Čís. 973.

Odporoval-li příjemce faktuře v jiném směru, než co do výše úroků, jest míti za to, že byl s výší úroků srozuměn.
(Rozh. ze dne 15. března 1921, Rv I 806/20.)
Kupitel odporoval fakturám a kontokorentu, v nichž byly uvedeny
úroky 8 proc., v jiných směrech, nikoliv však co do výše úroku. Žalobě o zaplacení jich procesní soud prvé stolice vyhověl. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Důvody: Pouhý odpor proti kontokorentu z duvodu jiných nemůže býti dokladem o tom, že žalovaná nesouhlasila s počítanými 8 proc. úroky, proti nimž, jak doznává, výslovných a zvláštních námitek nečinila. V čem shledává neúplnost řízení odvolatelka ani neuvádí, ale patrně míní vadou tou, že nebyl připuštěn důkaz výslechem stran o tom, že žalovaná nezpozorovala změny úrokové sazby na fakturách. Dospěl-li soud k opačnému mínění na základě provedených
důkazu a zjištěných okolností, nemusil připouštěti důkazu toho (s 371 c. ř. s.), a nelze tedy o nějaké neúplnosti řízení mluviti. Také výtka nesprávného právního posouzení v otázce této úrokové míry není opodstatněna, poněvadž smlouva může býti uzavřena mlčky, neprojeví-li se souhlas s obsahem faktury o vedlejším závazku úroků z prodlení, a strana žalovaná sama doznala, že nejen proti tomuto obsahu faktury, ale ani proti skutečně počítaným úrokům námitek nečinila. Právě zásada poctivého obchodního styku, o kterou se odvolatelka opírá, vyžaduje určitého projevu o takovém požadavku, druhou stranou projeveném, to tím spíše, když strany byly v delším obchodním spojení (dokonce kontokorentním) jako v tomto případě (čl. 325 obch. zák.).
Ncjvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
S hlediska nesprávného právního posouzení uplatňuje dovolání, že nevzešel pro žalovanou závazek, platiti 8 proc. úroky místo 6 proc. tím, že ona fakturám pokud se týče kontokorentu, v nichž požadovány byly, neodporovala. Možno přisvědčiti zásadě, kterou dovolatelka uplatňuje, že jiné doložky fakturní, než ony, které se týkají založení fakturního sudiště, příjemce faktury nezavazují, i když odporu proti nim nepodal, ale přes to nelze jí dáti za pravdu. Neodporování není sice ještě dukazem, že příjemce souhlasí, ale zákon s neodporováním fakturní doložce o sudišti spojuje ten účinek, že doložka nabývá právní platnosti a sudiště fakturní se zakládá. Zákon ukládá tedy příjemci faktury povinnost, této doložce odporovati, chce-li se tomu účinku vyvarovat). Ohledně jiných doložek takového předpisu není a zůstává tedy otázka, zda a kdy ony právního účinku nabývají, otevřena. Tu pak nezbývá, než zásada § 863 obč. zák. o nepřímém či konkludentním prohlášení vule, která ovšem předpisem § 88 j. n. nijak z platnosti vysazena není, nýbrž vedle něho trvá. Každé prohlášení vůle a tudíž i souhlas s doložkou muže se státi i mlčky t. j. takovými činy, jež sice jiný účel sledují, avšak nepřímo i vůli, souhlas,o nějž jde, bezpečně a nepochybně dokumentují, v sobě zavírají. Kdyby byla žalovaná fakturám a kontokorentu vůbec neodporovala, byla by vešla v platnost pouze fakturní doložka o sudišti, ostatní obsah faktur a kontokorentu, pokud nebyl založen v zákoně anebo ve smlouvě, byl by ji nezavazoval, neboť by to byl jednostranný návrh žalobkyně, na nějž ona neodpověděla, takže by o jeho přijetí nemohlo býti řeči. Avšak žalovaná, jak doznává, odporovala, než v jiných kusech, nikoli co do výše
úroku, a tím jest dán případ § 863 obč. zák.: jestliže odporovala ostatnímu obsahu, pokud se jí nezdál oprávněným, výši úroků však mlčením pominula, musila žalobkyně zcela logicky za to míti a musí se i objektivně tak souditi, že proti výši úroků ničeho nemá a s ní souhlasí.

Citace:

č. 968. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 215-216.