Č. 8067.

Učitelstvo: Povolení odbytného učitelce, která se provdala a vzdala služby před vydáním zák. č. 455/19, je dáno do úvahy zšr-y.
(Nález ze dne 27. června 1929 č. 12719.)
Věc: Anna K. v R. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty stran odbytného.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: St-lka byla ve školní službě od r. 1907; 27. prosince 1917 se provdala a vystoupila ze služby školní; působila však na základě výnosu zšr-y mor. z 2. ledna 1918 po dobu mimořádných poměrů způsobených válkou výpomocné na škole dále; výnosem zšr-y z 31. května 1919 byla dnem 30. června 1919 služby zproštěna. Když její žádost za opětné ustanovení byla zamítnuta, domáhala se podáním z 30. ledna 1925 odbytného podle § 3 odst. 2. zák. č. 455/19. Zšr rozhodnutím ze dne 17. července 1926 žádosti nevyhověla pro nedostatek pozoruhodných okolností. Proti tomu podala st-lka odvolání, které bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí zšr-y. O stížnosti nss uvážil : 1. St-lka vznesla svým podáním z 30. ledna 1925 nárok na odbytné podle § 3 odst. 2. zák. č. 455/19. Podle § 3 odst. 1 cit. zák. »vzdá-li se učitelka při tom« (t. j. při resp. — jak nss ustáleně judikuje — z důvodu provdání) »dobrovolně místa, budiž jí vyměřeno odbytné podle služebních let a posledního platu «). Podle odst. 2. téhož § se »zem. škol. rady zmocňují, aby učitelkám, které před vydáním tohoto zákona se vzdaly učitelské služby, chtějíce se provdati a neobdržely výslužného ani odbytného, vyměřily v případech hodných pozoru odbytné podle předchozího odstavce tohoto zákona«. Porovná-li se znění obou odstavců § 3 (odst. 1: »budiž vyměřenocc, odst. 2: »zem. škol. rady se zmocňují« a »v případech hodných pozoru«), je zřejmo, že odst. 2. § 3, na rozdíl od odst. 1., nedává učitelkám tam zmíněným právního nároku na odbytné, nýbrž že zákon povolení odbytného v případech podle odst. 2. ponechává úvaze zšr-y, které zákon toliko dává právo, neukládá jí však povinnost, aby odbytné vyměřila za podmínek v § 3 odst. 2. uvedených a mimo to, jde-li o »případ pozoru hodný«. Při tom zákon také ani zšr-ě nedává nižádnou direktivu po té stránce, který případ má považovati za hodný pozoru a ponechává tudíž jak posouzení »pozoruhodnosti případu« tak — v důsledku toho — také samotné povolení odbytného úvaze zšr-y. Opak nelze vyvozovati — jak stížnost se domnívá — ani a) z dikce § 3 odst. 2. ani b) z jeho souvislosti s §em 9 zák. Ad a) stačí poukázati na důvody právě uvedené. Ad b) Zákonu č. 455/19 přiznána jest v § 9 zpětná platnost od 1. listopadu 1918, z této zpětné platnosti však jsou vyňaty »případy v § 3 vytčené«, což v podstatě znamená, že sice platí od 1. listopadu 1918 zpětně zásada § 1 zák., že totiž provdáni učitelky po 1. listopadu 1918, avšak před vydáním zák. č. 455/19 neznamená již vystoupení ze služby, jak tomu bylo podle dřívějšího práva, že však odbytné se v takových případech neposkytuje (srovn. nál. Boh. A. 2845/23 a 4043/24). Je-li však posouzení toho, zda jde o případ pozoruhodný a má-li se povoliti odbytné učitelce, která se z důvodu provdání vzdala služby školní před vydáním zákona, dáno do úvahy zšr-y, pak nelze shledati porušení subj. práva strany v tom, že škol. úřady její žádost za odbytné podle § 3/2 zák. č. 455/19 zamítly, stížnost je tudíž, pokud jde o odbytné podle § 3 odst. 2 zák. č. 455/19 bezdůvodná a odpadá pro nss nutnost, obírati se oněmi vývody stížnosti, které se zabývají otázkou, zda u st-lky jde nebo nejde o »případ pozoru hodný«. 2. Kdežto st-lka ve svém podání ze 30. ledna 1925 omezila svůj petit jenom na odbytné podle § 3 odst. 2. zák. č. 455/19, rozšířila tento svůj petit v odvolání potud, že tvrdila, že odbytné jí náleží již také podle § 14 odst. 2. zák. ze 26. prosince 1904 č. 1 z. z. mor. z r. 1905, kterýžto předpis nebyl prý zákonem č. 455/19 odstraněn, takže prý může býti spor jen o to, zda st-lce náleží odbytné ve výši jednoročního služného podle zák. č. 1/1905 anebo jeden a půlročního platu podle zák. č. 455/ 1919. Podle § 14 odst. 2 cit. zák. č. 1/1905 »prozatímně a definitivně ustanovené učitelky. . . vystoupí provdáním z úřadu učitelského, při čemž učitelky se služným obdržeti mají odbytné ve výši nepřesahující poslední roční služné, kteréž v mezích těchto zšr v dorozumění se z v, berouc ohled na dobu služební, ustanoví.
Stížnost opakuje shora uvedené stanovisko st-lky co do odbytného podle § 14 zák. č. 1/1905 a vytýká především jako vadu řízení, že žal. úřad k příslušným vývodům rekursu nezaujal vůbec stanoviska. Stížnosti nutno v tom dáti za pravdu.
Odbytného podle mor. zák. č. 1/1905 se st-lka před zšr vůbec nedovolávala; učinila tak teprve v rekursu na min.; bylo tudíž věcí žal. úřadu, aby k takto rozšířenému petitu st-lky v nař. rozhodnutí zaujal stanoviska a aby stanovisko svoje taky odůvodnil; to ovšem neučinil žal. úřad tím, že rekurs st-lčin prostě zamítl z důvodů výnosu zšr-y, poněvadž právě rozhodnutí zšr-y a odůvodnění její se odbytným podle zák. č. 1/1905 nezabývalo.
Žal. úřad nevyčerpal tedy rekursní petit st-lčin a neodůvodnil svůj postup po této stránce vůbec, čímž ovšem bylo nss-u znemožněno přezkoumati vývody stížnosti tvrdící, že st-lce odbytné podle zák. č. 1/1905 náleží. Nezbylo tedy než zrušiti nař. rozhodnutí z toho důvodu podle § 6 zák. o ss, aniž měl nss možnost zkoumati, zda předpis § 14/11 mor. zák. č. 1/1905 byl nebo nebyl zrušen §em 7 zák. č. 455/19.

Citace:

Č. 8067. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 40-42.