Č. 8288.

Živnostenské právo. — Stavební právo (Brno): I. * Živnostenský úřad může zahájiti řízení podle III. hlavy živn. ř. o nové žádosti s novými plány, třeba že řízení o podobné dřívější žádosti zahájené nebylo úplně skončeno. — II. * Sousedé nemají ve zkráceném řízení podle § 25 ž. ř. nároku, aby mohli před komisionálním jednáním nahlédnouti do plánů provozovny. — III. * Z živn. řádu nelze vyvoditi nárok sousedů, aby živnostenská provozovna v určité části města zásadně nebyla povolována. — IV. * Kinematograf nelze počítati k »jiným veřejným ústavům a budovám« podle § 26 ž. ř., jež požívají zvýšené ochrany proti škodlivým vlivům živnostenské provozovny. — V. * Bylo-li schválení živnostenské provozovny potvrzeno poslední instancí, je provozovna povolena pravoplatně ve smyslu § 36 odst. 2 brněnského stav. ř., třeba že proti rozhodnutí poslední stolice byla podána stížnost k nss. — VI. * Povolení stavební k živnostenské provozovně je podle § 36 odst. 2 brněnského stav. ř. podmíněno předchozím živnostenskoprávním schválením této živnostenské provozovny, nikoli však totožností osoby žadatele za povolení stavební s osobou žadatele za povolení živnostenské. — VII. * Z ustanovení § 119 brn. stav. ř. neplyne pro vlastníka budov tam jmenovaných právní nárok, aby v sousedství jejich nebyly jiné stavby povolovány. — VIII. * Nařídí-li úřad stavební při komisionálním jednání stavebníku, aby provedl změnu plánů stavebních, nesmí tím sousedé býti připraveni o své právo do plánů nahlédnouti a námitky proti nim činiti.
(Nález ze dne 11. prosince 1929 č. 21392.)
Věc: Hugo F. a spol. v Brně (adv. Dr. Emil Kostka z Brna) proti ministerstvu obchodu o živnostensko-právní schválení autogaráží a proti zemskému výboru v Brně (za zúč. manžele D-ovy adv. Dr. Milan Tuček z Brna) o stavební povolení ke stavbě garáží.
Výrok: Nař. rozhodnutí ministerstva obchodu se zrušuje pro vady řízení. Nař. rozhodnutí moravského zemského výboru se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: 1. Městská rada v Brně vypsala jako živn. a stav. úřad I. stolice výnosem z 15. dubna 1926 k žádosti Richarda D. ze 17. února 1926 za živn.-právní schválení a stav. povolení ke zřízení autogaráží v zahradě domu č. . . . komis. jednání ve smyslu § 25 živn. řádu, jakož i § 34 stav. řádu na den 29. dubna 1926. Při jednání tomto vznesl Dr. K. v zastoupení manželů F-ových a Svazu čsl. vál. poškozenců jakožto licenciáta bia »Universum« v sousedním domě č. . . . mezi jiným námitky toho obsahu, že vzhledem k provozu pomocí motorických hýbadel a k ústř. topení budou sousedé nad přípustnou míru obtěžováni zápachem a hlomozem; dále poukázal na ohrožení pasantů a návštěvníků bia »Universum« zvýšenou frekvencí aut a nebezpečí požáru zvláště v kinu, na zvýšený hlomoz následkem toho, že auta při výjezdu z garáže musí překonati značný výškový rozdíl a na nedostatek zařízení pro odvádění splašků a fekálií.
Výměrem městské rady v Brně ze 17. června 1926 bylo Richardu D. na základě výsledku komis. šetření uděleno živn.-stavební povolení dle §§ 26 a 27 stav. řádu a § 25 živn. řádu ke zřízení autogaráží, bude-li vyhověno ustanovením stav. a živn. řádu a zvláštním podmínkám ve výměru tomto blíže označeným.
Proti tomuto rozhodnutí podali st-lé odvolání k zsp, která mu, pokud směřovalo proti udělení živn.-právního schválení zmíněné provozovny, rozhodnutím z 26. října 1926 vyhověla a napadený výměr zrušila pro vadné řízení, ježto podkladem pro komis. jednání byly plány zcela nedostatečné, jež zejména neodpovídají návodu min. obch. pro sdělávání projetků živn. provozoven; vyhovující plány byly předloženy teprve po komis. jednání a tím znemožněno st-lům, aby k projektu zaujali své stanovisko. Měst. radě bylo uloženo, aby po pravoplatnosti tohoto rozhodnutí provedla nové jednání na místě samém a pozvala k němu všechny sousedy, jakož i odborného znalce z oboru strojního inženýrství, obeznalého v oboru automobilovém; veškeré námitky zájemníků buďtež ihned na místě probrány a budiž k nim vzat zřetel a podáno dobrozdání a stanovisko odborného znalce.
Rozhodnutí toto bylo doručeno Hugonu F. a soudr. k rukám advokáta Dra K.; další odvolání podané Hugonem F. bylo rozhodnutím min. obch. z 23. prosince 1926 odmítnuto jako nepřípustné.
Podáním ze 3. února 1927, došlým na živn. úřad dne 8. února 1927, žádali manželé Božena a Richard D. o stav.-policejní povolení k postavení autogaráží v uvedeném domě dle přiložených plánů. Výměrem ze 16. března 1927 nařídila měst. rada vzhledem na toto podání, týkající se živn.-právního schválení a stav. povolení k zřízení autogaráží a v důsledku shora uvedeného rozhodnutí zsp-é komis. jednání ve smyslu § 25 živn. řádu, jakož i § 34 stav. řádu na den 22. března 1927.
Při jednání tomto vznesl Dr. K. v zastoupení st-lů především formální námitku, že o rozhodnutí měst. rady v Brně ze 17. června 1926 není dosud pravoplatně rozhodnuto, ježto rozhodnutí zsp-é nebylo všem rekurentům doručeno, neboť doručení se stalo k rukám Dra K., který nezastupoval všechny odvolatele; vzhledem k tomu nemůže býti v řízení pokračováno, ježto pokračování je závislo od pravoplatnosti rozhodnutí zsp-é. Co se týče meritorních námitek, setrval na námitkách při jednání 29. dubna 1926 vznesených a důvodech v odvolání uplatněných. Opětoval pak výtky, že provozem bude sousedstvo a i obyvatelstvo, pasanti a návštěvníci této čtvrti obtěžováni a nebezpečí ohně a paniky zvýšeno, čímž jsou ohroženy jak veřejné, tak i soukromé zájmy sousedů a vlastníků přilehlých domů a pozemků; tyto všeobecné námitky byly pak jím blíže konkretisovány. K tomu se vyjádřil zástupce žadatelů, dále zástupce měst. hasičského sboru, jakož i stavební a strojní znalec.
