s hlediska veřejných zájmů, jež přísluší chrániti úřadu stavebnímu (Boh. adm. 3080). Tím, že pozemek byl vyznačen v plánu polohy jako pozemek stavební, nenabývá ještě kvalifikace parcely stavební, neboť uznání zastavitelnosti pozemku může se státi jen v řízení se stranami; a naopak není okolnost, že pozemek do plánu polohy ještě pojat není, na překážku jeho zastavění (Boh. adm. 369, 1967, 9272, 11923, Budw. A 6311). Kvalifikace parcely stavební může pozemek nabýti dvojím způsobem: rozdělením pozemku na místa stavební (parcelací), anebo přeměnou parcely pozemkové v parcelu stavební. A. Rozdělení pozemku na místa stavební (parcelace) je tu tehdy, má-li určitá pozemková plocha, která byla dosud nezastavěna a sloužila jiným hospodářským účelům, býti zastavěna aspoň dvěma samostatnými budovami, buďsi tak, že vlastník sám hodlá takto ji zastavěti, buďsi že chce ji zužitkovati odprodáním dílců na stavby (Budw. A 676). O parcelaci nelze tedy mluviti, má-li se pozemková plocha zastavěti sice několika budovami, které však nejsou samostatný, nýbrž tvoří účelově jeden stavební objekt (několik budov továrních, několik nemocničních pavilonů — Budw. A 676, 8141, 10779). Knihovní rozdělení a rozprodej pozemku o sobě není parcelací; je-li však z okolností konkrétního případu poznatelno, že tyto disposice mají za účel vzniklých dílců využíti stavebně, vzniká majiteli pozemku povinnost vymoci si povolení parcelační (Boh. adm. 10018, 12074). Ohledně odprodeje jednotlivého dílce pozemku srov. Boh. adm. 6857, 6939, 8657, Budw. A 7109. Srov. dále § 14 zák. č. 177/1927 Sb. o pozemkovém katastru. Parcelací je netoliko první rozdělení pozemku, postrádajícího dosud kvalifikace parcely stavební, na místa stavební, nýbrž i všeliká pozdější změna v podobě nebo rozsáhlosti jednotlivých stavenišť (Budw. A 3411, 11144, Boh. adm. 5713, 5725, 8039 — srov. však Budw. A 10692). Povolení parcelačního třeba i tehdy, jde-li o rozdělení pozemku při zřízené již ulici, který s obou stran hraničí na pozemky již zastavěné a kde rozdělením nevzniká nová ulice (Budw. A 6392, 6393). Podle Budw. A 10934 neplatí předpisy o parcelaci pro pozemky železniční. Parcelace pozemku je dovolena toliko na základě provedeného parcelačního řízení a povolení stav. úřadu. Předmětem parcelačního řízení není ještě určitý konkrétní stav. projekt. Ke jde v něm o policejní přípustnost určité stavby, nýbrž v podstatě o konkrétní regulaci plochy stavebníkem k zastavění určené. Řízení konsensnímu podobá se toto stadium v tom, že — jsouc zásadně vyhraženo initiativě strany — zabývá se zkoumáním parcelačního projektu stranou předloženého především ovšem s hlediska stavebně-policejního. Avšak toto hledisko není zde, jako v řízení konsensním, výlučně směrodatné. Jsouc regulací ve smyslu stav. řádu, parcelace spadá pod normu § 2 stav. ř. českých a moravských, dle níž má stav. úřad — stejně jako v řízení o plánu polohy resp. plánu regulačním — hleděti na to, aby se dokonale vyhovělo veřejným zájmům zdravotním, komunikačním, estetickým a ostatním. Úkol stav. úřadu je tu tedy nejen policejní, nýbrž positivně-pečovatelský. Jestliže stav. řády uvádějí zvláště, na co jest při zkoumání parcelačního projektu zejména hleděti (je to především péče zajistiti, aby jednotlivá staveniště měla takovou velikost a podobu, aby se zejména s hlediska dostatečného přístupu vzduchu a světla dala nezávadně a účelně zastavěti, Budw. A 6392), mají tato ustanovení význam jen demonstrativního vytýčení jednotlivých ohledů zvláště významných, a nevylučují nijak použitelnost všeobecné normy dané pro regulace vůbec v § 2 stav. ř. (Boh. adm. 3080, 8839, Budw. A 8198 — na rozdíl od Boh. adm. 369 a 2145, kde se nesprávně zdůrazňuje výhradně hledisko policejní). Totéž platí i pro Slezsko, a to tím spíše, že tento stav. řád plánů regulačních nezná, takže zde těžisko regulace spočívá právě v řízení parcelačním. Ovšem může stav. úřad uplatňovati proti parcelačnímu projektu jen takové veřejné ohledy, které jsou již do té míry určité, že již nyní vyžadují obětí parcelantových (Boh. adm. 9272). Uplatňování veřejných ohledů vůči parcelačnímu projektu ve smyslu cit. § 2 stav. ř. má arciť své meze v předpisech stav. řádů. Nelze tedy proti projektu uplatňovati takových veřejných ohledů, jichž ochrana zákonem svěřena jest jiným úřadům nežli stavebním. Pokud pak stav. řád ten který veřejný zájem sám vymezuje, stanově hranici mezi ním a individuelním zájmem stavebníka zřejmě jako maximální hranici, po kterou lze na stavebníku požadovati oběti ve prospěch veřejných zájmů, nemůže stav. úřad při zkoumání parcelačního projektu jíti nad tyto meze. Další omezení pro stav. úřad zakládá pak regulační plán, a to podle judikatury nejen pokud jde o směry, kde regulace je plánu polohy vyhrazena (poloha, směr, niveau veřejných komunikací), nýbrž celým svým obsahem aspoň na tak dlouho, pokud tento plán nebyl změněn. Při tom jest rozhodným regulační plán platný v době, kdy se o parcelační žádosti rozhoduje (Budw. A 12134), byť i — na př. pro nedostatek potřebného vodoprávního povolení — nebyl ještě proveditelný (Boh. adm. 9765); nelze proto odepříti parcelační povolení pro rozdělení tomuto plánu vyhovující z důvodu, že je v rozporu s novým plánem regulačním již navrženým nebo dokonce projednávaným, ale dosud neschváleným (Boh. adm. 2597, 3424). Ovšem jest i parcelační povolení odporující plánu polohy schopno nabýti právní moci (Boh. adm. 11541). Z uvedené povahy parcelace jakožto konkrétní regulace plyne, že parcelantu nelze přiznati všeobecně nároku na udělení parcelačního povolení. Jeho oprávnění vlastnické, využiti pozemku k účelům stavebním, bylo by odepřením parcelačního povolení dotčeno pouze tehdy, kdyby stav. úřad povolení odepřel z důvodů, které ve stav. řádu resp. v plánu regulačním nemají opory (v tom smyslu asi nálezy Budw. A 1544, 3779, 3701 — při čemž nelze však souhlasiti s argumentací čerpanou z § 22/4 Č. — 9529, Boh. adm. 3080, 8839; jinak Boh. adm. 369, 2145). Po zákonu je zastavění pozemku vyloučeno resp. omezeno v těchto případech; 1. v pevnostním rayonu dle min. nař. z 21. XII. 1859 ř. z. č. 10 ex 1860 a v rayonu muničních skladišť podle dekretu dvor. kanc. ze dne 28. IV. 1848 Sb. z. pol. sv. 76., str. 159 (§ 43 Č., § 47 M., § 44 Br.); 2. na blízku železnic (§ 45 Č., § 41 Pr., § 48 M., § 45 Br., § 28 Sl.); 3. při veřejných silnicích (§ 44 Č., § 46 M., § 43 Br., § 27 Sl.); 4. v okolí hradu a zámecké zahrady podle § 40 Pr.; 5. na blízku řek a potoků (§ 46 Č., § 49 M., § 46 Br., § 29 Sl.); 6. nesmí se stavěti v okolí hřbitovů v mezích, jež určí stav. úřad (Č. § 47, M. § 50, Br. § 47), dle M. a Br. mimo města statutární se schválením úřadu okresního. K tomu Budw. A 7509, 8414. Podle judikatury může nezastavitelnost pozemku stanovena býti závazně také v plánu regulačním, který jest pak rozhodným pro projekty parcelační v regulovaném území (Boh. adm. 1492, 2912, 9098). Při parcelaci samé lze stanoviti nezastavitelnost podle positivních předpisů stav. řádu toliko, jde-li o rozdělení objemnějších skupin pozemků, ohledně ploch, jež ze zdravotních a jiných příčin veřejných mají zůstati reservovány pro veřejná náměstí nebo zůstati jinak nezastavěny (Č. § 13, 22/5, Pr. § 19, M. § 12, Br. § 11, Sl. § 8; srov. k tomu Boh. adm. 10341). Kde není schváleného plánu regulačního, řídí se povinnost parcelanta při tom jedině potřebou regulovaného území, nikoli dosud nezjištěnou potřebou jeho okolí (Boh. adm. 8692). Stav. ř. č. a Pr. výslovně praví, že bylo-li stav. úřadem rozhodnuto, že na některém pozemku stavěti se nesmí, nemá z toho vlastník pozemku nároku na náhradu, pokud mu zachována možnost majetku svého i nadále užívati dosavadním způsobem (§ 16 Č., § 13 Pr.). Příklady z judikatury: Překážkou uznání zastavitelnosti pozemku jsou nejen takové zdravotní a j. veřejné závady, které z povahy pozemku nebo z jiných zevnějších okolností vznikají pro parcelované území samo a pro stavby na něm projektované; otázku zásadní zastavitelnosti pozemku dlužno řešiti s hlediska všech veřejných zájmů stav. úřadům svěřených, a tedy i s hlediska event. vlivu na zdravotně nezávadný stav tekoucích a stojatých vod (Boh. adm. 3080). Úřad jest oprávněn zkoumati zastavitelnost pozemku také s hlediska estetického (Bud. A 8198). Může odepříti parcelační povolení z důvodu, že parcelované území leží v inundaci (Budw. A 11768, jinak Boh. A 9272). Naproti tomu nelze odepříti parcelaci pozemku ležícího stranou od kompaktně zastavěného území obecního z důvodu hrozící roztříštěnosti zastavěného území (Boh. adm. 369, 10470 — pochybno), ani z důvodu, že obci zastavěním vzniknou vyšší náklady na službu policejní (Boh. adm. 369, 11768), na kanalisaci, osvětlování, komunikace a j. (Budw. A 9325, 9603, Boh. adm. 6939, 7628, 8692, 11768, 11923). K parcelačnímu povolení lze přičiniti také různá vedlejší ustanovení („podmínky"), vzatá z okruhu zájmů, kterým a pokud jim parcelační řízení slouží tak na př. příkaz parcelantu, aby se postaral o neškodný odtok vody (a to i přes cizí pozemek, pokud to nutno, Budw. A 267), o dostatečné zásobení parcelovaného území vodou (Boh. adm. 1797), opatření na ochranu trvajících již odvodňovacích zařízení a k zajištění bezpečného provozu na nových komunikacích (Budw. A 10891). Naproti tomu nelze předepisovati omezení počtu pater (Budw. A 3689), společné dvory (Budw. A 3432), ani vyloučiti stavbu nádvorních křídel (Budw. A 3689), ani stanoviti pořad zastavování parcel (Budw. A 6905). Parcelační řízení zavádí se toliko k návrhu parcelanta (Budw. A 9877) (výjimka: § 21 zák. o stav. ruchu č. 65/1936 Sb.), doloženému rozdělovacím (upravovacím) plánem — který se event. nejprve upraví ve zvláštním řízení, § 10 M., § 9 Br. — na základě obligatorního (Budw. A 2125) komis. řízení, pro něž platí zásada koncentrační (Budw. A 3683, 10651, Boh. adm. 7628). Podle stav. ř. českého a moravského jsou členy komise řídící, ustanovený stav. úřadem, stav. znalec a (dle Č.: kde třeba) veřejný lékař, dále zástupce obce. Podrobné předpisy má M. § 11 a Br. § 10. Stranou v řízení jsou mimo žadatele všichni sousedé, jichž zájmů žádané rozdělení nebo upravení se týká (Boh. adm. 301, — to může býti také majitel nemovitosti, která nehraničí bezprostředně s parcelovaným pozemkem — Boh. adm. 9764), nikoli však jiný člen obce, třebas vystupoval na ochranu platného plánu polohy (Boh. adm. 103); rovněž nepřísluší postavení strany v řízení parcelačním majiteli důlních měr (Boh. adm. 9416). Stav. ř. M. a Br. uvádějí mimo súčastněné sousedy také „jiné interesenty”. Dále je stranou obec, v jejímž území parcelovaná plocha leží (Boh. adm. 2597), a v případě, že by parcelovaný pozemek ležel na blízku hranic cizí obce, také tato obec, byť i nesousedila přímo, jen když parcelace má vliv na její území (Budw. A 449, 6633, Boh. adm. 9764). Stav. ř. Sl. uvádí všeobecně „všechny interesenty", scil. stavebně-právně interesované. V případě § 21 zák. o stav. ruchu č. 65/1936 Sb. je stranou vlastník pozemku, za jehož parcelaci žádá vyvlastnitel. Tím, že zákon dává sousedu v řízení parcelačním postavení strany, neposkytuje mu ještě materielně-právního nároku na uznání všech jeho zájmů ohledně parcelačního projektu. Takový materielní nárok přísluší mu jen potud, pokud stav. řád, stanově předpisy na ochranu zájmů veřejných specielně také s hlediska paralelních zájmů sousedů, dává na jevo, že tyto interesy sousedů zvláště chce chrániti a tím je kvalifikuje jako subjektivní veřejná práva sousedská (Boh. adm. 3505). Všeobecně přípustný jsou pouze námitky ve věcech, které jsou předmětem parcelačního řízení, tedy nikoli námitky, které mají za předmět provedení určitého stav. projektu na parcelovaném území (Budw. A 11143, Boh. adm. 3505). Soused háje svého práva sousedského může namítati, že projekt odporuje stav. řádu nebo schválenému plánu polohy, stav. systému stanovenému pro parcelované území, — nemůže však s úspěchem vytýkati, že následkem navržené konfigurace parcel bude mu znemožněno účelné zastavění jeho vlastního pozemku (Boh. adm. 2145). Obecní zastupitelstvo rozhodujíc o parcelaci jedná jako stav. úřad. Obec má nárok na tuto kompetenci svého orgánu a mohla by tedy namítati, že tato kompetence nebyla respektována (Boh. adm. 8119). Naproti tomu nemá z titulu své kompetence nároku na to, aby o parcelačním projektu bylo rozhodnuto určitým způsobem, a nemůže si proto stěžovati, když vyšší stolice v cestě instanční rozhodnutí obce změnila (Boh. adm. 3479). Jako strana přichází v úvahu především z titulu svých zájmů majetkových a finančních, zejména jako pán veřejných komunikací, při čemž lze ar ciť finanční zájem obce uznati za její právo, které jest legitimována uplatňovati v řízení stavebním a před nejvyšším správním soudem, jen v těch vztazích, kde stavebně-právní normy v majetkovém zájmu obce ukládají jistá omezení nebo povinnosti. Takovým zájmem není zájem na výhodnějším zužitkování obecních zařízení, jako kanalisace, vodovodu a pod. (Boh. adm. 8119, dále 7049, 8692). Pochybno, jak dalece obec může nad to vystupovati jako strana na ochranu kolektivních zájmů, jichž opatřování spadá do oboru její působnosti. Přiznána obci legitimace uplatňovati, že není tu schváleného plánu polohy (Boh. adm. 11923), že zastavění parcelovaného území bude míti nepříznivý vliv na jakost říční vody, čerpané obecní vodárnou pro zásobování obyvatelstva (Boh. adm. 3080, 11768), že následkem parcelace území, kde není dostatek vody, stihne ji povinnost, aby se postarala o zásobování vody na tomto území (Boh. adm. 8692), že parcelovaný pozemek leží příliš daleko od zastavěného území obce a že k němu nevede žádná komunikace (Boh. adm. 11768), takže obci vznikne povinnost starati se o komunikace, kanalisaci atd., jichž náklady nejsou úměrný výhodám plynoucím z nové čtvrti (Boh. adm. 11923), že parcelace odporuje schválenému plánu polohy (Boh. adm. 4850, 8119, 11769). Naproti tomu není legitimována namítati, že není postaráno o náležitý odtok vody (Budw. A 10341), ani že projekt odporuje ohledům estetickým (Boh. adm. 8119, 8692). Příslušným rozhodovati o žádosti za parcelační povolení jest obecní zastupitelstvo (Praha: městská rada, Sl.: obecní starosta). Není-li parcelované území pojato do plánu polohy, ač pro obec plán ten předepsán, musí dle stav. ř. M. a Br. parcelační povolení býti schváleno vyšším úřadem stavebním (k tomu Boh. adm. 10067 a 10150 — v tomto řízení schvalovacím není místa pro námitky interesentů), leč by šlo jen o další rozdělení schválené již stav. skupiny na jednotlivá staveniště. Kompetenční předpisy stav. řádu o parcelaci nebyly dotčeny zákony o stav. ruchu ani pokud jde o stavby prováděné podle těchto zákonů (Boh. adm. 1327, 1791, 1797). Zvláštní předpisy platí, jde-li o rekonstrukci osady, která zcela nebo z části byla zničena požárem nebo povodní. Tu musí stav. úřad na základě komis. řízení podle přepisů daných pro řízení parcelační vypracovati hlavní a podrobný plán polohy (regulační), v němž třeba vžiti zřetel i na části osady zkázou nedotčené, jichž regulace je však žádoucí. Totéž platí na Moravě a ve Slezsku i tehdy, jde-li o založení nových osad nebo nových částí míst. Jde-li o založení nové osady nebo nové části místa, třeba povolení (místodržitelství po slyšení zemského výboru nebo naopak, resp. zemského výboru a místodržitelství, nyní dle § 99/2 zák. č. 125/1927 Sb.) zemského úřadu po slyšení zemského výboru (Č. §§ 8, 17, M. § 16, Budw. A 1424), ve Slezsku § 107 povolení zemského úřadu, kterému přísluší také schvalovati regulační plán pro znovuzřízení částí míst, zničených požárem nebo povodní. Parcelant má nárok na meritorní vyřízení žádosti parcelační (Budw. A 2710, 3985). Povolení parcelační děje se doručením písemného vyřízení parcelační žádosti (do vlastní ruky žadatele, Boh. adm. 8004, ohledně M. a Br. viz § 13/5 resp. § 12/5) Slovník veřejného práva českosl. a potvrzeného jednoho pare rozdělovacího plánu. Také o zamítnutí žádosti vyrozuměti jest žadatele písemně s udáním důvodů. Udělením parcelačního povolení zakládá se pro parcelanta právo využitkovati parcelovaného území zastavěním podle ustanovení parcelačního povolení. Povolení to již o sobě působí „in rem", t. j. pro všechny a proti všem právním nástupcům parcelanta v držbě parcelovaných ploch (Budw. A 5687), na něž ipso jure přecházejí všechna práva a povinnosti z povolení plynoucí. Tak má na př. nabyvatel staveniště, obdržev stavební povolení a využiv ho, proti obci nárok na zřízení připojení k ulici, jak v parcelačním povolení předvídáno (Budw. A 7619). Pozdější změna plánu polohy se práv vzešlých parcelantu z povolení parcelačního nedotýká (Budw. A 2872, 3248, Boh. adm. 1492). Povolení parcelační pozbude účinku, když v 5 létech (Sl.: ve lhůtě v něm stanovené) ode dne doručení žadateli na rozdělených pozemcích nezačne se stavěti. Záleží na skutečném zastavování, byť i jen jednoho staveniště — nestačí pouhý odprodej parcely, ani podání stavební žádosti a provedení konsensního řízení (Boh. adm. 8263), ani pouhé udělení stav. konsensu (Budw. A 8176). Budw. A 9815 prohlašuje za postačitelné k zachování účinnosti povolení postoupení uličních ploch obci. Lhůta svrchu uvedená počíná běžeti teprve, když parcelační povolení nabylo proti všem stranám parcelačního řízení právní moci (Boh. adm. 304), a může býti prodloužena, nejvýše však na dobu dalších 5 let. Okolnost, že tertius domáhal se teprve dodatečně bez úspěchu uznání svých práv jako strana v provedeném řízení parcelačním, nemá vlivu ani na počátek ani na běh oné lhůty (Boh. adm. 304). Změna parcelačního povolení na žádost parcelantovu je zásadně přípustná, ovšem jenom po novém parcelačním řízení. Sousedům ze schváleného parcelačního projektu nevzniká právo na nezměněné zachování ulic ve schváleném plánu projektovaných (Budw. A 6715) nebo vůbec jednotlivých ustanovení parcelačního povolení (Budw. A 10713). Ovšem má však změna parcelačního povolení své meze v právech, která parcelačním povolením nebo akty na jeho základě vydanými — zejména stav. konsensy — byla pro ně založena a formalisována. Bylo-li na př. při parcelaci pozemků, jež mají tvořiti jednotný blok domů, pravoplatně stanoveno, že dvory stavenišť není dovoleno zastavěti proto, aby tvořily společnou vzduchovou prostoru, není přípustno majitele jedné z takto získaných parcel od omezení toho cestou změny parcelace liberovati (Boh. adm. 11597/34). Obec nemůže z titulu práva nabytého na postup ploch pro ulici brániti se změně parcelačního povolení; rovněž nikoli ten, kdo dílec parcelované plochy koupil a jej zastavěl, ohledně ostatní parcelované plochy (Budw. A 10586, 10713). B. I tehdy, když nejde o parcelaci, musí aspoň podle stav. ř. Č. a Pr. žádosti za stavební konsens předcházeti povolení k přeměně parcely pozemkové v parcelu stavební (Boh. adm. 7611). Povolení může býti uděleno aktem zvláštním, nebo — což bude pravidlem — v řízení o určení stavební čáry (podle Budw. A 6392 také v řízení konsensním). Určení stavební čáry involvuje uznání pozemku za parcelu stavební (Budw. A 6221, Boh. adm. 369). Příslušným uděliti povolení jest obecní zastupitelstvo (Pr.: městská rada). Podle Budw. A 2961 třeba ku takové přeměně povolení obecního zastupitelstva jenom tehdy, je-li třeba stanoviti stav. čáru, niveau nebo šířku ulic — jinak přeměna děje se úřadem příslušným uděliti stavební konsens u vyřízení žádosti stavební. Postavení sousedů a obce je stejné jako v řízení parcelačním. Pro řízení platí stejné předpisy jako pro řízení parcelační. (Boh. adm. 9764)
