Č. 8197.

Školství: K praxi zjišťování národnosti dítěte s hlediska § 20, odst. 2 t. zv. zákona Perkova.
(Nález ze dne 24. října 1929 č. 18 989.)
Prejudiktatura: Boh. A 1514/22, 3060/24, 6875/27, 7566/28, 7776/29 a j.
Věc: Městský školní výbor pro školy německé v Brně (vrch. mag. rada Dr. Fel. Lupprich) proti ministerstvu školství a národní osvěty o reklamaci Zity K. ze školy české.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Předsednictvo zšr-y mor. vyslovilo rozhodnutím ze 13. května 1927 k návrhu měst. škol. výboru pro něm. školy v Brně na vyloučení Zity K., ze školy české a její přikázání příslušné škole německé, po provedeném šetření, že otec dítka byl národnosti české a že dítko jazyk český dokonale ovládá, dále že otec dítka za svého života vyslovil přání, aby dítě navštěvovalo českou školu; z toho vyplývá další důsledek, že dítko toto sleduje národnost svého zemřelého otce a že jest tudíž národnosti české; proto nemůže zšr vyhověti uvedenému návrhu, poněvadž podle § 20 zák. z 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. ex 1906 podmínky pro takové opatření dány nejsou«.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžující si měst. škol. výbor pro školy něm. odvolání, které bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí zšr-y. K námitkám v odvolání uplatňovaným podotklo min. škol., že postupu zšr-y nelze nic nezákonného vytýkati, poněvadž je prokázáno, že zemřelý otec dítka byl české národnosti a jako takový výslovně ještě za svého života stanovil, aby dítě navštěvovalo českou školu. Sleduje ho tedy i dnes reklamované dítko v národnosti české a to tím více, když matka dítka, třebas se přiznává k národnosti německé, dítko v české škole chce ponechat i a tím zřejmě projevuje, že změna v české národnosti dítka ani smrtí otcovou neměla nastati.
O stížnosti nss takto uvážil:
Podle ustálené judikatury nss-u řídí se národnost dítěte národností manželského otce, pokud zvláštní okolnosti nesvědčí pro to, že dítě národnost otcovu nesdílí. Žal. úřad resp. zšr založily svůj úsudek o české národnosti Zity K, na — po jejich názoru zjištěné — české národnosti jejího zemřelého otce. Stížnost naproti tomu a) popírá, že by byla řádně zjištěna česká národnost otce dítěte a tvrdí, b) že i kdyby národnost otce byla bývala skutečně česká, dítě jej v národnosti nesleduje, poněvadž žije a je vychováno — mimo školu — v prostředí úplně německém.
Ad a) Pro svůj závěr, že otec dítěte byl národnosti české, měl úřad oporu zejména ve výpovědi matky dítěte o jeho národnosti a o národnosti jeho rodičů, dále ve zjištění zem. voj. velitelství v Brně, že zemřelý kapitán Adolf K. vepsal v roce 1919 vlastní rukou do evidenčního listu do rubriky »národnost«, »česká«. Usoudil-li žal. úřad na tomto podkladě, že Adolf K. byl Čech, nelze shledati, že by závěr jeho odporoval spisům nebo zásadám logického myšlení.
Stížnost ovšem tvrdí neúplnost řízení po té stránce, že úřad netrval na osobním výslechu strýce a (dřívějšího) poručníka dítěte a vytýká jako vadu, že žal. úřad na příslušnou námitku st-lova odvolání výslovně nereagoval; leč činí tak bezdůvodně; neboť výsledky šetření nezavdávaly vůbec důvod k pochybnostem o tom, že otec dítěte byl národnosti české a nebylo ledy dalšího vyšetřování po této stránce třeba. Žal. úřad příslušnou výtku rekursu zamítl tím, že zamítl rekurs vůbec; aby úřad rekursní musil výslovně vyvraceti každou, třebas irrelevantní výtku rekursu, nelze však žádati.
Pokud stížnost tvrdí, že otec dítěte byl národnosti německé a teprve po převratu z důvodu oportunity se hlásil k národnosti české, jde o pouhé domněnky, proti nimž by bylo lze postaviti protidomněnku, že otec dítěte, ač byl vždy národnosti české, před převratem jako rak.-uher. důstojník vystupoval na venek jako Němec a když pak převratem případné ohledy, které jej k tomu vedly, odpadly, že se opět veřejně hlásil ke své národnosti české.
Poněvadž tedy nss neshledal, že by zjištění úřadu o české národnosti Adolfa K. trpělo vadami ve smyslu odst. 2. § 6 zák. o ss, musil taky nss vycházeti podle § 6 odst. 1. téhož zák. od toho, že otec Zity K. byl národnosti české. Pak ovšem získalo dítě původem z českého otce taky samo českou národnost,
Ad b) Je ovšem pravda, že dítě žilo několik let ve Velsu a ve Vídni, že matka a příbuzní její jsou Němci a že proto i domácnost, resp. prostředí, v němž dítě po smrti otce vyrůstá, je — aspoň převážně — německé. Když však úřad — hodnotě výsledky konaného šetření — v těchto momentech neshledal důvod pro závěr, že národnost dítěte jest německá, nelze v tom rovněž shledati rozpor se spisy nebo nelogičnost, když přec dítě bylo již 10 roků staré, když otec zemřel, chodilo tedy již několik roků za jeho života do školy české — lhostejno zda do české školy bylo posláno přímo otcem anebo matkou se svolením otce — když ve škole české bylo taky matkou po smrti otcově ponecháno a když češtinu ovládá.
Nss neshledal ani tu podstatnou vadnost ve smyslu § 6 odst. 2 zák. o ss, a to z důvodů obdobných, jaké byly uvedeny již shora ad a). Proto je nss taky vázán podle § 6 odst. 1. zák. o ss na závěr úřadů, že národnost dítěte se neliší od národnosti jeho zemřelého otce.
Ale pak nelze shledati nezákonnost v tom, že úřady ponechaly dítě ve škole české a nevyhověly reklamaci stěžujícího si měst. škol. výboru.

Citace:

č. 8197. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 307-309.