Č. 8071.

Jazykové právo. 1. Po stránce Jazykové jest stížností k nss-u naříkatelné rozhodnutí, které vydalo ministerstvo na podání strany, učiněné v menšinovém jazyku, toliko v jazyku státním s příkazem, aby jedno pare tohoto jeho vyřízení bylo straně doručeno.
Známky : Je ke známkové registraci způsobilé označení: »Ascher Blaupackeltee«?
(Nález ze dne 28. června 1929 č. 27090/27.)
Prejudikatura: Boh. A 212/24, 5559/26, 6394/27.
Věc: Ph. Mg. Vojtěch H. v A. proti ministerstvu obchodu o ochrannou známku. Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud bylo vydáno toliko v jazyku státním, zrušuje se pronezákonnost; jinak se stížnost odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Výměrem z 20. ledna 1926 nevyhověla obch. komora v Chebu žádosti st-lově o zápis slovní známky »Ascher Blaupackeltee« pro čaj a to z důvodu, že tato slovní známka obsahuje výhradně údaje místa výroby zboží a způsobu jeho balení, což odporuje ustanovení § 1 známk. nov. Ve stížnosti do tohoto výměru namítal st-l v podstatě, že jeho známka obsahuje sice slova »Asch« a »Tee«, která použita sama o sobě byla by § 1 známk. nov. z ochrany vyloučena, avšak na st-lově známce jsou ve spojení s údajem o způsobu balení (»Blaupackel«), údaj tento však ve smyslu § 1 známk. nov. nelze pokládati za nezpůsobilý registrace. V této kombinaci jest slovní známka st-lova přípustná, neboť nepozůstává výhradně z údajů, které § 1 známk. nov. jsou z ochrany vyloučeny.
Nař. rozhodnutím zamítlo min. obch. stížnost z těchto důvodů: St-l sám uznává, že jednotlivá slova, z nichž známka je složena, sama o sobě by nebyla způsobilá tvořiti slovní známky, a shledává, že slovo Blaupackel, t. j. údaj způsobu balení chráněného zboží jest součástí, která vylučuje použití ustanovení § 1 známk. novely z roku 1895. Slovo »Blaupackel« není však rovněž dostatečné, aby volenou značku učinilo ke známkové ochraně způsobilou, neboť poukazuje zřejmě na zevní úpravu, v níž zboží má do obchodu přijití. Nejedná se tudíž o slovo fantastické kterému by ochrana známková mohla bytí přiznána, nýbrž o označení barvy zevního obalu zboží, jež nemůže ovšem bytí monopolem jediného výrobce, neboť postrádá naprosto distinktivity. Plyne to již z té úvahy, že by st-l nemohl zabrániti jiným výrobcům, aby tito nepoužili k balení stejnorodého zboží modrých obalů a zboží to neuváděli v obchod v modrých balíčcích. Kdyby tudíž byl správný poukaz chranitele na tu okolnost, že slovo »Blaupackel« není údajem, pro něž lze značku vyloučiti z ochrany dle § 1 známk. nov. z roku 1895, jest slovo to a tím spíše i ostatní obsah zmíněné slovní značky nedistinktivní a jest proto zmíněná známka dle § 1 známk. zák. z roku 1890 ze známkové ochrany vyloučena.
Min. obch. vyzvalo obch. komoru v Chebu, aby o tomto rozhodnutí zpravila st-le a to tím, že mu doručí připojené jedno vyhotovení.
Ve stížnosti do tohoto rozhodnutí podané se především vytýká, že nař. rozhodnutí bylo vydáno pouze jazykem čsl., ač mělo se st-li, jenž svůj rekurs vznesl v jazyku německém, dostati také v tomto jazyku ve smyslu § 2 odst. 1 jaz. zák. Nss musil v prvé řadě zkoumati, zda jest k rozhodování o této části stížnosti vůbec příslušný.
