Čís. 1390.

Za mimořádných poměrů je prodatel povinen, by, odesílaje zboží, postaral se o pojištění, odpovídající ceně zboží.
(Rozh. ze dne 31. prosince 1921, Rv I 629/21.) Žalobce zaslal 13. listopadu 1919 žalovanému k jeho příkazu poštou dva balíky zboží s udáním ceny po 600 K; obě zásilky se za dopravy ztratily. Žalobě o zaplacení kupní ceny po srážce 1200 K, poštou vyplacených, procesní soud prvé stolice vyhověl. Důvody: Žalovaná dala žalobci příkaz, aby zboží poslal poštou. Žalobce jako obchodník byl povinen dle příkazu toho se zachovati, a také tak učinil. Jiné povinnosti žalobce neměl, a nelze naň vztahovati čl. 344 obch. zák., který se na tento případ nehodí, nýbrž platí jen pro případy, kdy kupitel o způsobu zaslání ničeho neustanovil, čehož zde není, ježto žalovaný určil dopravu poštou. Dle § 429 obč. zák. považuje se zaslaná věc za odevzdanou, když ji příjemce obdrží, leda, že sám určil způsob dopravy. Ježto, jak uvedeno, žalovaná způsob dopravy zboží poštou sama určila, bylo jí zboží odevzdáno dle § 429 obč. zák. tím okamžikem, kdy žalobce je odevzdal poště k dopravě; tím okamžikem přešlo nebezpečí na žalovanou (čl. 345 obch. zák. a §§ 1049 a 1064 obč. zák.) a tudíž i nebezpečí napotomní ztráty zboží. Žalobce nebyl povinen, dáti zboží pojistiti. Že to bylo umluveno, ani žalovaná sama netvrdí. Zákon povinnosti, dáti zboží pojistiti, zasílateli neukládá a obchodní zvyklostí takového obsahu není, jakož soudu známo z jiných sporů u něho vedených, proto soud dle § 364 c. ř. s. nepotřeboval prováděti v té příčině důkaz znalecký, neboť vlastní vědomost soudců učinila přivzetí znalce zbytečným. Dle toho nelze žalobci přičítati zavinění v tom směru, že se prohřešil na péči řádného obchodníka. Vždyť ani dle zákona ani dle obchodní zvyklosti nebyl povinen, dáti zboží pojistiti na určitou sumu, o článek 344 obch. zák. povinnost tu opírati nelze, aniž o čl. 282 obch. zák. Čl. 282 obch. zák. vztahuje se na případ, kde zákon zvlášť ukládá péči řádného obchodníka, to jsou případy čl. 344, 361, 367, 380 obch. zák. a § 14 odstavec prvý zákona ze dne 28. dubna 1889, čís. 64 ř zák., z nichž žádné se na tento případ nehodí, a nelze proto článkem 282 obch. zák. odůvodniti povinnost žalobce ku pojištění zboží, aniž žalobcovu povinnost, nésti ztrátu zboží. Ježto dle toho ztráta zboží postihuje žalovanou, trhová cena je nesporná a splatna dle faktury při jejím obdržení, žalovaná fakturu dostala dle svého tvrzení as 16. listopadu 1919, a objednávka je prokázána a i to, že zboží odpovídalo vzorku, musila být žalovaná uznána povinnou trhovou cenu zboží zaplatiti, ovšem po srážce 1200 K, jež žalobce dostal náhradou od pošty (§§ 1062 a 1063 obč. zák.). Odvolací soud rozsudek potvrdil mimo jiné z těchto důvodů: Ovšem nesdílí odvolací soud právní názor prvého soudu, že ustanovení čl. 282 obch. zák. platí výhradně jen pro případy, uvedené v čl. 344, 367 a 380 obch. zák. a v § 14 odstavec prvý zákona ze dne 28. dubna 1889, čís. 64 ř. zák., jsa toho náhledu, že ustanovení čl. 282 obch. zák. má širší rozsah a že dle jednotlivých případů, ve kterých jde na straně kupitele o obchod, zkoumati třeba, nejde-li o povinnost k péči, jež se rovná péči pořádného významu, neboť v tomto případě nedá se skutečně žalobci vytýkati, že by byl porušil péči pořádného obchodníka. Žalovaný předepsal žalobci výslovně způsob dopravy, totiž poštou a toho se žalobce přesně držel (čl. 345 obch. zák.), ohledně pojištění zboží na plnou cenu nedostalo