Čís. 14201.

Hledíc k § 5 zák. čís. 65/33 Sb. z. a n. jsou náklady berní exekuce, vzniklé vymáháním poplatku příslušenstvím tohoto a požívají s ním při rozvrhu nejvyššího podání za nemovitost stejného pořadí. Je lhostejno, zda v době provádění správních exekucí platil již předpis § 5 zák. čís. 65/33 Sb. z. a n., stačí, že platil v době, kdy útraty správních exekucí jako příslušenství poplatku byly uplatněny v dražebním řízení. (Rozh. ze dne 28. února 1935, R I 35/35.)
Prvý soud, rozděluje nejvyšší podání, nepřikázal československému státu v pořadí poplatkové pohledávky, přednostního práva požívající, útraty správních exekucí povstalých jejím vymáháním. Rekursní soud usnesení toto potvrdil. Důvody: Ze znění zákona (§ 216 čís. 4 odst. 2 ex. ř.) vychází najevo, že útraty správních exekucí jsou vyloučeny z přednostního zástavního práva daní. Na tomto posouzení nemění nic poukaz na ustanovení § 5 zák. ze dne 28. dubna 1933 čís. 65 sb. z. a n. a § 259 odst. 5 zák. o přímých daních. Neboť toto ustanovení v době provádění správní exekuce nebylo dosud účinné, takže tyto útraty nemohly se státi příslušenstvím poplatků ve smyslu stěžovatelkou zmíněném.
Nejvyšší soud, vyhověv dovolacímu rekursu, přikázal československému státu útraty správních exekucí v pořadí vymáhané přednostní pohledávky.
Důvody:
Zákonem ze dne 28. dubna 1933 čís. 65 sb. z. a n. bylo ustanoveno v § 5, že i poplatky se zajišťují a vymáhají způsobem, stanoveným pro zajišťování a vymáhání přímých daní, a dále v § 10, že se dnem, kdy zákon nabyl účinnosti, ruší ustanovení jemu odporující, z nichž některé výslovně byly uvedeny. Mezi těmito zrušenými předpisy není sice uvedeno ustanovení § 216 čís. 4 odst. 2 ex. ř. a ani nemohlo býti mezi nimi, poněvadž se předpis ten nevztahuje pouze na útraty vymáhání pohledávek na daních a dávkách. Ježto tedy i na poplatky jest nyní použíti ustanovení § 259 zák. čís. 76/27, podle něhož příslušenstvím nedoplatku daňového jsou též náklady exekuce a podle § 404 téhož zákona rozumí se náklady exekuce, náklady exekuce berní, jež jest vymáhati zároveň s vykonatelnou daňovou pohledávkou (§ 404 posl. odst. cit. zákona, a k tomu rozh. čís. 13058 sb. n. s.), bylo ustanovení § 216 čís. 4 odst. 2 ex. ř. pozměněno, pokud se vztahuje na útraty vymáhání daní a poplatků. Nemá při tom významu, zda v době provádění správních exekucí platil již předpis § 5 zák. čís. 65/33 sb. z. a n., stačí, že platil v době, kdy útraty správních exekucí jako příslušenství poplatků byly uplatněny v dražebním řízení.

Citace:

č. 14201. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 201-202.