Podle § 170, odst. 2. poj. zák. č. 221/1924 Sb. ve znění zák. čís. 184/28 Sb. lze rozuměti manželkou (manželem) bydlící se zaměstnavatelem ve společné domácnosti jen toho, kdo se zaměstnavatelem skutečně bydlí.
Stížnost namítala, že nesprávně vyložil žalovaný úřad zákon, když zákonný požadavek bydliště podle § 170 poj. zák. chápe jako bydliště faktické a při tom přehlíží, že podle zákona nerozhoduje stav faktický, zda manželka s manželem skutečně bydlí, nýbrž stav právní, zda oddělené bydliště bylo manželům povoleno soudně. Nejvyšší správní soud shledal stanovisko žalovaného úřadu správným. Při výkladu zákona jest zjistiti podle interpretačního pravidla § 6 o. z. o. vlastní (přirozený) význam slov v jejich spojitosti a pak zřejmý úmysl zákonodárcův. Vlastní význam slov v jejich spojitosti podává se z jejich jazykového obsahu gramatickologickým výkladem zákona. Slovům a větám, jimiž zákon mluví, jest tedy rozuměti tak, jak se jim obyčejně a obecně rozumí, leda že by zákon sám dal zřejmě najevo úmysl, že má se jim rozumět ve smyslu odchylném a zvláštním. Aby takový úmysl zákonodárcův byl zřejmý, musí býti ne sice výslovně, ale poznatelně zákonodárcem projeven (sr. na př. nález Boh. A 2571/23). Již sama skutečnost, že zákonodárce nepokládal za potřebné vysvětliti v § 170 poj. zák. pojem bydlení ve společné domácnosti, jak to učinil s pojmem žití ve společné domácnosti v § 96 poj. zák., mluví pro to, že zákon chtěl užiti pojmu toho tak, jak se mu obyčejně a obecně rozumí. Z přiřazeného významu slov v jejich spojitosti pak plyne, že »manželkou (manželem) bydlícím se zaměstnavatelem ve společné domácnosti« lze rozuměti jen toho, kdo se zaměstnavatelem skutečně bydlí. To vyplývá již z té spojitosti, že zákon, jakkoliv má na mysli manžely, mluví o bydlení manželky (manžela) se zaměstnavatelem. Pro úsudek, že se slovům těm má rozuměti ve smyslu odchylném a zadáátním, jak za to má stěžovatelka, že totiž bydlícím manželem je také manžel se zaměstnavatelem (druhým manželem) skutečně nebydlící do té doby, dokud soud oddělené bydliště manželům nepovolil, bylo by tudíž třeba odvolávati se na zřejmý, to jest ze zákona poznatelný projev vůle zákonodárcovy. Takového projevu však zákonodárce neučinil.
Nález ze dne 22. prosince 1937 č. 5564/35-5.