Č. 1701.

Policejní právo trestní (Slovensko): I. Kompetencí úřadů správních pro výkon trestní pravomoci dle § 10 zák. ze 17. března 1921 č. 118 sb. z. a n. (o obmezení práva stěhovacího) upravuje tento zákon sám a neplatí proto v tom směru předpisy uher. pol. trest, řádu č. 65000 z r. 1909. — II. Otázka, je-li nutno, aby jistá osoba bydlela v určitém místě, jest otázkou skutkovou podle § 6 zák. o ss.
(Nález ze dne 27. listopadu 1922 č. 14.602.)
Věc: Leopold B. v Bratislavě proti ministru čsl. republiky s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě stran policejního přestupku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem policejního ředitelství v Bratislavě ze dne 19. května 1922 č. j. -- byl Leopold B. uznán vinným přestupkem § 2 zák. ze dne 17. března 1921 č. 118 sb. z. a n., jehož se dopustil tím, že se bez písemného úředního povolení k přesídlení v roce 1922 přestěhoval do Bratislavy a dle § 10 téhož zákona odsouzen k peněžité pokutě 100 Kč. Zároveň bylo dle § 10 cit. zák. odsouzenému nařízeno, aby se do 15 dnů z Bratislavy vystěhoval.
V důvodech se uvádí, že přistihnutí a doznání obviněného dokazuje spáchání přestupku, že ani dodatečně nebyla prokázána nutnost, aby odsouzený v Bratislavě přebýval, že proto bylo ustanoviti dobu 15 dní, během které se z Bratislavy musí vystěhovati.
Rozhodnutím z — potvrdil ministr čsl. republiky s plnou mocí pro správu Slovenska k odvolání Leopolda B. předem uvedený rozsudek v podstatě z týchž důvodů.
Ve stížnosti na nss podané vytýká st-l 1. nezákonnost nař. rozhodnutí ve směru formálním, poněvadž prý ministr s plnou mocí pro správu Slovenska není oprávněn v tomto případě jako II. stolice rozhodovati, ježto dle uherského policejního trestního řádu v policejních přestupkových věcech jest druhou instancí župan a teprve třetí instancí jmenovaný ministr;
2. ve věci samé — že dokázal, že pobyt jeho v Bratislavě jest nejen v soukromém, nýbrž i ve veřejném zájmu nutný, poněvadž jest správcem prodejny vápna největších firem v tomto oboru na Slovensku a že vápenný průmysl stojí v těsném styku se stavebním ruchem, který odpomáhá bytové nouzi.
Nss neshledal žádnou z těchto výtek důvodnou:
ad 1. Kompetenci úřadů správních pro výkon trestní pravomoci dle § 10 zák. ze 17. března 1921 č. 118 sb. z. a n. upravuje zákon tento sám a to jednak v § 10, jednak v § 15. Neplatí tudíž v tomto oboru řízení správního předpisy uherského policejního trestního řádu vydaného nařízením bývalého uherského ministerstva spravedlnosti č. 65000 z r. 1919, na který se stížnost odvolává. K vydávání trestních nálezů dle § 10 zák. ze 17. března 1921 č. 118 sb. z. a n. příslušný jest okresní politický úřad a v místech, kde jest státní policejní úřad, tento. Z tohoto pravidla obsahuje výjimku § 13 v odst. prvém, který stanoví, že ministr s plnou mocí může v obcích, pro které vydáno bylo nařízení podle § 1 cit. zák., pověřiti prováděním zá- kona na místo obce zvláštní o-rgán a uděliti mu právo vykonávati trestní pravomoc dle § 10 zák. Proti rozhodnutím tohoto úřadu jest pak ve smyslu § 13/2 přípustná stížnost toliko k ministru s plnou mocí pro správu Slovenska.
Nařízením ze dne 15. července 1921 č. 235 sb. z. a n. bylo ustanoveno,
že přesídlení do Bratislavy dovoleno jest do 31. prosince 1921 jen za
podmínek stanovených zákonem ze dne 17. března 1922 č. 118 sb. z. a n.
Doba ta prodloužena byla zákonem ze dne 25. ledna 1922 č. 31 sb. z. a n. do 31. prosince 1922. Nařízením ministra čsl. republiky s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 17. srpna 1921 č. 12496/21 adm. odd. III. bylo policejní ředitelství v Bratislavě pověřeno a zmocněno ve smyslu § 13, odst. 1. cit. zák. Proto lze proti trestním výrokům policejního ředitelství v Bratislavě ve smyslu § 10 cit. zák. podati stížnost toliko k ministru s plnou mocí pro správu Slovenska.
Ministr tento byl zde tudíž výhradně příslušným, aby o stížnosti Leopolda B. do trestního nálezu policejního ředitelství vznesené rozhodoval jako druhá a konečná instance. Jest tudíž námitka pod č. 1 uvedená nedůvodna.
Ad 2. Dle § 10 cit. zák. dopustí se trestního činu, kdo se přistěhuje do obce, pro niž vydáno bylo nařízení podle § 1 cit. zák., aniž si opatřil povolení k tomuto přesídlení, dle zákona nutné.
Jelikož stran Bratislavy vydáno bylo nařízení ve smyslu cit. § 1 a jeho působnost, jak již shora uvedeno bylo, sáhala do 31. prosince 1921, byly veškeré náležitosti skutkové povahy přestupku cit. § 10 dány, když se v dotčené době někdo přistěhoval do Bratislavy bez zmíněného úředního povolení. Z toho plyne, že okolnosti pod č. 2 uvedené, o něž se výtka opírá, nemají pro posouzení viny st-lovy ve smyslu cit. § 10 žádného významu a že st-l, který v řízení administrativním připustil, že se přistěhoval do Bratislavy bez povolení policejního ředitelství, doznal veškeré okolnosti, které tvoří skutkovou povahu stíhaného přestupku.
Když tedy žal. úřad za tohoto stavu věci potvrdil odsuzující výrok stolice I. přes to, že st-l okolnosti pod č. 2 uvedené ve stížnosti namítal, nelze v tom shledávati porušení zákona.
Pokud st-l na základě okolností pod č. 2 uvedených brojí proti části nař. rozhodnutí, ve které se mu nařizuje, aby se do 15 dnů z Bratislavy vystěhoval, dlužno poukázati k tomu, že povinnost opatřiti skutkový materiál, jenž má poskytnouti úřadu podklad pro úsudek, je-li nutno, aby osoba přistěhovavší se do obce bez úředního povolení v obci bydlila, náleží řečené osobě, tedy zde st-li.
Otázka, je-li nutno, aby st-1 v Bratislavě bydlel, jest otázkou skutkovou, Proto zodpovědění otázky této náleží ke skutkové podstatě rozhodnutí v odpor vzatého, jejíž správnost lze posuzovati jen se stanoviska předpisů § 6, odst. 2. zák. o ss, tedy jen po stránce formální, nikoliv tedy pokud jde o její vnitřní správnost. St-l námitek formálních nečiní a nss sám vad podobných neshledal.
Následkem toho jest nss, rozhoduje o stížnosti podle § 6/1 zák. o ss vázán zjištěním žal. úřadu, že st-1 neprokázal nutnosti, aby v Bratislavě bydlel, a jelikož tímto zjištěním odůvodněn jest dle § 10/1 cit. zák. rozkaz, aby se st-l do 15 dnů z Bratislavy vystěhoval, jest stížnost st-lova, pokud proti výroku tomuto směřuje, neodůvodněna.
Takto vyvráceny jsou veškeré výtky, o které st-l stížnost opírá; náleželo prcto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 1701. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 487-489.