Rozhodnutím z 26. dubna 1927 udělila měst. rada v Brně Richardu D. živn.-právní schválení provozovny dle § 25 živn. řádu s tím, že pokud se týká udělení stavebně-policejního povolení dle §§ 26 a 27 stav. řádu, bude příslušné rozhodnutí vzhledem k ustanovení § 36 cit. zák. vydáno později. Živn.-právní povolení bylo uděleno za splnění určitých podmínek v rozhodnutí blíže uvedených.
Rozhodnutím ze 6. července 1927 zamítla zsp odvolání st-lů, stanovila však ještě další podmínky. K dalšímu odvolání zrušilo min. obch. rozhodnutí zsp-é v té části, pokud jím byly předepsány dodatečně nové podmínky. — — — —
Proti tomuto rozhodnutí směřuje první stížnost.
II. Výměrem z 15. února 1928 udělila měst. rada v Brně Richardu a Boženě D. ve smyslu odstavce 6. svého výměru z 26. dubna 1927 stavebně-policejní povolení dle §§ 26 a 27 stav. řádu ke zřízení autogaráží v zahradě domu . . . dle plánů schvalovací doložkou opatřených za dodržení podmínky, že dokončení stavby bude měst. radě písemně a včas za účelem udělení povolení k používání oznámeno, s tím, že na podmínkách stanovených pravoplatným shora uvedeným výnosem nic se nemění. — Odvolání podané st-li bylo rozhodnutím měst. zastupitelstva v Brně ze 3. července 1928 zamítnuto, a také dalšímu odvolání nebylo nař. rozhodnutím mor. zv-u 6. září 1928 vyhověno.
Proti tomuto rozhodnutí směřuje druhá stížnost. Rozhoduje o stížnostech uvážil nss toto:
Ad I. Stížnost podaná ve věci živn.-právního schválení zastává především stanovisko, že živn. úřad I. stolice vůbec nemohl zahájiti jednání za účelem udělení živn.-právního povolení sporných autogaráží, poněvadž taková žádost vznesena nebyla, kdyžtě v podání z 19. února 1926 bylo žádáno výslovně jen za »povolení ke stavbě« a také v podání ze 3. února 1927 se nečiní o živn.-právním schválení zmínky. Opačné tvrzení žal. úřadu je v rozporu se spisy. Ježto pak živn. úřad není oprávněn, aby formální nedostatky žádosti sám napravoval a tím zasahoval do právního postavení protistran, jeví se prý celé řízení jakož i nař. rozhodnutí vadným.
Nss neshledal, že by okolností touto mohlo vůbec býti nějakým způ- sobem zasaženo do práv st-lů, k jichž ochraně jest nss povolán, neboť třeba snad sousedé mohou míti zájem na tom, aby k řízení dle § 25 živn. řádu nedošlo, nepožívá tento zájem právní ochrany. Sousedům přísluší toliko právo brániti se proti škodlivým účinkům projektu, o jehož schválení běží. Ostatně z okolnosti, že žadatelé František a Božena D. aktivně se zúčastnili jednání o živn.-právním schválení garáží, je patrna jejich vůle, aby projednávanému projektu dostalo se schválení i podle 3. hlavy živn. řádu.
Stížnost poukazuje dále k tomu, že v rozhodnutí zsp-é z 26. října 1926, jímž byl první výměr měst. rady ze 17. června 1926 zrušen, bylo měst. radě uloženo, aby provedla nové jednání, až rozhodnutí toto nabude právní moci. Z toho stížnost dovozuje, že v řízení nemělo býti pokračováno, ježto cit. rozhodnutí nenabylo tehdy vůči st-lům vyjma manžele F-ovy a Svaz čsl. vál. poškozenců ještě mocí práva, poněvadž nebylo jim vůbec doručeno. Žal. úřad prý neprávem se dovolává svého rozhodnutí z 23. prosince 1926, ježto toto bylo vydáno pouze vůči Hugonu F-ovi.
Námitka tato je bezpodstatná. Komis. jednání z 22. a 25. března 1927 bylo nařízeno na podkladě žádosti manželů D.-ových ze 3. února 1927, tudíž o zcela nové žádosti, opatřené novými plány. Šlo proto o řízení zcela odlišné od řízení zavedeného na podkladě žádosti ze 17. února 1926. Nemohlo tudíž zahájení tohoto řízení státi v cestě jiné řízení, snad dosud úplně neskončené, třeba jednalo se o projekt stejného druhu. Neboť ve výroku obsaženém v rozhodnutí zsp-é z 26. října 1926, že po pravoplatnosti tohoto rozhodnutí má měst. rada provésti nové jednání, nelze spatřovati absolutní zákaz, aby o novém, od původního odchylném návrhu bylo jednáno, nehledě ani k tomu, zdali takovýto zákaz mohl by vůbec s právním účinkem býti vydán.
Nebylo překážek stížností tvrzených, které by živu. úřadu bránily přikročiti k věcnému vyřízení žádosti za udělení živn.-právního povolení sporných autogaráží. Bylo tudíž v mezích stížnosti zkoumati, zdali a pokud nař. rozhodnutí vyhovuje předpisům zákonným. — — —
Bezdůvodnou shledal nss námitku, ze Anna L. a Marie Sch. nebyly uvědoměny o komis. jednání z 22. března 1927, neboť ze spisů vyplývá, že st-lky tyto jednání svým právním zástupcem plnou mocí vykázaným skutečně se zúčastnily a že měly tudíž příležitost svých práv hájiti; tvrdí-li stížnost, že nedoručením pozvání bylo těmto účastníkům znemožněno před jednáním do plánů nahlédnouti, stačí poukázati k tomu, že živn. řád, pokud jde o řízení zkrácené ve smyslu § 26 a 27 živn. řádu, — a jen o takové řízení zde běží —, neobsahuje předpisu, podle něhož by účastníci musili býti v určité lhůtě před komis. jednáním pozváni a že by jim již před zahájením jednání musila býti poskytnuta příležitost do plánů nahlédnouti.
