— 130 —
Jsou hospodářská a výrobní družstva všecka bez rozdílu podniky po živnostenská provozovanými?
Odpověď na otázku, zda všecka družstva dle zák. z r. 1873 jsou podniky po živnostensku provozovanými, závisí na zodpovědění předchozí otázky: Jaká je právní povaha družstev těchto vůbec? To je v literatuře s porno (v. Randa, Obch. právo rak.). Ti, kdož považují družstva za právnické osoby, musí důsledně spatřovati v každé takové associaci podnik po živnostensku provozovaný, ať již družstvo omezuje svou činnost na své členy, čili nic. Ti, kdož považují družstva nikoli za právnické osoby, nýbrž za společnosti, nemohou ovšem všecka družstva bez rozdílu považovati za podniky živnostenské, nýbrž jen ta, která svou činnost — 131 —
na členy neomezují. Neboť omezují-li činnost pouze na členy, nelze mluviti o výdělku — podstatném to znaku živnostenského podnikání — ježto sám na sobě nemůže nikdo nic »vydělati«, a to, co ku př. konsumní spolky, omezující svou činnost pouze na členy, vyplácejí (pravidelně koncem roku) svým členům jako »dividendu«, jsou s tohoto teoretického stanoviska vlastně jen úspory, vyplývající z rozdílu mezi cenou, za jakou konsum zboží ve velkém na- koupil, a cenou detailní, za kterou se členům zboží vydává; ta jest ovšem pravidelně vyšší než ona cena nákupní, ale právě tento rozdíl se zase členstvu koncem roku (po srážce režie) vrací. Ten, kdo považuje družstva za právnické osoby, tomu je pro posouzení otázky, jde-li v konkrétním případě o podnik živnostenský, lhostejno, omezuje-li drúžstvo činnost na členstvo čili nic, a bude je vždycky považovati za podnik živnostenský, poněvadž právě vidí v družstvu samostatný právní subjekt, rozdílný od všech jiných osob a tedy také od členstva.
Otázka v nadpisu uvedená má značný praktický význam. Neboť na tom, zda v konkrétním případě jde o podnik živnostenský, záleží dále zodpovědění otázky, vztahuje-li se na družstvo resp. na jeho zřízence celá řada právních norem, jichž možno použiti právě jen na podnik živnostenský (ku př. ustanovení živnostenského řádu a zákona o nemocenském pojišťování).
Praxe správního soudu, jak svědčí rozh. č. 314. a 389. sb. Budwinského, stála dosud na stanovisku, že všechna družstva bez rozdílu jsou právnické osobnosti, podrobně však toho neodůvodnila. V rozhodnutí ze dne 16. ledna 1911 (č. ?) vyslovil správní soud zásadu, že podniky výdělkových a hospodářských družstev vůbec a konsumních spolků zvláště jsou podniky k dosažení výdělku zařízené, tudíž po živnostensku provozované. Stejnou téměř dobou pak vydal o konkrétní stížnosti — konsumní spolek si stěžoval proti rozhodnutí ministerstva vnitra z 12. dubna 1909 č. 1591/V, kterým bylo stanoveno, že jeho skladník podléhá nemocenskému pojišťování — nález vyslovující rovněž uvedenou zásadu, k němuž připojeno toto obšírné
odůvodnění:
Stížnost je úplně v právu, tvrdí-li, že »po živnostensku provozovaným podnikem« ve smyslu § 1. z. o nemoc. poj. sluší rozurněti jen takové podniky, které jako každá živnost jsou provozovány s úmyslem, dosíci čistého zisku, a že tedy dle toho podstatným znakem pojmu »po živnostensku« jest mezi jiným též úmysl výdělečný. Nesprávné však je tvrzení stížnosti, že ustanovení § 1. z. o n. p. vztahuje se jen na družstva výrobní, neboť pod ustanovení zákona o nemocenském pojišťování spadají podniky všecky, ať mají za předmět výrobu zboží anebo provozování obchodů, jsou-li — 132 —
jen provozovány po živnostensku. Stěžovatel popírá pojistnou povinnost svých zřízenců z toho důvodu, že nákup i prodej zboží neprovozují po živnostensku, t. j. s úmyslem dosíci výdělku, a tvrzení své opírá o ustanovení stanov, dle nichž předmět podnikání tvoří opatřování zboží pro domácnost a hospodářství nutného a přenechávání zboží ve větších či menších množstvích členům družstva za ceny stanovené správou družstva, buď za hotové či na úvěr, dále o ustanovení stanov, dle něhož z čistého zisku nejprve se srazí všechny výlohy správní, ze zbytku se přidělí 5% do reservního fondu, zbývající pak části použije se k zúrokování podílů a zbytek se potom rozdělí mezi členy dle velikosti nákupu. Dle toho se tedy (prý) členům nerozděluje podnikatelský zisk, nýbrž rozdělují se úspory, kterých tito hospodářskou a racionelní organisací konsumu svého dosahují. Správní soud však nemohl tyto námitky uznati správnými.
