Č. 8301.

Dávka ze zábav: Podléhají cestopisné přednášky dávce ze zábav?
(Nález ze dne 16. prosince 1929 č. 14516/28.)
Věc: Spolek Deutscher Alpenverein v L. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku ze zábav.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušují pro vady řízení.
Důvody: Platebními rozkazy městské rady v L. předepsána stěžujícímu si spolku dávka ze zábav z přednášek se světelnými obrazy . . ., které líčily cesty podniknuté přednášejícími v různých krajích, zejména v Alpách. Odvolání, namítající, že šlo o přednášky sledující výhradně účely vědecké, vzdělávací a poučné, které dávce ze zábav nepodléhají, městské zastupitelstvo v L. a v dalším pořadu stolic zsv nař. rozhodnutími zamítl. — — — —
O stížnostech podaných do těchto rozhodnutí nss uvážil:
Rozhodnutí prvé odůvodněno je tím, že šlo při uvedených přednáškách jen o vylíčení osobních zážitků a vytrvalosti přednášejících, jakož i podniknutých výstupů na hory, spojených s tím námah, nástrah a ne- bezpečí, a života v chatách a boudách. Humor přednášejících dal přednášce namnoze ráz ryzí zábavy. Mimo tyto účely sloužily přednášky po názoru měst. zastupitelstva tomu, aby povzbudily k cestování do Alp a podporovaly horský sport. Zsv uváživ vývody rekursu a okolnosti zjištěné obecní kontrolou, dospěl k názoru, že přednášky měly účel poskytnouti zábavný, byť i zároveň poučný obraz o cestách podniknutých přednášejícími, že účel zábavný a poučný byly tu kumulovány, a že není tedy splněn předpoklad § 3 bodu 1 dávk. prav., totiž výlučnost účelu vzdělávacího a poučného. V druhém rozhodnutí dospívá žal. úřad k stejnému závěru, aniž uvádí skutkové okolnosti, o něž se tento závěr opírá.
Pokud se týče rozhodnutí posléze uvedeného, nemohl je nss vůbec po stránce jeho zákonnosti přezkoumati. Rozhodnutí omezuje se na tvrzení, že přednášky, o něž šlo, měly účel poskytnouti zábavný, byť i zároveň poučný obraz o cestách přednášejícími podniknutých, neuvádí však ani na základě jakých fakt, ani jakou cestou dospívá k tomu, že proti vývodům strany uplatňujícím v adm. řízení, že přednášky ty měly účel výhradně vzdělávací a poučný, upírá jim tento ráz. Toto rozhodnutí bylo tedy zrušiti podle § 6 zák. o ss.
Pokud se týče rozhodnutí prvého, bylo uvážiti:
Žal. úřad správně uvádí, že pro posouzení otázky, spadá-li přednáška pod pojem podniku sloužícího výhradně účelům vědeckým, vzdělávacím nebo vyučovacím ve smyslu § 3 bodu 1 dávk. prav., je směrodatný obsahový ráz přednášky.
Posuzuje tento obsahový ráz přednášky, dospívá žal. úřad na základě zjištění II. stolice k závěru, že sporné přednášky neměly účelu výhradně vzdělávacího, a to proto, že 1. předmětem jich bylo toliko líčení osobních zážitků a vytrvalosti přednášejících, podniknutých horských výstupů, spojených s tím námah, nástrah a nebezpečí, a života v boudách a chatách, 2. přednášející líčili své zkušenosti humorně, 3. přednášky měly také za účel povzbuditi k cestování v Alpách a podporovati horskou turistiku.
Jako podklad těchto zjištění uvádí nař. rozhodnutí jednak názor měst. zastupitelstva, jednak zjištění měst. kontroly. K tomu budiž podotknuto, že úsudek rozhodující nižší instance není vůbec žádným průvodním prostředkem, pokud pak se týče zjištění měst. kontroly, že není ani z nař. rozhodnutí ani ze správních spisů patrno, že by kontrolní obecní orgány byly provedly nějaké zjištění, které by mohlo býti pokládáno za svědeckou výpověď o obsahovém rázu sporných přednášek a tedy za způsobilý průvodní prostředek pro zjištění směrodatných fakt, nemluvíc ani o tom, byla-li zjištění žal. úřadem dovolaná sdělena straně, aby se o nich vyjádřila. Nehledě k tomu, nejsou však okolnosti shora zmíněné způsobily, aby zdůvodnily závěr žal. úřadu, že sporné přednášky neměly účelu výhradně vzdělávacího.
Strana domáhala se osvobození přednášek od dávky z důvodu, že sloužily výhradně vzdělávacímu účelu rozšiřovati mezi obecenstvem znalosti Alpských hor. Podle toho nešlo o vzdělání teoretické, nýbrž o tradování znalostí praktických. Že by účel ten zásadně nespadal pod pojem účelů vzdělávacích, toho žal. úřad netvrdí. Šlo-li však o tradování znalostí praktických, pak nese to povaha věci s sebou, že může se ponejvíce účelně stati jen tím způsobem, že přednášející líčí své osobní zážitky a zkušenosti, kterých v praxi v tom kterém směru nabyl. Ovšem bude v takových případech, aby bylo možno mluviti o účelu vzdělávacím, záležeti také na kvalifikaci osoby přednášejícího; stěžující si strana uplatňovala však, že přednášky pořádány byly vesměs odborníky, kteroužto závažnou okolnost žal. úřad nechal nepovšimnutou.
Líčí-li přednášející své zkušenosti s humorem či více méně suše, je otázkou způsobu podání, volby prostředku přednesu, která na účelu podniku nemůže nic změniti. Posléze ani okolnost, že přednášky měly také účel povzbuditi k cestování do Alp a širší zájem pro horskou turistiku, nemá pro stanovisko žal. úřadu významu, neboť účel, vyvolati v posluchačích zájem pro předmět přednášky a povzbuditi je, aby předmětem přednášky se zabývali, je inhaerentní každé seriosní přednášce.
Okolnosti žal. úřadem uváděné — nehledíc ani na vadný podklad těchto zjištění — nestačí tedy odůvodniti, že sporné přednášky nesloužily výhradně účelům vzdělávacím, kterýžto úsudek vyžadoval by spolehlivého a procesně bezvadného zjištění jak obsahu přednášek, tak i celkového způsobu, jakým byly uspořádány. Skutková podstata prvého rozhodnutí je tedy nedostatečná, pročež bylo i toto rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 8301. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 531-533.