— 41 —
Členové obecního výboru představeným obce výkonem jednotlivých záležitostí úředních pověření požívají vlastnosti úřední osoby a tedy také ochrany § 68. tr. z.
V katastru obce Sl. jest asi 10 měr lesa zv. »Brus«, na jehož vlastnictví a požitky si činili nároky »starousedlí« v této obci, kdežto mor. zemský výbor stoje na stanovisku, že les náleží obci, nařídil této, aby čistění lesa se provádělo nádeníky za dozoru lesního znalce a aby potom se dříví prodalo veřejnou dražbou ve prospěch obecní pokladny. — 42 —
Les tímto způsobem pročištěn a dražba roští ustanovena a vybubnováním ohlášena na 4. ledna 1913. Ku provedení dražby určil starosta obecního pokladníka Č. Sr., člena obecního výboru, který v podobných případech při dražbách a nájmech obec zastupuje.
Den před dražbou svolal nejstarší starousedlík J. P. ostatní starousedlé a tvrdil jim, že les »Brus« jest jejich, že jim to nikdol vžiti nemůže, že za to ručí do obnosu 1000 K, že se nemůže nikomu nic státi, a že si zítra pro dříví ještě před dražbou pojedou, s čímž ostatní souhlasili.
Dne 4. ledna 1913 dostavil se Č. Sr., výkonem dražby pověřený, do lesa a hned za ním přijely povozy starousedlíků a zůstaly na cestě státi.
V 9 hod. počal Č. Sr. s dražbou sdělením dražebních podmínek a hned na to dal J. P. povel slovy: »Starousedlí klást.«
Na tento povel připojil se T. Sv. ku J. P. a vjel do zástupu koupěchtivých, takže povoz vrazil ojem do boku prodávajícího Č. Sr., tnto narazil na domkařku F. J., tato padla na stolaře K- M. a tento spadl na dříví a nepatrně se poranil.
Na základě tohoto skutkového děje vzneslo c. k. stát. zastupitelství v Ol. obžalobu na J. P. pro přečin shluknutí dle § 279. tr. z. a na T. Sv. pro spoluvinu na tomto přečinu dle § 280. tr. z. a přestupek dle § 431. tr. z. a c. k. kraj. soud v Ol. také oba obžalované ve smyslu obžaloby uznal vinnými rozsudkem ze dne 15. dubna 1913 Vr IX. 368/13/30.
Zmateční stížnost obou obžalovaných do tohoto rozsudku c. k. nejvyšší dvůr soudní a zrušovací zamítl.
Důvody:
Zmateční stížnost obou obžalovaných brojící na základě §u 281. č. 9 a) tr. ř. proti výroku o vině pro přečin dle § 279., pokud se týče § 280. tr. z., není dílem dle zákona provedena, jinak pak není odůvodněna. Pokus dokázati odpory ve výpovědi usvědčujícího svědka A. M. a brojiti proti jeho věrohodnosti, vybočuje vůbec z rámce zmateční stížnosti, uplatňující pouze hořejší hmotný důvod zmatku. Marně snaží se zmateční stížnost upírati Č. Sr. vlastnost úřední osoby §em 68. tr. z. jmenované, nacházející se ve výkonu vrchnostenského příkazu.
Správným jest zajisté, že dle § 49. obec. ř. pro Moravu (zák. z 15. března 1864 č. 4 z. z.) jsou k zastupování představeného obce ve výkonu záležitostí jemu příslušejících povoláni obecní radní. Leč z toho nikterak neplyne, že by obecní představený nebyl též oprávněn pověřiti jiné členy obecního představenstva jednotlivými výkony. I těmto přísluší pak ochrana §u 68. tr. z., ježto příkazem jím uděleným stávají se zřízenci obecního úřadu ve smyslu tohoto místa zákonného. — 43 —
Ostatně přehlíží zmateční stížnost, že Č. Sr. zastává funkci obecního pokladníka a že v této své vlastnosti byl vůbec povolán k výkonu prodeje, který má starosta obce naříditi a že prodeje tohoto druhu též stále provádí. Neprávem snaží se zmateční stížnost též ze čl. III. obec. zák. ze 17. března 1849 č. 170 ř. z. v souvislosti s dvorním dekretem ze dne 9. listopadu 1816 č. 1293 sb. z. s. vyvoditi nedostatek práv Č. Sr. ve smyslu § 68. tr. z.