V dosavadní své judikatuře (srov. usn. Boh. A 212/24 a nál. Boh. A 5559/26 a 6394/27) hájil totiž nss názor, že v jazykových otázkách jest příslušným rozhodovati vždy teprve tenkráte, byla-li tato otázka již vyřízena v cestě zvláštního řízení dozorčího ve smyslu § 7 jaz. zák., což platí také v těch případech, kde ministerstvo straně nedalo vyřízení v jazyku menšinovém. V důsledku toho pak stížnosti podané u něho bezprostředně do takovéhoto rozhodnutí ministerského odmítal jako nepřípustné. V odborném plenu dne 13. května 1929 podrobil nss názor tento přezkoumání a dospěl k názoru opačnému v podstatě z těchto úvah:
Jest sice pravda, že podle § 5 zák. o ss rozhoduje nss teprve tehdy, byla-li věc vyřízena v adm. cestě a že tedy v jaz. otázkách jest zásadně příslušným rozhodovati teprve tenkráte, byl-li proveden a vyřízen zvláštní správní spor podle § 7 jaz. zák., leč zásada tato nemůže platiti pro ty případy, kde tvrzené porušení jaz. práva vzniklo rozhodnutím některého ministerstva, neboť spory o užití jazyka podle § 7 jaz. zák. mají vyřizovati příslušné státní orgány dohlédací, takových však nad ministerstvy není. Poněvadž tedy pro neexistenci úřadu, jenž by takovýto zvláštní jazykový spor mohl vyříditi, spor takový proveden býti nemůže, dlužno ve smyslu § 5 zák. o ss rozhodnutí ministerstva ve věci uznati za adm. konečné i pokud jde o jeho jazykovou stránku a proto i v tomto směru za přezkoumatelné nss-em.
Řídě se tímto právním názorem uznal nss i v daném případě, že k rozhodování o jazykové námitce st-lem vznesené příslušným jest. Zkoumaje pak k námitce této nař. rozhodnutí, uznal, že po této stránce jest v rozporu s právním řádem. St-l tím, že podal k žal. min. stížnost sepsanou v jazyku německém, uplatnil svoje právo jazykové, založené v jaz. zákoně a spočítavající podle § 2 v tom, že jeho podání (stížnost), sepsané v jazyku německém, má žal. min-em býti přijato a že o něm má také bytí vydáno vyřízení nejen v jazyku čsl., nýbrž také v jazyku podání, t. j. němec. Žal. úřad stížnost st-lovu přijal a o ní také věcně rozhodl, vyřízení její však dostalo se st-li pouze v jazyku čsl. Dlužno tedy rozhodnutí to pojímati tak, že žal. úřad st-li nárok na vyřízení jeho stížnosti také v jazyku německém odpírá. To však činí žal. úřad neprávem).
Přijav st-lovo podání, sepsané v jazyku německém, uznal žal. úřad st-le za příslušníka menšinového jazyka německého. Poněvadž pak věc, již žal. úřadu bylo řešiti, vzešla v soudním okrese, v němž podle posledního sčítání lidu obývá aspoň 20% státních občanů jazyka německého, jsou dány předpoklady, za nichž podle § 2 jaz. zák. měl st-l nárok, aby jeho podání bylo vyřízeno nejen jazykem státním, nýbrž i jazykem německým. Vydal-li tedy žal. úřad své rozhodnutí v konkrétním případě pouze v jazyku státním, porušil jazykové právo st-lovo, plynoucí mu z ustanovení § 2 jaz. zák., a jest proto nař. rozhodnutí v tomto směru nezákonné, pročež je bylo co do stránky jazykové zrušiti podle § 7 zák. o ss.
