NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 23 (1914) - Převod vlastnictví ku zajištění úvěru jest vhodným titulem ku nabývání vlastnictví. Petit určovací ve vylučovacích žalobách jest zbytečným a možno z moci úřadu jej odkázati

—

Praktické případy.

Převod vlastnictví ku zajištění úvěru jest vhodným titulem ku nabývání vlastnictví. Petit určovací ve vylučovacích žalobách jest zbytečným a možno z moci úřadu jej odkázati.
Alois R., do obchodního rejstříku zapsaná továrna na obuv v K., nabídla svým věřitelům 40% vyrovnání. Vyrovnání provedl žalobce Oskar G., který se též věřitelům Aloisa R. za vyrovnací částku byl zaručil. Oskar G. takto jednal, ježto mu firma Alois R. celé své obchodní jmění odevzdala. To se stalo na základě smlouvy ze dne 1./7. 1910, která v hlavních bodech zní:
1. Dnešního dne bylo na Vás koupí převedeno, potažmo odevzdali jsme Vám celé své obchodní jmění, pozůstávající z našeho obchodu a skladu obuvi v K-, pak ze skladu surovin, látek a jiných k výrobě obuvi potřebných věcí, dále stroje, součástky ku strojům, hotové peníze, rimesy, pohledávky u poštovní spořitelny, otevřené obchodní pohledávky, a vůbec vše, co, aniž by zde bylo uvedeno a k našemu obchodnímu jmění patří, jak stojí a leží a jak jest zanešeno v přiložené inventuře, která tvoří podstatnou část této listiny, za úhrnnou cenu 102237 K 64 h.
2. Zdejší sklad a ostatní jmění bude Vám tím způsobem předáno, že doručíme Vašemu zmocněnci S. N. inventuru, opatřenou odevzdací doložkou, dále klíče ku všem obchodním místnostem, a že prohlašujeme a tímto jsme vlastně již prohlásili a bylo Vaším panem zmocněncem výslovně k vědomosti vzato, že odevzdané věci, pokud jsou v našem držení a kterých i dále budeme užívat, nyní nikoliv ve vlastním jméně, nýbrž jménem Vaší osoby jako majitele a držitele budeme míti v moci a v držbě a jich takto budeme používati.
3. Vy Jste také dnešním dnem vstoupil do nájemních smluv ohledně oněch místností, ve kterých se odevzdané Vám věci nacházejí.
6. Aby nebylo žádné pochybnosti, že předané věci, potažmo z nich občas zhotovené zboží v dílně a v obchodě je Vaším majetkem a že jen Vám přísluší právo nájemce nebo právo příslušných místností používati, budou dvéře k obchodním místnostem a jednotlivé předměty opatřeny tabulkami s nápisem: »majetek pana Oskara G.« 9. Jste oprávněn buď osobně, nebo svým zmocněncem S. N. se přesvědčiti, zda tyto tabulky na svém místě jsou a nové tabulky umístiti, kdyby starých z jakéhokoliv důvodu již nebylo a nebo kdyby snad byly porušeny.
12. Cena všech těchto Vám předaných věcí obnáší 102237 K 64 h a činí tato cena úhrn oněch obnosů, které na naše přání k zaplacení Vámi zaručené vyrovnací částky vynaložíte.
13. Ve svých knihách otevřete nám »účet návratné koupě Aloisa R.« Tento účet zatížíte především kupní cenou shora uvedenou 102237 K 64 h a budete počítali nám na straně »má dáti« 6% úroky, na straně »dal« 4%.ní, pak 1/2%o provise z obratu.
14. Aby nám další vedení obchodu bylo umožněno, dovolujete nám věci Vám do vlastnictví předané zpracovati. Obnosy, které dle Vašeho zdání k racionelnímu vedení obchodu jsou potřebné, zapůjčíte nám a rovněž i ročně obnos 6000 K pro naši domácí potřebu. Tyto obnosy připíšete našemu účtu k tíži.