V. Ulice, třídy, náměstí. Zřízení, zrušení a regulace veřejných komunikací v zastavěném území obce řídí se předpisy řádu stavebního, nikoli zákony silničními (Budw. A 65, 10140, Boh. adm. 7782). Směr, poloha a niveau veřejných náměstí, tříd a ulic určuje se plánem polohy, a také všeliká změna v těchto třech směrech může se státi jen řízením předepsaným pro změnu tohoto plánu. Polohou ulice rozumí se její místo topografické, udané v plánu polohy; směrem její poměr k stranám světovým. Poloha resp. směr se mění, když se ulice zcela nebo z části překládá na jiné místo, nebo když se trať její mění tak, že na jednom nebo na obou konečných bodech ústí na jiném místě nežli dříve. Pouhé rozšíření event. zúžení ulice, třebas se tím posunovala osa její, není změnou polohy (Budw. A 1933, 5186, 9351, Boh. adm. 7680, 9483, jinak Boh. adm. 2086). Úprava šířky ulice může (Boh. adm. 2086), ale nemusí se státi plánem polohy, nýbrž i samostatně, mimo plán polohy, ale také mimo konkrétní projekt parcelační nebo stavební (Boh. adm. 4764, 3703), usnesením obecního zastupitelstva (Č., M., Br.) resp. městské rady (Pr.). Materielně jsou pro usnesení takové směrodatný direktivy dané v § 2 stav. ř. pro regulace vůbec (Budw. A 8395, Boh. adm. 4764), při čemž musí však býti zpravidla (Budw. A 7191, 10226, Boh. adm. 7680) zachována minimální šířka stanovená stav. řádem. Šířka tato určena je různě podle komunikačního významu ulice. Ohledně rozlišování ulic na hlavní, vedlejší, pobočné atd. srov. Budw. A 4730, Boh. adm. 7680, 8692. Event. ustanovení plánu polohy o regulaci ulic mají — pokud nejde o polohu, směr a niveau — jen ráz programatický, takže nejsou na závadu pozdější úpravě odchylné (Boh. adm. 3703). Jinak usnesení o regulaci šířky ulice je rozhodnutím stav. úřadu, které podléhá přezkoumání a event. reformaci v řízení rekursním (Budw. A 10106, 10227, Boh. adm. 3703). Obci přísluší v řízení tom s hlediska jejích zájmů majetkových (povinnost zříditi ulice, nárok na postup ploch, Budw. A 10926, Boh. adm. 8692) a jako nositelce kolektivních zájmů na bezpečnosti a pohodlnosti provozu (Budw. A 10227, Boh. adm. 3276, 3703) postavení strany. Jak usnesení o regulaci, tak i usnesení, otevříti novou ulici, přísluší obci. Tím není arciť prejudikováno rozhodnutí politického úřadu o tom, zda a pokud má nastati vyvlastnění pozemků k tomu účelu potřebných (Boh. adm. 3276). Usnesení obce o otevření ulice na pozemcích, po kterých vede trať pouliční dráhy, nevyžaduje předchozího souhlasu ani slyšení železničních úřadů (Boh. adm. 3276). Rovněž netřeba takového souhlasu k usnesení obce o změně niveau ulice, po které vede železnice, stejně jako není takové změně na závadu okolnost, že k ulici existují soukromá práva osob třetích, s výhradou expropriace a odškodnění takových práv (Budw. A 6645). Z plánu polohy nevzniká majitelům pozemků subjektivní nárok na to, aby veřejné komunikace v něm zakreslené nebyly měněny (Budw. A 7369). Naproti tomu přiznává judikatura majitelům stav. objektů při veřejné komunikaci zřízených ze stav. konsensu nárok na to, aby nebyly na veřejných komunikacích prováděny takové změny, jimiž by užívání objektu podle konsensu bez provedení stav. změn stalo se nemožným, tedy nárok, aby změnou takovou nebyl jich objektům odnímán vzduch a světlo a nutný přístup, leč cestou vyvlastnění za náhradu, (Budw. A 481, 6142, 6634, 8720 — nárok na zachování přístupu nutného, nikoli uličního spojení určitého druhu — srov. také Boh. adm. 7822.) Podrobně viz Hoetzel „Adjacenti", Slovník, L, 10 sq. O nároku na zřízení komunikace náhradní za komunikaci zrušenou u provedení plánu polohy rozhodují autonomní úřady stavební (Budw. A 10140). Používání uliční plochy stavebními výstupky vyžaduje povolení stav. úřadu a — mimo stav. ř. Č. — také povolení majitele uličního pozemku (Boh. adm. 8679, 8821). Majitelům pozemků ukládá se v zájmu zřízení a upravení potřebných komunikací: 1. Povinnost postoupiti v určitém rozsahu zdarma nebo za náhradu potřebné plochy. Nejde tu o povinnost policejní, nýbrž o zvláštní oběť ve prospěch veřejného zařízení komunikačního. Bližší o tom viz sub VII. Postoupením potřebných ploch je tato povinnost majitelů pozemků vyčerpána. Upraviti plochy k účelům uličním postoupené je — podle postupu, jakým se pozemky zastavují — povinností obce (Budw. A 2325; k tomu viz Boh. adm. 10470). Učiní-li tak parcelant na místo obce, vzniká mu proti obci veřejnoprávní nárok náhradní (Boh. adm. 4177). Podle stav. ř. Pr. a Br. je obec také povinna novou ulici osvětlovat a dláždit, event. makadamisovat. Povinností obce je také vystavěti hlavní stoku, dle stav. ř. M. na základě rozhodnutí (zemského výboru v dohodě se zemským úřadem politickým, resp. nyní podle § 99 org. zák.) zemského úřadu po slyšení zemského výboru. Připojení adjacentů na hlavní stoku je věcí adjacentů. Pro Prahu viz zák. č. 73/1902 z. z. (Ohledně vyvlastnění k účelům zřízení hlavní stoky viz Budw. A 3987). 2. V této souvislosti nutno se zmíniti o povinnosti stavebníka zříditi podél staveniště chodník. Chodníkem rozumí se část uličního pozemku, která svou úpravou jest vyhražena pro pěší. Pouhé vydláždění ulice není ještě chodník (Boh. adm. 8721). Nejde tu o povinnost policejní, nýbrž rovněž o zvláštní břímě uložené adjacentů ve prospěch veřejné komunikace, o veřejnoprávní povinnost k zvláštnímu příspěvku, kterým jest vlastník budovy (pozemku) zavázán obci jako majitelce a správkyni veřejného statku. Vnitřním důvodem této povinnosti jest zvláštní hospodářský prospěch, který adjacentů vzniká ze vztahu jeho nemovitosti k veřejné komunikaci (Boh. adm. 4548, 7582, 8516). Povinnost zříditi chodník stanovena je v § 97 Pr. a § 99 Br. všeobecně, podle § 101 M. v městech, podle Č. § 92 v městech a městečkách. Stav. ř. Sl. § 82 praví toliko, že v městech je dle možnosti naléhati na zřízení chodníků (k tomu Boh. adm. 4693, 11159). Podle stav. ř. Č. a Pr. nastává povinnost zříditi chodník, kdykoli se staví nový dům (Boh. adm. 5983 — nikoli pouhé hražení — a jenom při novostavbě, nikoli také při přestavbě, Budw. A 1847). Povinnost stíhá stavebníka, přechází však eo ipso na nástupce jeho v držbě nového domu (Boh. adm. 5891, 7017, 9675, Budw. A 10573, i když nabyl domu v exekuční dražbě). Stavebník je povinen zříditi na vlastní útraty chodník podél domu (t. j. podél celého staveniště, Budw. A 7630, 8512) na straně přiléhající k veřejnému prostranství nebo ulici (Budw. A 5909, 9548 — rozhodne, je-li ta která plocha v tu dobu platným aktem stav. úřadu pro veřejnou komunikaci určena, Boh. adm. 7839), k tomu účelu upraviti niveau, a chodník až do dne, kdy se obci odevzdá, v dobrém stavu udržovati. Šíři, způsob a materiál určí stav. úřad. Chodník dle předpisu zřízený přejde do vlastnictví obce, která je povinna převzíti jej nejdéle do jednoho roku. Povinnost udržovati chodník nepřechází na obec ipso jure, nýbrž teprve odevzdáním a převzetím, na něž vlastník domu za zákonných předpokladů má ovšem nárok (Boh. adm. 1353). Převzala-li obec chodník bez výhrady do svého udržování, je stavebník co do své povinnosti, chodník zřídit a udržovat, liberován, i když převzatý chodník nevyhovuje předpisům, leč by šlo o vady skryté (Boh. adm. 4548). Podle stav. ř. M. a Br. jest nejen při každé budově, nýbrž i při každém pozemku (Budw. A 5150) po celé jejich délce vedle ulice, třídy nebo náměstí zříditi dlážděný chodník, pokud stav. úřad nepovolil výjimku. V jaké šíři, jakým způsobem, v které době a z jakého materiálu se tak má státi, ustanoví stav. úřad. Vlastníku pozemku náleží upraviti niveau a zříditi chodník, kdežto další udržování převezme obec, jakmile chodník byl řádně zřízen. Stane-li se kdo vlastníkem stav. pozemku při ulici, která dlážděným chodníkem jest již opatřena, jest povinen nahraditi obci náklad na zřízení chodníku. Povinnost zříditi chodník plyne přímo ze zákona (Budw. A 2421). Příkaz, splniti tuto povinnost, může býti vydán i samostatně beze spojitosti se stav. konsensem (Boh. adm. 7839). Zřízení chodníku není předmětem povolení užívacího. Nelze tedy z toho, že dáno povolení užívati domu, vyvozovati, že obec převzala chodník do svého udržování (Boh. adm. 5891).
Povinnost zříditi chodník je vynutitelná exekucí, nikoli však (pro nedostatek zvláštního předpisu, neboť trestní předpisy stav. řádu na to nedopadají) trestně (Boh. adm. 4548, 7582).
Zvláštní případ přeměny příspěvkové povinnosti naturální v plnění peněžní dohodou mezi adjacentem a obcí, a exekuce tohoto plnění viz. Boh. adm. 8516.
VI. Stavební čára, niveau. Stanovení poměru mezi plochou určenou pro veřejné komunikace a plochou určenou k zastavění děje se zvláštním aktem stav, úřadu, t. j. stanovením stav. čáry a niveau.
Vymezení hraniční čáry mezi veřejnými komunikacemi a plochami určenými k zastavění může se státi buďto generelně stanovením t. zv. čár regulačních nebo-li průčelných, anebo pro konkrétní projekt stavební stanovením čáry stavební. Určení regulační čáry může se státi v plánu polohy (regulačním); takovéto ustanovení plánu polohy nestanoví však regulační čáry autoritativně, nýbrž — nehledíc na závazné určení polohy, směru a niveau veřejné komunikace — má povahu pouhého programatického prohlášení, které řešíc s jednotného hlediska veřejné zájmy v § 2 stav. ř. uvedené určuje předem souhrnně, jak si stav. úřad v příštích případech konkrétních má vésti (Boh. adm. 2086). Závazné určení regulační čáry může se státi toliko v řízení za účasti interesentů, jimž přísluší v řízení tom postavení stran procesních (Boh. adm. 3703, srov. však Budw. A 493, 3683). Může se tak státi v řízení parcelačním (Budw. A 9925), ale také samostatně mimo konkrétní projekt parcelační (Boh. adm. 4764) usnesením obecního zastupitelstva. Takto závažně určená čára regulační má pak povahu čáry stavební pro konkrétní projekty stavební. Pokud by takováto generelní regulační čára nebyla závazně určena, stanoví se hranice mezi veřejnou komunikací a plochou určenou k zastavění aktem stanovení stav, čáry pro konkrétní projekt stavební, Materielně určení regulační čáry má povahu regulace a platí pro ně také direktiva daná v § 2 stav. řádu pro regulace vůbec (Boh. adm. 4764).
Stav. čára určuje hranici mezi veřejnou komunikací a mezi staveništěm, obsahuje tedy disposici stavebně-právní o staveništi, nikoli o stavbě samé. Z ustanovení stav. čáry o sobě neplyne proto stavebníkovi ani právo ani povinnost postaviti budovu do samé čáry stavební (Budw. A 11010, 10476, Boh. adm. 7011). Určení této průčelní čáry budovy může se státi generelně v plánu polohy nebo i jinak generelně pro stavby ve volné soustavě stavební nebo v soustavě předzahrádkové, zejména v řízení parcelačním nebo v řízení o určení stav. čáry v technickém slova smyslu dle judikatury tím orgánem (§ 13, posl. odst., § 21 Č.), který je povolán stanovití stav. čáru ve vlastním slova smyslu (Boh. adm. 7018). Pokud by tu nebylo takového ustanovení generelního, jehož závaznost je ovšem podmíněna tím, že bylo interesentům nějak dáno na vědomí (Boh. adm. 1078), jest určení průčelní čáry budovy věcí řízení konsensního. (Boh. adm. 7011). Zákonné ustanovení o „stav. čáře budov samých" má § 18 stav. ř. Pr.
Za předchozí určení stavební čáry a niveau musí stavebník žádati tehdy, chce-li provésti novostavbu, přestavbu nebo přístavbu „tam, kde se veřejně chodí" (Č., Sl.). Tím je míněna každá veřejná cesta, t. j. pasáž, mající právní povahu veřejné komunikace (Boh. adm. 8851), bez ohledu na to je-li již ulicí čili nic (Boh. adm. 369), i tehdy, je-li plocha její v soukromém vlastnictví (Boh. adm. 7611) a užívá-li se jí jen k chůzi (ibid.) Stav. ř. Pr. § 14 praví „při veřejné třídě nebo ulici" (Budw. A 3779), čímž dojista dlužno rozuměti i veřejná náměstí. Stav. ř. M. § 18 a Br. § 16 uvádějí výslovně vedle veřejné třídy a ulice i veřejná náměstí a veřejné cesty. Netřeba, aby třída atd, byla již skutečně zřízena, stačí je-li v plánu polohy nebo dle parcelačního povolení i jen projektována. Podle § 3 Sl. může stav. úřad stanoviti stav. čáru a niveau i pro stavby neležící při pasáži veřejné, je-li to dle místních poměrů záhodno vzhledem ke komunikacím budoucím (Budw. A 6198), Stavba provádí se „při veřejné pasáži", když staveniště hraničí s touto pasáži (Budw. A 2609, 9614, 9828), byť stavba sama k ní nepřiléhala (Boh. adm. 5594, 7611).
Předchozího určení stav. čáry třeba, provádí-li se při veřejné pasáži novostavba, přestavba, přístavba — dle stav. ř. M. a Br. přestavba a přístavba jen, vztahují-li se na přízemek — dále dle stav. ř. M. a Br. také, zřizuje-li se hražení, dle stav. ř. Sl. hražení s podezdívkou. Hrazení, které není objektem samostatným, nýbrž jen součástí stav. celku vázaného stav. čárou, zejména slouží-li k uzavření stav. objektu takového ve volné soustavě stavební směrem k ulici, vyžaduje předchozího určení stav. čáry a úrovně i dle stav. ř. Č. a Pr. (Boh. adm. 7049, 8260, srov. dále Budw. A 9476). Má-li projektovaná stavba pojmové znaky přestavby nebo přístavby, spadá sem i tehdy, provádí-li se v mezích dosavadní stav. čáry a nemá vlivu na veřejnou pasáž, resp. i když se na hraničních zdech při ulici neděje změn (ratio: umožni ti obci revisi dosavadního poměru objektu k veřejné pasáži s hlediska současných i budoucích potřeb komunikačních a j., viz Budw. A 7492, 8321, Boh. adm. 7629 — přeměna střechy sedlové na mansardovou —, 5594). Předchozího určení čáry stavební netřeba, jestliže se na části staveniště, jehož hraniční čára k ulici byla již určena, provádějí jen stavby vedlejší, jako kolny, stáje a pod. (Budw. A 410, 7309). Jde-li jen o podstatnou změnu nebo opravu, není stavebník ani podle § 15 zák. č. 88/1920 Sb. vázán na regulační čáry stanovené v potvrzeném regulačním a zastavovacím plánu (Boh. adm. 11556/34). O tom, je-li in concreto třeba stanoviti stav. čáru, rozhoduje úřad povolaný rozhodnouti o žádosti stavební (Budw. A 2194, 8814, 9590, 10934, Boh. adm. 2608, 4642, 11258).
Za uvedených předpokladů musí stavebník prvé nežli podá žádost za povolení ke stavbě (Č., Pr., Sl., Boh. adm. 8513), po případě zároveň se žádostí stavební (M., Br.) žádati za úřední sdělení stav. čáry a niveau (Boh. adm. 10097). Uzná-li toho úřad potřebu, má na základě takové opovědí provésti místní šetření (Č., Sl. — nutno je to tehdy, jestliže čára dosud stanovena nebyla, Boh. adm. 7862). Totéž platí zajisté i dle stav. ř. Pr., třebas se tento řád o místním ohledání vůbec nezmiňoval (jinak Budw. A 6369). Stav. ř. M. a Br. nařizuje komisionelní šetření, není-li v obci ještě schváleného plánu polohy, jakož i nebyl-li pozemek dotyčný ještě rozdělen na stav. skupiny nebo jednotlivá stav. místa, připouští se však, aby komisionelní jednání konalo se současně s komisí stavební. Stranou v řízení jsou mimo žadatele všichni, jichž zájmů se zřetelem na jich realitu se stanovení čáry a úrovně dotýká (Budw. A 5758, také majitelé realit na protější straně ulice Budw. A 6859), a dále obec jednak vzhledem ku svým zájmům materielním (postup ploch uličních — Boh. adm. 2597), jednak jako pán veřejného statku na ochranu zájmů komunikačních (Boh. adm. 190, 3703). Zájmy estetické obci hájiti nepřísluší (Boh. adm. 3703).
Sdělení čáry stavební má buď povahu aktu konstitutivního, kterým se stanoví určitá čára a úroveň pro staveniště, jehož hraniční čára k veřejné pasáži dosud určena nebyla; anebo je pouhým sdělením čáry dříve již závazně stanovené za současného jejího zakreslení do předloženého plánu polohopisného (rozdíl „ustanovení" a pouhého „sdělení" čáry stavební viz Boh. adm. 5174). Takto určená a zjištěná čára stavební budiž úřadem do plánu zakreslena a prvé, nežli se počne stavěti, na místě samém vytýčena. Vytýčení to jest pouhým aktem osvědčovacím, kterým na stanovené čáře nemůže nic býti měněno (Boh. adm. 3495), a na který stavebník má bezpodmínečný nárok (Boh. adm. 4849). V případě inkongruence rozhodna je — na př. pro rozkaz demoliční — čára stanovená (Boh. adm. 3495).
Ze zásady § 364 o. z. o. plyne, že určení a sdělení stav. čáry a niveau smí býti stavebníkovi odepřeno jen z důvodů uznaných stav. řádem (Budw. A 7508, Boh. adm. 2597). Také určení stav. čáry spadá pod pojem regulace a jsou tedy pro ně směrodatný direktivy dané v stav. řádu pro regulace vůbec (Budw. A 3779, Boh. adm. 8839). Pokud veřejné ohledy ty jsou kodifikovány v plánu polohy, jest směrodatným plán polohy platný v době, kdy o žádosti se rozhoduje; čára nesmí tedy býti odepřena z důvodu, že odporuje plánu projednávanému, ale ještě neschválenému, odpovídá-li plánu dosud platnému (Boh. adm. 2597). Okolnost, že pozemek není v plánu polohy zakreslen, neodůvodňuje odepření určení čáry (Budw. A 7508). Také vedlejší ustanovení mohou býti vzata jen z okruhu zájmů, jimž určení stav. čáry slouží; nepřípustný jsou proto „podmínky" týkající se způsobu zastavění pozemku (Budw. A 3688, 5453).
Otázka, jakým způsobem v konkrétním případě vésti čáru stavební, není otázkou právní, nýbrž skutkovou (Boh. adm. 542). Soused nemá nároku na to, aby čára pro sousední staveniště na téže straně ulice byla stanovena tak, jako pro jeho vlastní staveniště (Budw. A 10226). Nelze mu však upírati legitimaci k rekursu do rozhodnutí, kterým byla — z důvodu, že třeba rozšířiti ulici — stanovena stav. čára pro určitý projekt odchylně od regulační čáry plánu polohy (Boh. adm. 9483).
Příslušným stanoviti stav. čáru a niveau jest obecní zastupitelstvo (Pr.: městská rada; Budw. A 7937), a to i tehdy, jde-li o stavbu na pozemku železničním (Budw. A 3371, Boh. adm. 2888), a i tam, kde dle stav. ř. M. je stav. úřadem okresní úřad (Budw. A 3540). Jinak Sl. § 102. Kompetence ta zůstala nedotčena i pro případy, kde podle zákona o stav. ruchu rozhodovala o povolení stavebním zemská správa politická (Boh. adm. 8601). Usnesení obecního zastupitelstva netřeba tam, kde jde o pouhé sdělení stav. čáry již ustanovené (Boh. adm. 10455). Vyšší stolice v pořadu instančním může ustanoviti stav. čáru odchylně od stav. úřadu obecního a odchylně od regulační čáry stanovené v platném plánu polohy (Boh. adm. 3703).
Stavebník má nárok na meritorní vyřízení své žádosti za sdělení stav. čáry (Budw. A 5703). Stav. úřad je povinen sděliti stav. čáru a úroveň do 14 dnů, je-li však třeba čáru teprve stanoviti, do 30 dnů (Pr., M., Br. do 4 neděl). Stav. ř. Pr. § 16 připouští také vyřízení dilatorní, ale s udáním důvodů. Důvodem odkladu není nedostatek plánu polohy (Budw. A 4254), ale ovšem projednávaná změna tohoto plánu (Budw. A 4110). Obec jako strana nemůže z předpisu toho vyvozovati nárok na odročení (Budw. A 8631, Boh. adm. 2597).
Sdělená čára stavební a úroveň jest pro stavebníka naprosto závazná. Nezachování její odůvodňuje zboření stavby. Změny byly by přípustný jen po předchozím úředním povolení, které by podléhalo témuž řízení jako původní stanovení. Poněvadž stav. čára a úroveň vztahují se na celé staveniště, a při volné soustavě stavební jest staveništěm i nezastavitelná prostora stavební parcely, jsou i změny úrovně této nezastavitelné části podmíněny úředním povolením (Boh. adm. 4858). Na změnu čáry pravoplatně stanovené soused nároku nemá (Boh. adm. 10455). Podle specielního ustanovení § 15 zák. č. 88/1920 Sb. potvrzením přehledného a zastavovacího plánu pozbývá účinnosti stav. čára plánu odporující, která byla již dříve pravoplatně stanovena, jestliže jí do potvrzení plánu nebylo použito ke stavbě (Boh. adm. 11819).