Jako další formální vadu, resp. nezákonnost vytýká stížnost, že zsp svým rozhodnutím ze 6. července 1927 překročila petit st-lů, kteří domáhali se jen zrušení výměru měst. rady, změnivši výměr tento in peius pro rekurenty a in melius pro žadatele a to tak, že stanovila další podmínky, k čemuž nebyla oprávněna; žal. úřad schváliv zásadně tento postup, porušil prý zákon. I této námitce nelze dáti za pravdu, neb tím, že zsp stanovila přísnější podmínky, odvolání částečně vyhověla a nevybočila z mezí petitu rekursního. Opravný prostředek v řízení správním způsobuje zásadně devoluci rozhodovací funkce na stolici vyšší, která není tedy obmezena na funkci kasační na způsob nss-u, a není proto povinna, shledá-li rekurs důvodným, obmeziti se na pouhou kasaci nař. rozhodnutí úřadu nižšího, nýbrž je oprávněna samostatně ve věci rozhodnouti, byť zásadně jen v mezích podaného rekursu. — Žal. úřad ovšem přísnější podmínky druhou stolicí připojené opět vyloučil. Že by tím byla příznivější právní posice st-lů, výrokem druhé stolice založená, zkrácena, stížnost nevytýká.
Stížnost spatřuje vadnost řízení dále v tom, že nebyly již před komis. jednáním předloženy plány řádně vypracované s vyznačením způsobu stavby, všech nosných a nesených konstrukcí, jmenovitě konstrukcí stropů, vazeb krovů a střech atd. Projekt vykazoval dřevěnou konstrukci stropů, krovů a střech, nyní se nařizuje konstrukce železobetonová, tedy jiná, než jaká z původního projektu byla patrna, nemohli tudíž st-lé konstrukci nyní v úvahu přicházející z projektů a plánů seznati a byli zbaveni možnosti, zaujmouti stanovisko a uplatniti námitky proti železobetonové konstrukci. Nelze bez porušení práv stran překládati těžisko celého projektu teprve do podmínek konsensu, zvláště tam, kde se stanoví podmínek tolik, při nichž z části jsou směrodatný různé, st-lům neznámé předpisy. Tímto postupem se orientace st-lů zcela znemožňuje- — Námitka tato je bezdůvodná.
Pro řízení zkrácené není dán v živn. řádu žádný všeobecný předpis, podle něhož by za všech okolností musely již k žádosti býti připojeny zevrubné plány. I brněnský stav. řád obsahuje v § 36 toliko ustanovení, že při stavbách, určených k provozování závodu živn., má býti k žádosti připojen popis a nákres pro úřad živn. potřebný. Není tudíž předložení plánu spolu se žádostí za schválení živn. provozovny předepsáno absolutně, nýbrž je ho potřebí jen podmínečně, to jest tam, kde bez detailního plánu by nebylo možno posouditi přípustnost provozovny s hlediska živn. řádu. Není-li však ani pro žádosti, tvořící podklad komis. jednání, předložení plánů předepsáno absolutně, tím méně lze je uznati za absolutně nezbytné, jde-li o plány změn projektu nařízených teprve v průběhu komis. jednání. Že by však ve sporném případě potřeba předložení plánů plynula ze zvláštní okolnosti případu, zejména že st-lé nemajíce před sebou podrobných plánů o stav. změnách při komisi nařízených byli připraveni o možnost posouditi, zda nenastanou pro ně nepříznivé účinky provozovny ve směrech v § 25 živn. řádu vyznačených,, st-lé ani v řízení správním neprokázali, ba ani ve stížnosti netvrdí.
Další vadu řízení shledává stížnost i v tom, že žal. úřad nezabýval se onou částí odvolání, v níž bylo namítnuto, že podle § 36 živn. řádu jest míti zvláštní zřetel »k jiným veř. ústavům a budovám«, k nimž sluší prý počítati i biograf zvaný »Bio Universum«. Je sice pravda, že žal. úřad na tuto námitku výslovně nereagoval, než zamítnuv odvolání in toto, dal na jevo, že i tuto výtku neuznává důvodnou, při čemž vycházel zřejmě z názoru, že biograf nelze klásti na roven ústavům a budovám podle § 26 živn. řádu zvláště chráněným. Názor tento sluší však uznati správným. Živn. řád nařizuje v § 26 úřadu dbáti zvláště toho, aby kostely, školy, nemocnice a jiné veř. ústavy a budovy nebyly živn. provozovnou rušeny. Tento exemplifikativní výpočet dává poznati, který druh veř. ústavů a budov má zákon na zřeteli. Zvláštní ochrany mají zřejmě býti účastny jen toho druhu ústavy a budovy, jež sledují stejné nebo podobné veř. účely jako budovy v zákoně příkladmo vyjmenované. Okruh takto chráněných budov je však užší než okruh veř. budov, pro které jsou dány v § 119 stav. řádu brněnského předpisy zvláštní. Neb ratio tohoto ustanovení spočívá již v tom, že v budovách posléze dotčených shromažďuje se větší množství lidí, kdežto § 26 živn. řádu nepřiznává zvýšenou ochranu před obtěžováním ústavům a budovám tam uvedeným proto, že jsou navštěvovány větším počtem lidí, nýbrž proto, že slouží účelům veřejným a to náboženským, humanitním, vyučovacím a podobným. Veřejná přístupnost sama o sobě není tedy oním kvalifikovaným momentem, k němuž zákon zvýšenou živn.-policejní ochranu připíná. Že by pak biograf sloužil veř. účelům ve smyslu svrchu vytčeném, nedá se důvodně tvrditi.