19. Obchodní příjmy — buďto v hotovém, buďto v jiných hodnotách — připíšete našemu účtu návratné koupě k dobru.
20. Jsme v každé době oprávněni obchodní jmění, které jsme Vám předali a nyní Vám patří, zpět koupiti a za onu hotovou cenu převzíti, která onoho dne uzavřením našeho účtu jako zůstatek z úvěru bude zjištěna.
Kdybychom však tak nejdéle až do 30. června 1911 neučinili, můžete bez dalšího sečkání celý obchod likvidovati.
22. Jste oprávněn celý závod a detailní obchod v každém směru a všemožně kontrolovat, obzvlášť do knih nahlédnouti, do dopisů, účtů o příjmech a vydáních, do nákladních listů a všech výkazů a dokladů jakéhokoliv jména a druhu, kdy libo do obchodních místností vstoupiti a vše prohlédnouti.
Rozkazům nám uděleným vždy vyhovíme.
Nesporným jest, že mezi jměním takto předaným se 7 strojů na zpracování kůže a pro výrobu obuvi nacházelo. Dále jest nesporným, že žalovaná strana, Č. U. B. filiálka v K-, v exekuci proti Aloisů R. tyto stroje zabavila přes to, že stroje stály v dílně, nad kterou byl nápis: »Majetek pana O. G.«, a přes to, že na strojích byly tabulky téhož znění.
Ježto žalovaná banka na požádání žalobce Oskara G. tuto exekuci nezastavila, podal týž proti jmenované bance žalobu ve smyslu § 37. ex. ř. a žádal, aby bylo uznáno rozsudkem:
1. že mu přísluší právo vlastnické ku (pojmenovaným) 7 strojům v zájemnčm protokolu sepsaným,
2. že se exekuce vedená žalovanou bankou proti firmě Alois R. na tyto stroje za nepřípustnou prohlašuje. —310 —
Oproti tomu namítla žalovaná, že žalobci nepřísluší právo vlastnické k řečeným strojům a že jeho držba není poctivá. Nebyla prý žádná platná kupní smlouva uzavřena, poněvadž kupní cena nebyla ani smluvena ani dána. Žalobcem jmenovaný obnos 102237 K 64 h není kupní cenou a jest nesprávným. Žalobce se jen zaručil za 40%ní vyrovnací částku a snad tuto také z části vyplatil; ale tyto výplaty ve prospěch věřitelů firmy Alois R. nebyly splátkami na trhovou cenu, nýbrž jen půjčkami firmě Alois R. poskytnutými. O této zápůjčce a o její zúrokování vede žalobce ve svých knihách podrobný účet. Předání vlastnictví se nestalo a stroje měly jen ku zajištění žalobcových pohledávek býti předány, což také jde z toko na jevo, že se žalobce zavázal, tyto stroje firmě A. R. za jistých podmínek vrátiti, právní to obmezení, jež se nesrovnává s pojmem vlastnictví. Aloisem R. a žalobcem zvolený způsob převedení vlastnictví neshoduje se se skutečnou vůlí stran. Jedná se tu jen o obchod fingovaný, o smlouvu na oko. Držba žalobcova není poctivá, neboť ví, že smlouva jest jen na oko, že stroje mu nebyly do vlastnictví předány a že nemohl poctivě stroje míti za své vlastní. Držba strojů nepřešla na žalobce, poněvadž tvrzené umístnění tabulek vlastnictví oznamujících nestačí. Tento způsob předávací jest toliko tehdy přípustným a dostatečným, když jiné odevzdání není možným. I nájem místností žalobcem stal se jen na oko, skutečným nájemcem byl Alois R. On také nájemné zaplatil, nikoliv žalobce.
Žalovaná banka navrhla tudíž zamítnutí žaloby.
Průvodním řízením se zjistilo, že celé jmění firmy Alois R. bylo, jak ve smlouvě uvedeno, žalobcově zmocněnci S. N. skutečně odevzdáno a bylo také ostatní skutkové tvrzení žalobcovo dokázáno.
