Č. 8293.

Zemědělství: Podle kterých zákonů se řídí scelování pozemků na Mor. a jaké řízení jest při tom předepsáno?
(Nález ze dne 13. prosince 1929 č. 22515.)
Věc: Josef V. v T. (adv. Dr. Bedř. Židlický z Prahy) proti ministerské komisi pro agrární operace při ministerstvu zemědělství stran změny scelovacího plánu.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím bylo vyřízeno odvolání st-lovo proti přídělu náhradních pozemků, a pokud jím vyřízeno odvolání jeho proti scelovacímu plánu a postupu místního komisaře, zrušuje se pro vady řízení. Jinak se stížnost odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Scelování hospodářských pozemků v T. bylo zahájeno nálezem zem. komise pro agrární operace v Brně z 31. prosince 1912 na základě ustanovení 65 č. 1 zák. ze 14. května 1910 č. 53 z. z. mor. Vypracovaný scelovací plán obce T. byl pak podle ustanovení § 97 cit. zák. veřejně vyložen ediktem místního komisaře ze 16. prosince 1921 po dobu 14 dnů t. j. od 29. prosince 1921 do 11. ledna 1922.
I. Proti scelovacímu plánu podal námitky týkající se přídělu náhradných pozemků Josef V. v T. O námitkách těch rozhodla v II. instanci ministerská komise pro agrární operace nař. nálezem — — — —.
II. Mimo to podal Josef V. společně s Josefem T. ještě zvláštní odvolání, které svým obsahem čelí proti scelování v T. vůbec, a proti postupu místního komisaře II. pro agrární operaci v Brně při tomto scelování. Toto odvolání zamítla min. komise pro agrární operace rovněž nař. nálezem — — — —.
O stížnosti podané do těchto rozhodnutí uvážil nss toto: — — — —
St-l namítá: 1. »Při změně scelovacího plánu nebyly zachovány předpisy §§ 36, 37 a 38 komasačního zákona, jmenovitě nebyl změněný scelovací plán veřejně vyložen, účastníci scelování nebyli o této změně slyšení a nebylo o ní jejich hlasováním rozhodnuto.« 2. »V důsledku odvolání z nálezu zem. komise konalo se komis. řízení, aniž st-l a mnoho jiných účastníků k němu bylo přizváno, ač zákon tak stanoví.«
Ad 1. Dovolávaje se §§ 36, 37 a 38 komas. zák. má st-l patrně na mysli zákon ze 7. června 1883 č. 92 ř. z. § 36 stanoví jednak, že jest opatřiti usnesení přímých účastníků o plánu scelovacím, jestliže v ediktální lhůtě vyznačené § 34 námitky proti scelovacímu plánu buď vůbec nebyly podány nebo jim nebylo vyhověno, jednak, že, byla-li následkem vznesených námitek změna scelovacího plánu nařízena, má místní komisař uvésti dříve tento plán ve shodu s vydaným nálezem příslušné komise a pokud komise zemská uzná to za potřebné ke znázornění nařízených změn, znova jej vytýčiti na místě samém a po té opatřiti konečné usnesení přímých účastníků. § 37 stanoví, že konečné usnesení přímých účastníků o plánu scelovacím stane se za řízení místního komisaře hlasováním, a určuje, kdy scelovací plán pokládá se za přijatý. § 38 předpisuje veřejné vyhlášení poměru hlasů při hlasování docíleného — ihned po skončeném hlasování.
Tato zákonná ustanovení byla pojata do mor. zák. ze 13. února 1884 č. 30 z. z., týkajícího se scelování hospodářských pozemků, a byla obsažena v §§ 99—105 tohoto zák. Článkem I. zák. o scelování hospodářských pozemků ze 14. května 1910 č. 53 z. z. mor., byly však zrušeny §§ 100, 101, 102, 103, 104, 105, aniž na jejich místo nastoupila jiná zákonná ustanovení, § 99 pak byl rovněž zrušen, ale na místo jeho dosavadního ustanovení nastoupilo ustanovení tohoto znění: »Nebyly-li podány v ediktální lhůtě podle § 97 stanovené námitky proti scelovacímu plánu, nebo nebylo-li komisí zemskou neb ministerskou dáno místo námitkám proti němu učiněným, budiž scelovací plán k potvrzení předložen. Byly-li následkem podaných námitek nařízeny změny plánu scelovacího, má místní komisař uvésti dříve tento plán ve shodu s vydaným nálezem komise zem. a min., a pokud to uzná zem. komise za potřebné k znázornění těchto změn, znova jej na místě samém vytýčiti a pak ku potvrzení předložiti«. Podle následujícího § 106 (neboť §§ 100—105 odpadly) není proti scelovacímu plánu komisí zemskou potvrzenému ani odvolání, ani nelze proti němu žádati za navrácení v předešlý stav.
Z tohoto zákonného stavu vyplývá, že podle zák. č. 53/1910 vytýkané řízení předepsáno není a že jsou tudíž shora vznesené námitky ve příčině předpisů §§ 36, 37 a 38 zák. ze 7. června 1883 č. 92 ř. z. bezdůvodné. Že by pak nebylo při změně scelovacího plánu šetřeno ustanovení nyní platného § 99 zák. ze 14. května 1910 č. 53 z. z. mor., netvrdí ani stížnost sama.
Ad 2. Dle § 62 mor. zák. scelovacího má zem. nebo min. komise, když shledá následkem odvolání nebo při dozoru úředně konaném, že při projednávání určité záležitosti patrně důležité okolnosti byly opomenuty nebo že je tu takové porušení zákona, které má vliv na výsledek celého scelování anebo pro které jednotliví účastníci jsou ve svých právech zkráceni, naříditi nové jednání nebo vyšetřování. Zákon ponechává tedy úřadu, aby podle okolností konkrétního případu za těchto předpokladů nařídil nové jednání nebo vyšetřování.
Žal. úřad oznámil výnosem ze 3. října 1924 zem. komisi pro agrární operace, že o odvoláních podaných proti nálezům zem. komise ve věci scelovacího plánu obce T. provedou referent a znalci min. komise pro agrární operace komisionelní jednání spojené s místním ohledáním na místě samém v T., a zároveň uložil, aby místní komisař pozval k jednání všechny odvolatele a zástupce obce T. Než o nějakém jednání se stranami není ve spisech zápisu, takže nelze zjistiti, byl-li st-li oznámen výsledek konaného šetření, aby k němu zaujal svoje stanovisko, a byla-li důvodnost námitek jím v řízení odvolacím uplatňovaných za jeho účasti zkoumána. — Odvodní spis sám doznává, že takové jednání konáno nebylo.
Neposkytují-li však spisy o tom dokladu, že byla st-li jakožto odvolateli dána příležitost, aby způsobem shora označeným hájil svých práv, nemohl nss uznati, že by žal. úřad měl pro svůj výrok, kterým zamítl vznesené námitky jako bezdůvodné, ve spisech, resp. v provedeném řízení dostatečný, procesně bezvadný podklad, což tím více padá na váhu, když stížnost tvrdí, že u st-le v důsledku scelování nastala podstatná změna v dosavadním způsobu hospodářském. Neboť kdyby v tom směru měl st-l pravdu, nemohly by mu svrchu zmíněné pozemky po rozumu § 28 scel. zák. bez jeho přivolení býti v náhradu přiděleny.
Jest tedy nař. rozhodnutí v naznačeném směru stiženo podstatnou vadou řízení.

Citace:

č. 8293. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 518-520.