Č. 8060.

Šlechtictví. — Matriky. — Rodinné právo: 1. Předpis § 1, odst. 2 zák. č. 61/18 nezakazuje býv. šlechticům užívati rodného jména. — 2. Odporuje užívání jména »z Lobkowicz« cit. zák. předpisu?
(Nález ze dne 25. června 1929 č. 9451.)
Prejudikatura: Boh. A 8003/29.
Věc: Ferdinand Zdeněk Lobkowicz v B. (adv. Dr. Arn. Barbořik z Prahy) proti ministerstvu vnitra o znění rodného jména.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení. Důvody: St-l obrátil se podáním z 10. června 1920 na zsp-ou v Praze se žádostí o uznání rodného jména »z Lobkowicz«. Uváděje podrobně mluvnické a historické doklady pro názor, že předložka »z« není tu znakem šlechtictví, nýbrž součástí rodného jména, žádal st-l, aby zsp uznala: 1. že užívání a uvádění rodného jména st-lova rodu ve tvaru »z Lobkowicz« není v odporu s ustanovením zák. č. 61/18 a že nespadá v rozsah § 6 zák. č. 243/20, 2. že příslušníci rodu jsou tudíž oprávněni ve stycích s úřady i s širší veřejností užívati a psáti své rodné jméno ve tvaru »z Lobkowicz«, jakožto historicky doloženém a mluvnicky odůvodněném, 3. aby dle toho byly opraveny zápisy v matrikách, pokud rodná jména členů rodiny st-lovy jsou tam zapsána odchylně od zmíněného tvaru »z Lobkowicz«.
Když st-l vývody tohoto podání doplnil ještě podáním z 21. ledna 1925, nevyhověla zsp rozhodnutím z 8. srpna 1925 shora zmíněné žádosti, ježto předložka »z« označuje v tomto případě šlechtictví, což jest — hledě k § 1 odst. 2 zák. č. 61/18 nepřípustné. Uvedený § 1 ustanovuje, že bývalí šlechtici nesmějí užívati svého rodného jména s přídomkem nebo dodatkem vyznačujícím šlechtictví.
Z tohoto rozhodnutí podal st-l odvolání, v němž svoje stanovisko opět podrobně prováděl. Min. vnitra zamítlo však odvolání nař. rozhodnutím z důvodů rozhodnutí zsp-é.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto
Podle § 1 zák. z 10. prosince 1918 č. 61 Sb. »šlechtictví jakož i veškerá z něho plynoucí práva se zrušují «. »Býv. šlechtici nesmějí užívati svého rodného jména s přídomkem nebo dodatkem vyznačujícím šlechtictví«.
Žal. úřad — přijímaje za své důvody rozhodnutí zsp-é, — má za to, že předložka »z« označuje »v tomto případě« šlechtictví, což jest nepřípustné, hledě k § 1 odst. 2 cit. zák. Žal. úřad opírá tedy svoje rozhodnutí jedině o ustanovení § 1 odst. 2 cit. zák. a náleží tudíž nss-u toliko zkoumati, zda nař. rozhodnutí má oporu v tomto předpisu zákonném.
Znění § 1 odst. 2 cit. zák. bylo uvedeno shora. Přes poněkud nejasné slovní znění tohoto předpisu nelze rozumně obsah jeho chápati tak, že by předpis ten zakazoval býv. šlechticům vůbec užívati rodného jména, nýbrž lze předpisu tomu rozuměti jen tak, že býv. šlechtici, užívajíce svého rodného jména, nesmějí při tom užívati přídomku nebo dodatku vyznačujícího šlechtictví. Z předpisu toho tedy plyne jednak, že býv. šlechtici smějí svého rodného jména užívati tak, jak zní, nezkráceně, jednak, že jsou zakázány přídomky nebo dodatky, které označují šlechtictví.
V daném případě stojí st-l — jak již uvedeno — na stanovisku, že předložka »z« jest nezbytnou součástí jeho rodného jména, bez které rodné jméno to není s hlediska mluvnického a historického vůbec myslitelné a že předložka »z« tu není ani přídomkem ani dodatkem vyznačujícím šlechtictví.