První soudce žalobě úplně vyhověl. Stalo se tak na základě následujících, krátce shrnutých
důvodů:
Rozhodnutí sporu opírá se o rozluštění otázky, zda-li žalobce zabavené stroje opravdu koupil, zda-li tato koupě byla skutečným, pravým právním obchodem nebo jen smlouvou na oko. Na základě průvodního řízení nabyl soudce přesvědčení, že jak co do formy, tak i co do věci pravý kup byl uskutečněn.
Formálně jest rozhodným, zda-li kupní předmět byl určen, trhová cena jistá nebo zjistitelná, a konečně, zda-li prodané věci byly kupci předány. V tomto sporu jde sice jen o zjištění vlastnictví k zabaveným strojům, ale vzhledem k těsné souvislosti způsobu předávacího těchto strojů s přenesením celého obchodního jmění firmy Alois R. na žalobce O. G. jest soudci zabývati se celou otázkou přenesení obchodního jmění fy Alois R. na žalobce O. G. A tu nabyl soudce přesvědčení, že mezi žalobcem O. G. a firmou Alois R. dne — 311 —
l./VII. 1910 pravá a úplná kupní smlouva ohledně celého obchodního jmění prodavatele fy Alois R. uzavřena byla, neboť kupní věci byly určeny — nebylo a není v tomto ohledu žádné pochybnosti — trhová cena smluvena a prodané věci též předány. To podporuje i ta okolnost, že žalobce místnosti, ve kterých se prodané věci, obzvlášť stroje, nacházely, najal, potažmo nájemní smlouvu již stávající prodloužil. Že strany (žalobce a Alois R.) dne l./VII. 1910 kup smluvily, vysvítá dále i z toho, že bylo žalobci povoleno závod a obchod firmy Alois R. kontrolovat a potřebná nařízení udělovat, což by si firma Alois R. zajisté nenechala líbit, kdyby nebyla vše, co měla, prodala, nýbrž jen zastavila a k zajištění přenechala. Nebylo ani důvodů někomu co předstírat a smlouvu jen na oko uzavřít. Všichni zúčastnění znali poměr, jenž se mezi žalobcem O. G. a firmou Alois R. vyvinul, stalo se všechno za srozumění věřitelů. Dosahování třetích osob bylo zabráněno patrným upevněním tabulek, majetek žalobcův oznamujících. Není správným, jak žalovaná strana tvrdí, že žalobce fě Alois R. jen půjčku poskytl a že o nějaké půjčce a o její zúrokování v knihách Oskara R. byl účet veden. Tento účet návratné koupě vyhovuje účetnickým předpisům, ukazuje, co bylo mezi stranami smluveno, uvádí řádně a bezvadně přípisy a odpisy a jest jasným zrcadlem toho, co se vskutku mezi žalobcem a firmou Alois R. sehrálo. Správným jest tvrzení žalované banky, že se žalobce zavázal, věci mu předané za jistých podmínek firmě Alois R. vrátiti; důsledky však žalovanou z toho odvozené, že tímto ujednáním se přechod vlastnictví stal nemožným, soudce nesdílí. Soudce není názoru a nedá žalované za pravdu, že právní závazek, koupené věci prodateli opět prodali, jest s pojmem vlastnictví nesrovnatelným; stačí tu poukázati na §§ 1067.—1079. vš. obč. z.
Také další námitka žalované banky, že držba žalobcova nebyla poctivá, nezakládá se na pravdě. Dle řečeného mohl žalobce vším právem se za vlastníka věcí mu předaných míti, obzvláště se považovati za majitele sporných strojů. Dlužno toliko připomenouti, že předání těchto strojů jinak než upevněním tabulek vlastnictví žalobcovo prohlašujících přímo vyloučeno bylo, když, jak strany měly v úmyslu, firma Alois R dále pracovat i chtěla a také musela, aby svým povinnostem dostála a sliby splnila.
