§ 3. Recepce římského práva.

Recepcí římského práva vznikají pro právní vývoj ve střední Evropě nové charakteristické rysy. Recepce nenastává najednou a všude stejně. Germánské kmeny seznamují se s římským právem již při svém pohybu na západ Evropy. V římskoněmecké říši lze pozorovat recepci římského práva od 9.—10. stol. Nová recepce, ve vlastním slova smyslu, nastává v říši římsko-německé v 15. stol. V jiných zemích ve střední Evropě je tknuto recepcí především městské právo. T. zv. zemské právo je recepce dlouho ušetřeno. Na př. české zemské právo podléhá recepci až v 16. a 17. století.
Příčiny recepce římského práva ve střední Evropě byly různé. Působil zde jistě názor, že říše římsko-německá jest pokračováním staré vševládné říše římské. Působila zde i ta okolnost, že právo římské začalo býti šířeno učenými právníky, kteří se vzdělávali na vysokých školách italských a později na universitách ve střední Evropě, na nichž začalo se pěstovati také právo římské. Učení právníci zaváděli římské právo v praksi. Také duchovní užívali na svých soudech právních předpisů římských. Roztříštěnost právních předpisů způsobená, jak uvedeno, různými okolnostmi, kontrastovala oproti ucelenosti právních předpisů římských. A třeba že byla dána možnost tvoření právních předpisů na podkladě domácího práva, velmi ochotně bylo přijímáno právo římské, které vyhovovalo svými předpisy o individuálním vlastnictví prokročilosti hospodářského vývoje, zvláště v městech. Kde domácí vývoj vytvořil soudní stolice, jež právo tvořily svými nálezy (země české), tam recepce římského práva nastává jen zvolna. Kde se vytváří literatura domácího práva (tvoří se spisy právnické a právní knihy, země české), tam také domácí právo re- cepci vzdoruje. V říši římsko-německé nebylo ani nejvyššího soudu, ani se zde nevytvořila literatura domácího práva a proto ovšem byla zde umožněna recepce římského práva více než v zemích jiných. Také v Uhrách chudost domácích právních památek a nedostatek právních knih podporuje recepci.
Pro rozšíření římského práva v říši římsko-německé jest důležitá reforma říšského komorního soudu z r. 1495, při níž zavedena byla instituce učených právníků mezi přísedící tohoto soudu. Tito přísedící vynášeli nálezy podle obecného práva, t. j. podle předpisů práva římského. Římské právo rozšířilo se pak i v zákonodárství a v říši provedena recepce úplně během 16. a 17. stol. V zemích českých recepce vzniká v t. z v. právech zvláštních (v právu horním a městském), v zemském právu proniká až po Obnoveném zřízení zemském, zvláště v Deklaratoriích a novellách. V Polsku jeví se stopy působení římského práva již ve 14. století. Římské právo i zde však působí hlavně v právech zvláštních (městské právo), v právu šlechty proniká v 16. století. I zde učení právníci zabývají se ve svých spisech římským právem a podporují jeho recepci. V Uhersku stal se pokus prakticky uplatniti římské právo za Matyáše r. 1476. Ještě Verzböczyovo Tripartitum však více formálně než materiálně podléhá římskému právu. V právech zvláštních recepce římského práva i zde převládá.
Recepcí bylo přejato nikoliv římské právo celé a ve své forměr, jak objevovalo se ve sbírkách Justiniánových. Byly v něm při recepci učiněny velmi značné změny. Změny ty byly způsobeny jednak přijímáním předpisů kanonických jako mladšího práva a také domácí zákony měly přednost před recipovaným právem. Recipované právo římské spolu se svými změnami zvalo se právem pandektním, nebo »dnešním právem římským« nebo také i obecným právem civil ním. Bylo to právo obsažené v Justiniánské kodifikaci, ovšem s tím, že četná místa byla z ní vynechána. Byla to místa, která buď vůbec nebyla známa, nebo ta, která od glossatorů nebyla glossována (Quidquid non agnoscit glossa, non agnoscit curia). K Justiniánské kodifikaci byly při recepci připojovány i Authenticae Fridericianae.
Recepcí změnil se ráz právního vývoje a povaha právního řádu ve střední Evropě. Za- čalo býti zdůrazňováno právo obecné proti právnímu partikularismu. Vlivem recepce začalo se právo jednotit v jednotlivých zemích i státech, při čemž domácí právo smíseno s předpisy práva římského, které právě pro svou všeobecnost uznáno za právo obecně platné. Zdůrazňovalo se právo psané oproti právnímu obyčeji. Právní pokud bylo se naň dovoláváno, musel býti dokazován, obecné právo dokazovati třeba nebylo. Tím ovšem právní obyčej byl odsunut do pozadí. A to bylo zachováno i v moderních právních kodifikacích téměř ve všech zemích ve střední Evropě. Výjimku tvoří Uhersko, kde právní obyčej i v novější době byl velmi významným.
Právo začalo se sepisovat a sestavovat soubory právních předpisů, platících v zemích a ve státech. Téměř ve všech zemích ve střední Evropě jest to zjev společný 16. století.

Citace:

RAUSCHER, Rudolf. § 3. Recepce římského práva. Přehled dějin soukromého práva ve střední Evropě. Nástin přednášek. Bratislava: Nákladem vlastním, 1934, s. 15-17.