Hledíc k obsahu nař. rozhodnutí a dalších námitek stížnosti nutno především ujasniti si jednak povahu a účel živn.-právního schválení provozovny, jednak rozsah práv sousedů projektované provozovny z § 25 živn. řádu plynoucích. — Předpis tento požaduje živn. povolení v příčině všech provozoven, které . . . . . vlivy zdraví škodlivými, způsobem provozu bezpečnost ohrožujícím, protivným zápachem neb neobvyklým hlomozem jsou způsobilé sousedstvo ohrožovati neb obtěžovati. V III. hlavě živn. řádu nikde není stanoveno, že provozovna, aby mohla dosáhnouti úředního schválení, musí býti úplně prosta všech závad v ohledu zdravotním, bezpečnostním, požárním atd. I provozovna, jež způsobí sousedstvu s určitou mírou obtěžování, které ani stanovením vhodných podmínek nelze úplně odstraniti, může býti schválena, nepřesahují-li závady míru přípustnou. Připojuje k udělenému schválení podmínky, jimiž obtěžování okolí má býti uvedeno na míru přípustnou, může, ano i musí úřad předpokládati, že podmínky tyto budou zachovávány, maje ostatně pro případ nešetření podmínek těch po ruce dostatečné prostředky, aby dodržování jich vynutil, po případě povolení, bylo-li uděleno podmínečně, odvolal.
Pokud jde o právní postavení sousedů v řečeném řízení, nepřísluší jim zcela všeobecně právní nárok na zákaz podniku, který je bude v nějaké míře ohrožovati, mohou ovsem uplatňovati námitky, jimiž hájí svá práva nebo své zájmy, které zřízením provozovny mohou býti dotčeny. Nejsou však povoláni, aby v řízení tomto hájili zájmy veřejné jako takové, neboť k ochraně těchto zájmů je povolán úřad. — — —
Posuzuje stížnost s hledisek shora uvedených, dospěl nss k těmto závěrům:
Výtka, že nař. rozhodnutí nevypořádalo se s námitkou nevhodnosti polohy autogaráží, které dle názoru st-lů nemají býti povolovány ve středu města, odporuje spisům, neboť žal. úřad rozhodnutí II. stolice — té části, která nebyla zrušena — potvrdil z důvodů úřadu nižšího a přijal tudíž rozhodovací důvody tímto úřadem uvedené. V rozhodnutí nižšího úřadu byla pak dotyčná námitka vyřízena v ten smysl, že st-lé k jejímu uplatňování nejsou legitimováni, poněvadž hájiti tyto zájmy je povolán úřad z povinnosti úřední. Pokud stížnost obrací se proti tomuto názoru žal. úřadu, nelze jí dáti za pravdu. Není zákonné normy a zejména živn. řád neobsahuje předpisu, jímž by živn. podnikání bylo vázáno na určitý obvod obce s tím účinkem, že by v jiném obvodu bylo zapovězeno. Není-li však takového předpisu, nemůže také nikdo s úspěchem jako svůj právní nárok uplatňovati požadavek, aby živn. provozovna v určité části města zásadně nebyla povolována. Zodpověděl-li tedy úřad kladným způsobem otázku, zdali postavení autogaráží je v určité části města zásadně přípustno, nemohlo tím o sobě do právní sféry st-lů býti zasaženo.
V rozporu se spisy je také tvrzení stížnosti, že nař. rozhodnutí se nevypořádalo s námitkou stran hromadění plynů a vyčerpání jich do vzduchového prostoru, neb i zde převzalo žal. min. důvody druhé stolice, která se v bodu ad 6. touto námitkou zabývala a ji za bezdůvodnou uznala, neupřevši st-lům legitimace k jejímu uplatnění. Jdou tudíž další vývody stížnosti v tomto směru mimo.
Bezdůvodná je námitka, že ke komis. jednání nebylo pozváno policejní ředitelství, a že následkem toho o otázkách dopravních, zejména o ohrožování frekvence před domy tří st-lů a zvláště o ohrožování pří- chodu a odchodu návštěvníků biografu, slyšeni byli jen odborníci stavební a strojnický k posouzení těchto otázek nepovolaní. Výtkou touto stížnost vlastně popírá odbornou způsobilost znalců slyšených o otázkách dopravních. Avšak nezpůsobilost znalce k posouzení určité otázky odborné sluší pod následky prekluse uplatňovati, jakmile strana o ustanovení znalce byla zpravena, vždycky však dříve, než znalec své znalecké funkce skutečně se ujal (srov. Boh. A 3073/24). V daném případě však st-lé při komis. jednání, když odborníci stavební a strojnický se vyjadřovali též o otázkách dopravních, nevznesli námitky, že znalci tito k podání posudku nejsou způsobilí.
Ve věci samé brojí stížnosti proti úsudku žal. úřadu, že za šetření stanovených podmínek je jakákoliv možnost explose vyloučena, a že tudíž také nehrozí nebezpečí požáru pro domy st-lů.
Otázka, zda nebezpečí požáru hrozí či nikoliv, je však otázka skutková, kterou nss může přezkoumávati pouze v mezích § 6 zák. o ss.
V tomto směru shledal nss, že nař. rozhodnutí je stiženo podstatnou vadností. — — — — — — —
Ad II. Rozhoduje o stížnosti podané do rozhodnutí zv-u, dal se nss vésti následovními úvahami:
Předeslati dlužno, že okolnost, že rozhodnutí min. oběh. stran živn.-právního schválení sporných autogaráží tímto nálezem zdejším se podle § 6 zák. o ss zrušuje, nemá za následek, že by i rozhodnutí mor. zv-u ve věci stavebního povolení muselo již eo ipso býti rovněž zrušeno, neboť maje ke stížnosti zkoumati toto rozhodnutí, může nss zákonnost jeho posuzovati jen podle právní situace, jaká tu byla v době jeho vydání, in concreto zdali požadavku § 38 brněnského stav. řádu bylo za tehdejší situace vyhověno. — — — —
Stížnost dovolává se ustanovení § 36 odst. 2 brn. stav. řádu, dle něhož tam, kde jde zároveň o závod provozovací ve smyslu zákonů živn., nesmí býti povolení stavební uděleno prve, nežli se pravoplatně rozhodne, zdali zřízení závodu provozovacího vůbec povoliti lze. Z tohoto ustanovení snaží se stížnost dovoditi nezákonitost nař. rozhodnutí, a to proto, že rozhodnutí min. obch. ze 7. prosince 1927, jímž bylo v pořadu instantním potvrzeno udělení živn.-právního povolení sporných garáží, dosud nevešlo v moc práva, byvši napadeno stížností na nss. Toto své právní stanovisko odůvodňuje stížnost tím, že výraz »pravoplatně«, jehož užívá § 36 stav. řádu, znamená tolik co »nenaříkatelně« a že je při tom lhostejno, zdá přezkoumání rozhodnutí děje se vyšší stolicí správní či nss-em, ježto teprve nálezem nss-u stává se rozhodnutí správního' úřadu nenaříkatelným.