Že slůvko »z« v daném případě není vůbec přídomkem, plyne již ze slovného významu slova »přídomek« (predikát), které označuje — str., 126 a násl. (srovn. heslo »přídomek« v Ottově naučném Slovníku, svazek 20. str. 677, dále Mayrhofer, Handbuch f. d. polit. Verwaltungsdienst, sv. V. str. 126 a násl., zejména poznámka 1. na str. 126, pak str. 131 o taxách za propůjčení šlechtických predikátů, str. 139, pozn. 2, dále svazek 2. str. 1179, odst. 1 a poz. 1) — »přípojek ke jménu rodinnému«, nikoliv však výraz značící šlechtictví vůbec anebo stupeň šlechtictví (jako rytíř, hrabě, kníže a pod.); za přídomek bylo by tedy ve spojení »z Lobkowicz« pojmově lze považovati nanejvýše snad slovo »Lobkowicz« anebo slova »z Lobkowicz« společně, čemuž však ovšem v daném případě tak není, když členové rodiny a rodu st-lova jiného rodného jména, ke kterému by slova »z Lobkowicz« byla připojena, nemají.
Nutno tedy ještě uvažovati o tom, zda předložka z se jeví v daném případě jako »dodatek, označující šlechtictví.
Co do výkladu slova »dodatek« nelze stížnosti dáti za pravdu, pokud stížnost míní, že předložku »z« již proto, že jest předložkou, by nebylo lze mluvnicky považovati za dodatek; neboť dle přirozeného významu slova a dle obecného užívání jeho jest dodatkem to, co se k něčemu jinému dodává, a to ať ve smyslu místním, ať ve smyslu časovém, ať konečně ve smyslu a za účelem bližšího označení.
Že slůvko »z« v daném případě není dodáno místně, jest zřejmo již z toho, že slovu »Lobkowicz« předchází; slůvko »z« není v daném případě však ani dodáno časově, když není vůbec popřeno a není na sporu, že hned od počátku, jakmile se k pojmenování rodu st-lova začalo užívati označení podle statku Lobkovice, dělo se tak vždy od původu ve sloučenině »z Lobkowicz«, a když jest mimo spor, že slůvko »z« nebylo v daném případě ke jménu st-lova rodu snad připojeno až později.
Zbývá tedy jen zkoumati, zda slůvko »z« v daném případě není dodatkem, majícím za účel bližší označení rodu st-lova a to, aby vyznačovalo šlechtictví. Na tomto stanovisku stojí patrně také žal. úřad, když, jak již uvedeno, tvrdí, že předložka »z« označuje v tomto případě šlechtictví. Tím tvrdí však žal. úřad pravý opak toho, co st-l tvrdil v řízení správním ve všech svých shora uvedených podáních, zejména též v rekurse na min. podaném. Kdežto však st-l uvedené svoje tvrzení, že totiž předložka »z« jest v jeho případě součástí rodného jména, která proto šlechtictví nevyznačuje, opřel o podrobné vývody mluvnické a historické, které buď přímo doložil anebo o nichž doklady vhodným způsobem nabídl, omezil se žal. úřad v nař. rozhodnutí na pouhé tvrzení opaku, aniž tvrzení svoje, že předložka »z« v tomto případě šlechtictví vyznačuje, jediným slovem odůvodnil a aniž vůbec zaujal motivované stanovisko k průvodům st-lem provedeným nebo nabízeným.
Nss nemůže proto zjistiti, z jakých důvodů žal. úřad opačné tvrzení st-lovo shledal nesprávným a proč usoudil, že přes tyto st-lovy vývody, slůvko »z« v daném případě vyznačuje šlechtictví. Tím bylo nss u přezkoumání důvodnosti stížnosti v hlavním jejím bodě znemožněno, pročež nedostatečné odůvodnění nař. rozhodnutí nutno kvalifikovali jako vadu podstatnou ve smyslu § 6, odst. 2 zák. o ss.

Citace:

Č. 8060. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 24-26.