Jako prostředek zajišťovací dává stav. ř. M. a Br. obecnímu zastupitelstvu právo, aby na základě schváleného plánu polohy (regulačního — a dokud plán ten nebude sdělán, na základě povolení [zemského výboru ve shodě s místodržitelstvím, není tedy povolení] zemského úřadu po slyšení zemského výboru) vyslovilo zákaz stavební ohledně budov, které zasahují do čáry regulační, s tím účinkem věcným, že změny stavební, které by regulační čáru ohrožovaly nebo mařily, jsou zakázány (Budw. A 4941). Zákaz — který se doručí vlastníkovi budovy a uveřejní se v úředních novinách zemských — nevztahuje se na opravy, pokud se jimi nemění útvar budovy co do půdorysu a výšky, a zaniká změnou plánu polohového (regulačního) jakož i uplynutím doby, jestliže obec do 5 (10) let nepoužije výhrady regulace stav. čáry při dotyčném staveništi (M. § 17, Br. § 15). Nároku na náhradu zákaz takový nedává.
VII. Postup pozemků pro ulice. V zájmu zřízení potřebných veřejných komunikací stav. řády ukládají majitelům pozemků povinnost, aby v jistém rozsahu plochy k tomu potřebné dali obci k disposici. Povinnost ta je několikerá.
1. Parcelant (Budw. A 5138) je povinen v době, kdy rozdělení začne uváděti ve skutek (Budw. A 10132), postoupili obci na její žádost zdarma a bez závad plochy potřebné pro ulice. Povinnosti té není však, dělí-li se parcela za stavební již uznaná dále, aniž při tom vzniká nová ulice (Budw. A 11144). Rozsah této povinnosti je různý.
a) Jde-li o ulici parcelovaný majetek protínající, je parcelant povinen postoupiti celou plochu potřebnou pro ulici, ale jen úhrnně (Budw. A 2613) do určité maximální šířky 8—20 m, rovnající se minimální zákonné šířce ulice, mimo ustanovenou čáru stavební (Č., M. § 22/1, Pr. § 19/1, Br. § 20/1).
b) Stejnou povinnost má parcelant, jde-li o ulici majetek jeho sice jen ohraničující, která však vede při náměstí nebo větší ulici již zřízené nebo podle plánu polohy projektované, t. j. tak, že na protilehlé straně oné ulice není pozemků zastavitelných. Č. § 22/2, Pr. § 19/2 — k tomu Budw. A 6057, 8774. Má-li parcelovaný pozemek takovou polohu, že parcelant může obdržeti staveniště sice jen na jedné straně nové ulice, ale na protější straně ulice může staveniště obdržeti jiný, je povinen postoupiti obci po celé délce staveniště zdarma jen tolik, kolik činí polovina šířky nové ulice, ovšem maximálně zase jen 8—20m. (Č. § 22/6, Pr. § 19/6, Budw. A 6057, 5687).
Moravské stav. řády (M. § 22/2, Br § 20/2) .
formulují alternativu tuto tak, že parcelant je povinen postoupiti až do největší šířky 20 m plochy potřebné k tomu, aby se mohly rozšířiti dosavadní nebo zříditi nové, parcelovaný jeho majetek ohraničující náměstí, nábřeží nebo jinaké větší, t. j. takové třídy, které třeba založiti v šířce aspoň 20 (M.) resp. 25 (Br.) m. Má-li býti podél hranice parcelovaného pozemku třída nebo ulice v menší nežli uvedené šíři nově založena nebo taková již existující třída nebo ulice rozšířena, je povinen postoupiti zdarma a bez závad půdu jen do poloviny šířky nové třídy nebo ulice, a nanejvýš do šířky 8 (M.) resp. 10 (Br.) m po celé délce stavebních míst třídou neb ulicí tou ohraničených (M. § 22/23, Br. § 20/2, 3).
Uzná-li obec v případech tuto uvedených, že veřejné zájmy toho vyžadují, aby taková pouze z části zřízená ulice hned nebo v budoucnosti v celé šíři byla odevzdána veřejnému používání, má právo vykoupiti za přiměřenou náhradu od dotyčných majitelů pozemků také druhou část pozemků nezastavěných, pokud jest jich k zřízení oné ulice dle ustanovených čar stavebních zapotřebí; náhradu nákladů takto jí vzešlých — bez úroků — může požadovati na těch, kdož mají staveniště při této ulici, až by je chtěli zastavěti, a to v poměru k zastavěné délce ulice, a může na zaplacení této náhrady učiniti závislým povolení ke stavbě (Č. § 22/7, Pr. § 19/7, M. § 22/4, Br. § 20/4, k tomu Budw. A 5371).
c) Rozdělují-li se rozsáhlejší prostory, je parcelant povinen postoupiti obci plochy potřebné pro zřízení veřejných náměstí, jichž vyžadují zájmy zdravotnické a jiné zájmy veřejné, a to bezplatně v rozsahu uvedeném ad a), a co nad to jest, za přiměřenou náhradu (Č. § 22/5, Pr. § 19/5).
Podle § 22/7 M. a § 20/7 Br. je parcelant povinen, byla-li při parcelaci rozsáhlejších skupin pozemků část půdy určena pro veřejná náměstí, půdu, které jest k tomu zapotřebí, kromě plochy dle a) a b) bezplatně postoupené, obci propustiti za náhradu.
Budw. A 10613 prohlašuje ustanovení § 22 Č. za předpis dispositivní; strany mohou své vzájemné povinnosti dohodou upraviti také jinak.
2. Když při novostavbách, přestavbách a přístavbách (na Moravě také při zřízení ohrad) vzejde potřeba podle ustanovené stav. čáry ustoupiti za mezní čáru dosavadní budovy nebo pozemku dosud nezastavěného, jest stavebník povinen obci bez průtahu postoupiti onen dílec pozemku, o nějž se musilo ustoupiti za onu čáru. Naopak zase, nastane-li podle ustanovené čáry stavební potřeba, aby stavba vystoupila z mezních čar stav. pozemku, je stavebník povinen převzíti od obce část ulice, jíž k tomu konci je třeba. V obou případech nastává postup ploch za přiměřenou náhradu (Č., M. § 23, Pr. § 20, Br. § 21, Budw. A 3008, 8527).
3. Povinnost postoupiti obci plochy potřebné pro ulice (také mosty v trati ulic Budw. A 10797) — a to i s budovami na nich zřízenými — postihuje posléze vlastníky pozemků — v městech — tehdy, je-li z důvodů komunikačních, z příčin policie požární nebo z ohledů veřejného zdravotnictví potřebí zříditi novou ulici nebo třídu (Č., M. § 24, Pr § 21, Br. § 22, Budw. A 3335, 7010). Okolnost, že obec svémocně již zabrala pozemky potřebné pro zřízení nové ulice a jich jako komunikace používá, nestojí v cestě jich dodatečnému vyvlastnění (Boh. adm. 11595/1934). Podle stav. ř. Č. je taková povinnost stanovena i pro případ, že třeba rozšířiti nebo upraviti ulici nebo třídu dosavadní, ač nešlo-li by při tom o odstranění budov (Č. § 24; k tomu srov. Boh. adm. 9800).
Vlastník postoupené plochy má nárok na přiměřenou náhradu peněžitou (nikoli na jiná plnění se strany obce, Budw. A 10390). Podle stav. ř. Pr. § 21, M. § 24, Br. § 22 je však obec oprávněna žádati náhradu části nákladů vzešlých jí takto zakoupením oněch ploch — nečítajíc v to hodnotu vykoupených budov — na těch, kdož při této nové ulici prováděti chtějí novostavbu, přestavbu nebo přístavbu (dle M. a Br. také na majitelích budov již trvajících, kteří hodlají do ulice zříditi okna nebo dvéře), podle míry prospěchu, který vzejde obci resp. adjacentům, a jednotné míry průčelí k ulici obráceného, a na zaplacení této náhrady učiniti závislým povolení k této stavbě, Chce-li obec takovou náhradu požadovati, musí si vyžádati předem schválení zemského výboru, jemuž přísluší také určiti, jakou část útrat obec může požadovati na stavebnících a v jakém poměru (srov. Budw. A 7668).
Rozhodovati jak ve sporu o bezplatný postup pozemků k účelům uličním (ale jen ve sporu mezi obcí s jedné a parcelantem resp. stavebníkem resp. adjacentem se strany druhé — viz Boh. adm. 11536/1934), tak i o vyvlastnění pozemků za náhradu — nedojde-li k dohodě — přísluší výhradně úřadům politickým (Budw. A 9530, 9590, Boh. adm. 233, 6206), a to v I. stolici úřadu zemskému a v II. stolici ministerstvu veřejných prací (Budw. A 9797, 10140). Usnesení obecního zastupitelstva, kterým se parcelant vyzývá k postupu, je podle toho pouhým prohlášením strany, nikoli úředním rozhodnutím (Boh. adm. 576). Kompetence politického úřadu není vyloučena tím, že obec svůj nárok na postoupení ploch opírá o dohodu sjednanou s vlastníkem (Budw. A 3020, 8011, Boh. adm. 233) nebo o výhradu učiněnou v povolení parcelačním event. stavebním (Boh. adm. 3641, 3915, Budw. A 7251, 8011, srov. však 3854). Dohoda taková, i když pojata do parcelačního povolení (stavebního konsensu), není úředním rozhodnutím a netvoří exekučního titulu (Boh. adm. 233, Budw. A 9797). Důsledně také bez souhlasu stavebníka stav. úřad není oprávněn dáti do parcelačního povolení nebo stav. konsensu podmínku, že stavebník postoupí obci bezplatně určitou plochu, Budw. A 4051, 4508. Byla-li mezi obcí a stavebníkem sjednána dohoda o bezplatném postupu části stav. pozemku pro ulice, je dohoda ta závazna i pro budoucí nabyvatele pozemku, třebas nebyla zapsána do knih a i když pozemku nabyto bylo ve veřejné dražbě (Boh. adm. 10881).
Rozhodovati o povinnosti stavebníkově, nahraditi obci část nákladů na vykoupení uličních ploch v případech 1 b, a 3, jsou příslušný úřady stavební (Budw. A 6139, 7562), a to i tehdy, byla-li úmluvou s obcí zákonná povinnost modifikována (Budw. A 11476).
Usnesením obce o otevření nové ulice (ve smyslu § 22/7 Č.) není prejudikováno rozhodnutí politického úřadu o tom, zda a pokud má nastati vyvlastnění ploch k tomu potřebných (Boh. adm. 3276, srov. Budw. A 6835). Žádost obce za vyvlastnění k účelům zřízení nebo rozšíření komunikací předpokládá, že je tu již určitý konkrétní projekt. Vyvlastnění je přípustno pouze podle předpisů stav. řádů, nikoli na základě § 365 o. z. o. (Boh. adm. 3591, Budw. A 254).
Nebylo-li po vydání vyvlastňovacího nálezu dosaženo dohody o výši náhrady, stanoví se tato soudem v řízení nesporném, při čemž je straně nespokojené vyhraženo domáhati se cestou spornou náhrady vyšší. Byla-li náhrada soudním odhadem vyšetřená zaplacena nebo složena u soudu, nelze uvedení exproprianta v držení a užívání vyvlastněného pozemku cestou politické exekuce zdržeti ani odporem proti soudnímu odhadu ani žalobou o vyšší náhradu.
Poněkud jinak nežli podle stav. řádů českých a moravských je upravena povinnost vlastníka pozemku k postupu ploch pro ulice podle stav. ř. slezského.
1. Parcelant je povinen postoupiti obci zdarma plochy potřebné ku zřízení nových tříd a ulic až do vústění jich do tříd a ulic již trvajících podle míry stanovené stav. čáry, a to do maximální šířky 10 m mimo stanovenou stav. čáru (k tomu Budw. A 409). Stejnou povinnost má parcelant ve prospěch nově zřizovaných náměstí.
Jestliže nově projektovaná třída nebo ulice leží při hranici parcelovaného gruntu takovým způsobem, že se postupem ploch parcelantových nedosáhne plné šířky resp. šířky potřebné pro vozy, může stav. úřad naříditi, že staveniště ležící při úzké trati ulice až do zřízení náležité šířky mají zůstati nezastavěna. Získají-li následkem zřízení nové ulice nebo nového náměstí mimo parcelanta ještě jiní gruntovníci staveniště, může obec, která parcelanta za postoupené více plochy odškodnila, požadovati na nich přiměřenou náhradu (§ 11).
2. Jestliže při rozdělení pozemku na místa stavební čára stavební za účelem rozšíření dosavadních ulic, tříd nebo náměstí se posune nazpět za hranice pozemku, nebo naopak jestliže za účelem dosažení pravidelných stav. front se posune dopředu, má v prvním případě parcelant, v druhém případě obec povinnost příslušnou plochu postoupiti, ovšem s nárokem na přiměřenou náhradu (§ 12).
3. Je-li při novostavbách, přístavbách, přestavbách a zřízení podezděných hražení třeba podle stanovené čáry stavební ustoupiti za dosavadní hraniční čáru nebo vystoupiti před ni, jest obec resp. stavebník povinen dáti za postoupenou plochu přiměřenou náhradu (§ 5). Je-li třeba vystoupiti do stav. čáry, má povinnost postoupiti stavebníkovi potřebnou plochu nejen obec, ale i jiný majitel pozemků (§ 5).
Nedojde-li v řízení zavedeném stav. úřadem (Budw. A 7191, 8322) k dohodě o výši náhrady, nebo popírá-li se vůbec povinnost k náhradě, přísluší rozhodnouti soudu. Řízením soudním nestaví se ani řízení stavební ani stavba, předpokládajíc že stavebník, pokud staví na pozemku cizím, vykáže se souhlasem vlastníka nebo složí jistotu za náhradu (§§ 6, 12).
4. Pokud se týče vyvlastnění za účelem stavby podle nového regulačního plánu v případě rekonstrukce osady zničené požárem nebo povodní, odkazuje § 15 na všeobecné zákony expropriační. O náhradě přísluší — nedojde-li k dohodě — rozhodovali soudu v řízení sporném.
VIII. Stavební konsens. Jádro stav. řádů tvoří předpisy, „jež týkají se stavby samé", ve spojení s procesními předpisy o stav. povolení.
Pojem stavby v stav. řádu definován není. Pokládá se za nepochybno, že předmětem stav. řádů jsou pouze stavby pozemní (Hochbauten). Jiné kategorie staveb podléhají specielním předpisům, event. všeobecné policii. Tak není stavbou ve smyslu stav. řádu stavba silnice (Boh. adm. 96), ani zeď, která po stránce technické je součástí tělesa veřejné silnice (Boh. adm. 1528, k tomu Budw. A 3302). Studně není stavbou o sobě, nýbrž jen jako příslušenství jiné stavby. Podstatným znakem stavby ve smyslu stav. řádu je bezprostřední pevné spojení s pozemkem (Budw. A 4189) — netřeba však základů zděných. Dále třeba, aby „stavba" byla ze stav. hmoty — na druhu této hmoty nesejde — a aby tu byla stav. práce. Není stavbou plachtový stan na rahnech do země zapuštěných, ani jeskyně vyhloubená ve skále (Hácha 1. c.). Rozměry celkem na váhu nepadají, rovněž lhostejno, jde-li o stavbu trvalou či prozatímní. Pouhá ohradní zeď se zpravidla za stavbu nepokládá — žádá se „prostor podle umění stavitelského zděmi obklíčený” (Boh. adm. 4218, Budw. A 3030). Stav. povolení třeba však pro zeď, kterou se ve spojení se stavbou budovy staveniště ohražuje (Boh. adm. 4858). Stavbou vyžadující stav. povolení je dřevěná kolna na betonových sloupcích do půdy zapuštěných (Boh. adm. 6815), nikoli dřevěná reklamní tabule na sloupech (Boh. adm. 2789). Stavbou je také zřízení garáže (Boh. adm. 11794). Srov. ještě Budw. A 12082. Tím, že úřad stav. povolení udělil, vyslovil zároveň, že ta která stavba povolení vyžaduje (Boh. adm. 11329).
Činnost stavební je vázána úředním povolením. Jde o „povolení policejní”, kterým se má předem zjistiti, zda zamýšlená stav. činnost nepříčí se normě, která stanoví předpoklady, za nichž je dovolena (viz Hoetzel „Akt správní”. Slovník, I, str. 39, Hácha „Koncese”, Slovník, II, str. 267 sl.).
Povolení stavebního třeba k novostavbě, přestavbě, přístavbě a k podstatným opravám a změnám, ve stavbách již zřízených. Pod pojem přístavby spadá také přístavba ve směru kolmém, nástavba. O tom, kdy taková nástavba je přístavbou a kdy jen podstatnou změnou, viz Budw. A 6337, 6437, Boh. adm. 958, 2211, 4762, 7967. K pojmu přístavba viz také Budw. A 3915. Pojem přestavby definován v stav. řádech různě; k tomu Budw. A 2873, 3105, 6623, 7492, 8396, 9374, 10133, Boh. adm. 190, 4762, 6078, 9951, 11161, 11556. Podstatné změny jsou ty, jimiž předmět stavební mění se ve svých zevnějších rozměrech anebo ve své fasádě, dále ty, jimiž hlavní části stavby se vyměňují, odstraňují nebo posunují anebo které mají jakýmkoli způsobem vliv na pevnost stavení, na bezpečnost jeho před ohněm, na zdravotní poměry jeho, na jeho zevnějšek nebo na práva sousedů — pokud ovšem změna nedosahuje kvalifikace přestavby. Adaptace, které zejména platí — a to vždy — za podstatné změny, uvádějí stav. řády demonstrativně (Č. § 27, Pr. § 25, M. § 29, Br. § 27, Sl. § 16). K tomu srov. Budw. A 4509, 4511, 5915, 6505, Boh. adm. 8409, 8679. Stav. povolení třeba také ke zbourání domu (Budw. A 6066). Ohledně změn fasady (pamětní deska, přípustnost nápisu) viz Budw. A 2038, 5455.
Hražení (dle stav. ř. Sl. jen hražení na podezdívce), pokud jako pouhá součást budovy nesdílí stavebněprávní osud stavby hlavní (Boh. adm. 4858 — ohradní zeď obkličující nezastavitelnou část staveniště ve volné soustavě stavební) — má třeba stav. povolení jen, zřizuje-li se „na straně třídy nebo ulice” (zajisté i náměstí, Budw. A 10751), t. j. při (Budw. A 3395) ploše, která platným aktem stav. úřadu byla za třídu (ulici, náměstí) určena, bez ohledu však na to, byla-li již provozu odevzdána, vede-li zastavěným územím, je-li již ohraničena domy čili nic (Boh. adm. 4217, 5266, 11002, 11986, Budw. A 4498, 8043); dle stav. ř. M. a Br. „na straně veřejné třídy, ulice, náměstí nebo cesty”. Z jakého materiálu hražení jest, zůstává lhostejno (Boh. adm. 2839, Budw. A 9476). Povolení třeba i ke změně takového hražení (Budw. A 3302, 6974, 12082) a ku znovuzřízení pobořené jeho části (Boh. adm. 4218, 11205).
Jde-li o opravy a změny, které nespadají pod kategorie shora uvedené (dle stav. ř. Sl. také zřízení hražení bez podezdívky), stačí pouhé oznámení o jich zamýšleném provedení; stav. úřad může však provedení jich zastaviti a učiniti závislým na předchozím předložení plánu a schválení (jenom při vyřízení opovědi, nikoli později. M. § 30, Br. § 28). Jde-li pouze o to, aby jednotlivé součásti stavby byly zachovány v dobrém stavu, aniž se na stavbě co mění, netřeba ani ohlášení (Sl. § 18: leč by se práce prováděly na frontě do ulice). Srov. Budw. A 11397.
Oprávnění zastavěli pozemek je výronem práva vlastnického. Podle zásady § 364 o. z. o. je vlastník omezen v tomto svém oprávnění jenom potud, pokud je tak stanoveno zákonem. Z toho plyne naopak, že — pokud ze stav. řádu a jiných zákonů nebo předpisů na jich základě vydaných omezení takové neplyne —, má stavebník právní nárok na to, aby mu povolení stavební bylo uděleno.
Stav. řády omezují po stránce materielní stav. oprávnění vlastníka pozemku jednak přesnými předpisy zejm. ohledně technického provedení stavby, jednak všeobecně ohledem na zájmy veřejné. Stav. řád nevypočítává veřejných zájmů, které chce míti chráněny. Zdůrazňuje sice na různých místech zájmy zdravotní, aesthetické (Č., Br. § 36, Pr. § 34, M. § 38), dále ohledy bezpečnosti, zejména také bezpečnosti požární (Č., Br. § 46, § 47, M. § 49, § 50, Sl. § 25), ale vedle toho mluví o ohledech veřejných vůbec. Známý nález Budw. A 11435 z doby válečné uznal za takový veřejný ohled i ohled na nerušený provoz vojenského letiště. Boh. adm. 2029 neuznává za veřejný zájem stav. řádem chráněný majetkový zájem státu jako podnikatele stavby železniční. Fortifikační zájmy vojenské viz Budw. A 3894. Zásadně přísluší tedy stav. úřadu chrániti všechny veřejné zájmy, pokud jsou dotčeny stavbou ve smyslu stav. řádu; omezení podává se pouze nepřímo z norem, které ochranu veřejných zájmů stavbou dotčených výslovně přikazují do kompetence úřadů jiných.
Ale jde vesměs jen o policejní ochranu těchto zájmů proti nebezpečím a újmám, které by jim hrozily z provádění stav. projektu. Jedině z tohoto hlediska stav. úřad může projekt posuzovati a stav. povolení odepříti. Tímto zásadním stanoviskem stav. řádů je dána také míra omezení, jež stavebníka postihují: stav. řád nechce stavebníka omezovati více nežli na kolik je zapotřebí, aby se zamezilo a odvrátilo vše, čím by veřejné zájmy byly ohroženy (srov. zejm. ohledně zájmů aesthetických Budw. A 3327, 8463, 9038, Boh. adm. 2142), pro zásah jdoucí nad míru tohoto omezení pouze policejního třeba výslovného zmocnění zákonného (Boh. adm. 2142).
