Č. 1541.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: Osvobození od dávky stanovené v § 4, odst. 3 česk. dávk. ř. z r. 1915 pro převody) mezi manžely, neplatí pro snoubence.
(Nález ze dne 6. října 1922 č, 13768.)
Věc: Marie Z. v N. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Platebním rozkazem inspektorátu pro zemské dávky v Praze z — vyměřena byla dávka z přírůstku hodnoty následkem zcizení usedlosti čp. — v N., které se stalo trhovou smlouvou ze dne 15. dubna 1920, uzavřenou mezi Marií C, později provdanou Z., jakožto prodávající a Janem Z. jako kupujícím. Za základ vyměření byla vzata hodnota zcizovací 37500 Kč.
Rozhodnutím z — zamítl zemský správní výbor v Praze stížnost Marie Z., poněvadž smlouva trhová ze dne 15. dubna 1920 není smlouvou uzavřenou mezi manžely a také není vázána na podmínku pozdějšího sňatku a vyměřovací úřad byl dle § 10 dávk. ř., oprávněn vzíti za základ vyměření dávky obecnou hodnotu v době zcizení a hodnota zcizovací 37500 K byla následkem prohlášení st-lky, že s hodnotou úřadem předpokládanou jest celkem spokojena, dle § 18, odst. 2. dávk. ř. na jisto postavena s konečnou platností.
Stížnost proti tomuto rozhodnutí na nss podaná namítá:
1. že převod, o který jde, nepodléhá dle § 4/3 dávk. ř. dávce z přírůstku hodnoty;
2. že za podklad vyměření dávky měl býti vzat podle § 5, odst. 2. dávk. ř. rozdíl mezi cenou nabývací a zcizovací a že nebyl získán spolehlivý podklad pro to, aby obecná zcizovací hodnota jedné čtvrtiny nemovitosti byla oceněna na 37500 K.
Žádnou z těchto námitek neshledal nss důvodnou, při čemž uvážil následující:
ad. 1. Podle § 4, odst. 3 dávk. ř. nejsou dávce z přírůstku hodnoty podrobeny úplatné převody mezi manžely.
Ustanovení toto jako výjimečné dlužno vykládati přesně a nelze proto striktní předpis tento vztahovati na úplatné převody mezi osobami, které v době převodu nejsou ještě ve svazku manželském.
Nesporno je, že st-lka a Jan Z. nebyli v den převodu (smlouvy ze dne 15. dubna 1920) ještě ve svazku manželském; okolnost, tvrzená stížností, že byli snoubenci a sňatek krátce na to uzavřeli, jest dle uvedeného předpisu nerozhodná. Právem proto vyměřil úřad z převodu tvořícího předmět sporu dávku z přírůstku hodnoty.
ad 2. Jest sice pravda, že podle § 5 dávk. ř. vychází se při zjišťování přírůstku hodnoty zásadně z ceny zcizovací, ale §§ 10 a 18 dávk. ř. dává úřadu právo položiti za základ svého rozhodnutí obecnou hodnotu v době zcizení. Není tedy kogentní normy, která by úřad nutila vzít za základ vyměření dávky cenu zcizovací. Vzešla-li proto u vyměřovacího úřadu pochybnost, zda zjištěná cena zcizovací srovnává se s obecnou hodnotou zcizeného podílu, měl úřad podle § 10 dávk, ř. právo vzíti za základ výpočtu zjištěnou obecnou hodnotu nemovitosti v době zcizení.
Pokud jde o vyšetření výše této hodnoty, tu podle správních spisů prohlásila stěžující si zcizitelka, byvši vyzvána, aby podala námitky proti oznámené jí, úředně předpokládané hodnotě zcizovací činící 37500 K, že s cenou jí sdělenou celkově jest spokojena, tedy hodnotu zcizovací v předem uvedené výši uznala.
Pakli tedy žal. úřad výrok svůj stran výše hodnoty v době zcizení o toto doznání opřel, nelze tvrditi, jak st-lka ve stížnosti činí, že nebyl pro toto zjištění získán spolehlivý podklad, že tedy zjištění, ze kterých žal. úřad při svém rozhodnutí vycházel, nemají ve spisech opory.
V důsledku úvah těchto jeví se stížnost ve všech směrech bezdůvodnou a byla jako taková zamítnuta.

Citace:

č. 1541. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 109-110.