Do tohoto rozsudku žalovaná banka se odvolala a c. k. zemský soud v O. takto rozhodl:
Odvolání se z části vyhovuje a rozsudek v odpor vzatý se mění takto, že se první odstavec žalobní prosby zamítá. Druhý odstavec rozsudku první stolice zůstane nedotčeným. Útraty první instance a útraty řízení odvolacího se vzájemně ruší. Z
důvodů
se vyjímá: Soud odvolací není toho náhledu, jako první soudce, že — 312
žalobce sporné stroje od firmy Alois R. koupil a že smlouvu ze dne l./VII. 1910 jest považovati za kupní smlouvu; soud odvolací připouští, že by žalobce touto smlouvou a jí následujícím jednáním vlastnictví k zabaveným strojům byl nabyl, kdyby strany — žalobce a firma Alois R. — byly bývaly měly vážnou vůli vlastnictví nabýti, potažmo se strany firmy Alois R. vlastnictví předati. To jest ale úplně vyloučeno.
Proto vyslovuje odvolací stolice otevřeně svůj názor takto, že strany dne l./VII. 1910 se smluvivší jedině v úmyslu měly, žalobci za jeho značnou zápůjčku dostatečné zajištění poskytnouti a přece firmě Alois R. umožniti ve vyrábění a obchodu obuvi pokračovati a z výnosu pohledávku žalobcovu zapraviti. Nejednalo se tedy stranám o kup, jest to obchod ryze úvěrní, avšak spojený se zástavou. To vychází vší jasností z udánlivé »kupní smlouvy« ze dne l./VII. 1910 a sice, uvažuje-li se následující . . . (Nyní se uvádějí podrobnosti, proč odvolací soud k svému právnímu náhledu dospěl, a pak pokračuje rozsudek.)
Je-li tímto dokázáno, že žalobce pro nedostatek vážné k tomuto směřující vůle obou stran vlastnictví k řečeným strojům nenabyl, pak musela žalobní prosba, aby bylo zjištěno, že žalobci k sporným předmětům právo vlastnické přísluší, odkázána býti.
Každý obchod dlužno však dle § 916. vš. obč. z. dle jeho pravé podstaty posuzovati. A tu považuje soud odvolací jmenovanou smlouvu za smlouvu zástavní, jelikož má všechny znaky platné zástavy. Když ale žalobce zástavní právo a držbu k zabaveným strojům nabyl, pak jest ona žalobní prosba, aby byla exekuce vedená na sporné stroje prohlášena za nepřípustnou, dle § 37. ex. ř. oprávněna a odůvodněna.
K dovolání obou stran třetí stolice dovolání žalované banky nevyhověla, dovolání žalobce zamítla.
Důvody:
Tato žaloba jest žalobou ve smyslu § 37. ex. ř., neboť žalobce odporuje exekuci, žalované bance zabavením jistých movitostí firmy Alois R. povolené, z toho důvodu, že mu k zabaveným movitostem přísluší vlastnictví, tudíž právo, jež exekuci činí nepřípustnou. Není tedy rozhodným, zda-li obchod mezi žalobcem a firmou Alois R. uzavřený a smlouvou ze dne l./VII. 1910 potvrzený jest považovati za kupní smlouvu nebo' za smlouvu úvěrní, spojenou se zástavou, nýbrž tu otázku sluší řešiti, zda-li žalobce na základě známého jednání nabyl vlastnictví k movitostem v řečené smlouvě uvedeným a obzvlášť k zabaveným strojům. Právním důvodem nabývání vlastnictví mohl by případně kup býti, jak za to první soudce měl. Avšak kup není jediným titulem, na jehož základě možno vlastnictví si — 313 —
osvojili. § 424. vš. obč. z. mluví jen všeobecně, že titulem nepřímého nabývání vlastnictví mezi jinými smlouva býti může. Z toho plyne, že rozhodným jest jenom to, zda-ii ujednání a smlouva ze dne 1 ./VII. 1910 jest titulem ve smyslu § 424. vš. obč. z. vhodným a dostatečným a zda-li se tomuto titulu dle § 425. téhož zákona potřebný způsob nabývací právním předáním a převzetím přidružil. Posoudíme-li řečenou smlouvu dle skutečné a pravé podstaty, pak dospějeme k náhledu, že tu není čistého kupu ve smyslu § 1053. vš. obč. z., potažmo čl. 271. č. 1. a 337. a násl. obch. z., a také ne úvěrní smlouvy ve spojení se zástavou; tuto smlouvu jest spíše považovati za contractus sui generis, který ve vědě právnické má zvláštní pojmenování »převod vlastnictví ku zajištění«. Při převodu vlastnictví ku zajištění chce dlužník pojišťovací hodnotu svého jmění, která jest podmíněna směnnou cenou, využiťkovati k úvěrním účelům, aniž by se vzdal užívání svého jmění. Normální průběh bývá ten, že věřitel a dlužník smlouvu ku zajištění úvěru udělají, jíž dlužník převádí na věřitele plné, třebas jen fiduciarní vlastnictví k jistým předmětům. Při tom smluví se ještě obligační nebo věcný právní poměr, obyčejně půjčka nebo nájem, čímž se dlužníku umožňuje převedených věcí i dále užívat a v držbě si je ponechati, dále s nimi pracovati a užitnou hodnotu pro sebe využitkovat.
