JUDr. Albín Bráf,

ministr orby, dvorní a tajný rada, řádný professor národního hospodářství při české universitě, člen panské sněmovny, rytíř řádu železné koruny III. tř. a řádu Leopoldova, řádný člen české Akademie věd a umění, člen průmyslové a zemědělské rady v král. českém, dopisující člen statistické centrální komisse, člen ředitelstva hypoteční banky v král. Českém, redaktor »Sborníku věd právních a státních«, čestný člen naší Jednoty
dne 1. července 1912 neočekávaně skonal na svém letním sídle v Roztokách u Prahy, stár jsa 61 let.
Byl rodem Moravan (ze Lhoty u Třebíče), o poměry své užší vlasti, zejména hospodářské, čile se zajímal a rád byl jí užitečným. Mnohé úřady jeho nedovolovaly mu sice udržovati s Moravou čilejší styky; nicméně sem a zejména též do Brna v posledních letech jako inspektor obchodních škol častěji zavítal a zde též jednou (v kursu pro učitele hospodářských škol) přednášel.
Ve své závěti pamatoval na příští českou moravskou universitu, odkázav jí svou bohatou právnickou a nár.-hospodářskou knihovnu a zřídil nadaci pro posluchače české právnické fakulty pražské, rodilého Moravana a na Moravě vystudovavšího. Morava zachová mu památku vděčnou, jsouc právem hrda, že zrodila národu českému tak znamenitého syna.
Odešel předčasně, jsa až do poslední chvíle, ač churav, všestranně zaměstnán a zůstavil po sobě v našem vědeckém, politickém a prakticky hospodářském životě mezeru velikou n těžce vyplnitelnou. Zásluhy jeho o národ český ve všech těchto směrech a především v oboru vychovatelském jsou neocenitelné. Bylť prvním českým vědeckým národohospodářem, — 202 —
národohospodářským buditelem, nejen s kathedry a literárně, nýbrž i v praktickém životě. Nabádal na všech stranách k užitečné práci hospodářské, sám práce nadevšesi váže.
Ještě co posluchač universitní dal roku 1874 podnět k založení národohospodářského odboru při spolku právníků »Všehrd«, co učitel národního hospodářství začal na pražské obchodní akademii, r. 1877 habilitoval se jakožto soukromý docent na pražské universitě tehdá ještě utrakvistické a současně na české technice, roku 1882 stal se mimořádným a r. 1890 řádným professorem při universitě české, těše se neobyčejné oblibě svých posluchačů, u nichž: dovedl svým jasným, přesvědčujícím a vřelým slovem vzbuditi opravdový zájem pro věc a z nichž odchoval nám statnou řadu vynikajících pracovníků na poli národohospodářském. Patřil k předním ozdobám naší university, těša se všeobecné vážnosti a úctě v právnickém světě a celé naší veřejnosti. I při založení české Akademie byl organisátorsky zúčastněn.
Literárně byl činným ve všech odborech národohospodářské vědy a sociální politiky; zabýval se ve svých četných spisech obzvláště úvěrnictvím, agrární, dopravní a obchodní politikou, otázkami sociálními a tu zvláště pojišťováním, jehož byl vynikajícím znalcem. Nespokojil se pouhou theorií, nýbrž s vrozenou sobě podnikavostí a obzvláštním nadáním, kořistiti z theorie pro praktické potřeby specielné národa českého, pouštěl se obzvláště rád do řešení konkrétních problémů praktických. V tomto směru zůstavil po sobě památku trvalou a pro národ náš vysoce významnou. Dalť podnět ku zřízení Zemské banky a I. zemského jubilejního pojišťovacího fondu cis. Františka Josefa I. pro pojištění starobní a invalidní, jejž též zařídil a po delší čas spravoval, a uplatnil jakožto přísedící zem. výboru po více volebních období své vzdělání hospodářské různými dalšími reformními návrhy. Za heslem »Svůj k svému!« našeho velikého historika a politika Palackého, v jehož duchu byl odchován, pracoval neúnavně na povznesení hospodářské úrovně českého národa, hlásaje mohutnými slovy jak s kathedry, tak i perem velké kontury jeho obrození národohospodářského a jeho hospodářské sebeochrany.
Tento hluboký smysl pro potřeby životní, kulturní a hospodářské národa našeho i říše celé uplatnil jako poslanec, člen zem. výboru a panské sněmovny, jakož i co ministr též ve své činnosti zákonodárné.
Ač tímto svým životním úkolem plně zaměstnán, byl přes to vynikající měrou též politicky činným, zasvěcen a — 203 —
získán byv pro působnost tu svým tchánem drem. Riegrem. Jeho politické články odznačovaly se obzvláštní seriosností a bystrostí a zírá z nich upřímná starost o národ a jeho prospěch.
Roku 1882 byl Bráf zvolen zemským poslancem za stranu staročeskou, r. 1889 pak za kurii velkostatkářskou. Ministrem orby byl dvakráte, za Bienerta a nyní za Stürgkha.
Své nejlepší síly věnoval však povždy svému povolání výchovnému, v němž cítil se nejšťastnějším a jež nerad opouštěl i pro křeslo ministerské. Na tomto poli zjednal si též největších zásluh o národ, jehož vděk a čestnou paměť si tím navždy zabezpečil.
Česká Akademie by památku jeho uctila nejlépe, kdyby jeho přednášky universitní o národním hospodářství vydala tiskem. Získala by si tím zásluhu nepomíjející.
J. B.

Citace:

JUDr. Albín Bráf. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1912, svazek/ročník 21, číslo/sešit 5, s. 223-225.