Čís. 1167.
Odklad exekuce dosud nepovolené ba ani ještě nenavržené.
(Rozh. ze dne 6. září 1921, R II 315/21.)
Soud prvé stolice povolil odklad exekuce dosud nepovolené
až do rozhodnutí sporu a uložil navrhovateli složení jistoty. Rekursní soud návrh na odklad zamítl, ježto odložení (stavení) exekuce předpokládá, že skutečně exekuce byla povolena, a nelze se k odůvodnění opačného náhledu odvolati na ustanovení §§ 42 čís. 5 a 39 čís. 5 ex. ř.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud vychází z názoru, že odložení (stavení) exekuce nemůže býti povoleno, dokud nebyla exekuce navrhována a povolena, a že
odložení exekuce vyžaduje, aby se navrhovatel ke složení jistoty nabízel.
Ve směru posléz uvedeném brání temuto názoru předpis § 44 ex. ř., jenž takovéhoto požadavku neobsahuje, ponechávaje soudu, aby složení jistoty
nařídil, shledá-li toho potřebu. V příčině pak návrhu na odložení exekuce
posud nepovolené ba ani nenavrhované možno souhlasiti s rekursním
soudem jen potud, že v předpisech §§ 42 až 45 ex. ř. není ustanovení, jak
má býti naloženo s návrhem podaným dříve, než bylo o povolení exekuce žádáno. Z tohoto nedostatku výslovného ustanovení nelze však dovozovati, že pro návrh na odložení (stavení) exekuce jest podmínkou nebo
předpokladem, že exekuce již byla povolena, nýbrž dlužno podle okolností případu posouditi, jakým způsobem má býti vzhledem k povaze
exekučního řízení postupováno, byl-li podán návrh na odložení exekuce,
ačkoli žádost za povolení exekuce ještě nedošla nebo posud vyřízena nebyla. Kdyby soud s vyřízením návrhu na odložení exekuce sečkával až
do podání žádosti exekuční, oddálí rozhodnutí na újmu stran, jimž přece
na tom záleží, aby co nejdříve o výsledku podání zvěděly. Pakliže soud
návrh ihned odmítne s poukazem, že exekuční žádost posud podána není,
nucen jest navrhovatel nahlížeti opětovně do spisů, což mu mnohdy není
možno, a musí znovupodáním návrhu domáhati se odložení exekuce, když
exekučním návrhem vzešly zas nově útraty. Když však soud o došlém
návrhu uvažuje a rozhoduje hned, neutrpí žádná strana újmy a věc může
býti právoplatně rozhodnuta dříve, než povolením exekuce nebo početím
jejího výkonu vzejde povinné straně škoda, které se chce právě odložením exekuce vyvarovati, zejména v případech, kde o povolení exekuce se
dozví teprve při jejím výkonu. Zájmy věřitele jsou při tom chráněny předpisem § 44 ex. ř., že odložení exekuce nemá býti povoleno, může-li s exekucí býti počato nebo v ní pokračováno, aniž tím žadateli hrozí majetková
újma těžko nahraditelná a že soud muže odložení exekuce učiniti závislým
na složení jistoty anebo také dodatečně složení jistoty naříditi. Z těchto důvodu postup prvého soudu nelze pokládati za nevhodný a nepřípustný, když
podle nároku v exekučním titulu obsaženého přicházela v úvahu toliko exekuce nuceným vyklizením pachtované restaurace a soud proto mohl posouditi, zdali odložení této exekuce muže býti se zřetelem na uvedený již
předpis § 44 ex. ř. bez jistoty nebo proti jistotě povoleno. Žaloba se domáhá výroku, že uzavřený soudní smír pozbyl jako exekuční titul právní
účinnosti a že pachtovní smlouva nadále jest po právu; v onom směru
je tedy žalobu na bečúčinnost smíru ve smyslu § 39 čís. 1 ex. ř. a odložení
exekuce jest podle § 42 ex. ř. čís. 1 přípustno. Když tudíž první soud
odložení této exekuce povolil proti složení jistoty k zajištění nároku věřitele, a věřitel ve stížnosti brojil proti tomuto povolení jen z toho bezpodstatného důvodu, že návrhu na povolení exekuce v té době ještě nepodal, rekursní soud neprávem této stížnosti vyhověl a návrh žalobcův zamítl.