Č. 3566.

Školství. — Obecní samospráva: I. Postavení přeškolených místních obcí v řízení o zřízení školy měšťanské a o opatření novostavby pro školu tu. — II. Usnesení učiněné na shromáždění všech občanů nenahrazuje usnesení obecního zastupitelstva.
(Nález ze dne 6. května 1924 č. 8111.) Věc: Obec H., B. a Hor. N. proti ministerstvu školství a národní osvěty o příspěvek na stavbu občanské školy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zákonné representace veškerých ve školní obci m-cké sloučených místních obcí usnesly se, že dávají souhlas k tomu, aby míst. škol. rada v M. jejich jménem v době nejbližší podala potřebnou žádost za brzké vyřízení projektované občanské školy v M.; zatím než bude lze přikročiti k provedení stavby vhodné budovy, budiž použito pro školu místností v obecné škole v M.; obce se zavazují podle poplatnosti daňové uhrazovati společně veškeren náklad, spojený se zřízenim a vydržováním měšť. školy potud, pokud náklad ten podle zákonů školních připadá na školní obec. Tohoto obsahu usnesení specielně učinila i obecní správní komise v H. dne 23. března a zastupitelstva v Horních N. dne 16. března i B. dne 9. dubna 1919; za P. a L. převzala připadající náklad obec M.
Přihlížejíc k tomu zškr v Praze, smluvivši se s zsv-em, rozhodla výn. z 30. srpna 1920, že zřizuje v M. občanskou školu chlapeckou s koedukací dívek; škola budiž otevřena dnem 1. září 1920, a to první třídou, druhá třída se otevře začátkem školního roku 1921—1922, třetí třída začátkem školního roku 1922—1923. O tomto výnosu byly kromě mškr-y v M. zpraveny též veškeré přiškolené místní obce.
Dne 4. března 1921 mškr v M. poukazujíc k tomu, že k otevření druhého ročníku školy nebylo by lze již potřebných místností bez novostavby opatřiti a že již dne 30. prosince 1920 usnesla se opatřiti potřebné místnosti pro občanskou školu přístavbou křídla k budově obecné školy a předkládajíc plány přístavby, zažádala u okr. šk. výboru v P., aby bylo dáno povolení k provedení přístavby. Po provedení místního šetření došlo sdělení okr. škol. úřadu v P. o udělení schválení, načež mškr v M. ve schůzi z 28. dubna 1921 usnesla se zadati přístavbu inženýru Josefu F., staviteli v M., za 750.865 K 32 h. Po té mškr usnesením z 12. května 1921 zpravila veškeré přiškolené místní obce o tom, že na základě jejího usnesení z 28. dubna 1921 byla zadána přístavba pro obč. školu na základě dříve provedeného ofertního řízení jmenovanému staviteli za uvedenou sumu; vzhledem k tomu rozvrhuje se tento stavební náklad a dále potřebný náklad na příslušné vnitřní zařízení per 50.000 K, celkem tudíž 800.856 K 32 h, po srážce kapitálu ji/ buď v hotovosti aneb v materiálu spočívajícího 152.138 K 01 h, tedy jen zbytek v sumě 648.718 K 31 h na všechny přiškolené obce, které převzaly nésti náklad se zřízením obč. školy spojený podle poměru placených daní. Podle toho připadá k zaplacení na obce M. 418.877, Ms. 78.766, H. 59.945, Dolní N. 46.633, Horní N. 22.508 a B. 21.996 K. Příslušné obce nechť vypadající na ně částky mškr-ě odvedou a to v brzku, neboť se stavbou bylo již započato. Při rozvrhu částek na jednotlivé obce byl vzat za základ nejnovější daňový předpis. Usnesení mškr-y z 12. května 1921 bylo podle poštovních podacích lístků spisům přiložených expedováno za zúčastněné místní obce dne 13. května 1921.
