Řízení o uložení pokuty podle § 25, odst. 3. pravidel o vybírám dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí jest samostatné, na řízení vyměřovacím nezávislé. Trestným jest v tomto případě již opominutí povinnosti, uložené dávkovými pravidly samo o sobě.
Předmětem sporu byla pořádková pokuta, uložená stěžovateli podle § 25, odst. 3. pravidel o vybírání dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí. Stěžovatel pozíral na tuto pořádkovou pokutu jako na administrativm donucovací opatření. Než v daném případě neběželo o takové donucovací opatření, nýbrž o trest, uložený pro nepořádnost, které se stěžovatel, resp. jeho právní předchůdce dopustil opominutím povinnosti, uložené straně v řízeni o vyměření dávky.
Paragraf 25, odst. 1. dávk. prav. stanoví, že, nepředloží-li ten, kdo jest povinen platiti dávku, na vyzvání přiznání k dávce, nebo odepřel-li podati vysvětlení, nebo nepodá-li jiných oznámeni podle ustanovení těchto pravidel osoba k tomu povinná, nebo podá-li oznámení nebo vysvětlení nesprávná vědomě a v úmyslu vyhnouti se placení dávky, může býti pokutován příslušnými finančními úřady; dopustí-li se však osoba dávkou povinná činů nebo opominuti v odstavci 1. zmíněných bez úmyslu vyhnouti se dávce, bude podle odstavce 3. potrestána pokutou pořádkovou, ukládanou obcí ve vlastním oboru působnosti. Dávková pravidla prohlašují tu za trestná určitá jednání a opominutí, mimo jiné také opominutí podati oznámení pravidly předepsané osobou k tomu povinnou. Trestným je v tomto případě již opominutí povinnosti uložené pravidly samo o sobě; uložení pokuty není tu podmíněno předchozím vyzváním strany, aby svou povinnost pravidly jí uloženou splnila. Rovněž nezáleží na tom, zda opominutí mělo nějaký nepříznivý vliv na ukládací řízení čili nic.
Povinností podati bez předchozího vyzvání oznámeni, dávkovými pravidly uložené, jest i povinnost zcizitele podle § 16, odst. 1. dávk. prav. oznámiti způsobem tam uvedeným do 14 dnů vyměřujícímu úřadu zcizovací jednání, jež je základem převodu. Tato oznamovací povinnost stíhá ex lege každého zcizitele, bez ohledu na to, zda převod po jeho názoru jest či není dávce podroben (srov. nález Bob. A 10445/33). Opak nelze vyvoditi z předpisu § 201 zák. č. 76/1927 Sb., neboť pro posouzení sporné otázky je jedině směrodatný citovaný § 25 dávkových pravidel, vydaných podle § 43 zák. č. 329/21 Sb.
Nález ze dne 21. ledna 1937 č. 1424/35.