Čís. 1345.Doručení výpovědi knihovní pohledávky jest úkonem řízení nesporného. (Rozh. ze dne 13. prosince 1921, R I 1486/21.) Do usnesení prvého soudu, jímž doručena byla dlužníku výpověď knihovní pohledávky, podal jeden z věřitelů rekurs, jejž rekursní soud zamítl. Důvody: Rekursem nelze se domáhati toho, aby zrušeny byly soudní oznámení dlužníku o výpovědi knihovní pohledávky a knihovní poznámka této výpovědi, z důvodu, že nedal k tomu příkazu, Soud není povinen, by zkoumal podpisy na soudních podáních co do jich pravosti a v tom směru, zda ku podání příslušných návrhů byl dán příkaz čili nic. Návrh, o nějž tu jde, byl oběma oprávněnými podepsán a podpis jich vyznačen strojovým písmem, jímž i stěžovatel v rekursu jest podepsán. Tvrdí-li stěžovatel, že nedal k zákroku příkazu, jest mu volno domáhati se odstranění usnesení několikerým způsobem, nikoliv však rekursem. Nejvyšší soud zrušil usnesení nižších soudů. Důvody: Doručení výpovědi knihovní pohledávky (§ 119 j. n.) jest úkonem řízení nesporného; srovnalá usnesení nižších soudů, pokud jsou v odpor brána, mají tudíž ráz usnesení, vydaných v řízení nesporném, proti kterým se dopouští mimořádný rekurs dovolací za předpokladů § 16 patentu ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. Tyto předpoklady zde jsou, neboť oznámením Dra K. bylo zjištěno, že podal výpověď za stěžovatele jako dědice Adolfa H-a, nebyv jím k tomu zmocněn. Jest tu tedy zmatek § 2 čís. 3 nesp. pat., pokud se týče § 477 čís. 5 c. ř. s., jenž platí obdobně též v řízení nesporném, pročež bylo vyhověno mimořádnému dovolacímu rekursu.