Stížnost vkládá do ustanovení § 36 odst. 2 stav. řádu smysl, který v něm nelze nalézti. Je ovšem pravda, že zřízením ss-u (zák. ř. č. 36/1876 resp. zák. č. 3/18) a zavedením revisní jurisdikce tohoto soudu stala se rozhodnutí a opatření úřadu správního, in concreto nejvyššího, naříkatelnými před nss-em. Poměr aktů správních k jurisdikci ss-u a zejména dosah soudní kasace je však až na řídké výslovné výjimky upraven v organizačních zákonech o ss a nikoli ve specielních zákonech správních. To platí zejména o zem. zákonech z doby předpřevratové, ježto legislativě zemské není možno podkládati úmysl zasahovati do zákonodárné kompetence státu, kteréž zákonná úprava složení a působnosti ss-u byla ústavním zákonem (čl. 15 zákl. zák. č. 144/1867) vyhražena, načež pak úprava tato také vskutku zákonem říšským (č. 36/1876) byla provedena.
Již tento zásadní poměr zákona o ss ke specielnímu zákonu správnímu, nad to pak ku předpřevratovému zákonu zemskému brání pokládati ustanovení specielního zákona správního za normu, upravující vliv jurisdikce ss-u na jednotlivé akty správní, není-li opak ze specielního zákona správního zcela jasně patrný. Toho však zejména o předpisu § 36 odst. 2 brn. stav. řádu říci nelze. Předpis tento je doslovně převzat z § 36 odst. 2 stav. řádu č. 63/1894 z. z. mor. Do tohoto zákona přešel však z § 13 odst. 2. zák. č. 1/1870 z. z. mor., kde se ustanovuje, že povolení ke stavbě takové (t. j. pro podniky živn. atd.) nemůže se uděliti »dříve, než dle řádu živn. mocí práva rozhodnuto o tom, zdali se povoluje zříditi závod k provozování takové živnosti«. Že v tomto zákoně »mocí práva« mohlo býti rozuměno jen rozhodnutí, které již není naříkatelno v pořadu stolic správních, je na bíledni, kdyžtě roku 1870 správ. soud vůbec ještě nebyl zřízen. Ježto pak ustanovení toto bylo převzato do zákona nyní platného bez podstatné změny, nelze mu ani v tomto zákoně přikládati jiného smyslu, než jaký zcela nepochybně mělo v zákoně, z něhož bylo převzato, zejména když podle toho, co svrchu bylo řečeno, musil by opak býti vyjádřen způsobem nade všecku pochybnost jasným.
K tomu však přistupuje zásadní povaha jurisdikce nss-u podle zák. č. 36/1876 a zák. č. 3/18. Ss rak. stejně jako náš nss je postaven vně organisace úřadů správních a není vyšší stolicí nad úřady správními. Rozhodnutí správní, před ním naříkané, nepozbývá právní moci podáním stížnosti, a zachovává si účinek právní moci, dokud nebylo správním soudem zrušeno. (Shodně Tezner: Das oest. Administrativverfahren 1922 str. 470.) Ustanovení § 17 zák. o ss vyslovuje toliko důsledek tohoto poměru soudní revise k správnímu aktu, a nelze z něho vyvozovati, že stížnost podaná k ss-u sice vykonatelnosti správního aktu nebrání, že však právní moc jeho odsunuje stejně jako ji odsunuje řádný opravný prostředek instanční.
V bodě 2 d) nař. rozhodnutí zjistil žal. úřad, vyřizuje námitku rekursní, že stav. povolení bylo uděleno již usnesením měst. rady v Brně ve schůzi z 12. dubna 1927, tedy vskutku dříve, než živn.-právní schválení provozovny stalo se pravoplatným; zároveň vyslovil však žal. úřad právní názor, že stav. povolení udělené měst. radou se stalo právně účinným teprve formálně správným doručením výměru stav. konsens obsahujícího a že tedy teprve výměrem takto doručeným bylo stav. povolení uděleno. Poněvadž však výměr z 15. února 1928, obsahující stav. konsens, byl doručen teprve po doručení rozhodnutí min. obch. ze 7. prosince 1927, jímž byl rekurs proti schválení živn. provozovny zamítnut, nepříčí se podle názoru žal. úřadu udělení stav. povolení předpisu § 36 stav. ř. Podle tohoto právního názoru není s hlediska cit. § 36 rozhodným den, kdy stav. úřad učinil usnesení o udělení stav. konsensu, nýbrž den, kdy povolující výměr byl straně doručen. Proti tomuto právnímu názoru neformuluje stížnost námitky, nýbrž omezuje se na vylíčení nepříznivého vlivu takovéhoto postupu na vážnost úřadu rozhodujícího a úřadů odvolacích, kteréžto vývody, nedotýkajíce se zákonitosti nař. rozhodnutí, nemohly býti pro nss, který je povolán zkoumati jen zákonitost nař. rozhodnutí, podnětem, aby nař. rozhodnutí po této stránce podrobil své jurisdikci. Je proto také lhostejno, zda žal. úřad skutečně nesprávně uvádí, že manželé D.-ovi domáhali se svojí žádostí ze 3. února 1927 i živn.-právního schválení autogaráží, kdyžtě, jak uvedeno, stížnost vlastní jádro tohoto bodu nař. rozhodnutí náležitým způsobem nebéře v odpor.
