Č. 8272.

Pojištění sociální (Slovensko): * Existence přímého právního poměru mezi nabyvatelem závodu a jeho předchůdcem není zákonným předpokladem ručební povinnosti nabyvatele za pojistné podle § 171 zák. č. 221/24.
(Nález ze dne 29. listopadu 1929 č. 21480.)
Věc: František F. v N. (adv. Dr. Emil Pick z Prahy) proti župnímu úřadu v Bratislavě o nemocenské a invalidní pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Platebním výměrem z 28. dubna 1927 zavázala N-cká okr. nemoc. pojišťovna se sídlem v K. st-le jako ručitele podle § 171 zák. č. 221/24 k zaplacení nemoc. a inval. pojistného v úhrnné částce 399 Kč 17 h za jeho předchůdce v závodě Mikuláše B., kterému pojistné to bylo předepsáno. Stížnost do výměru toho podaná byla okr. úřadem v K. zamítnuta. Nař. rozhodnutím bylo toto rozhodnutí potvrzeno.
O stížnosti uvážil nss toto:
Žal. úřad v souhlase s odůvodněním okr. úřadu v K. opřel svůj výrok po stránce skutkové o skutečnost, že st-l koupil v soudní exekuční dražbě zařízení obchodu Mikuláše B. v N. a že se zařízením tímto provozuje obchod v téže místnosti jako jeho předchůdce. Z těchto skutečností žal. úřad usoudil, že st-l stal se nástupcem M. B., po němž obchod převzal. Po stránce právní odůvodněno jest nař. rozhodnutí předpisem § 171 zák. č. 221/24, který ustanovuje, že ten, kdo nabyl závodu, ručí za pojistné, jež měl platiti předchůdce za dobu nejvýše 18 měsíců ode dne nabytí zpět počítáno. Nař. rozhodnutí spočívá podle toho na právním názoru, že uvedené skutečnosti vykazují všechny pojmové znaky nabytí závodu ve smyslu cit. zák. ustanovení.
Stížnost přiznává výslovně, že st-l koupil zboží a zařízení obchodu Arpáda Z., provozovaného pod firmou »Mikuláš B.«, a nepopírá ani, že pod touto firmou v dosavadní místnosti s koupeným zařízením a zbožím obchod provozuje, jak jest to ostatně dosvědčeno i potvrzením soudního vykonavatele okr. soudů v N., předloženým st-lem v řízení správním. Stížnost vychází tedy ze stejné skutkové podstaty, z jaké vycházel žal. úřad. Obrací se jen proti právní subsumpci této nesporné skutkové podstaty pod ustanovení § 171 zák. č. 221/24, namítajíc, že st-l žádného obchodu od Mikuláše B. nepřevzal ani smlouvou mezi živými ani na případ smrti, že nebyl s ním v žádném právním poměru, a že proto nemůže býti považován za jeho nástupce. Stížnost dovozuje, že st-l jako kupec obchodu při dražbě není nástupcem nikoho, poněvadž obchod od nikoho nepřevzal. Podle exekučního zák. čl. 60:1881 kupuje kupec při dražbě vždy bez dluhů, a za nástupce v obchodu lze podle § 171 zák. č. 221/24 pokládati jen toho, kdo nabyl ho smlouvou nebo dědictvím. Jen nástupce v právním, nikoli ve fysickém smyslu, může býti odpovědný jako ručitel za pojistné.
Z těchto vývodů stížnosti jest zřejmo, že podle právního názoru st-lova je nezbytným předpokladem ručební povinnosti za pojistné vytčené v cit. normě přímý právní poměr mezi nabyvatelem závodu a jeho předchůdcem. Omezuje tedy stížnost povinnost tu toliko na případ přímé právní sukcese. Leč pro takovýto omezující výklad řečené normy nelze nalézti v jejím obsahu opory.
