Čís. 14028.

Odklad exekuce proti zemědělcům v okresích zvlášť těžce postižených neúrodou (vládní nařízení ze dne 13. července 1934, čís. 142 sb. z. a n).
Byl-li návrh na povolení exekuce učiněn již za platnosti vl. nař. čís. 142/1934 sb. z. a n., a jsou-li tu předpoklady § 1 tohoto nařízení, jest návrh vzhledem k tomuto ustanovení zamítnouti, aniž jest zapotřebí dlužníkova návrhu na odklad exekuce podle § 3 vl. nař.
(Rozh. ze dne 12. prosince 1934, R I 1284/34.)
Dne 24. července 1934 navrhla spořitelna města P. proti dlužníkům, rolníkům ve V. v politickém okresu Podbořany, povolení exekuce k vydobytí peněžitých pohledávek. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: V sou- zeném případě jde o výklad ustanovení § 1 vl. nař. ze dne 13. července 1934, čís. 142 sb. z. a n., zda totiž až 30. září 1934 může býti vůbec podán exekuční návrh proti zemědělci pro nepřednostní pohledávku pokud se týče, zda lze takovému návrhu vyhověti. K této otázce jest odpověděti záporně z této úvahy: Především jest zdůrazniti, že k ochraně zemědělců byl vydán již zákon čís. 33/1934, jenž již omezoval možnost vésti proti nim exekuci. V § 7 vl. nař. čís. 142/34 se na to poukazuje a praví se tam, že ustanovení tohoto nařízení jest použiti jen, pokud zákon čís. 33/1934 sb. z. a n. není pro dlužníka příznivější. Z § 1 vl. nař. vyplývá, že platí jen pro t. zv. nouzové území. Z toho však plyne, že účelem tohoto vládního nařízení jest další ochrana zemědělců v nouzovém území, že jim tedy má býti poskytnut oddech až do 30. září 1934, t. j. že na ně nelze vůbec, pokud nejde o přednostní pohledávky, nastupovati žalobami ani exekucemi. Pro tento výklad mluví srovnání § 1 s § 3 vl. nař., ježto v tomto paragrafu jest vzat zřetel na již vedené spory, exekuce a zajišťovací opatření. Jako zde jest stanoveno přerušení pokud se týče odklad, ovšem k návrhu dlužníka, právě tak ustanovuje § 1, že takové pohledávky vůbec nelze proti zemědělci vymáhati. Tento výklad vede k tomu, že exekučnímu návrhu proti zemědělci, pokud nejde o přednostní pohledávku, nelze až do uvedené doby vyhověti, t. j. že nelze exekuci proti němu povolili. Jde-li o přednostní pohledávku ve smyslu § 2 vl. nař., jest to uvésti již v návrhu, v kterémžto případě jest ovšem exekuci povoliti. V souzeném případě však nejde o přednostní pohledávky vymáhající věřitelky.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení vyhovuje stavu věci a zákonu, pročež se odkazuje na jeho správné důvody, jež nebyly vyvráceny vývody dovolacího rekursu a k nimž se podotýká, že návrh na povolení exekuce byl učiněn 24. července 1934, tedy již za platnosti vládního nařízení číš. 142/1934 sb. z. a n., které nabylo účinnosti dnem; 16. července 1934, takže právem byl návrh dovolací rekurentky vzhledem k ustanovení § 1 cit. vládního nařízení zamítnut. Návrhu dlužníka na odklad exekuce podle § 3 cit. vládního nařízení by bylo zapotřebí, kdyby šlo o exekuci v době účinnosti vládního nařízení již v běhu jsoucí, čemuž však v projednávaném případě tak není.

Citace:

č. 14028. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, číslo/sešit 14028, s. 483-484.