Stížnost snaží se porušení předpisu § 36 brn. stav. řádu dokázati ještě další námitkou. Uvádí, že stav. povolení bylo manželům D-ovým uděleno již výměrem měst. rady v Brně ze 17. června 1926, tedy zcela jistě před rozhodnutím min. obch. ze 7. prosince 1927. Žal. úřad, zamítaje rekursní námitku téhož obsahu, konstatoval, že živn.-právní povolení, udělené jmenovaným žadatelům výměrem měst. rady ze 17. června 1926, bylo rozhodnutím zsp-é z 26. října 1926 zrušeno a vyvozoval z toho, že tímto zrušením živn.-právního povolení pozbylo stavební povolení z téhož dne, založené na plánech, které byly zsp-ou v řízení živn.-právním uznány nedostatečnými, svého předpokladu, takže rekurs proti stav. povolení k měst. zastupitelstvu podaný stal se bezpředmětným. Mimo to však podali manželé D-ovi dne 3. února 1927 novou žádost za stav. povolení k postavení autogaráží ve svém domě dle nových plánů. Tím byla podle názoru žal. úřadu implicite vzata původní žádost ze 17. února 1926 zpět a řízení provedené před podáním nové žádosti úplně zakončeno. Žal. úřad opřel tedy svůj výrok o« řečené námitce o dva důvody. Proti druhému důvodu, že totiž podáním druhé žádosti manželé D-ovi svoji první žádost odvolali a že takto bylo celé řízení na podkladě této první žádosti provedené definitivně skončeno, takže již jen druhá žádost mohla býti předmětem dalšího řízení, neformuluje stížnost přesného stižního bodu, nýbrž formuluje náležitým způsobem toliko námitku namířenou proti prvému důvodu rozhodovacímu; zůstal-li však jeden z důvodů, o které jest nař. rozhodnutí opřeno, stížností nedotčen, odpadl pro nss podnět námitkou stížnosti blíže se zabývati, neboť i kdyby jí bylo lze dáti za pravdu, stačil by druhý důvod, o jehož vyvrácení stížnost se ani nepokouší, aby nař. rozhodnutí ospravedlnil. Za tohoto stavu věci odpadá však také příčina zabývati se námitkami uvedenými ad 2 e) a ad 3, že totiž rozhodnutí zsp-é z 26. října 1926 nebylo všem rekurentům doručeno, a že výměr měst. rady v Brně ze 17. června 1926 dosud formelně zrušen nebyl.
St-lé brojí v dalších svých vývodech proti bodu 4. nař. rozhodnutí, jímž byla vyřízena rekursní výtka, že stav. povolení nemohlo býti uděleno manželům D-ovým, protože živn.-právního povolení dostalo se toliko Richardu D., nikoli však také Boženě D. Stížnost vychází tu zřejmě z právního nazírání, že stav. povolení nemůže býti uděleno osobě jiné, než které se dostalo živn.-právního schválení, a stalo-li se tak přece, že jest stav. povolení nezákonné. Pro takovýto výklad neposkytuje však znění § 36 brn. stav. řádu podkladu a ani z ostatních ustanovení stav. řádu nelze podobný závěr odvoditi. Neboť § 36 stejně jako ostatní předpisy, týkající se techn. stránky stavby, abstrahují od osobního momentu a kladou váhu pouze na objektivní způsobilost a přípustnost stavby. Ustanovení § 36, jednající o zřízení provozovny ve smyslu zákonů živn., chce zameziti udělení stav. povolení, dokud není na jisto postaveno, že zřízení provozovny je přípustno s hlediska policie živn.; předpis tento je dán s hlediska objektivní způsobilosti stavby po stránce živn.-policejní, a nepožaduje, ba ani nepředpokládá, že by příjemce reálního konsensu živn. a konsensu stav. musila býti jedna a táž osoba.
Je-li však z tohoto důvodu zcela lhostejno, zda živn. oprávnění bylo uděleno též Boženě D., neměl nss příčiny zkoumati, zda závěr žal. úřadu, jenž si tuto otázku vyřešil kladně jako otázku prejudicielní, tedy nikoliv způsobem právní moci schopným, má dostatečnou oporu ve spisech, které se týkají udělení živn.-právního povolení, neboť námitka tato jest již podle toho, co bylo shora vyloženo, bezdůvodná.
Tím padá však i další námitka, dovozující, že při udělení stav. povolení oběma manželům nebyl splněn požadavek § 36 stav. řádu, kdyžtě Boženě D. živn.-právní povolení uděleno nebylo, neb v této relaci je okolnost stížností tvrzená zcela bezvýznamnou.
Po stránce formální vytýká stížnost, že výměr měst. rady v Brně z 15. února 1928 je nejasný a nesrozumitelný, poněvadž není patrno, jaký »výnos« má měst. rada na mysli, uvádějíc, že »na podmínkách stanovených pravoplatným výnosem shora uvedeným nic se nemění«. Než i tato námitka je bezdůvodná.
Předmětem kognice nss-u není rozhodnutí nižších stolic správních, nýbrž pouze rozhodnutí stolice nejvyšší. Tato uvedla však, vyřizujíc příslušné námitky rekursní, že ze znění výměru měst. rady jde na jevo, že slova »shora uvedený výnos« vztahují se jediné na výnos měst. rady z 26. dubna 1927, který v prvém odstavci prv řečeného výměru je citován, a že jde o plány, které dle výměru měst. rady z 26. dubna 1927 byly podkladem komis. řízení, neboť o jiné plány se ani jednati nemůže. Kdyby tedy i výměr měst. rady byl skutečně tak nejasným, jak stížnost tvrdí, byla tato nejasnost odstraněna autoritativním výkladem žal. úřadu. Proti tomuto autoritativnímu výkladu vyšší stolice však stížnost námitky neformuluje.
Pokud jde o řízení, které předcházelo udělení stav. povolení měst. radou, vytýká stížnost především vadnost resp. nezákonnost ve dvojím směru, a to jednak proto, že ke komis. jednání nebylo přizváno policejní ředitelství, jednak proto, že Anna L. a Marie Sch. nebyly včas pozvány. Pokud jde o přizvání policejního ředitelství v Brně, dovozuje stížnost, že polic, ředitelství bylo nutno přizvati, ježto vlivem stavby může býti ohrožena bezpečnost a doprava na veř. silnici, a že polic. ředitelství přísluší bdíti nad bezpečností veř. komunikace, takže v tomto vztahu je interesentem. Leč námitkou touto neuplatňují st-lé porušení svých vlastních práv, nýbrž hájí domnělá práva polic, ředitelství, k čemuž však st-lům nedostává se legitimace. Pokud však stížnost vznáší námitku, že nebyly včas pozvány dvě ze st-lek, odkázal žal. úřad na odůvodnění druhé stolice, která vyslovila, že Anna L. a Marie Sch. zúčastnily se jednání svým právním zástupcem, čímž vada řízení zaviněná opožděným pozváním byla dodatečně sanována. — — — —
V rekursu vytýkali st-lé, že výměr měst. rady v Brně z 15. února 1928 se nevypořádává s námitkami vznesenými s hlediska stav. řádu. V nař. rozhodnutí byla tato rekursní námitka vyřízena následovním způsobem:
Veškeré námitky st-lů, uplatněné při komis. jednání dne 22. a 25. března 1927, jsou rázu živn.-právního, i námitka, že na předloženém plánu není dostatečně vyznačena kanalisace, resp. způsob jejího připojení na veř. síť; neboť i tato námitka byla uplatňována jen s hlediska živn.-právního a odůvodňována tím, že není vyznačeno připojení jímek na zachycování benzinu v tomto směru a není tudíž garantován takový způsob odvádění splašků a fekalií, aby nebylo ohrožováno zdraví obyvatelů sousedních a přilehlých domů. Též námitka, že provozovnou autogarážní budou znehodnoceny sousední pozemky a domy a spojená s nimi práva, uplatněna byla s hlediska živn., načež již poukazují slova námitky v komis. protokolu »Svrchu uvedenými okolnostmi« (sc. s hlediska řádu živn.).