Smluvená kupní cena zapravuje se pravidelně započítáním na svěřenou pohledávku, nájemné platí obyčejně dlužník ve výši úroků z pohledávky a dlužníku přísluší také právo po zaplacení dluhu převedené věci zpět koupiti.
Nedá se ovšem popírat, že převod vlastnictví ku zajištění mnohé nebezpečí pro jistotu úvěrního obchodu s sebou přináší a že obzvláště možné jednání obchodníků, kteří ve finanční tísni na naléhání několika věřitelů těmto svůj sklad zboží, ba dokonce celé své obchodní jmění převádějí, pro zdravý úvěrní obchod není bezvadným. Nicméně však nelze převed vlastnictví, když jest spojen se skutečným odevzdáním, označiti jako nedovolený nebo neslušný a nelze mu ani jako neplatnému a bezprávnému odporovati, pokud není důkazů, že se stal v podvodném úmyslu ke škodě ostatních věřitelů, potažmo pokud není podmínek pro odpor proti takovému jednání dle ustanovení odpůrčího zákona. Ze zákona nelze odvozovati všeobecný zákaz nebo odpíratelnost takových obchodů, zvláště ne z ustanovení § 1371. vš. obč. z., jelikož citované místo zákona se jen vztahuje na zástavní a půjčkové smlouvy a nikoliv na smlouvy, na kterých se převod vlastnictví ku zajištění zakládá. Konečně neodporuje fiduciární poměr právní povaze vlastnictví.
Mimo to možno zneužití a výstřelkům převodu vlastnictví ku zajištění také zabrániti přísným použitím předpisů o patrnosti přechodu vlastnictví. Neboť, byť i při tomto právním jednání hmotné odevzdání scházelo, kterým nejlépe přechod vlastnictví se stává — 314 —
zřejmým — a obyčejně scházeti bude, protože takové odevzdání při povaze věcí, které se převáděti mají a zpravidla celost tvoří, se značnými obtížemi by spojeno bylo a proto nemožno jest — může se přece nalébati na nejbedlivější šetření předpisů §§ 427. a 428. vš. obč. z., kde jest řeč o odevzdání obrazném a prohlášením, náhradách hmotného odevzdání. Vlastnictví jako právo věcné, které má proti každému působiti, musí pro každého již zevně tak vidiíelno býti, že kdož toho dbá, je viděti může.
Nový právní poměr založený převodem vlastnictví ku zajištění musí tudíž pro všechny účastníky a súčastněné, kteří viděti chtějí, zřejmě viditelnými znaky na venek prohlášen býti.
V daném případě jest tedy rozhodným, zda-li vůle stran vážně na převod vlastnictví 'směřovala a nepochybně byla projevena, a mimo to zda-li odevzdání dle zákona k nabývání vlastnictví potřebné předsevzato bylo.
Odvolací soud při výkladu vůle stran neprávem se choval, řka, že strany nezamýšlely převedení vlastnictví a že prý v jednání stran lze toliko spatřiti zatajenou zástavu pro úvěr dlužníku poskytnutý. Tento výklad, který se sice ve tvaru věcného zajištění ukazuje, skutečně však se na tom právním náhledu zakládá, že kdo zajištění zamýšlí, vskutku zástavu dává, není správným a rovněž není námitka jednání na oko odůvodněna.