Po té na podání stížnosti proti zadání stavby usneslo se v H. dne 9. května 1921 obecní zastupitelstvo, steině v B., kdežto v Horních N. schůze veškerého občanstva dne 19. května 1921. Stížnost, kterou v důsledku těchto usnesení dne 11. a pak ještě jednou dne 20. května 1921 podaly proti usnesení mškr-y obce H., B. a Horní N., byla zamítnuta výnosem okr. šk. výb. v P. z 1. července 1921 z důvodu, že veškeré přiškolené obce kromě P. a osady L. zavázaly se pravoplatnými usneseními svých zákonných representací nésti na obč. školu, bude-li zřízena, náklad, pokud tento dle zák. na obce připadá; k závaznému nákladu náleží opatření všech potřebných místností pro zřízenou školu, a tak dáno mškr-ě právo postarati se o zjednání potřebných místností pro školu, při čemž přiškoleným obcím bylo známo, že podle poměrů m-ckých nelze naprosto jiným způsobem opatřiti místnosti pro novou školu, leč stavbou nové školní budovy event. přístavbou ke škole obecné; zadání stavby školní budovy jest pak věcí mškr-y.
Proti tomuto rozhodnutí dále podané odvolání obcí H., B. a Horních N. zškr zamítla a vyslovila, že mškr byla oprávněna podle svého usnesení z 28. dubna 1921 k stavbě přikročiti a také zadání stavby inž. F. bylo správné. K odůvodnění výroku se uvádí, že »žádné z obecních zastupitelstev neusneslo se na námitkách proti rozvrhu nákladů po jeho obdržení: usnesení ob. zastupitelstev v B. a H. stala se před doručením rozvrhu a nevyhovují předpisu § 12 zák. z 24. února 1973 č. 16 z. z. česk. (»po obdržení«); ostatně plyne z podstaty věci samé, že námitky proti rozvrhu nákladu lze činiti až po obdržení; usnesení »veškerého občanstva« v Horních N. pak nevyhovuje, ježto jest oprávněno k námitkám jen ob. zastupitelstvo.
Pokud jde o nezákonnost usnesení mškr-y z 28. dubna 1921, aby bylo přikročeno k stavbě a stavba byla zadána inž. F., byla mškr vzhledem k pravoplatnému povolení zřízení občanské školy výn. zškr-y z 30. srpna 1920 podle ustanovení § 2 zák. z 24. února 1873 č. 16 z. z. povinna zříditi místnosti pro novou obč. školu; ježto pak místnosti v budově obecné školy nedostačovaly, byla mškr nucena přikročiti k přístavbě školní budovy. St-Ii navrhované jiné umístění školy převzetím zasedací síně města a okresu, jest naprosto nedostatečné, neboť obč. škola již dnes potřebuje čtyři učebny pro dvě definitivní třídy a dvě zatímní pobočky, a příštím rokem nové učebny pro III. třídu, dále tělocvičny, kreslírny a kabinety; umístění tříd v řečených zasedacích síních, tedy mimo školní budovy, bylo by velmi závadné, nehledíc ani k tomu, zdali by se místnosti hodily za učebny a zdali by bylo možno získati je pro školu; byla tedy mškr nejen oprávněna, nýbrž i povinna přikročiti k přístavbě školní budovy. Zadání přístavby inž. F. stalo se řádným usnesením mškr-y, a nejlevnější nabídka nemůže býti jediné rozhodnou pro zadání stavby, nýbrž jest zajisté rozhodnou také důvěra k osobě stavitele, o níž rozhoduje mškr sama; bylo tedy i zadání stavby inž. F. správné.«
Odvolání z tohoto rozhodnutí podané zamítlo mšano nař. rozhodnutím, a to z důvodů rozhodnutí zškr-y, podotýkajíc ještě, že vzhledem k tomu, že rozvrh věcného nákladu na přístavbu školy, o jejíž nutnosti rozhodují školní úřady podle volného uvážení, sdělaný mškr-ou, nabyl vzhledem k ustanovení § 12 zák. z 24. úonra 1873 č. 16 z. z. česk. moci práva a tudíž jím definitivně bylo rozhodnuto o povinnosti přiškolených obcí k hrazení nákladu na přístavbu občanské školy, — nebylo lze žal. min. přihlížeti k námitkám, jež po stránce formální proti postupu mškr-y v příčině věcného nákladu a jeho rozvrhu, pokud se týče povinnosti jednotlivých přiškolených obcí k jeho hrazení, byly usneseny.
Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami: — — —
Pokud stížnost namítá, že po zákonu měl býti opatřen souhlas přiškolených místních obcí i k podniknutí resp. zadání stavby školní budovy podle určitého rozpočtu usnesením jejich zákonných representací, jest stížnost bezdůvodná vzhledem k normě § 2 zák. z 24. února 1873 č. 16 z. z. česk. ve znění zák. z 18. srpna 1880 č. 38 z. z., kterou se stanoví povinnost školní obce k zřízení školního stavení pro občanskou školu, pokud jest toho zapotřebí, a to nezávisle na svoleni přiškolených obcí místních, jimž podle § 11 nejprv cit. zák. ve znění zák. z 11. září 1880 č. 85 z. z. jest toliko ponecháno, aby včas podanými námitkami vyvolaly ve příčině zákonnosti rozhodnutí nadřízených úřadů. Kdyby snad přihlížejíc k posléze konstatovanému smyslu námitky, o jejíž posouzení tuto jde, všeobecná výtka, že nebyly vyčerpány důvody odvolání st-lkami podaných, mohla býti pokládána za konkretisovanou v ten rozum, že nař. rozhodnutí, porušujíc zásady řízení, nereagovalo na námitku st-lek, vznesenou ve správním řízení, že k podniknutí stavby nebyl opatřen souhlas přiškolených místních obcí, jest bezdůvodnost takové výtky zřejmá ze znění recipovaného žal. úřadem odůvodnění zškr-y, v němž jest dovozováno, že usnesení podniknouti stavbu jedině náleželo do pravomoci mškr-y.
Posléze stížnost spatřuje nezákonnost nař. rozhodnutí ve vysloveném jím názoru, podle něhož žal. úřad nemohl vyhověti odvolání stěžujících si obcí z toho důvodu, že žádné ze zastupitelstev stěžujících si obcí neusneslo se na námitkách proti rozvrhu nákladů z 12. května 1921 po jeho doručení, neboť prý základem rozvrhu nákladů jest usnesení mškr-y z 28. dubna 1921, proti němuž dotyčnými obcemi byly včas vzneseny námitky. Pokud jde o obec Horní N., musil nss uvedenou námitku již z té příčiny uznati za bezdůvodnou, že projev, o němž tvrdí stížnost, že obsahuje v sobě námitky proti rozpočtu a repartici, jak podotčeno jest v prvém odstavci § 12 zák. z 24. února 1873 č. 16 z. z., podle spisů byl učiněn nikoli zákonným zastupitelským sborem obce, nýbrž ve svolaném k tomu cíli shromáždění všech občanů, kteréž arciť zákonného zastupitelského sboru nahrazovati nemůže. Avšak i pokud jde o druhé stěžující si obce, jichž příslušný projev stal se ve schůzícch jejich zákonných representací, nelze dáti stížnosti za pravdu. Nutno sice připustiti, že žal. min. opírá svůj výrok o formální názor, že nemohou přiškolené obce s úspěchem odporovati rozpočtu a repartici, kteréž byly usneseny ve schůzi mškr-y z 28. dubna 1921 a pak pojaty do písemného výnosu z 12. května 1921, těmto obcím intimovaného, protože nechaly tento posléze zmíněný výnos vejíti ve formani moc právní. Přes to však nelze přehlédnouti, že nař. rozhodnutí, opřevši svůj výrok v prvé řadě o recipované odůvodnění rozhodnutí zškr-y, zabývalo se takto věcně námitkami přiškolených obcí resp. jejich zastupitelstev proti usnesenému místní školní radou rozpočtu a usnesené repartici a zamítlo je z důvodů meritorních (prvý odst. cit. § 12), kteréž svrchu byly uvedeny a proti jejichž zákonitosti není formulován stížný bod.
Stížnost, kteráž v žádném ze svých bodů není důvodná, slušelo tudíž zamítnouti.

Citace:

č. 3566. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1200-1204.