Č. 8149.

Zdravotnictví. — Zaměstnanci veřejní (Slovensko): Zákon č. 332/20, resp. 236/22 neodnímá obci právo, aby obec. lékaře, který byl státem podle § 8 zák. č. 236/22 převzat do státní služby smluvní, dala do pense podle předpisů, platných pro dosavadní jeho služební poměr k obci v době, kdy cit. zákony nabyly účinnosti.
(Nález ze dne 3. října 1929 č. 17 753.)
Věc: Městská obec R. S. proti župnímu úřadu ve Zvolenu o pensionování a o požitky obecního lékaře.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Obecní zastupitelstvo v R. S. usneslo se dne 17. června 1925 vyplatiti Dru T. služební požitky, kterých požíval jako městský lékař, do 30. listopadu 1923; počínaje 1. prosince 1923, kdy byl jmenovaný jako smluvní lékař převzat podle zák. 236/22 do státní služby, odepřelo mu vypláceti tyto služ. požitky, resp. diferenci mezi nimi a smluvním platem státním, a usneslo se dáti jej tímto dnem do trvalé výslužby. K odvolání Dra E., v němž tento uplatňoval nárok na plné požitky služ. i po 1. prosinci 1923, vyslovil žal. úřad nař. rozhodnutím, že obec pensionovala Dra E. neprávem, a že jest povinna i po 1. prosinci 1923 vypláceti mu nadále diferenci mezi jeho plnými služ. požitky, které mu náležejí od obce, a mezi smluvním platem státním.
Proti tomu namítá obec ve stížnosti podané k nss, že její povinnost, platiti Dru E. služ. požitky, resp. zmíněnou diferenci, zanikla přeměnou města R. S. na velkou obec, a hájí stanovisko, že obec byla oprávněna jmenovaného dnem 1. prosince 1923 pensionovati. Spor je tudíž o to, přísluší-li Dru E. i od 1. prosince 1923 dále proti obci nárok na plné služ. požitky po odražení částek, které pobírá na základě služ. smlouvy od státu, či byla-li obec oprávněna Dra E. dnem 1. prosince 1923 dáti do výslužby.
Prv uvedený nárok přiznal žal. úřad Dru E. vycházeje z názoru, že podle zák. č. 332/20 a 236/22 nepozbývá obecní lékař, byv převzat do smluvní služby státní, svého služ. postavení u obce, naopak, že zůstává v akt. službě obce i nadále. V dalším obsahu nař. rozhodnutí vyslovil pak žal. úřad právní názor, že obec vzhledem k zák. č. 236/22 takovéhoto převzatého obecního lékaře není oprávněna pensionovati, a že jest povinna platiti mu dále ze svého služ. požitky podle dosavadního služ. poměru, pokud jsou vyšší nežli smluvní platy, které béře od státu. K tomu jest uvésti:
Podle ustanovení zák. č. 332/20 ve znění § 8 zák. č. 236/22 stanoví se prozatímně požitky obecních lékařů státem převzatých služební smlouvou. Podle 10. odstavce téhož paragrafu nejsou dotčeny částky, o které nároky na požitky služební, přiznané obecním lékařům před účinností zák. č. 236/22, převyšují požitky příslušející jim podle uzavřené smlouvy služební se státem. Závazek k další jich výplatě jest posuzovati podle dosavadního poměru právního.
Stížnost vytýká předem, že těchto zákonných ustanovení nelze vůbec užiti na daný případ, ježto tyto normy se vztahují — podle odst. 10 § 8 zák. č. 236/20 — toliko na smluvní lékaře obecní (obvodní) a nikoliv na lékaře definitivně ustanovené, mezi které nutno Dra E. počítati. Tento názor nemá ovšem opory v zákoně. Nejen, že cit. 10. odst. § 8 zák. č. 236/22 mluví všeobecně o služ. požitcích přiznaných lékařům obecním (obvodním) před účinností zák. beze všeho rozdílu, a staví je proti požitkům přiznaným jim podle uzavřené smlouvy služební od státu, nýbrž plyne i z §§ 9 a 11 zák. č. 332/22 a z odst. 6, 8 a 9 § 8 zák. č. 236/22 jasně, že zákon měl na mysli také převzet obecních (obvodních) lékařů, ustanovených definitivně, resp. že vztahuje předpisy § 8 zák. posléze citovaného i na obecní (obvodní) lékaře až dosud definitivně ustanovené.
V dalším svém obsahu odkazuje stížnost na § 11 zák. čl. 38:1908, v němž je stanoveno, že základní plat obecních lékařů v malých a velkých obcích nese stát, a na § 7 vl. nař. č. 275/22, podle něhož se obec R. S. stala velkou obcí, a dovozuje, že hrazení platu Dra E. přešlo tím na stát. Vychází tedy patrně stížnost ze stanoviska, že pro zásadní povinnost obce platiti převzatému lékaři diferenci mezi požitky od státu, smlouvou přejímací stanovenými, a dosavadními požitky pobíranými od obce, jest rozhodný moment uzavření smlouvy mezi státem a lékařem.