Neboť při doopravdy nemíněném jednání strany hned původně si právního výsledku jednáním projeveného nepřejí, buďto že vůbec právního účinku vytvořiti nechtějí, buďto že nežádají účinku ve smlouvě prohlášeného, nýbrž naopak že jde jim o účinek právě tímto zakrytý. Avšak při převodu vlastnictví ku zajištění, fiduciárnímu to právnímu jednání, mají strany v úmyslu tento účinek, zamýšlený účel hospodářsky ovšem překračující, především dozajista vytvořiti, byť i později, stalo-li se to, co bylo očekáváno, tento účinek se zase odstraniti měl.
Nemůže proto především ani v daném případě pochybnosti o tom býti, že obě strany vážně vlastnictví převodu si přály a že se zpátečním převodem teprve pro ten případ bylo počítáno, až by se snad účel zajištění stal bezpředmětným.
Není zde tedy žádné jednání na oko, nýbrž vážně volená, zákonně nikterak nepřípustná oklika, kterou smluvníci proto se pustili, že se jim jiná přímá cesta k uskutečnění jich hospodářského účelu nenaskytala. Smlouva mezi žalobcem a firmou Alois R. uzavřená a listinou ze dne l./VII. 1910 osvědčená jest tudíž jako převod ku zajištění vlastnictví pravoplatná a způsobilá, vlastnictví ku jmenovaným v ní věcem převésti.
Jelikož v tomto případě také zjištěno jest, že odevzdání věcí dle § 425. vš. obč. z. k nabývání vlastnictví potřebné se stalo, bylo i nejpřísnějším požadavkům §§ 427. a 429. vš. obč. z. vyhověno. — 315 —
Tyto úvahy ospravedlňují nade vší pochybnost žalobní petit na plnění, do druhého odstavce konečného návrhu zařazený, aby exekuce vedená žalovanou bankon na sporné stroje byla prohlášena za nepřípustnou; neboť žalobce dokázal, že mu k zabaveným předmětům právo vlastnické náleží, tudíž právo, které provedení exekuce vylučuje.
Oproti tomu jest určovacímu petitu v prvním odstavci žalobpí prosby procesuální překážka v cestě.
Dle 228. c. ř. s. možno žalobu určovací jen tehdy vznésti, když žalobce prokáže právní zájem, aby bylo soudním rozhodnutím co nejdříve zjištěno, zda-li sporný právní poměr nebo sporné právo trvá čili nic. Rozhodným v otázce, má-li žalobce tento zájem, jest především účel, kterého žalobce žalobou se domáhá. Z obsahu této žaloby jde na jevo, že žalobci pouze o to šlo, aby byla exekuce na sporné stroje prohlášena za nepřípustnou. Tuto žádost na plnění činí také skutečně žalobce v druhém odstavci žalobní prosby.
Budiž pak připuštěno, že dokazování práva vlastnického, potažmo jiného práva exekuci vylučujícího jest nezbytným předpokladem rozsudku, jenž žalobní žádosti na plnění vyhovuje. Taktéž však jisto jest, že výslovné zajištění trvání toho práva zvláštním rozsudkem tou dobou bezúčelným a zbytečným se stává, ano jest možno, současně důsledky z toho žalobou odvozovati, ve které zároveň příslušný petit na plnění činiti lze, jak se také v případě našem vskutku činí. V takovém případě nedostává se zřejmě zájmu dle § 228. c. ř. s. ku přípustnosti určovací žaloby žádaného a také zásada ekonomie sporu překáží žádosti, pro kterou není praktické potřeby.
Určovačí petit bylo tedy z moci úřadu jako nepřípustný odkázati.
(Rozhodnutí c. k. nejv. soudu ze dne 8. ledna 1914, č. j. Rv III 360/13).
Dr. Grosslicht.

Citace:

Převod vlastnictví ku zajištění úvěru jest vhodným titulem ku nabývání vlastnictví. Petit určovací ve vylučovacích žalobách jest zbytečným a možno z moci úřadu jej odkázati. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1914, svazek/ročník 23, číslo/sešit 7, s. 332-339.