V první řadě jsou směrodatný předpisy stav. řádů, které samy určují, za jakých modalit stavba je přípustná resp. jak se má provésti. Předpisy ty jsou různého významu: některé z nich stanoví náležitosti stavby zcela jednoznačně, vymezujíce přesně způsob, jakým ten který zájem veřejný má dojíti ochrany, a neponechávají stav. úřadu žádné latitudy. Jiné stanoví minimum požadavků, které musí býti v každém případě zachováno; stav. úřadu zůstává však volno, aby na ochranu veřejných zájmů předepsal stavebníkovi omezení dále jdoucí. Jiné naopak stanoví maximum požadavků, a je-li toto splněno, má stavebník na udělení stav. povolení nárok, aniž ho stav. úřad smí omezovati více. Tak na př. i když při stavbě stánků v průjezdu domu zachována byla nejmenší šířka pro chodby předepsaná v §§ 70 a 72 Pr., nepřekáží to úřadu, aby odepřel povolení ke stavbě, má-li vzhledem ke konkrétním poměrům na ochranu veřejných zájmů za potřebné, aby chodba byla širší (Boh. adm. 2072). Podobně i když projektovaná stavba stájí odpovídá předpisům § 93 Č., může stav. úřad odepříti stav. povolení, shledá-li závady z ohledů zdravotních (Boh. adm. 2472, Budw. A 6452 — jinak Budw. A 1906). Výškový předpis § 73 Pr. stanoví maximálně přípustnou výšku domů — stav. úřad může ji však v konkrétním případě snížiti (Boh. adm. 4108, srov. Budw. A 1065). § 63 Pr. stanoví jenom minimum, jež z plochy dvora nezastavěno zůstat musí; úřad může ze zastavění vyloučiti i více (Budw. A 8878, Boh. adm. 11220). Vyhovuje-li stavba § 94 Č., nelze namítati s úspěchem, že přesto je požárně nebezpečna (Boh. adm. 7530). Srov. dále Budw. A 52, 780, 1771.
Stav. úřad posuzuje v mezích daných stav. řádem, zda konkrétní projekt stavební neodporuje veřejným ohledům, je při tom vázán dřívějšími akty stav. úřadu, kterými podle dopuštění stav. řádu obsah těchto veřejných zájmů se zřetelem na zastavění parcely, o kterou jde, byl determinován. Jsou to především plány polohy resp. regulační (incl. vysvětlivky k nim, Boh. adm. 11769), které pro otázku přípustnosti a způsobu zastavění parcel do něho pojatých jsou směrodatný (Boh. adm. 3124, 10037 a j. — viz III.). Stejně závazno je pro úřad stavební i stranu usnesení obecního zastupitelstva, kterým podle § 13 Č. nebo § 18 Pr. stanoven byl způsob zastavění určitého území (Boh. adm. 53, 7018, 11003), předpokládajíc ovšem, že usnesení takové bylo dáno interesentům na vědomí (Boh. adm. 7018). Rozpor s disposicemi obsaženými v potvrzeném přehledném plánu regulačním a zastavovacím brání již o sobě s hlediska § 15 zák. č. 88/1920 Sb. udělení stav. konsensu (Boh. adm. 11587/1934). Rozpor takový je tu však pouze tehdy, je-li stav. projekt v cestě praktické realisaci, t. j. skutečnému provedení přehledného plánu. Není proto vyloučeno povoliti i na pozemku dle plánu nezastavitelném provisorní budovu s takovým časovým omezením, aby včasná realisace přehledného plánu nebyla tím ohrožena (Boh. adm. 11729). Povoliti odchylky od disposic obsažených v platném plánu polohy není oprávněn ani vyšší úřad, rozhoduje o odvolání v konkrétní stav. věci (Boh. adm. 11769). Posléze je pro stav. projekt směrodatným obsah parcelačního povolení resp. ustanovení, jež v mezích jeho dána pro způsob zastavění jednotlivých parcel.
V mezích těchto norem a aktů posuzuje stav. úřad policejní přípustnost stav. projektu s hlediska stav. řádu dle svého uvážení. Zkoumaje takto projekt s ohledem k zdravotním a jiným veřejným ohledům je ovšem povinen přihlížeti k právním předpisům, jež i mimo stav. řád s hlediska těchto ohledů pro stavby byly vydány (tak na př. min. nař. č. 12/1901 ř. z. o uskladňování minerálních olejů, Boh. adm. 7585).
Otázku, není-li projektovaná stavba s hlediska stav. řádu policejně závadna, dlužno posuzovati se zřetelem k stav. objektu samu, nikoli s hlediska budov okolních. Vyhovuje-li stavba sama požadavkům slav. řádu, nelze jí odepírati schválení z důvodu, že zájmy veřejné nebyly s dostatek respektovány při schvalování budov sousedních. Nelze proto na př. ukládati stavebníku, jehož objekt vyhovuje předpisu § 65 Č., omezení z důvodu požární nebo zdravotní závadnosti budov sousedních (Boh. adm. 944, Budw. A 1767, 4543, 5737, 10476). Přípustnou výši budovy nádvorní dle § 73/6 Pr. dlužno posuzovati toliko podle niveau vlastního dvoru, bez ohledu na niveau dvorů sousedních (Boh. adm. 1508). Tím není ovšem řečeno, že úřad může projekt posuzovati jenom isolovaně od prostředí, v němž se provádí. Srov. Budw. A 6066: lze odepříti povolení ke zbourání stavby, poněvadž celkový ráz ulice by byl ochuzen o charakteristickou součást celkového obrazu a tím by byl zohyzděn; Budw. A 8463: lze odepříti povolení pro stavbu o sobě s hlediska aesthetického nezávadnou, která — provedena na projektovaném místě — rušila by harmonický obraz území nebo by překážela krásnému výhledu; Boh. adm. 7668: míra aesthetických požadavků, které jest klásti na projekt, řídí se dle definitivní úpravy veřejných komunikací, nikoli podle nehotového jich stavu v době konsensu.
Posuzuje otázku, zda projektovaná stavba není s hlediska stav. řádu policejně závadna, stav. úřad musí zkoumati nikoli stavbu jen o sobě, nýbrž s ohledem na její účelové určení, pokud určení to objekt stavebně-právně individualisuje neb alespoň ve směrech, které stav. řád chce míti chráněny, má nějaký reflex. Může proto odepříti povolení ke stavbě, o sobě nezávadné, jestliže by stavba ta používáním dle vlastního svého hospodářského určení vzhledem k svému položení nebo provedení byla s to, aby se nepříznivě dotkla práv sousedů (příliš tenké zdi, nedostačující zameziti pronikání hluku při stavbě projektované noční vinárny, Boh. adm. 4157, dále 7585). Co do stavebně-právní individualisace hospodářským určením viz Budw. A 7538, 6777, 10342, Boh. adm. 144, 6904, 5665.
Stav. úřad je ovšem vždy příslušným posuzovati stav. projekt jenom s hlediska policie stavební, nikoli z ohledů jiných. Přísluší mu tedy toliko zkoumati, není-li s hlediska veřejných zájmů závadno, že se vůbec staví, a to ta která určitá stavba ve spojení s jejím hospodářským určením, pokud toto má dle předchozích vývodů s hlediska stav. řádu význam, se všemi důsledky z toho plynoucími, a není-li závadným způsob provedení stavby. V těchto mezích náleží stav. úřadu bráti zřetel také na ohledy veřejného zdravotnictví (Budw. A 5858, 6320, 7822, 11230), policie požární (Budw. A 7641), na ohledy všeobecné policie (přípustnost demonstrativního nápisu na budově, Budw. A 2038). Naproti tomu nejsou stavební úřady povolány, aby přípustnost stavby posuzovaly se stanoviska, nebude-li závadno používání stavby o sobě nezávadné k určitému účelu, který stavbu s hlediska stav. řádu neindividualisuje a jehož hájení svěřeno jest úřadům jiným. Tak nepřísluší úřadu stavebnímu posuzovati přípustnost stavby živnostenské provozovny s hlediska, jaký účinek na veřejné zájmy bude míti provoz živnosti v oné stavbě (Budw. A 1371, 5607, Boh. adm. 2531 — a ovšem také naopak, Budw. A 10111). Rovněž není stav. úřad kompetentní posuzovati stavbu s hledisek jiných nežli policejních: není proto oprávněn odepříti povolení pro stavbu evangelického chrámu z důvodu, že v místě není evangelické náboženské obce (Budw. A 5077), pro stavbu na veřejném statku, když obec jako majitel a správce veřejného statku k tomuto zvláštnímu užívání dala svolení (Boh. adm. 8612), ani není oprávněn bezpodmínečně zakázati majiteli konsentovaného obytného domu použiti ho k umístění soukromé školy (Budw. A 3043, 8644, 10418. Ovšem zase naopak rozhodnutí úřadu školského o způsobilosti stavby pro účely školské nebrání úřadu stavebnímu, aby zkoumal samostatně přípustnost její s hlediska řádu stavebního, Budw. A 10476).
Příslušným udělovali stav. povolení je řádný stav. úřad I. stolice, t. j. obecní starosta (obecní rada, magistrát). Při stavbách prováděných obcí nebo na náklad fondů obcí spravovaných, jakož i při stavbách, jež se měrou zvláštní dotýkají zájmů obce buď z ohledu jejího vlastnictví, buď z příčiny veřejné komunikace nebo zdravotnictví, dává povolení dle Č. § 131 obecní zastupitelstvo, dle § 125 Pr. městská rada.
Dle stav. ř. M. § 137 a Br. § 130 přísluší politickému úřadu provedení konsensního řízení a udělení stav. povolení, jde-li o stavby, které provádí obec (mimo obce statutární) sama pro sebe nebo pro fond jí spravovaný, dále v obcích nestatutárních o stavby kostelů, veřejných škol národních, a ve veškerých obcích o stavby živnostenských provozoven, vyžadující schválení živnostenského úřadu, konečně o stavby na dni, náležející k provozování hor (mimo budovy obytné). Při stavbách živnostenských provozoven na M. bylo III. stolicí min. obchodu (Budw. A 7472, 7631, Boh. adm. 5524).
Povolení stav. úřadu není třeba dle českých a moravských stav. řádů při stavbách, jež provádějí správa státní, země, okresy, nebo které se vedou na náklad fondů jimi spravovaných, konečně při stavbách prováděných správami železnic (M., Br.: na železničním území), pro které byly plány schváleny (dle zvláštních ustanovení platných pro železniční stavby) správou státní.
Provádí-li stavbu (t. j. všelikou stav. práci, k níž je jinak třeba povolení stav. úřadu, Boh. adm. 4547) stát, země, okres nebo některý fond jimi spravovaný, přísluší provedení řízení konsensního, schválení plánů a udělení povolení užívacího dle Č. § 134 politickému úřadu okresnímu (v Liberci magistrátu), který je povinen přibrati k řízení zástupce dotyčného obecního zastupitelstva a okresního výboru, v Praze dle § 127 zemskému úřadu, jenž přibéře zástupce obce a magistrátu. Pokud se týče staveb prováděných správami železnic, poukazují stav. řády Č. a Pr. na zvláštní ustanovení v té příčině platná. Stanovení stav. čáry a niveau a výkon policie stavební mezi stavbou přísluší však ohledně všech uvedených staveb pravidelnému úřadu stavebnímu. Dle stav. ř. M. a Br. ukládá se při takových stavbách „úřadu, jenž stavbu provádí, pokud se týče orgánu správnímu, aby šetřil ustanovení řádu stavebního a přibera zástupce obce provedl všechna úřední jednání v příčině určení stav. čáry a niveau, vyslechnutí interesentů, hájení místních zájmů veřejných a vykonávání policie bezpečnostní v době stavby. Citované předpisy nestanoví pro stavby subjektů tam uvedených žádných úlev v příčině materielních předpisů stav. řádů, ba ani v příčině předpisů procesních, pokud mají za účel ochranu veřejných a soukromých zájmů, jež by stavbou mohly býti dotčeny; účel oněch ustanovení je jedině ten, aby stavby uvedených subjektů byly vyňaty z povolovací pravomoci obce. Kompetentní provésti všechna úřední jednání ohledně staveb dotyčných subjektů, která jsou předepsána v příčině určení stav. čáry a niveau, vyslechnutí sousedů a jiných interesentů, v příčině jich námitek, hájení místních zájmů veřejných a výkonu policie bezpečnostní v době stavby jsou podle M. § 28 a Br. § 26 úřady resp. správní orgány, jež stavbu provádějí; k dotyčným jednáním mají přibrati zástupce obce, která je tu stranou (Boh. adm. 8602). Dle stav. ř. Sl. § 102 při stavbách prováděných na náklad státu nebo země nebo veřejného fondu jimi spravovaného přísluší okresnímu úřadu (v statutárních městech orgánu, vykonávajícímu funkce politického úřadu), aby provedl konsensní řízení, při němž se stanoví také stav. čára a niveau; o veřejnoprávních námitkách proti projektu rozhoduje zemský úřad v dohodě s úřadem provádějícím stavbu. Při stavbách nad propůjčenými měrami dolovými je stav. úřadem I. stolice okresní úřad (suspendováno předpisy zákona o stav. ruchu, v. Boh. adm. 5832). K stavbám na pozemcích železničních dává povolení onen úřad, který je povolán uděliti stav. konsens železniční; rozhodnutí jeho předchází řízení s interesenty jako při stavbách státních.
Pokud se týče staveb na pozemcích železničních, poukazují — jak uvedeno — všechny stav. řády na příslušná ustanovení zvláštní. To jsou §§ 18 násl. min. nař. č. 19/1879 ř. z., podle nichž povolení takových staveb přísluší výhradně ministerstvu železnic, resp. podle § 17, č. 19 org. statutu pro státní správu železniční č. 16/1896 ř. z., v některých případech ředitelství státních drah, které jednají tu jménem ministerstva železnic. Stavbou na pozemku železničním je všeliká stavba na pozemcích náležejících k železničnímu tělesu, bez rozdílu, provádí-li ji majitel dráhy či osoba jiná, slouží-li provozu dráhy či účelům jiným, byť i soukromým, je-li pozemek dráhy zapsán v knize železniční čili nic (srov. Boh. adm. 2888, Budw. A 7288, 7641, 1016, Havelka: Československé právo železniční, str. 29 sq.).
Povolení stavební pro budovy potřebné ku zřízení díla všeužitečného podniku elektrického uděluje podle § 17 zák. č. 438/1919 Sb. úřad zemský, rozhoduje o schválení díla podle tohoto zákona.
Při menšinových školách funguje v mezích § 7 zák. č. 295/1920 Sb. jako stav. úřad úřad okresní.
V některých případech nestačí povolení stav. úřadu, nýbrž třeba vedle toho souhlasu jiného orgánu správního, a to buď tak, že stav. úřad nesmí uděliti povolení, dokud nebyl tento souhlas dán, při čemž stav. úřad je vázán obsahem tohoto souhlasu, anebo že nelze se stavbou již konsentovanou započíti, dokud nepřistoupil souhlas dotyčného orgánu. Sem náležejí tyto případy:
1. K stavbám v okrsku opevněných míst je zapotřebí povolení úřadu vojenského (Č. § 43, M. § 47, Br. § 44, min. nař. ze dne 21. XII. 1859 č. 10 ř. z. ex 1860, Budw. A 326). Totéž platí o stavbách v ochranném obvodu erárních skladišť prachu a střeliva (M. § 47, Br. § 44. Dekret dvor. kanc. ze dne 28. IV. 1848, sb. z. pol. sv. 76, str. 159. K tomu Budw. A 460, 8739).
2. Pro stavby (Budw. A 9476) při veřejných silnicích třeba souhlasu úřadu silničního v Čechách za předpokladů § 44 stav. řádu. Podle stav. ř. M. § 46, Br. § 43 a Sl. § 27 třeba, aby zemský výbor resp. zemský úřad jako úřad silniční (Boh. adm. 7368) již předem povolil eventuelní odchylku od zákonné vzdálenosti stavby od tělesa silničního (Boh. adm. 7368). Tento úřad je na Moravě také oprávněn naříditi sbourání stavby, pro niž výjimka nebyla povolena, a to i tehdy, když stavebník dosáhl pro ni povolení stavebního (Boh. adm. 8427).
3. Při stavbách (nejen novostavbách, nýbrž všech stavbách vyžadujících konsensu, Budw. A 3470) v požárním obvodu dráhy železné (také „průmyslové koleje" dráhy — viz Boh. adm. 10482) je podle § 99 železn. řádu provoz. ze dne 16. XI. 1851, č. 1 ř. z. ex 1852 (Č., Br. § 45, Pr. § 41, M. § 48, Sl. § 28) třeba, aby železniční úřad dal k nim souhlas. Úřad ten nemá tu postavení pouhé strany, nýbrž úřadu rozhodujícího vedle úřadu stavebního o přípustnosti stavby (Boh. adm. 998, 1403, 2660, 3385, 6856, 7978). Modality stanovené takto úřadem železničním musí beze změny pojaty býti do povolení stavebního a mohou býti naříkány pouze pořadem úřadů železničních (Boh. adm. 1568, 2660). Železniční úřad je při svém rozhodování omezen na ohledy policejní ochrany železničního podniku a jeho okolí; není proto oprávněn vázati povolení podmínkou, že stavebník vzdá se nároků proti dráze na náhradu škod, které by na stavbě a věcech v ní uložených byly způsobeny existencí a provozem dráhy (Boh. adm. 4374, jinak Budw. A 3470). Pro pojem požárního rayonu, jde-li o stavby, které se mají provésti v okolí železnice již existující, je rozhodný dvor. dekret ze dne 28. XII. 1843, sb. z. pol. sv. 17, č. 137, resp. ve Slezsku nař. z. vl. z 23. VI. 1883, č. 27 z. z., nikoli min. nař. č. 19/1879 ř. z. — viz Budw. A 3471. K pojmu požárního rayonu viz Budw. A 7319. Dvojí postavení železničního orgánu správního: jednak jako interesent, vázaný zásadou koncentrační, jednak jako úřad dozorčí, který vedle úřadu stavebního dává povolení, viz Boh. adm. 2660, 6856, 8099).
4. Stavby, při nichž jde zároveň o živnostenskou provozovnu, vyžadující dle III. hlavy živnostenského řádu schválení živnostenského úřadu (Boh. adm. 6496 — sem nepatří provozovna biografu, ani státní tiskárna bankovek, Boh. adm. 5174, 6085). Podle stav. ř. Č. § 39, Pr. § 34, Sl. § 26 může sice stav. úřad povolení z důvodů stav. řadu (na př. dle § 117, č. 8, Č. — Boh. adm. 2472, 4058) odepříti samostatně, a to i tehdy, když se stanoviska živnostensko-policejního provozovna byla schválena, nesmí však stavební konsens uděliti, dokud provozovna nebyla pravoplatně schválena úřadem živnostenským (Boh. adm. 1866, 1967, 4763). Otázku, jde-]i o živnostenskou provozovnu, řeší si stav. úřad prejudicielně sám, dokud nebylo o ní rozhodnuto úřadem živnostenským, na které — i když ještě nenabylo právní moci — jest vázán (Boh. adm. 6085, 5174). Dle stav. ř. M. § 41, 137, Br. § 130 je tu stav. úřadem vůbec úřad politický.
5. Při stavbách v okolí hradu a zámecké zahrady v Praze třeba svolení úřadu hradního (Pr. § 40, Budw. A 3327).
6. Zřízení obytného stavení zcela mimo osadu vyžaduje dle Sl. § 25 a 106/1 souhlasu úřadu politického (prozatím suspendováno předpisy zákona o stav. ruchu).
7. Při stavbách na dni náležejících k provozování hor třeba předchozího slyšení úřadu báňského dle M. § 137 a Br. § 130.
Řízení konsensní zavádí se na základě písemné žádosti doložené stav. plánem dvojmo, který po stránce formální i obsahové musí vyhovovati příslušným ustanovením stav. řádu. Legitimován k žádosti je vlastník pozemku, tertius jenom tehdy, vykáže-li zmocnění vlastníka nebo likvidní právo od vlastníka k tomu nabyté, jako právo superficiární, nebo právo stavební podle zák. ze dne 26. IV. 1912, č. 86 ř. z. (Budw. A 10110). Žádá-li se jménem osoby jiné, nutno vykázati plnou moc této osoby, po případě — jde-li o osobu nesvéprávnou — zmocnění jejího zákonného zástupce. Manžel pokládá se za zmocněna žádati jménem manželky i bez plné moci (Budw. A 6339). Dle M. § 31, Br. § 29, Sl. § 19 je žadatel povinen prokázati (knihovním výtahem) své vlastnictví, po případě souhlas vlastníkův. Stavební úřad jest oprávněn resp. povinen zkoumati legitimaci žadatele (M., Br.: vyřizuje žádost — později není již oprávněn ex offo bráti ji v pochybnost). Soused není legitimován namítati, že stavebník k podání žádosti není legitimován (Boh. adm. 8513, 10151). Stav. ř. M. a Br. upravují zvláštní řízení za účelem odstranění formelních vad plánů (§ 34, 32).
O žádosti musí býti konáno zvláštní místní komisionelní řízení za vedení řídícího, ustanoveného stav. úřadem (M. § 36, Br. § 34 ze členů obecní rady, v městech statutárních též z obecních úředníků konceptních). Konání komisionelního šetření je obligatorní. Nekonání jeho je podstatnou vadou, k níž n. s. s. dokonce hledí ex offo (Boh. adm. 9709). Za stav. komisi nelze pokládati prohlídku objektu úředníky stav. úřadu bez účasti interesentů (Budw. A 7777). Komisionelní řízení musí býti konáno i tehdy, platí-li pro obec úlevy podle § 99 Sl., Č). (Boh. adm. 1126). Výjimka při stavbách podřízenějších podle § 36 M. a § 34 Br. Bylo-li konání stav. komise opomenuto, zůstávají interesentům vyhraženy všechny námitky proti stavbě, kterých následkem toho nemohli přednésti (Boh. adm. 1126). Komisionelní řízení stavební předpokládá, že je skončeno již předchozí stadium stav. řízení, t. j. že pozemek je pravoplatně uznán za parcelu stavební. Stav. úřad není tedy oprávněn zahájiti řízení konsensní, dokud pozemek není pravoplatně uznán za parcelu stavební (srov. k tomu Boh. adm. 6191). Nešetření této zásady může interesent s úspěchem namítati jako porušení svých subjektivních práv procesních (Boh. adm. 3081, 6191). Dokud stavebník nevyžádal si sdělení stav. čáry a niveau, není sice stav. úřad povinen o stav. žádosti jednati, ale může stav. řízení zahájiti a s ním spojití řízení o určení stav. čáry (Boh. adm. 3958).
