Čís. 1349.

Nabyvatel nemovitosti nepřejímá závazku z nároku vzešlého proti dřívějšímu vlastníku z důvodu zvelebení nemovitosti. Není jím ani obohacen.
(Rozh. ze dne 13. prosince 1921, Rv I 587/21.)
Žalovaný koupil v roce 1908 statek od dřívějšího vlastníka, jemuž náležel od roku 1880. Roku 1881 zřídil správce dřevěné pažení nad svým bytem; stav se roku 1886 jeho nástupcem, nahradil mu žalobce za ono pažení 100 K. Žalobě na nynějšího vlastníka o vydání pažení neb o zaplacení 500 Kč vyhověl procesní soud prvé stolice v tomto směru, v onom ji zamítnuv. Důvody: Jest nesporno, že žalobce pokud se týče jeho předchůdce pažení na půdu dal, ač k tomu povinen nebyl, čímž vlastník nemovitosti byl obohacen (§§ 1431, 1435, 1437 a 877 obč. zák.), po případě žalobce učinil za něho náklad dle §§ 1037 a 1035 obč. zák. Žaloba z tohoto důvodu v prvé řadě čelí o vrácení pažení, ale toto vrátiti nelze; z důvodů shora jmenovaných lze však požadovati náhradu. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Vynořuje se především otázka, zda-li pořízení pažení znamenalo pro majitele dvora nějaké obohacení vůbec. Z celé věci je patrno, že pažení si zřídil dřívější správce, by si usnadnil užívání půdy, a že rovněž žalobce pouze ve vlastním zájmu toto pažení od něho odkoupil — jinak by mu nebyl zaplatil 100 K ze svých peněz, — a že po 30 let tohoto pažení pokud se týče výhod z něho plynoucích používal. Než i kdyby bylo skutečně nastalo obohacení pro majitele dvora, jak je má na mysli obč. zákon, byla obohacena tehdejší majitelka dvora, a nikoliv nynější vlastník. Rovněž tak tomu je s jednatelstvím bez příkazu. Patrný a znamenitý užitek, povstal-li zřízením pažení vůbec, mohl vzniknouti bývalé vlastnici, jež měla zájem na tom. aby správce měl řádně zabezpečenou půdu jakožto příslušenství bytu. ale nelze se dohádati, v čem by tento užitek záležel u nynějšího vlastníka.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Z nesporného stavu věci se podává, že zřízené pažení stalo se příslušenstvím nemovitosti a přešlo do vlastnictví tehdejší vlastnice dvora již v roce 1881 a že tato vlastnice byla o toto pažení obohacena; proto také jen proti ní mohl býti uplatňován nárok na náhradu nákladu, v její prospěch vynaloženého, nikoli proti pozdějšímu vlastníku, neboť nabyvatel nemovitosti přejímá podle § 443 obč. zák. jen dluhy, na statku váznoucí, jiné pohledávky a nároky, jež někdo má proti dřívějšímu vlastníku, na nového nabyvatele však nepřecházejí, а k předpisu § 1409 obč. zák. III. nov. § 186 hleděti nelze, protože podle § 190 téže nov. se nevztahuje na odevzdání, jež se stala před 1. lednem 1917. Odvolací soud proto právem zamítl nárok na zaplacení náhrady proti nynějšímu vlastníku nemovitosti.

Citace:

Čís. 1349. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 888-889.