Neměl tudíž stav. úřad první stolice důvodu, aby vzhledem k námitkám uplatněným jen s hlediska řádu živn. stanovil zvláštní podmínky stavební. Stav. povolení bylo proto výměrem měst. rady z 15. února 1928 uděleno dle schválených plánů a vztahuje se tudíž udělené povolení stav. na to, co bylo jako skutečný návrh stavební obsaženo v plánech schvalovací doložkou opatřených, jež dle předpisů stav. řádu jsou integrující částí stav. spisů.
Uvážení ohledů bezpečnostních, požárně-policejních, zdravotních a ostatních zájmů veřejných přísluší, jedná-li se o živn. provozovnu ve smyslu ustanovení § 36 stav. řádu, úřadům živn. a nikoliv stavebním. Těmto přísluší pouze posudek stran stavebně-policejního provedení projektu živn. provozovny s hledisek řádu stav.
Stížnost míří proti této části nař. rozhodnutí námitkou, že příčí se předpisům §§ 38 a 118 brn. stav. řádu.
Stížnost popírá také správnost předpokladu, z něhož žal. úřad vycházel, že totiž námitky a to zejména námitka ohledně odvádění splašků a fekalií byly vzneseny toliko s hlediska živn.-právního. Odvodní spis zúčastněné strany popírá legitimaci st-lů k této námitce, poněvadž jejich práva nemohou býti stavbou ohrožena nebo dotčena. Odv. spis dovolává se v té příčině rozsudku okr. soudu Brno-město č. j. . . . Stanovisku tomuto nelze však přisvědčiti. Neboť námitka stížnosti je především povahy procesní, k níž nelze st-lům legitimaci upříti.
Pokud se stížnost dovolává předpisu § 118 brn. stav. řádu, nelze jí ovšem dáti za pravdu, poněvadž předpis tento jedná o budovách průmyslových, jimiž se podle § 113 rozumějí a contrario budov obytných budovy tovární, budovy pro dílny a skladiště, tedy nikoli garáže, byť i po živnostensku provozované, které k uvedené kategorii budov nenáležejí.
Pokud se pak stížnost dovolává předpisu § 38 stav. řádu, je ovšem pravda, že podle tohoto ustanovení zákonného jest ve vyřízení uvésti též důvody případného úplného nebo částečného zamítnutí žádosti za povolení stavební, jakož i důvody, proč nebylo přihlíženo k podaným námitkám. Ustanovení toto ukládá tedy stav. úřadu povinnost, aby, neshledá-li vznesené námitky důvodnými, ve vyřízení to uvedl a aby se vyslovil, proč námitky za důvodné neuznává. Ježto však § 38 jedná o vyřízení žádosti za povolení ke stavbě, postihuje tato povinnost stav. úřad jen stran oněch námitek, jež byly vzneseny s hlediska řádu stav. Jde tudíž o to, zda námitky st-li při komis. jednání vznesené byly námitkami podle stav. řádu, což žal. úřad výslovně popřel. Při tom může však rozhodovati jedině skutečný obsah vznesených námitek a nezáleží na tom, zdali st-lé měli úmysl námitky tyto také jako námitky stavebně-právní vznésti, jestliže úmysl tento neplyne již ze samého obsahu námitek nebo nebyl zcela jasně projeven.
V § 36 brn. stav. řádu je v odst. 4. ustanoveno, že při stavbách, určených k provozování závodu živn., má k žádosti za povolení ke stavbě býti připojen popis a nákres pro úřad živn. potřebný a že má zejména býti podrobně udáno, jak se odpadky budou zužitkovati aneb odváděti, splašky neškodnými činiti a odváděti, jakým způsobem bude zamezeno vzniku a rozšiřování plynů zdraví škodlivých a přílišnému vyvíjení kouře a páry a konečně, jak se pravděpodobně provoz utváří ve vztahu k dosavadním komunikacím. Všecka tato grafická a slovní znázornění projektu určena jsou podle výslovného ustanovení zákona pro úřad živn. Již tím vytýčena jest hranice mezi kompetencí stavebně-policejní a kompetencí živn.-policejní, a je tím zřetelně naznačeno, které otázky náležejí do vlastního řízení stavebního a které jsou vyhraženy řízení živn.-policejnímu.
Sluší proto veškeré námitky, kterými sousedé hledí se zabezpečiti proti škodlivým účinkům živn. provozovny a které podle své povahy vůbec jen proti takovéto provozovně mohou býti namířeny, považovali za námitky živn.-právní, leda že by snad soused námitky takové výslovně kvalifikoval jako námitky z práva stav., v kterémžto případě musily by arci býti jako nepřípustné odmítnuty, ovšem jen tehdy, nejsou-li namířeny i proti ryze stavebně-právní, zejm. stavebně-technické stránce projektu.
V daném případě jest nesporno, že celá budova má in toto sloužiti výlučně provozu živn. závodu. Žal. úřad hodnotil proto veškeré námitky st-li při komis. jednání uplatněné jako námitky vznesené s hlediska živn.-právního, poněvadž jimi byl sledován účel, zameziti škodlivé účinky tohoto živn. provozu. Slušelo tedy zkoumati, zdali toto právní posouzení řečené námitky je správné.
