Č. 8161.

Herní právo. — Sociální péče: I. Ustanovení § 4 zák. č. 91/1918 Sb. o osmihodinné době pracovní platí také pro podniky hornické. — II. Ustanovení § 4 zák. č. 115/1884 ř. z. o nedělním klidu nebylo předpisem § 4 zák. č. 91/1918 Sb. o osmihodinné době pracovní zrušeno, nedotýká se však práva zaměstnanců na nerušenou přestávku 32 hodin v každém týdnu. Právo proto může býti obmezeno jen v rozsahu odst. 3. § 4 zák. č. 91/1918 Sb. ministerským povolením podle odst. 5. tohoto zákonného ustanovení.
(Nález ze dne 9. října 1929 č. 18 082.)
Věc: Firma »Brucher Kohlenwerke A. G.« v L. (adv. Dr. Emil Rindskopf z Teplic-Šanova) proti báňskému hejtmanství v Praze (báň. rada Ing. Kar. Chudoba) o nedělní přestávky pracovní.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání stěžující si firmy z výměru rev. báň. úřadu v Mostě, jímž bylo jí tímto úřadem u výkou dozoru nad hornictvím vytčeno, že ve svém dolu Pavel 2. v H. nechala střelmistry, jakož i strojníky u čerpadel a u těžného stroje pracovati opětovně ve všechny všední dny i v nedělích, tak na př. i v období od 1. ledna do 29. ledna 1926, aniž byly dodrženy pracovní přestávky § 4 zák. z 19. prosince 1918 č. 91 Sb. St-lka byla současně vyzvána, aby tuto závadu ospravedlnila, jinak že by proti ní musilo býti zavedeno trestní řízení podle § 13 cit. zák.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané nss uvážil:
Vlastní předmět sporu tvoří otázka, přísluší-li podle platných předpisů právních některým hornickým dělníkům, jako střelmistrům, strojníkům při čerpadlech a pod. přestávka stanovená v § 4 zák. č. 91/18, t. j. nerušených 32 hodin jednou týdně. St-lka to popírá a odvolávajíc se v tomto směru na zák. č. 115/84 ř. z. namítá, že v daném případě jde o kategorie dělníků, povolaných k výkonu takových prací, jež jsou podle § 4 tohoto zák. z nedělního klidu vyňaty. — Aby bylo lze tuto spornou otázku spolehlivě rozřešiti, jest třeba objasniti si vzájemný poměr obou norem, jež tu rozhodují, t. j. na jedné straně předpisu § 4 zák. o ochraně dělnictva, vydaného v r. 1884, na druhé pak § 4 zák. o osmihodinné době pracovní z r. 1918.
Pokud jde o zákon o osmihodinné době pracovní z r. 1918, dlužno nejprve zdůrazniti, že se zákon ten vztahuje také na provoz hor celým svým obsahem a nikoli snad jen svým předpisem osmihodinného pracovního dne, jak je normován v § 1 tohoto zák. To podává se nejen z toho, že ani v nadpisu tohoto zákona, ani v dalších jeho předpisech, následujících po jeho § 1, platnost dalších norem tohoto zákona nebyla omezena na určité skupiny zaměstnavatelské, zejména snad jen na podniky podléhající právu živnostenskému, nýbrž také ze slovného znění těchto dalších předpisů (zejména z § 6 bodu 2. a § 13), kde se mluví dokonce výslovně o podnicích hornických i o báň. úřadech. Nelze také nahlédnouti, proč by byl zákonodárce chtěl právě horníkům odepříti výhodu nově zavedenou zákonem o osmihodinné době pracovní, kdyžtě zákonodárství až dosud s úpravou zákonné ochrany dělnictva začínalo právě u horníků a právě těmto zaměstnancům přiznávalo do jisté míry v tomto směru přednost před dělnictvem ostatním. Tak byl již § 4 zák. č. 115/84 zaveden v hornictví nedělní klid a byl stanoven jeho počátek i doba trvání. Vedle toho byly zde ovšem pro některé práce ze zásadního nedělního klidu připuštěny výjimky, jež nastupují z části ipsa lege, z části po souhlasu báňského úřadu.
V § 4 zákona o osmihodinné době pracovní z r. 1918 zaručuje se v odst. 1. zaměstnancům každý týden nepřetržitá přestávka nejméně 32 hodiny. Tato přestávka má podle odst. 2. připadati zpravidla na neděli, zůstávají však v tom směru zachovány v platnosti výjimky stanovené v zákoně o nedělním klidu, na kterýžto zákon se prostě odkazuje. Zásada 32hodinné přestávky, stanovená v odst. 1. § 4, může sice podle 3. odst. téhož paragrafu býti také prolomena, jde-li o podniky nepřetržitě provozované, avšak výjimka tato jest podmíněna povolením, jež by musil uděliti ministr soc. péče; nemůže proto býti o ní řeč, dokud takovéto min. povolení uděleno nebylo. Dojde-li k povolení takovéto výjimky, jak ji má cit. zákon na mysli, omezuje se týdenní, 32hodinná přestávka potud, že v takovémto případě nastupuje jen jednou za 3 týdny, ale pak musí připadnouti vždycky na neděli.
Porovnají-li se příslušné předpisy obou zákonů (t. j. § 4 zák. z r. 1884 a § 4 zák. z r. 1918) vyplývá z toho porovnání, že prvý zákon jedná o nedělním klidu při hornictví, druhý pak v prvé řadě o 32hodinné přestávce. Každá z těchto norem má tudíž za předmět otázky různě a nelze tedy pochybovati, že obě tyto normy platí vedle sebe. Zejména zůstávají v platnosti také v zákoně upravené výjimky z nedělního klidu při hornictví. Leč tyto výjimky nemohou se nikterak dotknouti 32hodinných přestávek, jak pozdějším zákonem byly zavedeny.
Jest tudíž stížnosti dáti za pravdu, že předpis § 4 zák. z r. 1884 zůstává i nadále v platnosti, zvláště když zákon o osmihodinné době pracovní (§ 4 odst. 2.) se na zákon o nedělním klidu výslovně odvolává. Leč z toho plyne jen, že tam, kde půjde o práce uvedené v § 4 zák. o nedělním klidu, nemusí 32hodinná přestávka připadnouti na neděli. Neplyne však z toho, že dotčení tím zaměstnanci smějí býti ve svém právu na každotýdenní 32hodinnou přestávku zkracováni. I to jest ovšem přípustné, leč jen v mezích 3. odst. § 4 zák. z r. 1918, t. j. jen na podkladě povolení min. a s omezením, jak stanoveno v cit. odst. 3. Takovéto min. povolení však pro hornictví nesporně vydáno nebylo a není zejména obsaženo ani v nař. č. 11/19.
Za tohoto právního stavu jest nerozhodna, že nebyla báň. úřadem zjišťována povaha prací střelmistrů, strojníků při čerpadlech a t. d. a nelze v rozporu, jejž stížnost ovšem právem odůvodnění nař. rozhodnutí vytýká, spatřovati podstatnou vadu řízení, neboť tímto rozporem st-lka nedala se mýliti, ani odvrátiti od toho, by na spor uvedla skutečné jádro otázky a by názor svůj obhajovala všemi myslitelnými argumenty.

Citace:

č. 8161. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 237-239.