Ke komisi je přibrati stavebníka nebo jeho zmocněnce (Sl. § 23: také vlastníka, je-li stavebníkem ne vlastník), dále (mimo Slezsko) zástupce obce (Budw. A 11308), sousedy (M., Br., Sl.: a jiné interesenty, jichž stavba se týče), jestliže pak budova hraničí (Budw. A 4498, 5184) na veřejnou silnici nebo železnici, také správní orgán silnice nebo železnice, a konečně — jde-li o stavbu nad dolovými měrami již propůjčenými — také dotyčné majitele dolů (Č. § 25, Pr. § 32, M. § 36, Br. § 34, Sl.: zákon o stav. ruchu).
Obsílka ke komisi musí býti interesentů dodána písemně k vlastním rukám (Budw. A 10575), po případě — mimo Slezsko — není-li to možno z důvodů ležících v jeho osobě, tomu, komu přísluší správa dotyčné reality neb alespoň dohled na ni (M. § 37, Br. § 35: kdyby ani to nebylo možno, stačí vyvěšení na viditelném místě domu nebo dveří bytu nebo na úřední tabuli obecní). Je-li několik spoluvlastníků, stačí dle Č. § 35 doručení jednomu z nich (jinak M., Br.). Doručení manželce jako takové za manžela nestačí (Boh. adm. 1601, 8676). Obsílka musí obsahovati upozornění, že veškery námitky pod následky prekluse nutno učiniti při komisi.
Stranou při stavební komisi jsou „sousedé a osoby, jichž stavba se týče", t. j. jichž individuelních práv stav. řádem chráněných stavba se dotýká (Boh. adm. 7666). Sousedem jest nejen ten, jehož nemovitý majetek bezprostředně sousedí se staveništěm (ohledně tohoto pojmu viz Budw. A 10862), nýbrž i vlastníci nemovitostí vzdálenějších, zejména pozemků přes ulici, na jichž nemovitý majetek projekt má stavebně-policejní reflex (Boh. adm. 9764, 9916, Budw. A 5304, 8896, 9986 — jinak 10862). Postavení strany má i sousední obec z titulu, že stav. projekt má vliv na jímací zařízení jejího vodovodu (Boh. adm. 9916). Ohledně „interesentů" viz Budw. A 6100. Kostel jako soused Budw. A 6994. Procesní předpisy dané pro sousedy a jiné interesenty nevztahují se na vlastníka stav. pozemku, a nebrání mu, aby proti neoprávněnému stavebníku neuplatnil kdykoli své vlastnictví cestou práva soukromého (Budw. A 10110, Boh. adm. 7679; k tomu nyní zásadní nález Boh. adm. 10066, dále 10939). Sousedem není nájemník bydlící v sousedním domě; tomu postavení strany nepřísluší (Boh. adm. 2749).
Soused je legitimován namítati v řízení stavebním především, že projekt odporuje jeho právům soukromým. Tím není však jeho procesní posice vyčerpána. Policejní normy stav. řádů, jsouce vydány v zájmu veřejném, nemají sice za předmět a účel materielně-právní úpravu vzájemných poměrů sousedských jako takových, vymezení sfér sousedů a určení jejich práv, nýbrž policejní ochranu zájmů veřejných. Teorie a prakse přiznává však přesto sousedům na ochranu jejich zájmů, jimž z porušení norem stav. řád v prvé řadě a bezprostředně újma hrozí, možnost, aby policejní normy stav. řádu na ochranu svého ohroženého zájmu individuelního uvedli v pohyb, ale jen potud, pokud stav. řád, stanově předpisy na ochranu zájmů obecných specielně také s ohledem na paralelní zájmy sousedů dává na jevo, že tyto interesy sousedské zvláště chce chrániti a tím je kvalifikuje jako veřejná práva sousedská. Pokud tu není takového ze stav. řádu seznatelného subjektivního práva sousedského, má soused pouze procesní nárok, aby jeho individuelní zájmy, pokud vůbec spadají do řízení stavebního, byly v řízení správním projednány a stav. úřadem uváženy (Boh. adm. 53, 1204, 2450, 3505, 5745, 4157, Budw. A 9142 — Hácha, Slovník II: „Nejvyšší správní soud", str. 847).
Judikatura správního soudu vytvořila během doby kodex sousedských práv veřejných, který má zjevně tendenci se rozšiřovati. Jako zásada uznává se, že soused je legitimován uplatňovati porušení veřejnoprávních norem a ohledů jenom potud, pokud nedbání jich dotýká se specielně jeho vlastní zájmové sféry, takže porušení jich involvuje zároveň porušení jeho individuelního interesu stav. řádem uznaného za jeho veřejné právo sousedské (Boh. adm. 1204, 2450, 4055).
Sousedu nepřiznává se všeobecně veřejnoprávní nárok na to, aby prováděním stavby na sousedním pozemku nebyl jeho budově nebo parcele odnímám příliv vzduchu a světla: o dostatečný příliv vzduchu a světla musí se každý v mezích svého vlastnictví postarati sám (Budw. 10010, Boh. adm. 1508, 4811, 9146; srov. také Budw. A 1647 [kostel]); nárok takový může býti opírán jen o zvláštní předpis stav. řádu, na př. § 73 Pr. (Boh. adm. 1508, 1204, 10963); rovněž nemůže namítati, že nejsou dány předpoklady § 61 zák. o stav. ruchu č. 45/1930 Sb. (Boh. adm. 11591/1934). Soused je legitimován k veřejnoprávní námitce, že bouráním starého stavení a hlubokým založením základů novostavby bude ohrožena stabilita jeho domu (Boh. adm. 1204, 4547), že k jeho škodě porušeny byly předpisy stav. řádu o poloze stájí (Boh. adm. 2472), že bylo povoleno provisorně až do připojení na obecní kanalisaci zřízení žumpy (Boh. adm. 11541/1934), že následkem nedostatečné isolace bude stavbou, určenou za noční vinárnu, ohroženo klidné užívání jeho domu (Boh. adm. 4157), že v požární zdi zřizuje se okno (Budw. A 8775).
Námitky sousedské mohou se také opírati o práva, kterých soused nabyl z nějakého aktu stav. úřadu; může uplatňovati jako své právo sousedské, že projekt neodpovídá způsobu zastavění, stanovenému pro to které území podle § 13 Č. (Boh. adm. 7018, 11003) nebo § 18 Pr. (Boh. adm. 53), že odporuje usnesení obecního zastupitelstva o zřízení ulice, jemuž soused přizpůsobil svůj parcelační projekt již schválený, a pro nějž v něm postoupil plochy (Budw. A 3540). Naproti tomu nepřiznává se sousedovi právo odporovati projektu jenom z toho důvodu, že provedením stavby ve spojení se stav. čarou platnou pro jeho vlastní pozemek zastavění tohoto pozemku bude mu znemožněno nebo ztíženo (Boh. adm. 1204), že stavba znešvařuje ulici (Boh. adm. 4811, 10193, Budw. A 7083), že sbouráním domu se jeho stavba obnažuje a vysazuje promrzávání (Boh. adm. 4547). Soused nemůže žádati, aby stavebníkovi bylo nařízeno opatření ohledně odvádění vody, která následkem stavby na sousedově pozemku zůstává stát (Budw. A 8884). Soused nemůže namítati, že přístup k domu je jenom přes jeho grunt (Budw. A 7319), ani že staveniště nepatří stavebníkovi (Budw. A 5798); není také legitimován uplatňovati nárok na rozhodnutí, zda průmyslová stavba má dle § 115/3 Č. zřízena býti v poloze isolované či neisolované (Boh. adm. 9676). Námitka sousedova, že stavebník staví částečně na jeho vlastním pozemku, je námitkou soukromoprávní (Boh. adm. 6817). Jinak kolise soukromoprávní mezi vlastníkem pozemku a stavebníkem není vůbec předmětem konsensního řízení (Budw. A 10110). Zásadně řeší obě posléze uvedené otázky Boh. adm. 10066. Soused nemůže s úspěchem namítati, že bylo povoleno zastavění průjezdu, jehož plocha tvoří součást veřejného statku, s poukazem na to, že je tím vyloučen z účasti na obecném užívání této plochy, neuplatňuje-li nějaké zvláštní právo užívací k oné ploše (Boh. adm. 12024/1935).
Při posuzování vlivu projektu na práva sousedů je rozhodný stav v době řízení, nikoli nějaký možný stav budoucí (Boh. adm. 8513, 8547); okolnost, že způsob, jakým konkrétní stav. projekt byl řešen, může vrhati reflex i na pozdější případnou stavbu v sousedství, nedává sousedovi právo brániti se proti projektu s hlediska jeho event. budoucích úmyslů stavebních jinak, než-li poukazem na rozpor onoho projektu resp. stanoveného způsobu jeho řešení s positivními předpisy řádu stavebního (Boh. adm. 11573/1934).
Soused je také legitimován namítati, že na jeho újmu nebylo dbáno formelních předpisů stav. řádu — tak na př. že nebylo předem provedeno řízení parcelační (Boh. adm. 3081, 5174, 6191), že jde o přestavbu, vyžadující předem určení stav. čáry, ač-li právě z toho, že stav. čára určena, nebyla, vyvozuje porušení nějakého svého práva sousedského (Boh. adm. 6905). Může vytýkati nedostatky stav. plánů, ovšem ale jen potud, pokud bylo mu tím znemožněno informovati se o projektu a posoudí ti, jaký vliv bude míti stavba na jeho zájmy (Boh. adm. 5174). Má také právo na to, aby z výměru o povolení stavby bylo patrno, zda stavba povoluje se podle zákonů o stav. ruchu či podle stav. řádu (Boh. adm. 11586/1934).
Námitky musí býti jasně formulovány (Boh. adm. 8397, 10193).
Obec v řízení konsensním může vystupovati ve dvojí funkci: buď jako úřad stavební nebo jako strana. Vystupuje-li jako úřad, není legitimována bráti v odpor rozhodnutí vyšších instancí stavebních, a ta ani v řízení správním. Jen tehdy a potud, pokud vystupuje jako strana, má právo rekursní a ovšem také právo stížnosti na n. s. s. (Boh. adm. 8119, 8657).
Obec má v řízení konsensním podle judikatury postavení strany jen jako soused, po případě jako pán a správce veřejného statku (Boh. adm. 2087) k hájení svých zájmů majetkových, hospodářských (Budw. A 2638, 6905, Boh. adm. 8119), nikoli k hájení zájmů veřejných, které jsou jí svěřeny jen jako úřadu stavebnímu. Sporadicky přiznává se ovšem obci legitimace i k hájení kolektivních zájmů, které podle obecního zřízení svěřeny jsou její péči. Obec nemůže tedy nastupovati opravným prostředkem proti rozhodnutí vyšší stolice, kterým tato, hodnotíc jinak veřejné zájmy, stav. povolení obcí odepřené udělila (Boh. adm. 1610, 10098), nebo udělila je s úlevami podle V. hlavy Č. (Boh. adm. 7347), nebo stav. povolení obcí udělené zrušila (Boh. adm. 4154). Obec není legitimována hájiti zájmů aesthetických (Boh. adm. 4414, 6021, 6939, 7049, 9414 — jinak Budw. A 7083: architektonické vybudování místa dotýká se podle § 28 obec. zřízení především zájmů obce) — ani zájmů zdravotních (Boh. adm. 1810, 2211, 6939, 10657; po př. lázeňských Boh. adm. 11541/1934; Budw. A 5858 přiznává obci, ale výslovně jen jako majitelce hřbitova, nikoli z důvodů veřejného zdravotnictví, legitimaci uplatňovati zachování předpisu § 47/1 Č.) — ani zájmů policie bezpečnostní a požární (Boh. adm. 6939, 9414), ani konečně zájmů komunikačních (Boh. adm. 2211 — jinak Budw. A 4652, jenž přiznává obci legitimaci rekursní tam, kde hájí „povinnou péči o snadnou komunikaci" a Boh. adm. 7915, který rovněž uznává ji za legitimovanou tam, kde „hájíc zájem veřejný plní svou povinnost jako správkyně veřejného statku".
Naproti tomu přiznává se jí legitimace namítati, že projekt je v rozporu s platným plánem polohy (Boh. adm. 4850, otázku řeší nyní zásadně Boh. adm. 10037, a to kladně i se zřetelem na přehledný a zastav, plán dle zák. č. 88/1920 Sb.), že nejsou splněny předpoklady § 61 zák. o stav. ruchu č. 45/1930 Sb. (Boh. adm. 11541/1934), že nepředcházelo řízení parcelační (Boh. adm. 8657, 6939), že parcela je nezastavitelná nebo stižena zákazem stavebním (Budw. A 6221, 4941), že pro odlehlou polohu není vhodná k zastavění (Budw. A 8845 — ze zastavění vznikají obci břemena, srov. také Boh. adm. 6939, 10950), že stavba vyžaduje předchozího určení stav. čáry (Boh. adm. 6078, 7049, 11161), že povolená stavba zabírá část veřejného prostranství, aniž stavebník nabyl dříve vlastnictví této části (Boh. adm. 10066). Zvláštní případ: sousední obec jako strana v řízení o povolení obřadní zdi kolem hřbitova, jednak jako nositelka zájmů veřejného zdravotnictví, jednak podle § 2/2 a § 10/3 Pr. — Budw. A 5304. Rovněž přísluší obci legitimace hájiti své stavebněprávní kompetence, když jí byla upřena nebo byla arogována úřadem jiným (Budw. A 8814, 3682, 1016, Boh. adm. 3506, 8119, srov. také 8657), nebo bylo neprávem do ní zasaženo tím, že nadřízený úřad překročil meze své instanční příslušnosti (Boh. adm. 9379, 9624), jakož i dále kompetence svých orgánů (Budw. A 9556), a konečně povahy svého aktu dřívějšího jako aktu autoritativního, z níž vyvozuje nárok na exekuci tohoto aktu v její prospěch vydaného (Budw. A 6125).
Jde-li o stavbu nad propůjčenými měrami dolovými, přiznává stav. řád postavení strany také majitelům dotyčných dolových měr. Postavení strany mají nejen majitelé těch důlních měr, které jsou přímo pod pozemkem, na němž se staví, nýbrž všichni, kteří zamýšlenou stavbou vůbec ještě mohou býti tangováni. Podle plenárního usnesení n. s. s. majitel dolů nemůže sice s odvoláním na § 106 hor. zák. dožadovati se odepření konsensu pro stavbu nad dolovým polem již proto, že mohlo by dojiti k jejímu poškození dolováním a tím mohla by mu vniknouti povinnost náhrady škody, má však právo žádat, aby byly zachovány takové předpisy stav. řádu o konstrukci stavby, jichž nezachování mohlo by ve spojitosti s účinky poddolování býti příčinou poškození stavby, jakož i dále, jde-li o pozemek v dosahu účinků dolování v mezích jeho měr dolových, aby bylo k této skutečnosti přihlíženo při zjišťování stability staveniště, event. za přibrání montanistického znalce (Boh. adm. 5832, 5833, 9006, 9292, 9577, 10486, 11120 — srov. Budw. A 5798, 5934, 6100, 7602, 7874, 7893, 9241, 9222). Okolnost, že bylo již dříve zažádáno za vyvlastnění pozemku k účelům dolování, není překážkou, aby bylo povoleno zastavění pozemku (Boh. adm. 10151).
Že při stavbách hraničících s veřejnou silnicí nebo železnicí má postavení strany také příslušný správní orgán silniční resp. železniční, bylo již uvedeno.
Podle § 46 Č. má postavení strany dále, jde-li o stavbu při vodách splavných, úřad, jemuž přísluší správa této vody. Při stavbách v pevnostním rayonu a uvnitř ochranného obvodu erárních skladišť prachu a střeliva dlužno přizvati ke komisi také vojenské stav. ředitelství (§ 43 Č., § 47 M., § 44 Br. — to platí i dle Pr., viz Budw. A 3894). Podle § 40 Pr. jest při stavbách v okolí hradu a zámecké zahrady přizvati také hradní úřad — Budw. A 3327. Podle zákona o stav. ruchu jest při stavbách nad důlními měrami ve Slezsku přizvati ke stav. komisi zástupce revírního úřadu.
Řízení stavební je ovládáno přísnou zásadou koncentrační. Úřad může projekt schváliti jenom tak, jak byl předmětem komisionelního řízení (Boh. adm. 2650), a smí za podklad svého rozhodnutí bráti jen ty skutkové okolnosti a znalecké posudky, které při řízení byly zjištěny resp. podány (Boh. adm. 4155, 6905, Budw. A 3082); ustanovení to nebylo dotčeno § 63, odst. 2. spr. ř. z r. 1928 (Boh. adm. 10806). Pro konsens rozhodným je tedy stav v době konsensního řízení — změny tohoto stavu postihuje zákon jen normou o stav. dozoru nad stavbami již zřízenými (§ 119 Pr. a anal. předpisy ost. stav. řádů (Boh. adm. 6905). Strany musí veškery své námitky (i námitku upírající namítateli postavení souseda, Budw. A 11326) veřejno- i soukromoprávní přednésti (Budw. A 11326) při komisi samé (leč by při komisi bylo jim vyhrazeno přednésti je později), jinak jsou prekludovány. Strana, která byla náležitě pozvána, po př. se dostavila o své újmě, nemůže v řízení instančním uplatňovati ať ve věci, ať proti řízení námitek, kterých nevznesla při komisi (Boh. adm. 378, 2741, 4055), ani nemůže námitku, individualisovanou při komisi jako námitku práva soukromého, uplatňovati — byť i měla fakticky stejný obsah — v řízení instančním jako námitku práva veřejného (Boh. adm. 1523). Prekluse ta nevztahuje se ovšem na námitky stavebníka proti podmínkám konsensu — Boh. adm 8460. Toliko stav. ř. Sl. § 23 připouští, že strana může do 3 dnů po komisi podati námitky písemně, jestliže věrohodně své nedostavení se ke komisi ospravedlnila. Zaniklo-li právo souseda k námitce preklusí, nemůže právo to na úkor stavebníka oživnouti ani tím, že vyšší stolice prekludovanými námitkami se věcně zabývala (Boh. adm. 7747, 8493, 9729), ani tím, že stav. úřad veřejný ohled jeho sousedskému právu odpovídající uplatnil z moci úřední (Boh. adm. 1523, 7530). Prekluse nevztahuje se na právní odůvodnění námitek při komisi vznesených (Budw. A 8197). Prohlášení učiněná sousedem v řízení živnostensko-právním o schválení provozovny nejsou prejudicielní pro jeho postavení v řízení stavebním (Boh. adm. 2398). Okolnost, že soused není podepsán na protokolu o stav. komisi, sama o sobě neopravňuje úřad k závěru, že námitky v protokolu zapsané nevznesl (Boh. adm. 11903).
K stav. komisi musí býti dále přibráni osoba stavbu vedoucí, dále stavební znalec při stavbě nezúčastněný (Budw. A 6993 — stav. ř. mimo Č.; v obcích, které mají zvláštní úřad stavební, jest jím zástupce tohoto úřadu; při stavbách nad důlními měrami ve Slezsku viz § 20 zák. o stav. ruchu č. 65/1936 Sb.) — a kde toho třeba (srov. Boh. adm. 12024 — stav. ř. Br.; vždy) také lékaře ve veřejné službě postaveného jako znalce zdravotního. Po př. může býti přibrán i znalec zvláštní; nepřibrání takového zvláštního znalce je však podstatnou vadou řízení jenom tehdy, jde-li o odborné otázky, k jichž posouzení se stav. a zdravotnímu znalci úřadem přibranému zřejmě nedostávalo způsobilosti (Boh. adm. 5174). To bude zejména znalec montanistický, jde-li o posouzení vlivu poddolování na stabilitu stav. terénu (Boh. adm. 5832, 5833, 7099). Povahy znaleckého posudku jako průvodního prostředku nemá vyjádření odborného poradce, které si stav. úřad opatřil mimo komisi pro svou vlastní informaci (Boh. adm. 2142, Budw. A 8463). Poměr kognice stav. úřadu k znaleckému posudku viz Boh. adm. 2142.
Komise má prozkoumali plány se zřetelem k předpisům stav. řádu a veřejným ohledům; změny, které by dle toho v projektu bylo učiniti, buďtež uvedeny v protokolu a vyznačeny v plánech. Neodpovídalo by intenci stav. řádu, odepříti stav. povolení pro takové závady, které lze změnou plánu, po př. modalitami konsensu snadno odstraniti (Budw. A 1396). Srov. Boh. adm. 8567: plány nevyhovující zákonu nemusí za všech okolností býti vráceny; ale zákon předpokládá jen takové nedostatky, které dají se při komisi samé pouhým grafickým znázorněním v plánech odstranili, jinak je třeba plán přepracovali. Jde-li o stavbu živnostenské provozovny, jest komisionelní řízení stavební a živnostensko-právní pokud možno spojiti (může mí ti význam pro otázku, kde podali námitky při komisi vyhrazené, Boh. adm. 7200).
Byly-li proti projektu se strany interesentů vzneseny námitky, jest se pokusili o smír (tato povinnost úřadu týká se jen námitek sousedů a j. interesentů, nikoli námitek zástupců veřejných orgánů, Boh. adm. 2072). Docílené narovnání o námitkách soukromoprávních musí k žádosti stran v konsensu býti osvědčeno, nemůže však — stejně jako dohoda o jiných otázkách, vyňatých z kompetence stav. úřadů — býti předepsána jako modus konsensu. Pojetí dohody takové do konsensu má povahu pouhého osvědčení, nikoli povahu úředního rozhodnutí (Boh. adm. 2211, 233, Budw. A 11193, 9797 — na rozdíl od starší judikatury Budw. A 3854, 2325, 677, která přiznávala tomu účinek přeměny soukromoprávního závazku smluvního v závazek veřejnoprávní). Jinak ohledně dohody o otázkách veřejnoprávních — srov. Budw. A 6024, Boh. adm. 11329.