Družstva hospodářská a výdělková jsou svépomocné organisace neuzavřeného množství osob k účelu, který odpovídá úmyslu jejich, podporovati výdělek a hospodářství svých členů opatřováním (výrobou a nákupem) zboží s nejmenšími náklady a zcizováním jeho s největším výdělkem s omezením či bez omezení na zákaznictvo z řad vlastního členstva tak, že toto organisované množství osob podnikatelský zisk, t. j. rozdíl mezi cenou svéstojnou a tržní cenou prodejní, jak ho dosahuje podnikatel, realisuje pro sebe. Konsumní spolek pak zejména je v jednotu organisované, co do individuí a počtu měnivé množství osob k provozování obchodů směnných (nákupů k dalšímu zcizení), z nichž dosažený kupecký zisk připadá jednotlivým osobám v celek spojeným v nejrozmanitějších podobách, jichž nejzazší typy jsou na jedné straně nahromadění dosaženého obchodního zisku k užití jeho pro organisovaný celek jako celek, na druhé straně však bezprostřední a neprodlené obrácení jeho ve prospěch při realisaci každého obchodu prodejem za cenu svéstojnou, kteréžto oba typy mohou býti těž nejrůzněji vzájemně kombinovány. Že výrobní družstva všechna a konsumní spolky zvlášť, podnikající nákup a prodej zboží osobní spotřeby a omezující svou působnost na členy, pokud jich obchodní zisk zůstane spolku jako spolku,1 ať již jako tichá či vykázaná reserva, ať k placení dluhů, k rozšíření obchodu atd., své obchody provozují ve smyslu charakterisovaném účelem výdělečným »po živnostensku«, nepotřebuje zvláštního dokazování a stížnost to též, pokud jde o výrobní družstva, uznává. Avšak i konsumní spolky, omezující svůj obchod na členy i když zboží prodávají jen svým členům a za ceny svéstojně, po případě když zisk svým členům rozdělují dle odběru, jsou rov- — 133 —
něž po živnostenskou, t. j. na dosažení výdělku zařízené podniky, poněvadž užitek, jehož ikonsumní spolek pro své členy dosíci se snaží, je též výdělkem z obchodů a nikoliv úsporou v domácnostech členů, Neboť tu jest v organismus spojené množství osob právně rozlišné od součtu dočasných členů, a to množství osob, nadané právnickou způsobilostí a způsobilostí k právním činům, které neustále kupuje zboží, jehož spoluvlastnictví členové, počtem i individualitou se měnící, nenabývají, nýbrž k němuž nabývá vlastnictví právě onen součet osob a to koupí a tradicí, tedy právním jednáním, o němž co do druhu zboží a kvantity rozhoduje právě ono v jeden celek organisované množství osob jako takový celek samo; konsumní spolek jako právnická osoba kupuje a nabývá zboží ve své vlastnictví a prodává je svým členům; kupuje za účelem dalšího zcizení, ne za účelem rozdělení, a provozuje tento obchod, hovíc účelu, který má podstatně každé výdělkové. a hospodářské družstvo, když zamýšlí dosíci co největšího výdělku. Ať už tento výdělek dává svým členům v podobě občasné dividendy aneb při každém obchodu tak, že nárok členů na částečku zisku compensando odpočtením realisuje, tak totiž, že odráží od ceny trhové zisk z toho obchodu dosažený, čili že si dá platiti jen cenu svéstojnou — vždy je ta či ona modalita jen způsobem použití čistého zisku, která nastupuje až po dosažení jeho, pročež povahu obchodu jako takového, z něhož zisk plyne, nemůže změniti. Rozhodujícím pro názor, že konsumní spolek i ve všech těchto případech dosahuje výdělku, ne úspory nákladů, jest, že není prakticky provedný prodej určitého druhu a množství zboží přesně za svéstojnou cenu zboží v konkrétním případě určitému členu přenechaného; neboť především nedá se svéstojná prodejní cena zboží na části malé a nejmenší v detailu žádané, i s použitím nejmenší mince, přesně vyjádřiti; za druhé vztahují se náklady režie na obrat určité periody a tudíž nedají se ani přibližně správně rozvrhnouti na množství v detailu prodané, a za třetí zůstanou nejmenší, na odběratele dále již nerozdělitelné části výdělku konsumního spolku. A konečně i kdyby občasné rozdílení zisku, vyplývajícího ze součtu částeček ziskových, přesně dle odběru zboží provedeno bylo, nedostane se přece zisku toho členům v tom poměru, jak jich odběr zboží přispěl k dosažení rozvrhovaného výdělku, a to proto, že se členové mění, ještě více však proto, že se u různého zboží dosahuje různých procent výdělkových. I tenkráte, kdyby konsumní spolek vedl jen jeden druh zboží, bylo by přesné rozdělení zisku na jednotlivé prodeje i při nejmenším počtu členů jen tehdy prakticky možno, kdyby nákupní ceny a režie byly nezměněny, tedy kdyby se splnil předpoklad — prakticky neuskutečnitelný. Zbývá proto nutně a ve všech případech konsumnímu spolku, odlišnému to právnímu subjektu od jednotlivých členů, část třebas nepatrná, výdělku, která je naprosto nerozdělitelna v té po- — 134 —
