Čís. 13782.

Odpůrčí řád ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n.
K odporu podle § 9 odp. řádu jest oprávněn jen věřitel, jemuž přísluší pohledávka peněžitá.
(Rozh. ze dne 20. září 1934, Rv II 1091/33.)
Rozsudkem ze dne 17. prosince 1931 byli manželé P-ovi uznáni povinnými dodržeti kupní smlouvu, jíž prodali žalobci pozemky vl. čís. 293, 294, a podepsati za tím účelem kupní smlouvu pro vklad vlastnického práva. Manželé P-ovi prodali pak pozemky vl. čís. 293, 294 K-ovi. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce proti K-ovi, by bylo uznáno právem, že odstupní smlouva, jíž manželé P-ovi prodali pozemky vl. čís. 293, 294 žalovanému, jest proti žalobci bezúčinnou a že žalovaný jest povinen trpěti, by ve vl. čís. 293, 294 bylo vloženo vlastnické právo pro žalobce. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud mimo jiné z těchto důvodů: Pohledávka, pro niž lze odporovati, musí býti peněžitou pohledávkou, nikoliv snad nárokem na určité jednání neb opomenutí dlužníka. Že tu nejde o pohledávku peněžitou, plyne jasně i z přednesu žalobce, podle něhož manželé P-ovi jsou povinni dodržeti kupní smlouvu proti hotovému zaplacení 28000 Kč žalobcem. Žalobci nepřísluší proti manželům P-ovým peněžitá pohledávka, nýbrž nárok na splnění kupní smlouvy.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání se opírá o dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 503 čís. 4 c. ř. s. Leč výtka jest neodůvodněna a stačí odkázali dovolatele na správné důvody napadeného rozsudku mající oporu i v zákoně (§ 9 zák. čís. 64/31 sb. z. a n.) i v judikatuře nejvyššího soudu (rozh. čís. 7598 sb. n. s.).

Citace:

č. 13782. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 108-108.