Na základě výsledků komisionelního řízení stav. úřad rozhodne o projektu. Rozhodnutí stav. úřadu musí obsahovali výrok o tom, zda a pokud stavba z veřejných ohledů je přípustná a technicky proveditelná, jakož i rozhodnutí o námitkách veřejnoprávních. Výrok stav. úřadu, že stavba jest technicky proveditelná a z veřejných ohledů přípustná, je právně identický se „stavebním povolením" (Budw. A 8222, srov. také 6100, 11193, 7319). Námitky soukromoprávní, které nebyly dohodou odstraněny, stav. úřad odkáže na pořad práva soukromého, aniž určí procesní postavení stran v tomto sporu civilněprávním. Strana má jen nárok na to, aby ve vyřízení stav. úřadu soukromoprávní námitky jí vznesené byly osvědčeny, nemůže však požadovali, aby stav. povolení bylo učiněno závislým na výsledku soudního sporu (Boh. adm. 1523). Rozhodnutí o tom, zda vzhledem k těmto námitkám stavba stav. úřadem za přípustnou uznaná smí se provésti, event. za jakých podmínek, přísluší výlučně soudu. (K tomu §§ 340—343 o. z. o., čl. XXXVII. uvoz. zák. k c. ř. s. č. 112/1895 ř. z., §§ 11, 12 nov. III. k obč. z. a Pantůček Spr. Obz., 1917.)
Vyřízení vydá se písemně (Budw. A 9242) žadateli s jedním vyhotovením stav. plánů opatřených schvalovací doložkou, jakož i sousedům, kteří byli slyšeni, a jiným účastníkům, kteří činili námitky nebo výslovně žádali za vyrozumění, a doručí se k vlastním rukám (jako obsílka ke komisi).
Není-li proti stav. projektu námitek z příčin veřejných a nebylo-li ani vzneseno žádných námitek, může žadateli ex commissione býti uděleno povolení k pracím přípravným. Jinak nesmí se stavbou začíti, dokud stav. povolení nenabylo právní moci, po př. dokud stav. čára a niveau nebyly vytýčeny.
Udělení stav. povolení působí ex nunc; udělení se zpětnou účinností — i když jde o dodatečné konsentování staveb již povolených — je nepřípustno, protože je rozhodný stav v době konsensního řízení (Boh. adm. 5832, 10151, 10486).
Stav. povolení nabyvši moci práva zakládá pro stavebníka a jeho právní nástupce právo provésti stavbu podle schválených plánů. Dodatečně nelze stavebníku ukládati nová omezení ve stavebním konsensu neobsažená (Budw. A 5857, Boh. adm. 5892). Od těchto plánů nesmí se ovšem uchýliti, leč by šlo o takové změny, které i při stavbách již hotových jsou přípustný k pouhé opovědi. Pokud by chtěl na projektu provésti změny podstatné, nebo úchylky, které mohou působiti na bezpečnost budovy před ohněm, na zdravotní poměry její nebo na práva sousedů, musí si vyžádati povolení stav. úřadu. Zásadně i pouhé kvantitativní omezení původního projektu (výstavbou 4 místo původně projektovaných 5 pater) je změnou kvalitativní, která činí nutným opětné projednání v I. stolici (Boh. adm. 4708). Změnou takovou je i taková úprava zahraženého dvora, kterou se mění na úkor souseda odvod dešťové a odpadní vody (Boh. adm. 8678). Právní moc stav. povolení nestojí v cestě povolení úchylek od schváleného projektu —ovšem event. po provedeném novém řízení, pokud by ho změna ta podle své povahy vyžadovala (Boh. adm. 5267) —, leč by pravoplatným povolením bylo bývalo rozhodnuto o téže otázce práva sousedského, jež úchylkou jest dotčena (Boh. adm. 4858). Provede-li stavebník změny takové svémocně, může stav. úřad ovšem naříditi jejich odstranění, ale jenom potud, pokud stavebník nevymůže si jich dodatečné konsentování (Boh. adm. 5745). Provedení stavby bez konsensu není překážkou pro dodatečné jeho udělení; záleží vždy na tom pouze, zda stavba vyhovuje věcným požadavkům stav. řádu (Boh. A 5832, 9097, 9676, 10151).
Zamítnutí konsensu nezakládá pro souseda rem judicatam, stalo-li se z důvodů veřejných, jichž hájení nespadá do jeho subjektivně-právní sféry (Budw. A 7874, Boh. adm. 7915).
Práva z konsensu nabytá omezují se na vlastnickou sféru stavebníkovu. Konsensem nezakládá se žádné právo služebnosti proti sousedům, které by stavebníka opravňovalo, aby v zájmu svého stav. objektu mohl od nich požadovati, aby se ve výkonu práva vlastnického na svých pozemcích nějak omezovali. Proto majitel domu, v jehož hraniční zdi k sousedovi podle konsensu jsou zřízena okna, nemůže z tohoto konsensu vyvozovati proti sousedovi nárok veřejného práva, aby mu stavbou na svém pozemku oken oněch nezastavoval. (Boh. adm. 4811). Na druhé straně povolení udělené ke stavbě na cizím pozemku není samo o sobě způsobilé, aby se dotklo soukromých práv vlastníka pozemku (Budw. A 10110, Boh. adm. 7679, 10066).
Stav. konsensem se stanoví, za jakých předpokladů a modalit je existence určitého stav. objektu se stanoviska veřejných zájmů přípustná. Neurčuje se tedy osobní právní posice stavebníka, nýbrž upravují se právní poměry se zřetelem na objekt a stanoví se, jakým požadavkům musí vyhovovati tento objekt, aby neodporoval stav. řádu. Z toho plyne, že práva a povinnosti ze stav. konsensu postihují nejen stavebníka, nýbrž ipso jure každého i singulárního succesora jeho v držbě stav. objektu, nejsouce podmíněny ani výslovným převzetím ani zápisem do knihy pozemkové (Boh. adm. 7345, Budw. A 5454, 6024, 9691), a to nejen vůči stav. úřadu, nýbrž i vůči sousedům, kteří jsou oprávněni uplatňovati u stav. úřadu, že ustanovení stav. povolení nebyla zachována (Boh. adm. 6497).
Stav. povolení zpravidla povoluje projekt už hotový k provedení. Právní moci je však schopno i stav. povolení udělené „zásadně" s tím, že v plánech provedeny budou určité změny, které jest předložiti stav. úřadu znovu ke schválení (Boh. adm. 4850).
Vyskytuje se také stav. konsens s podmínkou suspensivní (srov. zejm. § 22/7 Č., § 19/7 a § 21/1 Pr.); v takovém případě konsens stane se účinným teprve, když podmínka se splní, a dokud se tak nestalo, nesmí se stavbou býti započato (Boh. adm. 1426). Sem náleží i případ Budw. A 7438: povolení zbourání domu s podmínkou — položenou z důvodů aesthetických —, že bude pravoplatně povolena příslušná novostavba.
Uznává se také přípustným povolení stavby provisorní (nikoli však na plochách podle plánu polohy ze zastavění vyloučených, Boh. adm. 2912 — srov. však nyní Boh. adm. 11729), tedy povolení s podmínkou resolutivní resp. časovým omezením nebo na odvolání. Omezení takové není však — pokud tu není výslovného předpisu, jako na př. § 62/2 Pr., nař. č. 10/1860 ř. z. — přípustno proti vůli stavebníka (Budw. A 8738). Nabyl-li stav. konsens, daný na odvolání nebo s časovým omezením, moci práva, nelze nezákonnost tohoto omezení již vytýkati, a úřad může svého času naříditi zbourání (Budw. A 47, 795, 11142). Veřejnoprávní povaha takového závazku, dům zbourati, nemění se vložením jeho do knih (Budw. A 6125).
Od zmíněných pravých podmínek dlužno lišiti podmínky nepravé, t. j. ustanovení, jimiž stav. návrh uvádí se ve shodu se zákonným předpisem resp. s normou, kterou v mezích své pravomoci supluje stav. úřad. Tyto nepravé podmínky jsou obsahem, modalitami konsensu.
Pod „podmínkou'‘ skrývá se posléze někdy příkaz (modus) konsensu přičiněný. I takový příkaz nabývá právní moci, třebas — netýkaje se přímo projektované stavby — nemá obsahově povahy modality stav. konsensu, na př. příkaz předlážditi dvůr, připojený k povolení nástavby patra (Boh. adm. 7592). Stav. úřad může naléhati na splnění příkazu, vyhrazuje zároveň stavebníku možnost, aby zbouráním stavby povinnosti, splniti příkaz, se zbavil (Boh. adm. 5668 — povolení zastavěti zadní část pozemku nádvorní stavbou s příkazem, že do určité doby zastavěna bude i přední část do ulice).
Jak podmínky — pokud jsou vůbec přípustný — tak i příkazy mohou býti vzaty jenom z okruhu veřejných zájmů svěřených stav. úřadům. Nebylo by tedy přípustno stav. povolení vázati na př. podmínkou, že stavebník složí určitou částku ve prospěch chudinského fondu obce; podmínka taková byla by zcela neúčinná. Rovněž naprosto bezúčinno „mangels eines baupolizeilichen Inhaltes" je ustanovení pojaté do konsensu, že nebude stavby použito k účelům školským (Budw. A 8644).
Také vedlejší ustanovení stav. konsensu působí o sobě již proti právním nástupcům stavebníka v držbě stav. objektu, tak ustanovení zbourati stavbu po určité době (Budw. A 10684), příkaz zříditi chodník (Budw. A 5454). Budw. A 4433 — nesprávně — dovozuje dokonce, že i podmínka povahy soukromoprávní — na př. podmínka placení uznávací činže — pojetím do konsensu stává se veřejnoprávní. Podobně Budw. A 677, 3854.
Odvolací stolice může rozhodovati toliko o tom, co bylo předmětem rozhodování stolice nižší (Boh. adm. 9624), jenom v rámci námitek legitimované strany, které nejsou prekludovány (Boh. adm. 4055, 6496), a jen na základě toho skutkového materiálu, který byl zjištěn při stav. komisi, a nesmí tedy bráti zřetel na pozdější změny skutkového stavu, tedy na okolnosti, které nastaly teprve po stav. komisi během řízení rekursního (Boh. adm. 4155, 8634, 6905). To platí i pro otázku kompetence: zemský úřad politický není podle § 59/4 zák. o stav. ruchu č. 44/1927 Sb. příslušný rozhodovati instančně o stavbě, na kterou byla povolena státní podpora teprve za řízení rekursního (Boh. adm. 8634).
Odvolací instance není tedy oprávněna přes rámec podaného odvolání legitimované strany měniti stav. povolení nižší stolicí udělené in pejus strany, ani když je v rozporu se zájmem veřejným (Budw. A 4256, Boh. adm. 4055, 6496). Pokud se týče nyní § 81 spr. ř. č. 8/1918 Sb., srov. Boh. adm. CCCCXXXIII a 10340. Rovněž není vyšší úřad stavební oprávněn změniti stav. povolení z moci dozorčí (Boh. adm. 2749). Dá-li odvolací stolice řízení konsensní nedostatečně provedené na základě § 63, odst. 2, spr. ř. č. 8/1928 Sb. doplniti, musí se doplnění to státi za stejných modalit, jaké platí podle §§ 35 a 36 Č. pro komisionelní řízení v prvé stolici (Boh. adm. 11479/34).
Povolení ke stavbě pozbude platnosti, když do 2 let (Sl. § 33: v městech a městysech do 2 let, ve vesnicích do 3 let) po tom, co vešlo v moc práva, nezačalo se stavěti (Č. § 49, Pr. § 42, M. § 51, Br. § 48), nebo když stavba po 2 léta byla přerušena a povolení ke stavbě nebylo prodlouženo (M., Br.). Dle stav. ř. Pr. lhůta ta není prodlužitelna (Budw. A 12206). Stav. ř. Sl. prohlašuje dále, že stav. povolení pozbývá účinnosti, když mezi udělením konsensu a zahájením stavby změnily se místní poměry, za jakých a vzhledem k nimž povolení bylo dáno. Povolení uplynutím času zaniklé může býti dle § 33 Sl. obnoveno na pouhé oznámení, že se chce stavěti, jestliže místní poměry se nezměnily.
Stav. řády připouštějí také provádění staveb za podmínek ulehčujících, a to v obcích, kde domy. položeny jsou po různu, nebo které jsou vzdáleny od míst, kudy se béře hlavní proud obchodu, konečně všeobecně i z jiných důvodů, zakládajících se na poměrech hospodářských, zvláště k tomu účelu, aby bylo umožněno stavěti domy rodinné, vily a domky dělnické ve volné soustavě stavební (§ 99 Č., § 103 M.).
Úlevy ty může povoliti:
1. pro celou obec nebo určitou její ohraničenou část na základě.usnesení obecního zastupitelstva, které se veřejně vyhlásí, aby občané mohli učiniti k němu své námitky (zemský výbor v dohodě se zemským úřadem politickým, nyní), zemský úřad vyslechna zemský výbor a vyžádaje si dobrozdání okresního výboru (na Moravě okresního úřadu), v Čechách vždy na dobu 10 let (Č. §§ 100 - 102, M. §§ 104—106),
2. pro jednotlivou stavbu, která se má zříditi v poloze osamocené, t. j. tak, že každý bod takové budovy nebo skupiny takových budov je vzdálen od budov sousedních aspoň na 20 m — pokud nejde o osamocenou stavbu průmyslovou — obecní zastupitelstvo (Č. §§ 100, 103, M. §§ 104, 107);
3. pro stavby zcela jednoduché, jsou-li tu místní okolnosti zvláštního zřetele hodné, stav. úřad (Č. § 34 — pojem stavby zcela jednoduché Budw. A 5609).
Nároku na tyto úlevy není (Boh. adm. 8567).
Úlevy jsou obsahově určeny v §§ 104 až 114 Č. a §§ 108—118 M., a týkají se jak stránky materielní, tak i řízení.
Podle stav. ř. Pr. § 98 připouštějí se úlevy při provádění domů obytných, domů rodinných, letohrádků a domů dělnických, uvedené v §§ 99—108, rozhodnutím stav. úřadu na pozemcích a staveništích, jež stav. úřad uzná k tomu vhodnými. Zák. z 15. IV. 1919, č. 211 Sb., jehož platnost zák. ze dne 23. V. 1919, č. 280 Sb., rozšířena i na Plzeň a Budějovice, byly tyto úlevy svrchu uvedené na dobu bytové nouze změněny resp. doplněny a rozšířeny na obytné domy „obecně prospěšné", t. j. prováděné obcemi nebo obecně prospěšnými stavebními družstvy, po případě i jinými osobami, pokud tyto zvláštním reversem vyhradí ministerstvu sociální péče právo stanoviti nájemné v dotyčných domech.
Podle stav. ř. Br. §§ 101—112 přípustný jsou úlevy tam stanovené na zvláštní žádost, staví-li se dle volné soustavy stavební. V kterých třídách má se použiti volné soustavy stavební, určí se plánem polohy, nebo — dokud nebude sdělán — usnesením obecního zastupitelstva, jež musí býti potvrzeno (zemským výborem v dohodě se zemským úřadem politickým, resp. nyní) zemským úřadem po slyšení zemského výboru. Stejné úlevy přípustný jsou v jednotlivých částech míst předměstských, jež budou stejně určeny jak právě uvedeno. Zák. ze dne 23. V. 1919, č. 277 Sb. byly tyto úlevy doplněny po případě změněny a rozšířeny pro stavby domů obecně prospěšných.
Sl. stav. ř. §§ 84—86 připouští jednak pro stavby zcela nepatrné ve vesnicích úlevu v tom směru, že stav. úřad může prominouti předložení stav. plánů a ustanovení zvláštního stavbuvedoucího, jednak pro stavbu budov ve vsích a městysích a při osamocené poloze i v městech za určitých předpokladů úlevy uvedené v § 85. Konečně může v lázeňských místech pro budovy, které jsou určeny jen k pobytu letnímu, povoliti úlevy zemský úřad (ve shodě resp. nyní) po slyšení zemského výboru.
Úlevy poskytují také zákony o stav. ruchu — viz tyto!
Zvláštní ustanovení ulehčující mají stav. řády pro t. zv. stavby průmyslové, t. j. stavby k účelům továrním, živnostenským a obchodním (M., Br.: budovy tovární, pro dílny a skladiště, Sl. také budovy sloužící provozu hor a hutí). Při tom padá na váhu, je-li budova taková nebo skupina takových budov v poloze isolované, t. j. je-li každý bod její vzdálen od jiných budov nebo od hranic sousedních nejméně 25 m, resp. továrna od továrny 10 m, ve Sl. 20 m — čili nic (Č. §§ 115—120, Pr. §§ 109—114, M. §§ 119—124, Br. §§ 113 až 118, Sl. §§ 87—97). Pojem stavby průmyslové viz Budw. A 8626. Hranice kompetence úřadu stavebního a živnostenského ohledně takových staveb průmyslových viz Budw. A 35, 712, 11308. Hranice kompetence úřadu stavebního a zdravotního podle § 111, b) 3, Pr. pro svádění odpadních vod Budw. A 7714. K výkladu § 115, odst. 3, Č. viz Boh. adm. 9676, k § 121 b. 11 („uzavřená osada") Boh. adm. 11189.
Pro budovy veřejné, divadla, tělocvičny, bazary, výstaviště, sklady a jiné budovy trvalé nebo prozatímní, jež jsou k tomu určeny, aby se v nich scházelo větší množství lidí, a jichž nelze počítati ani k budovám obytným ani k závodům živnostenským a průmyslovým, dává se stav. úřadům zmocnění, aby podle druhu a polohy stavby učinily výjimečná opatření v zájmu veřejném a z ohledů policie požární, a — pokud tu není zvláštních ustanovení zákonných — prováděly také policejní nařízení v tom ohledu daná (Č. § 121, Pr. § 115, M. § 125, Br. § 119). Z ustanovení zákonných právě zmíněných dlužno uvésti český zákon divadelní ze dne 27. III. 1887, č. 27 z. z. s prov. nař. č. 51/1903 z. z. Stran biografů nař. č. 191/1912 ř. z., stran krematorií č. 194/1923 Sb., budov školních nař. č. 40/1888 čes. z. z., č. 36/1875 mor. z. z. a č. 36/1878 sl. z. z.
Rázu ponejvíce technického jsou podrobné předpisy stav. řádů (vesměs odd. IV) o jednotlivých částech stavby. Týkají se zejména síly a materiálu zdí, konstrukce stropů, výšky budov, počtu pater, výšky místností, úpravy podzemních bytů a sklepů, schodů, chodeb, střech, kanalisace, výstupků, komínů, plynovodů, postavení kotlů a motorů, zřizování studní při budovách a vodovodů, rozsáhlosti dvorů, zřizování vedlejších budov hospodářských a j. K tomu pro Čechy vyhl. č. 4/1923 čes. z. z. o zřizování studní. V rámci daném tomuto nástinu možno na předpisy ty — byť některé z nich byly zajímavé i po stránce právnické — pouze odkázati.
Stavebník smí provedení stavby svěřiti pouze osobě k provádění staveb po zákonu oprávněné (viz zák. č. 193/1893 ř. z. o stav. živnostech a ostatní příslušné předpisy u Freudenfelda-Klimenta). Stavbuvedoucí jest — bez újmy odpovědností jiných osob — zodpověděn za technicky bezvadné provedení stavby a bezpečnost osob při stavbě zaměstnaných.
IX. Dohled na provádění staveb a na stavby již zřízené. Udělením stav. povolení není skončen vliv stav. úřadu na stavbu. Úřadu stavebnímu přísluší vykonávati policejní dozor na stavbu i během stavby. Dozor ten vykonává úřad z povinnosti úřední, soused nároku naň nemá (Boh. adm. 6385). Stav. úřadu jest dohlížeti na to, aby se nezačalo stavěti, dokud stav. konsens nenabyl právní moci, aby stavebník šetřil stanovené stav. čáry a niveau a schválených plánů, a aby stavbu neprováděla osoba, která k tomu nemá živnostenského oprávnění. Shledá-li, že ustanovení těchto se nešetří, jest oprávněn pokračování stavby zakázati (Č. § 122, Pr. § 116, M. § 126, Br. § 120, Sl. § 103). Zákaz takový smí býti vydán jen z důvodů stav. policie (Boh. adm. 3513), nikoli snad proto, že na př. stavebník pozbyl majetkového práva na staveniště. Stav. úřad dozírá také na to, aby začatá stavba řádně pokračovala, a může k tomu konci ukládati pořádkové pokuty (Č. § 122, Pr. § 116).
Používání budov, bytů, obchodních místností, stájí, továren a dílen nově zřízených nebo podstatně přestavěných jest podmíněno užívacím povolením, které stav. úřad udělí na oznámení o skončení, stavby, shledav po místním ohledání, že se řádně stavělo a že místnosti, jsouce dostatečně vyschlé, zdraví škoditi nebudou; zkoumání omezuje se na stavbu samu, a nelze povolení užívací odepříti z důvodu, že není dokončeno také vnitřní zařízení (Č. § 124, Pr. § 118, M. § 128, Br, § 122; Sk. § 99; Budw. A 3043).
Rozhoduje o užívacím povolení úřad musí se omeziti na zkoumání, zda stavba podle stav. konsensu a předpisů o provádění staveb byla řádně provedena a není-li vzhledem na svou povahu („im Hinblicke auf die aus der Beschaffenheit derselben, nicht aber aus der konsentierten Art ihrer Anlage”) závadna (Budw. A 1832). Nemůže proto úřad ukládati stavebníkovi nová omezení, která se nepodávají již z konsensu a z konstruktivní povahy stavby (Budw. A 3043). Samostatného konstitutivního významu užívací povolení nemá; nelze tedy vyvozovati z něho nárok na nedotknutelnost stavu, který odporuje stav. řádu resp. stav. konsensu (Budw. A 7233). Shledá-li úřad při řízení kolaudačním, že provedeny byly takové úchylky od schváleného plánu, které mají povahu stav. podnikání vyžadujícího stav. povolení, nemůže je vyříditi v řízení kolaudačním, nýbrž musí naříditi jich odstranění, pokud si stavebník nevymůže jich schválení v řízení konsensním (Boh. adm. 5267), Vzhledem k uvedené povaze kolaudačního řízení nepřísluší sousedu v tomto řízení postavení strany. Ovšem může soused i v tomto stadiu vytýkati, že stavba provedena odchylně od konsensu (Boh. adm. 9391).