době, že by každý clen mohl každé množství koupiti vždy jen za cenu, konsumu svéstojnou. Obchody takového konsumního spolku odpovídají tedy předmětem svým i technikou, vůbec i ve všech jednotlivostech, typu kupecky provozovaného detailního obchodu, jich provozování tanguje veskrze stejně jako spekulační obchod kupcův všechny ony veřejné zájmy, které mají nalézti ochrany v živnostensko-právních opatřeních i předpisech, použití živelních a animálních sil k pohonu motorů a strojů v jich závodě tvoří ony poměry, na něž má zákon o pojišťování úrazovém míti působnost; stejné postavení zřízenců a zaměstnanců, jich stejný význam v družstevních závodech jako v závodech jednotlivců, vyvolává stejnou potřebu sociální péče, kterou má splniti zákon o pojišťování nemocenském.
Avšak také zákon o přímých daních osobních z r. 1896 nepřijal názoru hájeného v praxi daňovými úřady, a to až do početí působnosti zákona z 27. prosince 1880 ř. z. č. 151, jakož i názoru od oné doby zákonem samým sankcionovaného, že obchody konsumních spolků, omezujících svou působnost na členy, po případě výdělkových a hospodářských družstev vůbec k dosažení zisku nesměřují a tudíž výdělkové dani nepodléhají, a stojí na opačném pojímání otázky, dle něhož i nejpřísnější omezení výdělkového a hospodářského družstva na obchod se členy, tyto od výdělkové daně neosvobozuje a tudíž považuje užitek, takovými družstvy dosažený, za podnikatelský zisk a ne za úsporu nákladů v domácnosti společenstva docílenou.2 Tomu neodporuje, že § 85. cit. z. osvobozuje taková družstva od daně, napřevyšuje-li čistý zisk 600 K, poněvadž toto zákonné ustanovení jest pouhým sociálně-politickým daňovým zvýhodněním družstev.
Poněvadž tedy dle toho výdělková společenstva bez rozdílu, obmezují-li svou činnost jen na členy čili nic, jsou-li určena k podpoře výdělku či (spotřebního) hospodářství družstva, dle zákona za výdělečné podniky se považují a tudíž jako subjekt daně výdělkové posuzují, byl správní soud toho názoru, že podniky družstev hospodářských a výdělkových vůbec a zvláště konsumních (spotřebních, »potravních«) spolků, omezených na své členy, i když zboží těmto přenechávají za svéstojnou cenu, po případě zisk čistý — 135 —
rozdělují dle odběru, jsou na výdělek zařízené a tudíž po živnostensku provozované podniky. Dle řečeného podléhají tudíž také osoby, zaměstnané v podniku stěžujícího si spolku, povinnému pojištění nemocenskému.
(Rozhod. spr. soudu z 23. ledna 1911, čís. 8714 ex 1909.)
Dr. O. Jelínek.

1. t. j. subjektu odlišnému od členů. Kdo se takto na restituci ve formě reservy atd. dívá, stojí eo ipso na stanovisku, že družstvo je právnická osoba. Pozn. zas.
2. Dodáváme, že pokud jde zejména o záložny, setrval správní soud na svém stanovisku, jak zřejmo z nedávného rozhodnutí (z 20 září 1911 č. 9790), v jehož odůvodnění se uvádí, že i záložny jsou zásadně a všeobecně (tedy i když své obchodování podle stanov a skutečně omezují na své vlastní členy) již dle zákona (o přím. daních osob.) počítány za výdělečné podniky a jsou — za určitých předpokladů — osvobozeny od daňové povinnosti jen následkem positivního zvláštního zákonného předpisu. V nejmladších zákonodárných dílech upravujících pracovní poměry soukromých zaměstnanců (zákon o pracovní době v živnostech obchodních a zákon o služební smlouvě obchodních pomocníků nezračí se názor, že by každé družstvo bylo živnostenským podnikem (arg. čl. III. prvého a § 2. čís. 1. a 2. zákona druhého). Pozn. zas.