Citovaný dvorní dekret nemůže vůbec přijití v úvahu, ježto jen vymezuje pojem úředníka v souhlase s 2. odst. §u 101. tr. z., pojem úředníka však nevyčerpává nikterak souhrn osob v 2. odst. §u 68. tr. z. uvedených. Omezování ochrany §u 68. tr. z. na zřízence obce jen pro ten případ, obstarávají-li tito záležitosti přeneseného oboru působnosti, nedá se však odvozovati ani z čl. III. obec. z. z r. 1849 ani z platného nyní obecního zákona z r. 1862.
§ 68. tr. z. vypočítává mezi veřejnými orgány v druhém odstavci uvedenými úředníky, poslance, zřízence neb služebníky státního neb obecního úřadu, pokud tyto osoby se nacházejí ve výkonu vrchnostenského příkazu aneb ve vykonávání svého úřadu neb své služby. Ohledně druhu vrchnostenského příkazu dle oboru působnosti obce se nerozeznává.
Jest tudíž tím méně přípustno, činiti v tomto směru rozdíl ohledně zřízenců obecního úřadu při použití §u 68. tr. z., zvláště když jednání obecních orgánů i tam, kde jako zde běží o správu obecního jmění, nelze na roven klásti snad nějakému opatření ohledně soukromého jmění, nýbrž tvoří výkon veřejnoprávních oprávnění, byť i jen za nepřímého dozoru státní vlády.
Z toho, co jest uvedeno v cís. pat. ze dne 17. března 1849 č. 170 ř. z. a v zákoně ze dne 5. března 1862 č. 17 ř. z. o úkolech, které spadají do samostatného oboru působnosti místní obce, lze ostatně jasně poznati, že má místní obec i v samostatném oboru působnosti, byť i jen v užších místních hranicích, zastávati veřejný zájem a podporováním obecného blaha spoluuskutečňovati účely státní správy.
Pokud ale tomu tak jest, nelze pochybovati o tom, že jest představený obce vrchností, úřadem.
Vzhledem k tomu nelze žádným způsobem uznati za správný názor ve zmateční stížnosti zastávaný, že slovy obstarávání »jistých veřejných záležitostí« v odst. III. cís. pat. ze 17. března 1849 č. 170 ř. z. mělo býti řečeno, že jen záležitosti přeneseného oboru působnosti jsou veřejnými.
Nesmí se ostatně též se zřetele pouštěti, že v tomto případě běží o veřejný prodej movitostí, tedy o jednání, které i dle jiných zákonných ustanovení spadá do oboru působnosti představenstva obce.
Nad to měl býti prodej, o který se jedná, proveden na výslovný příkaz mor. zemského výboru, tedy dozorčího úřadu, nadřízeného obci. — 44 —
Prve uvedené úvahy dokazují neudržitelnost převážné části vývodu obou zmatečních stížností, jimiž se činí pokus, vzbuditi pochybnosti o vlastnosti Č. Sr. jako osoby v § 68. tr. z. jmenované a nacházející se v provádění vrchnostenského příkazu.
Pokud však zmateční stížnost se opírá o tvrzení omylu stěžovatelů ohledně vrchnostenského charakteru Č. Sr., nemůže v tomto směru přijíti v úvahu pro kasační soud, ježto soudní dvůr takového omylu nejen nezjišťuje, nýbrž výslovně jej vylučuje.
Zmateční stížnost obou obžalovaných bylo tedy jako neodůvodněnou zavrhnouti.
(Rozh. c. k. nejv. jako kass. soudu ze dne 24. září 1913 č. Kr III. 76/13/5.) Vlček.