Výklad, jaký stížnost snaží se dáti předpisu § 171, bylo by snad možno hájiti, kdyby ustanovení jeho znělo tak, jak bylo obsaženo původně ve vládním návrhu zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří (tisk posl. sněm. Nár. Shrom. č. 4186). Tam bylo totiž v § 172 ustanoveno: »Kdo převzal závod, ručí za pojistné předepsané předchůdci za dobu nejvýše 18 měsíců ode dne převzetí zpět počítáno«. Při tom tanula snad autoru této osnovy na mysli obnova ustanovení obč. práva (§ 1409 první věta o. z. o. a § 1 odst. 1 zák. čl. LVII:1908) o ručení toho, kdo převzal smlouvou podnik, za závazky převodcovy plynoucí ze závodu, ze kterých bylo by lze dovozovati, že předpokladem ručení toho jest přímý právní poměr mezi předchůdcem a nabyvatelem. Ustanovení § 172 osnovy, jak shora jest citováno, se však zákonem nestalo. Byloť na návrh, obsažený ve zprávě užšího výboru soc.-politického, jemuž bylo uloženo, aby vl. návrh tisk č. 4186 projednal, přijato ve znění nynějším, v němž výrazy obsažené v osnově »převzal« a »převzetí« nahrazeny byly výrazy »nabyl« a »nabytí«. Při výkladu § 171 nutno vycházeti z tohoto doslovu zákona, neboť doslov zákona jest při jeho interpretaci především rozhodným. Podle obvyklého významu a smyslu, jaké výrazy »nabyl« a »nabytí« mají v řeči, jsou pojmy jimi vyjádřené obsahově širší než pojmy »převzal« a »převzetí«, kterými jest naznačen určitý vzat k osobě, od níž převzetí se stalo. Naproti tomu pojem nabytí zahrnuje v sobě nejen převzetí od předchůdce, tedy přímé derivativní způsoby nabývací právním jednáním inter vivos nebo mortis causa, ale také všeliké jiné způsoby nabývací, bez přímého právního poměru nabyvatelova k osobě předchůdcově, jakými jsou na př. nabytí věci vydržením, vyvlastněním, při soudní dražbě a pod. V těchto případech nabytí, zejména při dražbě soudní, ustupuje osoba předchůdcova do pozadí potud, že jeho vůli nahrazuje vůle soudu, takže se strany exekuta jest to prodej nucený a nástupce jeho jest tu nabyvatelem přes to, že není s ním v žádném přímém právním poměru. Existence přímého právního poměru, přímé nástupnictví, mezi nabyvatelem závodu a jeho předchůdcem není tedy zákonným předpokladem ručební povinnosti nabyvatelovy za pojistné podle § 171 cit. zák. Popírá-li st-l nabytí závodu M. B., resp. Arpáda Z. jen z toho důvodu, že on nebyl s ním v žádném právním poměru a že proto závodu nepřevzal, nelze podle toho, co bylo právě uvedeno, st-li dáti za pravdu, neboť nedostatek přímého právního poměru jest při posouzení otázky, nabyl-li st-l ve smyslu § 171 zák. č. 221/24 závodu provozovaného pod firmou Mikuláš B., po zákonu nerozhodný, a nelze proto na něj klásti důraz, jak to činí stížnost.
Rovněž tak nerozhodné jest ustanovení exek. zák. (zák. čl. 60:1881), jehož se stížnost na oporu svého mínění dovolává, poněvadž ručební povinnost nabyvatele závodu za pojistné jest upravena zvláštním předpisem cit. zák., podle něhož nutno ji jedině posuzovati.
Shledal-li žal. úřad v tom, že st-l koupil při exekuční soudní dražbě zboží a zařízení uvedeného závodu, který dále provozuje v dosavadní obchodní místnosti, nabytí závodu ve smyslu § 171 cit. zák., nelze právem tvrditi, že by úsudek ten nebyl ve shodě se zákonem.
Poněvadž pak stížnost jiných námitek proti úsudku tomu neformuluje, zejména nepopírá, že by šlo o provozování téhož závodu, jaký provozoval předchůdce st-lův, nebo že by nebyly splněny ostatní zákonné předpoklady ručební povinnosti st-lovy za pojistné podle uvedené normy, byla stížnost zamítnuta jako bezdůvodná.

Citace:

č. 8272. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 467-469.