Byla-li stavba provedena bez pravoplatného stav. povolení nebo úchylně od schváleného plánu nebo nebylo-li šetřeno stanovené stav. čáry a úrovně (při čemž rozhoduje čára stanovená, nikoli snad čára odchylně vytýčená — Boh. adm. 3495, srov. také 9952), má úřad naříditi, aby stavba zcela nebo z části byla zbourána, ale jenom jestliže a pokud stavebník si dodatečně nevymůže povolení ke stavbě, po případě určení nové čáry (Č. §§ 127, 128, Pr. §§ 121, 122, M. § 129, Br. § 123, Sl. § 112). Dle stav. ř. Č. a Pr. v případě nezachování čáry a niveau může demoliční rozkaz býti vydán bezpodmínečně (Boh. adm. 1028, srov. však 998). Pohrůžky takové jen tehdy není třeba, je-li předem jisto, že by dodatečné stav. řízení nemohlo míti příznivého pro stranu výsledku (Boh. adm. 998). Stav. úřad smí naříditi odstranění stavby, t. j. odčinění změny bez konsensu provedené, tedy na př. byly-li odstraněny sochy s fasady, jich vrácení na původní místo nebo jiný surogát. Nesmí však straně dávati positivní pokyny o tom, jak odčinění provésti, nýbrž musí jí poskytnouti možnost, aby předložila své návrhy, o nichž nutno podle zásady úměrnosti rozhodnout (Budw. A 6505). Soused jest oprávněn u stav. úřadu uplatňovati, že při stavbě nebyla zachována ustanovení stav. konsensu, a stav. úřad jest povinen o takové stížnosti v rámci stavebně-právního řízení rozhodnouti (Boh. adm. 6497).
Příkaz demoliční může býti vydán i mimo řízení trestní (srov. Budw. A 12463, 5168 A). Je přípustný ovšem nejen proti stavebníku, nýbrž i proti každému jeho nástupci v držbě stav. objektu (Boh. adm. 6904, 7345, 8700). Pasivně legitimován je vlastník stavebního objektu (Boh. adm. 9138, srov. také Boh. adm. 6253: Pasivně legitimován vůči příkazu demoličnímu je bez ohledu na poměry vlastnické ten, na koho zní stav. povolení, a při stavbách bez povolení zřízených stavebník, v obou případech potud, pokud právní a faktická disposice tou kterou stavbou nepřešla zatím na subjekt jiný).
Stav. úřad má dle stav. řádu (Č. § 125, Pr. § 119, M. § 129, Br. § 123, Sl. § 104) také dozor nad tím, v jakém stavu jsou budovy již zřízené, a bdí nad tím, aby závazky vlastníkům domů uložené byly přesně plněny. Stav. úřadu náleží dále pečovati, aby odstraněny byly vady na budově (také na hražení, Budw. A 8355) shledané, jež ve veřejném zájmu, zejména z ohledů policie bezpečnostní dlužno odstraniti; zejména mu náleží učiniti opatření vhodná proti hrozícímu nebezpečí sesutí, a může naříditi dle potřeby i vyklizení a zbourání budovy nebo její části (podle stav. ř. Č. § 125/2 stav. úřad může event. — neuposlechne-li majitel daného mu příkazu — dáti dům prodati ve veřejné dražbě). Kompetence stav. úřadů, pokud jde o stav. závady v ohledu zdravotním, nebyla zák. č. 332/1920 Sb. přenesena na státní úřady zdravotní (Boh. adm. 9449).
Pojem stav. vady (Baugebrechen) ve smyslu právě citovaných předpisů není v judikatuře docela přesně vymezen. Předpisy nevztahují se na případy, kdy stavba byla provedena způsobem odporujícím konsensu; v takovém případě úřad může a má postupovali dle toho, co řečeno v odstavci předchozím (Budw. A 4996). Na druhé straně nelze z cit. předpisů vyvozovali právo úřadu, dozorčím zákrokem napravovali eventuelní chyby a přehlédnutí stav. řízení a zasahovali do stavu pravomocně konsentovaného (Budw. A 6580). Budw. A 7552 připouští arciť, aby stav. úřad přes právní moc konsensu zakročil za účelem odstranění takového stavu na konsentovaném objektu, který podle stav. řádu nesměl nastati (in concr. změna přirozeného odtoku vod dešťových na újmu sousedů), při udělení stav. konsensu nebyl však vzat v úvahu. Zásah do stavu konsentovaného je ovšem přípustný na základě positivního předpisu, na př. zvýšení komínů dle § 85 Č. (Budw. A 10597). Citované předpisy mají spíše na mysli případy, kdy stavba provedena podle konsensu, avšak následkem přirozených změn faktických poměrů, které tu byly v době povolení stavebního, resp. užívacího, zejména následkem přirozených změn stav. stavu budovy (poškození, sešlost budovy) vyvinul se stav, který odporuje stav. konsensu nebo stav. řádu a ohrožuje veřejné zájmy (Budw. 1245, 2060, 5613, 4909, 6320, 6505, 6580, 9711, 10612). Závada musí míti důvod v poměrech stavby, proti níž dozor míří; nelze naříditi odstranění stavu o sobě nezávadného, vzniklo-li ohrožení veřejných zájmů tím, že na sousedním pozemku byl vystavěn obytný dům (Budw. A 1936). K zákroku stačí pouhé ohrožení veřejných zájmů, netřeba, aby poškození bylo již skutečně nastalo (Budw. A 4909). Pokud jde o t. zv. staré stavy, nutno je posuzovali podle stav. předpisů platných v době, kdy stavba byla zřízena. Pokud stavba odpovídá stav. konsensu resp. stav. řádu tehdy platnému, nemůže — není-li tu zvláštních předpisů, jež vztahují nový stav. řád v určitém směru i na staré stavy (na př. § 85 Č., Budw. A 719) — býti pozastavena z důvodu, že nevyhovuje stavebně-policejním požadavkům nového stav. řádu. Odpomoc bylo by lze zjednati jenom vyvlastněním dle § 365 o. z. o. (Budw. A 4691). Vada stavební je tu jen tehdy, nastala-li taková změna faktických poměrů, že nutno nyní pokládati za neexistentní ony předpoklady, za nichž svého času bylo nebo mohlo býti uděleno povolení stavební (Budw. A 1936, 3638, 4669, 4691, 5159, 6320, 6580, 7811). Stavba po léta již existující má pro sebe presumpci, že byla zřízena dle konsensu, opak nutno dokázati (Budw. A 11367). Jako při řízení konsensním, tak i zde je stav. úřad omezen na uplatňování ohledů stavebně-policejních; k nim patří však i ohledy bezpečnosti požární (Boh. adm. 5665).
Stavebněpolicejní dozor je ovládán zásadou úměrnosti: Stav, úřad nemůže za účelem odstranění určité závady naříditi zbourání budovy, je-li budova ta ještě způsobila trvati dále a pouhou opravou lze docíliti stavu policejně bezzávadného. Naopak nemůže úřad naříditi opravu budovy, je-li tato tak sešlá, že objektivně není způsobila k dalšímu trvání (srov. Boh. adm. 10650, 9821). Rovněž nelze na př. naříditi zřízení klosetů, dokud není zjištěno, že nelze žádoucího odstranění zdravotních závad kanalisace docíliti stejně dobře způsobem pro vlastníka budovy méně tíživým (srov. Budw. A 3638, 4996, 5613, 8355, 9711). Místo zbourání závadných částí stavby může úřad naříditi vlastníkovi také provedení úprav na odstranění shledaných závad, při čemž však nelze upírati vlastníkovi právo, aby zbouráním stavby adaptaci se vyhnul (Boh. adm. 4111). Povolil-li stav. úřad po nařízeném zbourání určité opravy, aby bylo možno domu nadále užívati, nutno v tom shledávati upuštění od demoličního rozkazu (Boh. adm. 8700). Event. soukromoprávní důsledky zbourání budovy (povinnost nahraditi sousedům škodu bouráním způsobenou) nejsou ovšem demoličnímu rozkazu v cestě (Boh. adm. 10656).
Pasivně legitimován vůči takovým rozkazům je vlastník budovy (event. i vnucený správce budovy podle § 106 ex. ř. — viz Boh. adm. 8101). Nájemník budovy, o kterou jde, v řízení o odstranění vad stavebních nemá postavení strany (Boh. adm. 1568, 3183, 5410, 5798, 9319).
Dozor dle cit. předpisů náleží stav, úřadu I. stolice. Podle M. § 129 a Br. § 123 při liknavosti tohoto úřadu devolvuje kompetence zjednati nápravu (na útraty obce) na zemský výbor, nyní zemský úřad. Tyto dva stav. řády mají také předpisy o exekuci politické a útratách náhradního úkonu.
Stavebněpolicejní dozor mezi stavbou vykonává stav. úřad obecní i nad stavbami, k nimž stav. povolení udílí úřad politický (srov. Boh. adm. 10893).
X. Přestupky. Stav. řády — až na slezský — rozeznávají dvě skupiny přestupků stav. řádu.
1. Zahájení stavby prve než byly vytýčeny stav. čára a niveau nebo než stav. povolení nabylo právní moci, nešetření stav. čáry a niveau, odchylky od stav, plánu, vyžadující stav. povolení, bez takového povolení, posléze provádění stavby osobou, která nemá k tomu živnostenského oprávnění. Pro tyto přestupky je trestný „stavebník a ti, kdož jinak vinu mají, znalci nebo dělníci" (Č, § 127, Pr. 121 — i ten, kdo stavbu provádí, třebas nebyl stavebníkem — Boh. adm. 11873), resp. „stavbuvedoucí a pán stavby, pokud jeden z nich nebo oba vinu mají" (M. § 132, Br. § 125). Stavebník (§ 127 Č.) není své trestní zodpovědnosti zbaven tím, že ujedná se stavitelem, že se tento postará o stav. povolení (Boh. adm. 6342).
Trest stanoven peněžitou pokutou do 600 Kč, v případě nedobytnosti vězením do 60 dnů.
2. Pro ostatní přestupky stav. řádu a rozkazů na jeho podkladě daných jsou trestní „ten, kdo stavbu provádí, a, pokud vinu mají dělníci nebo stavebník, také tito" (Č. § 128, Pr. § 122), „stavbuvedoucí a, pokud vinu mají dělníci nebo pán stavby, také tito" (M. § 132, Br. § 125). Také v této druhé skupině jde o přestupky stavebněpolicejní, jichž skutková podstata spočívá v zanedbání povinností rázu policejního. Nelze proto stíhati trestně nesplnění povinnosti zříditi chodník (Boh. adm. 7582). Trest je omezen na maximum 200 Kč, v případě nedobytnosti na vězení do 20 dnů.
Stav. ř. Sl. stíhá v § 112 pro přestupky stav. řádu bez rozdílu „stavbuvedoucího a, pokud má vinu, pána stavby" pokutami do 200 Kč nebo vězením do 20 dní.
Trest nezbavuje povinnosti odstraniti stavbu proti předpisu provedenou a napraviti úchylky od stav. předpisů a zvláštních rozkazů.
O promlčení platí předpis § 4 min. nař. č. 61/1855 ř. z. — viz Boh. adm. 11873.
Náklady trestního řízení nese vesměs trestaný.
Kompetentním trestati přestupky stav. řádů jest v Praze magistrát, v Liberci, Brně, Olomouci městská rada, v Opavě purkmistrovský úřad, v ostatních obcích obecní trestní senát; odvolání (do 14 dnů) jde v statutárních městech na zemský úřad, v ostatních obcích na okresní úřad, jichž rozhodnutí je konečné (odst. 2., čl. 8 org. zák.).
Literatura.
Literatura o stav. právu je velmi chudá.
Hácha: „O stavebním konsensu", Správní obzor 1909; Jindra: „O stavbách na blízku železnic", Správní obzor 1911; Sommer-Uhlíř-Politzer: „Několik kapitol ze stav. řádu", 1914. Štafl: „Legitimace k podání stav. žádosti", Veř. správa 1935; Schlée: „Trestní kompetence podle venk. stav. řádů", Veř. správa 1935; Gluth: Baupolizei", v Osterr. StWB. Mischler-Ulbrich I.; Jiří Havelka: „Československé právo železniční", 1922; Pantůček: „Něco k právu sousedskému novelly", Správní obzor 1917.
Komentáře: Žalud: „Stav. ř. pro král. České", 1902; Štafl: „Stav. řád pro Prahu", 1934; tentýž: „Stav. řád pro Čechy", 1935; Schlée: „Stav. řád pro Čechy", 1934; Freudenfeld: „Die Bauordnung für Böhmen", 1932; Freudenfeld-Kliment: „Stav. živnosti v histor. zemích a stav. předpisy pro Prahu, Plzeň a Čes. Budějovice”, 1934; Schlée: „Stav. řád pro Moravu a Slezsko”, 1932; Štafl: „Zákon o stav. ruchu”, 1936; Nožička: „Zákon o stav. ruchu”, 1936.
Egon Zeis.

B. Stavební právo v zemi Slovenské a Podkarpatoruské.

I. Právní normy, stavební statuty. — II. A. Úřady, orgány. B. Řízení (všeobecně). Č. Parcelace, regulace. D. Stavební povolení. E. Dozor. F. Přestupky.
I. Na území býv. uherského státu bylo právo stavební upraveno partikulárně — statuty. Jen výjimečně jsou některé normy, týkající se práva stavebního, obsaženy v zákonech (viz na př. §§ 2, 3, 4, 21 a 22 zák. čl. XLI/1881 a § 2 zák. čl. XXIX/1913, kterážto ustanovení jednají zejména o vyvlastnění k účelům otevření nových ulic a náměstí v obcích, resp. k účelům regulace ulic a náměstí v městech určitého druhu, dále zák. čl. XXXIX/1881 o ochraně uměleckých památek) neb v nařízeních (viz na př. nař. býv. uher. min. obchodu č. 3500/1892 R. T. č. 50/1892 o stavbách železničních). — O obyčejovém právu ve věcech stavebních viz Boh. adm. 10720.
Statuty vydávala buď municipia (viz § 11 zák. čl. XIV/1876) — a to jak města s právem municipálním, tak i komitáty (župy) — aneb města se zřízeným magistrátem. Stav. statut vydaný městem s právem municipálním vztahoval se na obvod tohoto města. Stav. statuty vydávané komitáty upravovaly pak stav. právo buď pro všechny obce (ve smyslu zák. čl. XXII/1886, t. j. města se zřízeným magistrátem, velké obce, malé obce), ležící v obvodu komitátu, aneb jen pro všechny velké a malé obce, v obvodu komitátu ležící; v některých komitátech bylo vydáno více stav. statutů, z nichž každý platil jen pro určitou část obvodu komitátu (na př. pro určité velké a malé obce, resp. také pro určitá města se zřízeným magistrátem); někdy obsahoval statut vydaný komitátem jednak předpisy platné pro všechny obce, ležící v obvodu komitátu, a jednak předpisy platné jen pro určité skupiny (třídy) obcí ve statutu vyznačené. Pokud stav. statut, vydaný komitátem, neupravil i stav. právo pro to které město se zřízeným magistrátem, ležící v obvodu komitátu, mohlo dotčené město samo vydati stav. statut pro svůj obvod. — Stav. statut vydaný municipiem podléhal schválení „příslušného" ministra (totiž ministra vnitra), stav. statut vydaný městem se zřízeným magistrátem podléhal schválení municipiem, resp., pokud šlo o ustanovení jednající o přestupcích stav. statutu, také ještě schválení ministra vnitra (§§ 11 a násl. zák. čl. XXI/1886, §§ 27 a násl. zák. čl. XXII/1886 a §§ 5 a násl. zák. čl. XL/1879).
Stav. statuty platné na onom území Slovenska a Podkarpatské Rusi, jež v důsledku státního převratu ze dne 28. X. 1918 připadlo k republice Čsl., staly se — vzhledem k zák. č. 11/1918 Sb. — součástí čsl. právního řádu (viz Boh. adm. 11559 a 12059).
Zmíněné stav. statuty pocházejí z různých dob, liší se navzájem — namnoze velmi podstatně — nejen co do rozsahu a systematiky, nýbrž i co do obsahu jednotlivých norem, ať materielně-právních, ať procesních. Některé statuty (zejména statuty platné pro města s právem municipálním a pro města se zřízeným magistrátem) obsahují velmi podrobné předpisy upravující stav. právo, a zabíhají namnoze až do kasuistiky — jiné statuty omezují se jen na lakonické předpisy. Většina statutů normuje daleko podrobněji technickou stránku než stránku právní.
Vymykalo by se z rámce a účelu tohoto článku, kdyby tu měl býti podán podrobný rozbor předpisů obsažených v jednotlivých statutech. Proto omezuje se článek jen na přehled nejdůležitějších zásad, na nichž spočívá stav. právo nyní platné v zemi Slovenské a Podkarpatoruské, při čemž se přihlíží k judikatuře n. s. s.
Poznámky: 1. Zkratky „m." a „ž.", použité v tomto článku při citacích nálezů n. s. s., značí onen městský, resp. komitátní (župní) statut, jehož se dotčený nález týká, tedy na př.- „m. Bratislava” = statut města Bratislavy, „ž. Trenčínská” = statut býv. komitátu Trenčínského. — 2. Ministerstvo veřejných prací pořídilo překlady (české, resp. slovenské) většiny stavebních statutů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi a pojalo překlady ty do „Sbírky zákonů a nařízení a předpisů pro státní službu stavební v republice Československé ( sv. I. a VI. této Sbírky). — 3. V době, kdy již byl tento článek úplně připraven pro tisk, vyšlo výstižné pojednání Jiřího Havelky: „Stavebné statuty na Slovensku a v Podkarpatské Rusi v judikatuře najvyššieho správného súdu" (uveřejněné v časopise „Hospodárstvo a právo", roč. II., č. 8—9).
II. I v právním řádu platném v zemi Slovenské a Podkarpatoruské došla výrazu zásada, že oprávnění zastavěti pozemek je sice výronem práva vlastnického, že však oprávnění to je omezeno veřejnoprávními předpisy v tom směru, že projekt, který tyto předpisy označují jako stavbu, lze uskutečniti jen, bylo-li příslušným úřadem správním vysloveno, že projekt je s hlediska oněch veřejnoprávních předpisů přípustný (Boh. adm. 8052, 7310; cf. Boh. adm. 10440, 10926).
A. Úřady. Stav. statuty rozeznávají kompetenci úřadů správních ve věcech „ryze stavebních” a kompetenci úřadů správních ve věcech trestání přestupků stav. statutu.
AA. Kompetence ve věcech „ryze stavebních” byla ve stav. statutech upravena velmi různě. Pestrá statutární úprava této kompetence doznala za vlády republiky Čsl. postupně různých změn, jež byly důsledkem reforem prováděných ve správní organisaci na Slovensku a Podkarpatské Rusi; k těmto reformám patří zejména deklasifikace měst s právem municipálním na města se zřízeným magistrátem (Bratislava a Košice) neb na velké obce (Báňská Sťávnice a Komárno), deklasifikace řady měst se zřízeným magistrátem na velké obce (viz zák. č. 210/1920, nař. č. 275/1922, zák. č. 243/1922, nař. č. 335/1922, vyhl. č. 412/1922, nař. č. 476/1920, nař. č. 171/1923, zák. č. 62/1925 Sb.), zřízení nových okresních a župních úřadů na Slovensku (zák. č. 126/1920 Sb.), úprava kompetenčních předpisů na Podkarpatské Rusi (nař. č. 113/1923 Sb.) a nová organisace politické správy (zák. č. 125/1927 Sb.).
Za účinnosti zák. č. 125/1927 Sb. vykonávají v zemi Slovenské a Podkarpatoruské kompetenci stavebních úřadů (kompetenci ve věcech „ryze stavebních”) úřady státní, a to:
a) v I. stolici:
1. v městech se zřízeným magistrátem (v zemi Slovenské: v Bratislavě a Košicích, v zemi Podkarpatoruské: v Užhorodě a Mukačevě): městské notářské úřady (§ 10 zák. č. 243/1922, § 1 zák. č. 62/1925 a § 3 zák. č. 125/1927 Sb.);
2. v ostatních obcích: okresní úřady (§ 4 zák. č. 125/1927 Sb.).
b) v II. stolici vesměs: zemské úřady (§ 5 a čl. 8 zák. č. 125/1927 Sb.).
Výjimečně jsou určité stav. věci přikázány orgánům jiným. Tak na př. stanovení regulačních plánů, úprava šířky ulic, povolení k parcelaci (pokud věci tohoto druhu vůbec došly úpravy v tom kterém statutu) náležejí do působnosti městských, resp. obecních zastupitelstev, jejichž usnesení podléhají namnoze schválení vyšších úřadů; jako odvolací stolice fungují pak ve věcech tohoto druhu ony úřady, jež jsou odvolacími stolicemi ve věcech, v nichž v I. stolici vystupují městská, resp. obecní zastupitelstva (zemské úřady, resp. okresní a zemské úřady). — Pro stavby železniční je stav. úřadem ministerstvo železnic (nař. býv. uh. min. obchodu č. 3500/1892 R. T. č. 50/1892 a zák. č. 2/1918 a č. 11/1918 Sb. — viz Boh. adm. 10439). — O „spolurozhodovací” pravomoci vládního komisariátu na ochranu památek na Slovensku viz nař. ministra s plnou mocí z 20. X. 1919, č. 8380 pres. (č. 155/1919 Ú. N., č. 32/33/1919) a Boh. adm. 5286.
Důležitým orgánem ve věcech stavebních jsou podle stav. statutů „stavební komise”, zřizované v městech a obcích, různě složené (z členů městského, resp. obecního zastupitelstva, resp. z osob zastupitelstvy volených, dále z úředních lékařů a techniků; po případě jsou členy komisí i velitel hasičstva a zástupci okrašlovacích spolků). Do působnosti těchto stav. komisí náleží získávání podkladu pro rozhodovací činnost stav. úřadů; tak stav. komise zejména zkoumají stav. projekt (plány), konají v řízení o stav. povolení místní šetření („jednání na místě samém”) za účasti stran (stavebníka, sousedů), bdí nad řádným prováděním stavby, zjišťují stav. stav již existujících budov a pod. — a ve všech věcech jim přikázaných činí návrhy stav. úřadům. Stav. komise mají tedy jen povahu odborných orgánů stav. úřadů — rozhodovací pravomoc stav. komisím nepřísluší; stav. úřad není vázán návrhem stav. komise (cf. Boh. adm. 7831, 9139). — Stav. statuty užívají namnoze výrazu „stav. komise” promiscue — k označení „stav. komise” jako orgánu, i k označení komisionelního jednání na místě samém prováděného „stav. komisí” jako orgánem.
BB. Ani kompetence ve věcech trestání přestupků stav. statutů nebyla ve stav. statutech upravena jednotně. Sjednocení přinesl zák. čl. XX/1901, jehož kompetenční ustanovení obsažená v § 13 byla do novějších statutů obsahově recipována. Za vlády republiky Čsl. nastaly v kompetenčních statutárních předpisech změny v důsledku svrchu zmíněných reforem ve správní organisaci, a dále v důsledku zřízení státních policejních úřadů (viz heslo: „Policejní úřady státní”, str. 161).