se žalobci zvláštního příkazu a přece žalobce, jakkoliv k tomu neměl ani ze zákona ani dle ustáleného obchodního zvyku zvláštní povinnosti, veškeré zboží poště pro žalovaného odevzdané pojistil, ovšem do výše ceny, jak vůbec tomu poštovní předpisy dovolovaly. Že zaslal zboží najednou a nikoliv po více partiích v různých dobách, nemůže se vykládati žalobci v neprospěch, poněvadž objednávka žalovaného ze dne 10. listopadu 1919 zněla v ten smysl, aby zásilka stala se ihned. Žalobce tedy v tomto případě zachoval se dle daného mu příkazu a poněvadž odevzdáním zboží poště přešlo nebezpečí spojené s dopravou na kupujícího (čl. 345 obch. zák.), nese ztrátu zboží žalovaný.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Žalovaná právem uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení dle § 503 čís. 4 c. ř. s. Z ustanovení čl. 344 a 282 obch. zák. plyne povinnost prodatele, by prodané zboží kupci odeslal a při tom vynaložil péči řádného kupce. Tuto péči musí vynaložiti nejenom ohledně způsobu dopravy, nýbrž i ohledně provedení udaného mu způsobu dopravy, nebo jím voleného. Povinná péče musí se přizpůsobiti poměrům v čase dopravy a dle nich se zachovati. V tomto případě zůstalo nesporno, že balíky zboží byly odeslány žalobcem jako prodatelem žalované dle daného mu příkazu poštou dne 13. listopadu 1919 z H. do O. oceněné po 600 K ještě s druhými dvěma stejnými balíky téhož zboží oceněnými po 2000 K. V tu dobu byly však všedním zjevem ztráty zboží poštou dopravovaného, jak všeobecně známo. To vyplývá ostatně i z přednesu žalobce sama, že tehdy brala pošta pouze dva cenné balíky nad 600 K od jedné firmy, patrně proto, by nebezpečí cenných ztrát a stihající ji náhrady umírnila a obmezila. Toho si byl též žalobce vědom, poněvadž bez příkazu žalované dva balíky pojistil na plnou nebo skoro plnou jich cenu, druhé dva balíky pojistil též, avšak na nízkou cenu po 600 K a to proto, jak namítá, že pošta tehdy více než dva cennější balíky nepřijímala a že mu žalovaná psala, by zboží odeslal ihned. Z těchto tehdy panujících a žalobci známých poměrů vyplývá nade vši pochybnost povinnost žalobce jako řádného kupce, by pečoval o řádné, ceně balíkův odpovídající pojištění zboží, od něho koupeného a jím kupci odesílaného, o řádnou deklaraci ceny. Neučinil-li tak, nesplnil řádně své smluvní a zákonem mu uložené povinnosti, ježto odeslání zboží neprovedl řádně, s péčí řádného kupce, a poněvadž tato jeho nedostatečná pečlivost měla za následek ztrátu zboží, je tomu právě tak, jako by nebyl splnil smlouvu vůbec a nemůže proto žádati na žalované zaplacení kupní ceny za zboží, které jeho vinou jí jako kupiteli dodáno nebylo. Vytknutou mu nepečlivost, lehkovážnost, nemůže omluviti tím, že mu žalovaná psala, by zboží ihned odeslal. Tím, že žalovaná žádala odeslání zboží ihned, nesprostila ho ještě z jeho povinnosti péče řádného obchodníka při provedení takového odeslání ihned, totiž bez neodůvodněného průtahu. Zpoždění zásilky dvou dalších balíků o den by zajisté bylo bezvýznamným, ostatně mohla býti zařízena zásilka ve více balících s deklarovanou skutečnou, cenou po 600 K. Kdyby to byl žalobce učinil, byl by dostal za další dva balíky, kdyby se byly ztratily, náhradu v plné ceně, čímž by byla záležitost tato vyrovnána, právě tak, jako při prvních dvou balících. Z toho právě patrna jeho nedbalost, vina, za kterou ručí se všemi důsledky.

Citace:

Čís. 1390. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 955-957.