Leč po názoru nss-u nemůže ani tato námitka obstáti. Odst. 10. § 8 zák. č. 236/22 ve své prvé větě stanoví, že nejsou dotčeny částky, o které nároky na požitky služební, přiznané obecním (obvodním) lékařům před účinností tohoto zákona, převyšují jejich požitky smluvní, a prohlašuje tedy za rozhodný pro posouzení oné otázky stav v den, kdy zákon č. 236/22 nabyl účinnosti. Důsledně nutno proto také v druhé větě cit. odstavce slovům »dle dosavadního poměru právního« rozuměti v ten smysl, že je rozhodným právní poměr v den, kdy zák. č. 236/22 nabyl účinnosti. Zákon č. 236/22 podle svého § 28 nabyl účinnosti pro Slov. dnem 1. července 1922, přeměna R. S. z města se zřízeným magistrátem na velkou obec, provedená § 7 nař. č. 275/22, stala se však účinnou teprve dne 30. září 1922, resp. dne 10. prosince 1922 (srov. § 10 nař. č. 275/ 22 a čl. 4. vyhlášky č. 345/22). V době podle § 8 odst. 10 zák. 236/22 rozhodné, t. j. dne 1. července 1922, byla tedy obec R. S. ještě městem se zřízeným magistrátem, a podle právního poměru v tuto dobu platného postihovala tedy povinnost, platiti služ. požitky Dra E. obec a nikoli stát.
Jinak stížnost ani netvrdí, že požitky onoho lékaře vůbec kdy nesl stát, naopak ze správních spisů plyne, že je obec podle vlastního usnesení ze 17. června 1925, — které zavdalo příčinu k danému sporu — hradila až do 30. listopadu 1923 sama.
Pokud se týče poslední námitky, bránící se proti výroku, že obec není oprávněna Dra E. pensionovati, bylo uvážiti:
Žal. úřadu dlužno přisvědčiti potud, že — jak bylo vysloveno již v nál. Boh. A 7648/28 a 5164/25 — mají obecní lékaři, kteří byli podle § 8 zák. č. 236/22 státem převzati, postavení dvojí: jednak jsou ve smluvním služebním poměru vůči státu na základě smlouvy sjednané podle právě cit. předpisu, jednak setrvávají v rozsahu stanoveném tímto §em 8 i na dále ve svém dosavadním služ. poměru k obci, jenž se převzetím lékaře do smluvní služby státní ovšem tedy neruší, a zachovávají se jim; podle 6., 8. a 10. odst. cit. § 8 požitky a všechny ostatní nároky, založené na jejich dosavadním služebním poměru. Rovněž má žal. úřad pravdu, že podle 10. odst. uvedeného § 8 nepřejímá stát částky, o které dosavadní služ. požitky obecního lékaře přesahují požitky vyplácené mu podle smlouvy sjednané se státem, nýbrž že jest povinna platiti je i nadále obec.
Tím však není ještě vyřešena další sporná otázka, totiž, je-li obec oprávněna obecního lékaře, když byl podle § 8 zák. č. 236/22 převzat státem do smluvní služby, pensionovati, či je-li nucena podržeti jej i nadále ve služ. poměru aktivním a platiti mu důsledkem toho také aktivní požitky, resp. diferenci mezi nimi a smluvními požitky od státu. Žal. úřad vyvozuje zřejmě ze zák. č. 332/20 a 236/22, že převzetím lékaře do smluvní služby státní se jeho poměr k obci nejen neruší, nýbrž že jest obec i povinna dosavadní poměr aktivní udržeti a že ho nesmí přeměniti na poměr výslužnický. Než tento důsledek z cit. zákonů neplyne. Předpis 8. odst. § 8 zák. č. 236/22 stanoví, že také ostatní nároky převzatých lékařů obecních, založené na jejich dosavadním poměru služebním, mají býti zachovány, ač-li neodporují ustanovením tohoto zák.; v odst. 10. se pak praví, že závazek k výplatě eventuelních vyšších požitků sluší posuzovati podle dosavadního poměru právního, jenž jest podle odst. 11. také rozhodný pro otázku, jaké povinnoti náležejí převzatému lékaři za tyto vyšší požitky i nadále v obci. V těchto předpisech je tedy vyslovena zásada, že dosavadní služ. poměr převzatého lékaře obecního zůstává vůči obci zachován i nadále, a že doznává změny jenom potud, pokud tak stanoví zákon a — v poměru k lékaři — také smlouva se státem. Podle toho sluší také otázku, je-li obec oprávněna obecního lékaře státem převzatého pro svůj obor pensionovati, posusuzovati principielně podle předpisů, jimiž byl upraven až dosud jeho služ. poměr k obci, leč by zák. 332/20 a 236/22 sám v tomto směru obec nějak omezoval. Omezení toho obsahu, že by obec svého lékaře — byl-li převzat do smluvní služby státní — nesměla pensionovati, i kdyby k tomu měla podle dosavadní úpravy jeho služ. poměru právo, nestanoví ani ten ani onen zákon. Omezení takové nelze vyvoditi ani a contrario z § 11 zák. č. 332/20, který má jen ten význam, že obec jest oprávněna (a na žádost lékaře i povinna), i když by tu nebylo předpokladů podle dosavadního služ. poměru nutných, dáti jej za podmínek tam uvedených na odpočinek.
Posléze nelze opaku vyvozovati ani z povahy věci, neboť nelze nahlédnouti, proč by akt. smluvní poměr lékaře ke státu byl nesrovnatelný se současným výslužnickým jeho poměrem k obci.
Není-li však takového předpisu v zák. č. 332/20, pak nutno otázku tu posuzovati podle předpisů upravujících poměr lékaře k obci, tedy in concreto zejména podle zák. čl. 38:1908 a eventuelně podle městs. pens. statutu. Žal. úřad vykládaje si mylně zák. č. 332/20 a 236/22 neposoudil spornou otázku oprávnění obce, pensionovati Dr. E., podle těchto předpisů, pročež bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8149. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 212-215.