Za účinnosti zák. č. 125/1927 Sb. vykonávají kompetenci ve věcech trestání přestupků stav. statutů:
a) v I. stolici:
1. v městech se zřízeným magistrátem: státní policejní úřady (v Bratislavě, Košicích a Užhorodě: policejní ředitelství, v Mukačevě policejní komisařství).
2. v ostatních obcích: státní policejní úřady (policejní komisařství) nebo okresní úřady;
b) v II. stolici vesměs: zemské úřady (§§ 4 a 5, čl. 8 a 13 zák. č. 125/1927).
B. Řízení. V řadě stav. statutů není provedeno přesné rozvrstvení řízení ve věcech stavebních na několik stadií (řízení o rozdělení pozemku na místa stavební, resp. o přeměnu parcely pozemkové na stavební, řízení o stanovení stav. čáry a niveau, řízení o stav. povolení) — jako tomu jest podle stav. řádů platných v zemích historických; některé statuty obsahují předpisy jen o řízení týkajícím se stav. povolení, resp. přikazují do tohoto řízení i řešení otázek, jež v zemích historických jsou přikázány do jednotlivých různých stadií řízení.
Procesní normy obsažené v jednotlivých stav. statutech — velmi rozmanité — doznaly (i kromě změn předpisů kompetenčních) v některých směrech změny také ještě nař. č. 8/1928 Sb., pokud jde o řízení, jež ve věcech stavebních provádějí městské notářské úřady, okresní úřady a zemské úřady (s výjimkou řízení trestního) — viz čl. 1 a 10 a §§ 3, 4 a 5 zák. č. 125/1927 a §§ 1, 2 a 3 nař. č. 8/1928 Sb.; tak na př. pro všechna odvolání do rozhodnutí městských notářských úřadů a do rozhodnutí okresních úřadů ve věcech stavebních platí lhůta 15 dní stanovená v § 75 cit. nař. a jest odvolání podle § 76 téhož nař. podati u úřadu, který ve věci rozhodl v I. stolici. Předpisy o řízení obsažené v nař. č. 8/1928 Sb. nevztahují se ovšem na řízení, jež provádějí ve stav. věcech — výjimečně — městská, resp. obecní zastupitelstva (srov. Boh. adm. 10216).
Pro trestní řízení ve věcech přestupků stav. statutů platí předpisy uh. trestního policejního řádu (nař. býv. uh. min. vnitra č. 65000/1909 E. T., č. 136/1909).
C. Parcelace, regulace. Ne všechny stav. statuty obsahují předpisy o parcelaci pozemků, resp. o přeměně parcely pozemkové na stavební, o povinnosti parcelanta postoupiti obci bezplatně určitou plochu potřebnou pro ulici. Rovněž nejsou ve všech statutech obsaženy předpisy o zhotovování a schvalování regulačních plánů, o povinnosti vlastníka pozemku postoupiti obci (bezplatně či za náhradu) plochu potřebnou pro ulici vzhledem k dodržení stav. čáry, resp. o povinnosti vlastníka pozemku převzíti od obce (za náhradu) vzhledem k dodržení stav. čáry určitou plochu; v posléz zmíněných směrech (totiž pokud jde o ony postupy ploch obci, resp. obcí) byla do některých statutů (zcela neb z části) recipována ustanovení obsažená v §§ 2, 3 a 21 zák. čl. XLI/1881, podle nichž dochází po případě k vyvlastnění dotčených ploch za náhradu, kterou — nedojde-li k dohodě — určí soud podle IV. hlavy cit. zák. článku.
Z judikatury n. s. s. dlužno uvésti: Statut města Bratislavy na rozdíl od některých jiných stav. statutů vyhrazuje rozdělení pozemků ve stav. místa a určení stav. čáry zvláštnímu řízení, které musí býti provedeno dříve, než se podá žádost za povolení ke stavbě; v tomto řízení parcelačním jsou sousedé stranou (Boh. adm. 8898). — Stav. úřad nemůže uložiti stavebníkovi povinnost, aby do určité lhůty volnou část parcely zastavil pod sankcí, že jinak ona část parcely připadne do vlastnictví obce (Boh. adm. 8488 — ž. Trenčínská). — Majiteli pozemku nepřísluší všeobecný nárok na to, aby parcelace sousedního pozemku, byla-li jednou povolena, nebyla k jeho nevýhodě změněna (Boh. adm. 9309 — m. Bratislava). — Obci přísluší zásadně právo určiti regulační plán, který tím, že obsahuje disposice o zřizování ulic a veřejných prostranství, dotýká se zájmů obce jako pána a majitele veřejného statku; obec je legitimována ke stížnosti na n. s. s. do výroku odvolací stolice, kterým bylo — na rozdíl od výroku I. stolice — vysloveno, že stavebník není vázán budoucí, dosud právoplatně neschválenou regulační čarou (Boh. adm. 9710 — ž. Nitranská). — Dokud nový regulační plán není schválen, platí pro stav. úřad závazně regulační plán starý, a není-li ho, nemůže býti stav. úřad omezován regulačním plánem teprve zamýšleným, ještě však neschváleným (Boh. adm. 10439 — m. Bratislava). — Dokud není zhotoven regulační plán, stanoví stav. úřad u příležitosti konkrétní žádosti za stav. povolení dočasný regulační plán pro dotčenou ulici, resp. náměstí (Boh. adm. 9710 — ž. Nitranská). — Ani v době, dokud není vypracován a schválen generální regulační plán pro celé město, není nepřípustná regulace jednotlivých ulic (Boh. adm. 10618 — m. Bratislava). Obecní zastupitelstvo není oprávněno povolovati pro jednotlivý případ k žádosti jednotlivce úchylky od „všeobecných zastavovacích norem", t. j. od schváleného regulačního plánu (Boh. adm. 9811 — m. Bratislava). — Při usnášení obecních orgánů o regulační úpravě nepřicházejí v úvahu předpisy §§ 8—14 zák. č. 329/1921 Sb. o obecních vydáních (nález Boh. adm. 11872 — m. Bratislava). — Neplatné jest ujednání obce s kupcem obecního pozemku, že obec při zastavování pozemku bude svoji vrchnostenskou pravomoc vykonávati určitým způsobem (Boh. adm. 10216 — m. Bratislava). — O regulaci z iniciativy „úřední“ a z iniciativy „soukromé“ viz Boh. adm. 10238 — m. Prešov. — O odvolání strany z usnesení městské rady města se zřízeným magistrátem o vyvlastnění pozemku k rozšíření ulice rozhoduje za platnosti zák. č. 125/1927 Sb. zemský úřad (ne městské zastupitelstvo, ani zemský výbor); městský notářský úřad není příslušný uložiti městu, aby učinilo opatření stran vyvlastnění pozemku k rozšíření ulice (Boh. adm. 10215 — m. Užhorod). — Odvolací stolici nepřísluší právo zakročiti z moci dozorčí proti parcelačnímu povolení udělenému nižší stolicí; odvolací stolice není oprávněna — vyřizujíc odvolání čelící jen proti parcelační podmínce — zrušiti na základě § 81 nař. č. 8/1928 Sb. parcelační povolení z důvodu, že „regulace parcelovaného pozemku vyžaduje, aby na něm byla otevřena nová ulice, kterou se zlepší komunikační poměry a zastavění bude po stránce stavební a po stránce požární bezpečnosti výhodnější” (Boh. adm. 10340 — m. Bratislava). — V řízení předcházejícím usnesení městského zastupitelstva o regulační a zastavovací úpravě stavebního pozemku není třeba slyšeti sousedy; sousedé mají však právo odvolati se z onoho usnesení městského zastupitelstva (Boh. adm. 10719 — m. Bratislava).
D. Stavební povolení. Stav. statuty mají různé předpisy o tom, ku kterým stavbám je třeba stav. povolení stav. úřadu; tak na př. v některých statutech jsou stavby vyžadující povolení vypočteny taxative, v jiných se uvádějí jako takové stavby „novostavby, přestavby, podstatné opravy, jež mohou mí ti vliv na zájmy a práva sousedů, na stabilitu budovy, bezpečnost požární ...”. Stavby „menšího rozsahu” nevyžadují — podle některých statutů — povolení, ale musí býti stav. úřadu oznámeny.
Stav. úřad při svém rozhodování o udělení stav. povolení zkoumá, zda projekt neodporuje veřejnoprávním předpisům chránícím s hlediska stav. policie veřejné zájmy. Jako veřejné zájmy označují stav. statuty zejména zájmy veřejné bezpečnosti, požární bezpečnosti, veřejného zdravotnictví, po případě zájmy estetiky města, resp. obce. (Obec jako taková není však legitimována hájiti zájmy estetiky obce, resp. zájem ten „není pozdvižen na subjektivní právo obce” — Boh. adm. 9139 — ž. Nitranská). — Statuty mají také předpisy o ochraně veřejnoprávních práv sousedských (viz níže).
Řízení stran udělení stav. povolení zahajuje se k písemné (někdy i ústní) žádosti stavebníkově, náležitě instruované, zejména doložené stav. plány a popisy.
O žádosti koná se zpravidla místní komisionelní šetření, jež provádí zvláštní orgán „stavební komise” (viz svrchu sub A) za účasti stavebníka sousedů, resp. „jiných interesentů” (na př. zástupců orgánů spravujících veřejné cesty, železnice a pod.), znalců a osoby, jež má stavbu prováděti.
Procesní předpisy jednotlivých statutů, jednající o sousedech, nevztahují se na vlastníka, resp. spoluvlastníka pozemku, na němž se má projekt uskutečniti; vlastník, resp. spoluvlastník pozemku může své vlastnictví, resp. spoluvlastnictví proti neoprávněnému stavebníku hájiti kdykoliv před civilními soudy (cf. Boh. adm. 5809, 9308, 10230 — ž. Trenčínská, Boh. adm. 8330 — ž. Abaujturňanská, Boh. adm. 10966 — ž. Bratislavská). Nájemce místnosti v budově, o jejíž stav. změny (úpravy) jde, není stranou v řízení o stav. povolení (Boh. adm. 3408 — m. Bratislava, Boh. adm. 8512, 8970 — ž. Nitranská, Boh. adm. 5809 — ž. Trenčínská).
Sousedé jsou legitimováni namítati především, že projekt odporuje jejich soukromým právům. K uplatňování veřejných zájmů jsou sousedé legitimováni jen potud, pokud nedbání těchto veřejných zájmů dotýká se zároveň i jejich vlastní zájmové sféry, takže porušení veřejného zájmu involuje zároveň i porušení jejich individuelního interesu uznaného jednotlivými předpisy stav. statutu za jejich veřejné právo sousedské (Boh. adm. 5965); cf. též Boh. adm, 9555, kde se praví, že soused je v řízení stavebním oprávněn domáhati se rozhodnutí stav. úřadu jen o takových námitkách proti stav. projektu, jež vyvěrajíce bezprostředně ze skutečnosti, že je tu dán territoriální vztah pozemku stavebního a pozemku sousedova, mají zabrániti, aby projektovaná stavba nepůsobila škod nebo nebezpečí pozemku nebo stavbě sousedově tím, že by se příčila předpisům stav. řádu; takovouto námitkou není námitka, že vlastník sousedního pozemku má na základě zvláštního soukromoprávního titulu právo užívati stav. pozemku určitým způsobem. — Soused není legitimován k námitce učiněné ve prospěch veřejné dopravy (Boh. adm. 5965). — Obec není legitimována k odvolání do rozhodnutí o žádosti za stav. povolení, netvrdí-li porušení svého práva sousedského nebo práva příslušejícího jí jako správkyni veřejného statku nebo práva vzniklého z pravoplatného stanovení regulace (Boh. adm. 10660). — O postavení sousedů v řízení parcelačním a v řízení týkajícím se regulační a zastavovací úpravy stavebního pozemku viz judikaturu svrchu sub C.
Koncentrační zásada ovládající řízení konsensní podle stav. řádů v zemích historických nedošla výrazu ve všech stav. statutech. V některých statutech je ustanoveno, že sousedé mají své námitky — pod následky prekluse — přednésti při místním šetření prováděném stav. komisí; podle některých statutů mají sousedé své námitky — pod následky prekluse — přednésti buď při zmíněném místním šetření aneb alespoň v určité lhůtě po něm u stav. úřadu; na následky prekluse mají býti — podle některých statutů — sousedé výslovně upozorněni v předvolání k místnímu šetření. V některých statutech setkáváme se s předpisem, že sousedé mají právo uplatniti své námitky, i když se k jednání „na místě samém“ nedostavili. — Stav. komise je povinna obsah námitek sousedů vznesených při místním šetření, jí prováděném, protokolárně zjistiti a pokusiti se o odklizení námitek těch smírnou dohodou.
Stav. komise postoupí spis spolu s návrhem stav. úřadu, který je — podle některých stav. statutů — oprávněn, resp. povinen provésti svými orgány po případě nové místní šetření. Stav. úřad na podkladě místního šetření provedeného stav. komisí, resp. též na podkladě nového šetření, jež provedl, svými orgány rozhodne pak o tom, má-li se stav. povolení uděliti, při čemž rozhodne i o veřejnoprávních námitkách sousedů. Naproti tomu není stav. úřad — zásadně — oprávněn rozhodnouti o soukromoprávních námitkách sousedů (cf. Boh. adm. 9550 — ž. Nitranská); jen výjimečně mají některé statuty ustanovení, že stav. úřad nesmí uděliti stav. povolení ke stavbě, která se dotýká sousedova soukromého práva služebnosti aneb jiného jeho soukromého práva, je-li (služebnost neb jiné právo) knihovně vloženo a úředními listinami dokázáno (cf. Boh. adm. 3849, 9700 — ž. Trenčínská; podle posléz cit. nálezu nestačí však k odepření stav. povolení pouhá držba takovéhoto práva, byť i byla konstatována pravoplatným výrokem soudním).
Podle některých statutů má stav. úřad, když neshledává projekt závadným s hlediska veřejných zájmů a když není proti projektu veřejnoprávních námitek sousedů, uděliti stav. povolení a zároveň soukromoprávní námitky sousedů odkázati na pořad práva. V některých statutech se stanoví, že stav. úřad má soukromoprávní námitky odkázati na pořad práva a při tom zároveň určiti propadnou (preklusivní) lhůtu, do které má strana námitku uplatnivší předložití stav. úřadu průkaz o podání žaloby u civilního soudu; nedodrží-li strana tuto lhůtu, rozhodne stav. úřad o stav. povolení bez ohledu na tuto námitku. V jiných statutech je stanoveno, že soukromoprávní námitky jest odkázati na pořad práva, že však o stavebním povolení nelze rozhodnouti, dokud není soukromoprávní spor pravoplatně ukončen; v některých statutech setkáváme se s ustanovením, že, použije-li stavebník uděleného stav. povolení — přes to, že byly proti projektu vzneseny soukromoprávní námitky, odkázané na pořad práva — před právoplatným skončením sporu, činí tak na vlastní zodpovědnost (cf. Boh. adm. 5608, 10926 — ž. Gemer-Malohonstká). V některých statutech vyskýtá se ustanovení, že úřad správní má v případě, že byly vznesené soukromoprávní námitky odkázány na pořad práva, rozhodnouti výslovně o tom, zda a pokud lze se stavbou započíti; někde je rozhodnutí o zastavení stavby v těchto případech vyhrazeno soudu. Stav. povolení udílí stav. úřad I. stolice. Stav. úřad vyšší stolice může přezkoumávati stav. povolení udělené úřadem I. stolice jen v mezích odvolání legitimované strany, nemůže však zakročiti z moci dozorčí (Boh. adm. 5965, 8970, 8512 — ž. Nitranská, Boh. adm. 8330 — ž. Abaujturňanská). — O výjimečném oprávnění odvolací stolice měniti výrok I. stolice v neprospěch odvolatele na základě § 81, odst. 2 nař. č. 8/1928 Sb. viz Boh. adm. 10340, 11540. — Stav. povolení pozbude platnosti, když se nezapočalo se stavbou do určité doby (v statutech různě stanovené) po právoplatnosti stav. povolení.
O stavbách určitých druhů (na př. stavbách k účelům továrním, živnostenským) mají statuty specielní předpisy.
E. Dozor nad prováděním stavby vykonává zpravidla stav. komise (viz svrchu sub A), jež zejména bdí nad tím, aby stavba byla prováděna podle stav. povolení, resp. podle plánů schválených při udělení stav. povolení, a aby stavbu prováděla osoba, která k tomu má oprávnění podle příslušných norem práva živnostenského. Výsledky svého šetření sdělí stav. komise se svým návrhem stav. úřadu, který pak učiní příslušná opatření a může po případě i zakázati pokračování ve stavbě.
Statuty mají také různé předpisy o kolaudaci staveb, jakož i o užívacím povolení, jehož se vyhledává při určitých stavbách (zejména při obytných budovách) — viz též § 11 zák. čl. XIV/1876.
Shledá-li se při kolaudaci stavby, že stavba, resp. některé její části nebyly provedeny způsobem vyhovujícím stav. povolení, resp. schváleným plánům, může — podle některých statutů — stav. úřad k návrhu stav. komise naříditi zboření stavby, resp. dotčené její části, když stavebník si nevymůže dodatečné schválení úchylky od schválených plánů, resp. dodatečné stav. povolení.
V řadě statutů jsou obsaženy také předpisy o tom, že stav. úřad může naříditi opravu a po případě i zboření staveb, jež se nacházejí ve schátralém stavu ohrožujícím bezpečnost života a majetku. I v tomto směru jsou předpisy statutů velmi rozmanité.
Z judikatury n. s. s. dlužno uvésti: Příkaz úřadu daný vlastníku schátralé budovy, aby budovu takovou opravil, resp. zboural, nelze opírati o ustanovení § 117, odst. 2., zák. čl. XL/1879 (zákona o přestupcích), nýbrž jen o statutární předpis (Boh. adm. 5077 a 4282). — Stav. úřad není oprávněn uložiti vlastníku schátralé budovy zároveň s demoličním rozkazem, aby se postaral na vlastní útraty o ubytování osob postižených vyklizením místností (Boh. adm. 5625 — m. Bratislava). Vlastníku budovy, která nehrozí sesutím, může býti také nařízeno, aby za účelem odstranění stav. závad vyměnil vadné součásti budovy za nové; příkaz k odstranění stav. závad může býti vydán i tehdy, když by provedení nařízených stav. oprav nebylo pro vlastníka budovy rentabilní (Boh. adm. 9821 — m. Bratislava). — Kdyby chatrný stav budovy ohrožoval sice bezpečnost života a majetku, avšak, kdyby nicméně stav ten ještě dovoloval, aby k odstranění zmíněného nebezpečí byla provedena pouhá oprava budovy, nemohl by úřad právem naříditi zbourání budovy, nýbrž pouze její opravu (Boh. adm. 4299 — ž. Nitranská). — Demoliční rozkaz může úřad vydati jen tehdy, hrozí-li dům sesutím (Boh. adm. 9821 — m. Bratislava). — Vydávaje stavebně policejní příkaz stran nutné opravy římsko-katolického kostela může, po případě musí si úřad prejudicielně rozřešiti otázku„ kdo jako patron a v jaké míře je povinen k provedení oprav a k úhradě nákladu jejich (Boh. adm. 9583 — ž. Nitranská, cf. též Boh. adm. 10697); rovněž je úřad vydávaje stavebně policejní výrok o nutnosti zbourání římsko-katolického kostela oprávněn, resp. povinen řešiti si prejudicielně otázku, kdo je povinen provésti zbourání kostela (Boh. adm. 10827 — ž. Nitranská). — Úřad nemůže vydat demoliční rozkaz, aniž poskytl stavebníku příležitost, aby si dodatečně vymohl stav. povolení (Boh. adm. 10847 — m. Bratislava). — Příkaz k opravě chatrné budovy může býti vydán jen proti vlastníku budovy, nikoli proti jejímu uživateli (Boh. adm. 8864 — ž. Trenčínská). — Demoliční rozkaz může býti vydán i proti bezelstnému novému nabyvateli budovy (Boh. adm. 9812 — m. Bratislava). — Nájemník v budově není stranou v řízení o demoliční příkaz (Boh. adm. řím. 327 a Boh. adm. 10071 m. Bratislava, Boh. adm. 7867 — ž. Trenčínská, Boh. adm. 11559 — m. Trnava, Boh. adm. 9528 — m. Užhorod, Boh. adm. 11431 — m. Mukačevo, Boh. adm. 8865 — m. Berehovo) — a to ani když jeho nájemní právo bylo zajištěno v knize pozemkové (Boh. adm. 10629 — m. Bratislava), ani s hlediska předpisů zákonů o ochraně nájemníků (Boh. adm. 6459 — ž. Gemerská); proti příkazu k vyklizení domu nemůže nájemník místnosti v domu namítati, že vlastník domu nevymokl si svolení ke zrušení nájemní smlouvy podle zákonů o ochraně nájemníků (Boh. adm. 8451—ž. Nitranská). — Nájemce prodejní budky postavené v průjezde domu není legitimován ke stížnosti na n. s. s. proti rozhodnutí stav. úřadu, kterým bylo k žádosti vlastníka domu nařízeno odstranění budky (Boh. adm. 6305 — ž; Nitranská). — Nájemník bytu není interesentem ve stav. řízení provedeném za účelem zjištění závadného stavu domu (Boh. adm. 7453 — ž. Bratislavská).
F. Přestupky. Stav. statuty mají také velmi rozmanité předpisy o trestání přestupků stavebních. Některé statuty vypočítávají, která určitá jednání neb opomenutí tvoří skutkovou podstatu přestupků stíhatelných podle dotčeného statutu; jiné statuty stanoví, že přestupku dopouští se ten, kdo přestoupí „policejní opatření a zákazy" stanovené v určitých paragrafech statutu; některé statuty stanoví jen všeobecně, že přestoupení předpisů tohoto statutu se trestá; ve statutech jsou uvedeny i sazby trestní; zpravidla se ve statutech uvádí, že trestnost podle statutu nastává, pokud by „nemělo místa potrestání podle §§ 117, 119, 124 a 125 zák. čl. XL/1879".
Otakar Mašek.

Citace:

Stavební právo. Slovník veřejného práva Československého, svazek IV. S až T. Brno: Nakladatelství Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, 1938, s. 686-731.