Č. 7617.

Vojenské věci: * Slovy »ustanovení ministerstva národní obrany« v § 32, odst. 3 vl. nař. č. 10/1924 rozumí se výnos mno o průkazu znalosti služebního jazyka vojenských gážistů z povolání, uveřejněný pod čl. 458 Věcného věstníku mno z r. 1922.
(Nález ze dne 7. prosince 1928 č. 32969.)
Věc: Alfons M. v P. (adv. Dr. Lad. Wopršálek z Prahy) proti ministerstvu národní obrany (min. kom. Dr. Petr Schmied) o započtení přesloužené doby. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Skupina pro přezkoušení osobních výkazů při voj. odborné účtárně, přezkoumávajíc osobní výkaz st-lův ve smyslu směrnic vydaných mno k požitkovému zák. č. 195/1920 a 152/1923, jakož i k prov. nař. č. 10/1924 (Věcný věstník 1924 č. 32 čl. 283 bod 254), započetla st-li pro postup do vyšších požitků z doby přesloužené toliko dobu 6 roků podle § 32 odst. 3 vl. nař. č. 10/1924. Rozklad proti tomu podaný, v němž st-l žádal o ponechání původního výhodnějšího propočtení přesloužené doby dle § 32 odst. 1 vl. nař. č. 10/1924, zamítlo mno nař. výnosem z toho důvodu, že st-l nepodal předepsaného průkazu o znalosti služ. jazyka podle Věc. věstníku 1922 č. 65 čl. 458. — — —
Nss uvážil o podaných stížnostech toto:
I. § 32 vl. nař. z 20. prosince 1923 č. 10 Sb. ex 1924 stanovil o započtení t. zv. »doby přesloužené« toto: (1) »Tak zvaná »doba přesloužená«, t. j. rozdíl časový, o který převyšuje doba započítatelná podle §§ 27, 29, 30, 31 dobu potřebnou podle § 5 zák. č. 195/1920 k dosažení platu skutečné hodnosti, v níž gážista ke dni propočítání jest, započítá se do 10 let plně, další však doba přesahující 10 let jednou polovinou. (2) Započtení »doby přesloužené« podle směrnic uvedených v předcházejícím odstavci vztahuje se však jen na voj. gážisty, kteří podali zavčas předepsanou přihlášku do čsl. vojska. Za přihlášku podanou zavčas pokládá se též přihláška, jejíž opožděné podání bylo shledáno odůvodněným. (3) Gážistům, kteří podali přihlášku po stanoveném termínu, a její opožděné podání náležitě neospravedlnili, jakož i gážistům, kteří podle ustanovení mno ve lhůtě stanovené nepodali průkazu o znalosti jazyka služebního, započítá se »doba přesloužená« nejvyšší měrou 6 let.«
St-l, jenž přihlášku podal včas, namítá, že splnil i tuto druhou podmínku, neboť průkaz znalosti služ. jazyka podal ve smyslu výn. mno tím, že vykonal jaz. zkoušku před zvláštní komisí s dobrým prospěchem; namítá tedy v podstatě, že nař. rozhodnutí jest v rozporu se skutečností. — Jak z ostatních st-lových podání je zřejmo, má tím stížnost na mysli jaz. zkoušku předepsanou pro návrhy na povýšení, kterou st-l s dobrým výsledkem vykonal dne 16. září 1922 před komisí u velitelství divise.
Nss neshledal, že by zkouška taková byla oním průkazem o znalosti služ. jazyka, podaným podle ustanovení mno ve lhůtě stanovené, jejž cit. § 32 odst. 3 požaduje. Jaz. zkouška ze 16. září 1922, jíž se st-l dovolává, byla zkouškou předepsanou pouze pro návrhy na povýšení ve smyslu výn. mno, uveřejněného ve Věcném věstníku 1921 č. 26 čl. 266, resp. č. 30 čl. 300; již ve výn., uveřejněném v tomtéž věstníku č. 30 čl. 301, se upozorňuje, že průkaz o znalosti služ. jazyka, získaný takovouto zkouškou, slouží pouze k urychlení návrhu na povýšení, a že průkazem jaz. kvalifikace pro setrvání v činné služby i pro další postup jest teprve průkaz o vyhovění jazykovým požadavkům před komisí mno.
V tomto ohledu jest směrodatným pozdější výnos mno z 15. prosince 1922, uveřejněný ve Věcném věstníku 1922 č. 65 čl. 458, jenž pod lit. B č. I 2 stanoví, že průkaz znalosti služ. jazyka jazykovou zkouškou jest podán jen zkouškou, která byla do konce roku 1922 s prospěchem dobrým, pokud se týče dostatečným vykonána před zkušební komisí mno a že průkaz takový nutno podati do 5. března 1923.
Má tedy ustanovení § 32 odst. 3 vl. nař. č. 10/1924, pokud jde o průkaz zkouškou, na mysli jedině jaz. zkoušku před zkuš. komisí mno ve smyslu právě uvedeného výnosu. Tou ovšem není zkouška, jíž se st-l dovolává.
Má tedy nař. rozhodnutí dostatečnou oporu ve spisech i v zákoně a stížnost, jiných námitek neuplatňující, není důvodná. — — —

Citace:

č. 7617. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 441-443.