St-l vedle svrchu uvedené námitky jazykové napadá nař. rozhodnutí také ve věci samé a žádá tedy, bera za základ své stížnosti jeho český text, aby nss rozhodnutí to přezkoumal i po stránce meritorní. V tom směru uvážil nss toto:
Předem sluší jako nepřípustné odmítnouti dovolávání se stížnosti na vývody adm. opravného prostředku; vývody těmi, jež nejsou obsaženy přímo ve stížnosti a proto nevyhovují požadavku § 18 zák. o ss, nemůže se nss vůbec zabývati. Jsa vázán právě cit. předpisem, může přihlížeti jen k námitkám, jež obsaženy jsou přímo ve stížnosti k němu podané. Bera pak jen tyto námitky za základ svých úvah, uvažoval nss takto:
Vyřizujíc st-lovu žádost o zápis známky »A-er Blaupackeltee« zaujala obch. komora v Chebu stanovisko, že přihlášená slovní známka jest vyloučena ze zápisu, poněvadž všechny její součásti mají povahu výrazů deskriptivních ve smyslu § 1 známk. novely. Ve stížnosti, podané k min., přiznával st-l deskriptivní charakter slovních součástek »A-er« a »Tee«, popíral však charakter ten u součástky »Blaupackel«. Min. popřelo registrační způsobilost slovní známky proto, že slovní označení »Blaupackel« postrádá jakékoliv distinktivity a jsouc uvedeno ve spojení se součástkami, jež i st-l uznával za deskriptivní, tvoří celek, který ve smyslu § 1 známk. zák. nelze pokládati za znamení, způsobilé rozlišovati zboží jím označené od jiného zboží téhož druhu.
Z těchto obsahů obou rozhodnutí jest patrno, že posuzuje registrační způsobilost st-lovy známky stojí žal. úřad na zcela jiném právním základě, než na jakém se pohyboval úsudek obch. komory. Kdežto rozhodnutí komory odepřelo st-lově známce ochranu proto, poněvadž pokládalo všechny její součástky za údaje deskriptivní ve smyslu § 1 známk. novely a tedy považovalo celou známku za deskriptivní, tudíž za vyloučenou ze zápisu pro ustanovení právě citované, odedpřel žal. úřad známce té ochranu proto, poněvadž uznávaje její součástky »A-er« a »Tee« — ve shodě se st-lem — za deskriptivní, součástku pak »Blaupackel« za nedistinktivní, považoval celou známku za nedistinktivní, tudíž za vyloučenou ze zápisu proto, poněvadž není způsobilým znamením ve smyslu § 1 známk. zák.
Stížnost nepostřehla však tohoto rozdílu obou hledisek ani v celku, ani pokud jde o součástku »Blaupackel«. Dovozujeť, že slovo »Blau« není údajem o povaze zboží, které známkou má býti chráněno (čaje), nýbrž že jím má býti poukázáno na barvu balení, údaj tento však není slovem vyloučeným ze známkové ochrany ustanovením § 1 známk. novely. Uplatňuje dále, že dle judikatury nss-u nespadá pod zákaz § 1 známk. novely takové slovní označení, jehož aspoň jedna součástka nemá popisného charakteru, neboť takovéto slovní označení neobsahuje výhradně údajů o povaze zboží. Poukazuje konečně na nál. ss-u Budw. A 7711/10 a dovolává se zásady zde vyslovené, že slovní známka, skládající se z několika slov, musí býti posuzována jako jednotný celek a lze ji považovati za nezpůsobilou k zápisu ve smyslu § 1 známk. novely jen tenkráte, jestliže ve svém celku může býti pojímána jako některý z výhradných deskriptivních údajů uvedených v § 1 známk. novely. Jiných námitek ve stížnosti není.
Jest patrno, že touto svojí argumentací směřuje stížnost výlučně proti hledisku, s něhož věc posuzovala obch. komora, neboť dovozuje jednak, že označení »Blaupackel« není deskriptivním údajem dle § 1 známk. novely, jednak že takovým výhradným údajem není ani st-lova známka ve své celistvosti, kdežto proti stanovisku žal. úřadu, jenž v nař. rozhodnutí hledisko obch. komory opustil a označení »Blaupackel« a pak i celou st-lovu známku prohlásil za nedisktinktivní ve smyslu § 1 známk zák., neobsahuje vůbec stižního bodu. Pokud tedy stížnost vůbec nějaké námitky formuluje, jdou tyto mimo obsah nař. rozhodnutí a jsou proto nepřípustný.

Citace:

Č. 8071. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 47-50.