V živn.-právním konsensu z 26. dubna 1927 bylo pod bodem 8. stanoveno, že ohledně zřízení domovní kanalisace má býti vyhověno přiloženým zvláštním ustanovením C pro domovní kanalisace; ve výměru měst. rady brněnské z 15. února 1928 bylo pak vysloveno, že stav. po- volení se uděluje s tím, že na podmínkách stanovených pravoplatným výnosem z 26. dubna 1927 se nic nemění. Měst. rada převzala tedy zřejmě též podmínku sub 8. v živn.-právním konsensu, stran odvádění splašků a fekalií uvedenou i s hlediska stavebního. Avšak žal. úřad, vyřizuje příslušnou výtku rekursní, hodnotil řečenou námitku jako ryzí námitku živn.-právní a odmítl o ní jednati s hlediska práva stavebního. Žal. úřad však přehlédl, že odvádění splašků má vedle živn.-právní stránky i stránku stavebně-technickou. Nelze proto říci, že námitka, o kterou jde, je z řízení stavebního absolutně vyloučena. Nař. rozhodnutí aspoň tak, jak je formulováno, spočívá na názoru opačném. I bylo je tedy v tomto bodu zrušiti pro nezákonnost.
Jiných námitek, jež byly žal. úřadem z řízení stav. vyloučeny, stížnost nespecifikuje, a neměl tedy nss podnětu zkoumati, zdali snad ještě některou z ostatních námitek slušelo by uznati za námitku stavebně- právní a nikoli jen za ryzí námitky živn.-právní, za jaké je uznal žal. úřad.
Za tohoto stavu věci je také zcela nerozhodno, zda manželé F-ovi byli snad oprávněni vznášeti námitky i na ochranu biografu »Universum«, kdyžtě i tyto námitky dle shora řečeného sluší považovati za námitky povahy živn.-právní ve smyslu cit. § 36. Z téže příčiny je bez významu tvrzení st-lů, že slušelo přihlížeti i k nově nastalým okolnostem a dodatečně předloženým průkazům.
Neprávem dovolávají se st-lé také předpisu § 119 brn. stav. řádu, neb § tento týká se, jak žal. úřad správně vyslovil, pouze zřízení budov veřejných, divadel atd. a postupu při něm a zákony neposkytují vlastníku budov uvedených v § 119 stav. řádu brn. nároku na to, aby stavby v sousedství byly zakázány.
Zbývá již jen poslední námitka, že st-lům nebyla poskytnuta příležitost, obeznámiti se s detailním projektem stran stropové konstrukce, ježto v plánech před komis. jednáním vyložených byla projektována konstrukce dřevěná a teprve při komisi byla nařízena konstrukce železobetonová, takže st-lům nedostalo se příležitosti, aby své eventuelní námitky proti projektu takto změněnému přednesli.
O této námitce uvažoval nss takto:
Podle § 29 brn. stav. řádu jest k žádosti za povolení ke stavbě přiložiti stav. plán ve dvou výkresech. Co stav. plán má obsahovati, stanoví § 30. Podle tohoto předpisu jest v plánu mimo jiné vyznačiti půdorysy a průřez všech pater budovy se sklepem a půdou, při čemž má býti naznačena konstrukce stropů všech pater a konstrukce krovů, mají býti znázorněny železné konstrukce obyčejného způsobu, kdežto zvláštní konstrukce mají býti podrobně znázorněny ve větším měřítku a má býti připojen také výpočet jejich nosnosti V § 35 jest pak ustanoveno, že pozvání členů komise a osob, jež sluší ke komis. jednání pozvati, má jim býti nejpozději 48 hodin před komis. jednáním doručeno s tím, že mohou nahlédnouti do plánů u stav. úřadu vyložených.
Z ustanovení těchto plyne, že plány mají podávati mimo jiné zřetelný obraz konstrukce stropů tak, aby z nich nejenom konstrukce sama, ale i její nosnost byla patrna. Toto znázornění není předepsáno pouze s ohle- dem na stav. úřad, nýbrž i s ohledem na sousedy, jimž musí býti poskytnuta lhůta terminovaná dobou nejméně 48 hodin, aby se mohli s těmito plány obeznámiti. Předpis ten není pouze formálního rázu, nýbrž má též a to v prvé řadě materielní význam, neb jen tehdy, může-li si soused učiniti z plánu jasný obraz o důležitých stránkách zamýšlené stavby, může také posouditi, není-li stavbou ve svých právech sousedských ohrožen.
V daném případě vykazoval plán připojený ke stav. žádosti manžely D-ovými stropovou konstrukci dřevěnou, a teprve při komisi byla nařízena konstrukce železobetonová. Rekursní námitku dnešních st-lů, v níž byla shodně se soudní stížností vytýkána nedostatečnost plánů stavebních, vyřídil žal. úřad v ten smysl, že sousedé měli možnost zaujati k nařízeným změnám účinně své stanovisko i s hlediska řádu stav., aniž bylo třeba vraceti plány za účelem znázornění změn při komisi nařízených.
Tomuto názoru nemohl nss přisvědčiti. Podle § 36 brn. stav. řádu jest ovšem přípustno provésti na základě výsledku komis. jednání na předložených plánech určité změny, které pak mají býti v protokolu uvedeny a v plánech podle příkazu komise vyznačeny, avšak předpis tento není možno vykládati tak, aby se sousedům znemožňovalo hájení jejich práv. Tento případ zajisté zpravidla nenastane, lze-li nařízenou změnu projektu již při komisi samé v plánech vyznačiti způsobem tak názorným, jak je to pro původní stav. plán, předepsáno. Byla-li však místo původně navržené konstrukce nařízena konstrukce zcela jiná, kterouž lze znázorniti jen plánem úplně novým a novým výpočtem nosnosti, byli by účastníci zkráceni ve svém právu případných námitek, kdyby nebyla jim poskytnuta příležitost, aby k novým plánům zaujali stanovisko, tak jak jim to zákon zaručuje v příčině plánu původního. Zkrácení tomuto lze se vyvarovali jen tím způsobem, že se komis. jednání za účelem předložení nových plánů odročí a příští komis. jednání podle obdoby jednání o plánu původním provede. Na takovýto postup procesní přísluší účastníkům právní nárok plynoucí z jejich práva námitek, o něž nemohou býti připraveni. Žal. úřad však tento nárok st-lům odepřel, v čemž dlužno spatřovati nezákonnost.

Citace:

č. 8288. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 494-508.