Č. 2850.

Státní úředníci: Diety podle bodu 2. D 2 usnesení ministerské rady ze 27. července 1920 lze zastaviti, byl-li úředníku dán k disposici byt, podle posudku státního technika vyhovující, třebas úředník, opíraje se o potvrzení městského úřadu a polic. kapitanátu tvrdí, že byt se k obývání pro rodinu nehodí. (Nález ze dne 8. listopadu 1923 č. 18 638.)
Věc: Vojtěch K. v H. proti ministerstvu spravedlnosti o diety.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: - - -
Stížnost nelze uznati za odůvodněnou. Nárok st-lův opírá se nesporně o ustanovení odst. 2 D 2 zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku, usnesených min. radou dne 27. července 1921, dle něhož přísluší ženatým zaměstnancům, pokud se nemohou pro úředně zjištěný nedostatek bytů do nového působiště nebo do místa poblíž něho a normálně přístupného přestěhovati, diety stanovené pro exponované zaměstnance v bodě 3. odst. 1 nebo odst. 2 bodu 1.
Diety po 40 Kč denně st-li z tohoto důvodu vyplácené byly mu nař. rozhodnutím min. sprav, zastaveny dnem 15. května 1921.
Žal. úřad založil toto své rozhodnutí vycházející z úsudku, že st-l mohl svou rodinu nejpozději dnem 15. května 1921 do přiděleného mu vhodného bytu přestěhovati, na dobrozdání státního stavebního úřadu ze dne 21. srpna 1921, konstatujícím, že podle prohlídky bytu st-li bytovým úřadem přiděleného, jim však odmítnutého, kterou provedl sám přednosta úřadu toho, jest byt onen k obývání úplně způsobilý, že nevyžaduje žádných oprav a že jej obývá nyní ženatý kapitán 37. pluku, který potvrdil, že byt jest čistý a netrpí potkany, jak tvrdil st-l. St-l naproti tomu odvozoval v administrativním řízení a tvrdí i ve stížnosti, dovolávaje se potvrzení městského úřadu a policejního kapitanátu v Levoči, že byt ten jest bez kuchyně a komory na potraviny a tak zruinován, že pro rodinu jest k obývání nezpůsobilý a může vyhověti jen tomu, kdo nevede domácnost.
Jde tedy v podstatě o otázku, zda žal. úřad ocenil správně průvodní moc materiálu průvodního, který měl po ruce. Tuto otázku může však nss přezkoumávati toliko v mezích § 6, odst. 2. zákona o ss, nemůže však sám prováděti hodnocení prostředků průvodních, jež podle zásady volného uvažování úřadu přísluší úřadu správnímu. St-l sám žádných vad ve smyslu tohoto předpisu neuvádí, staví jen a stavěl i v řízení správním proti dobrozdání státního stavebního úřadu potvrzení obce a policejního kapitanátu, které pokládal patrně za věrohodnější, nečiní však prvnějšímu žádných výtek a nezmiňuje se také ani slovem o poměrech své rodiny, pro kterou byl určen třípokojový byt bytovým úřadem mu nabídnutý. Uváží-li se pak, že dobrozdání stát. stav. úřadu vychází od úřadu, do jehož oboru posudek takový náleží, a že v něm jsou uvedeny prameny, z nichž úřad ten svoji znalost věci čerpal, kdežto potvrzení produkované st-lem o takové ratio scientiae se nezmiňuje, nelze právem tvrditi, že by výrok žal. úřadu, pokud se týká otázky, zda st-l mohl svoji rodinu přestěhovati do nabídnutého mu bytu v Levoči, neměl dostatečné opory ve spisech nebo byl jinak vadným ve smyslu cit. § 6, odst. 2. zák. o ss. Za tohoto stavu věci jest pak ovšem lhostejno, zda mimo byt st-li nabídnutý, ale jím odmítnutý, byly v oné době v Levoči ještě jiné vhodné byty.
Stížnost není tedy v žádném směru odůvodněna a bylo ji zamítnouti.

Citace:

č. 2850. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 940-942.