Č. 2339.

Řízení před nss-em: I. Návrh ve stížnosti podané na konečné rozhodnutí stolice vyšší, aby nss zrušil předcházející rozhodnutí stolice nižší, jest nepřípustný. — II. Submitovala-li strana v řízení správním na opatření úřadem zamýšlené, nemůže si s úspěchem stěžovati u nss-u na rozhodnutí neb opatření, které úřad na základě její submisse vydal.
Pastviny(Slovensko): Majitelé půdy jsou povinni dáti v roce 1922 k pastvě majitelům dobytka pouze onu půdu, kterou jim ponechati k pasení v pastevním období 1921 anebo na které bylo v roce 1921 paseno na základě rozhodnutí vydaného podle III. odst. čl. I. vl.
nař. č. 226/1921.
(Nález ze dne 9. května 1923 č. 6177).
Prejudikatura: Boh. 2271 adm.
Věc: Karel Ž. a J. Sz. ve Velké Dobré proti županskému úřadu župy zemplinské v Michalovicích o užívání pastvin.
Výrok: Stížnost Karla Ž. odmítá se jako nepřípustná; ke stížnosti J. Sz. zrušuje se naříkané rozhodnutí županského úřadu, pokud se týká pozemků »Suchý Jarek« a »Lysá Hora« jako nezákonné;
jednak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: K žádosti obce Velké Dobré usnesl se okresní výbor pro pasinky, vykonav dne 31. května 1922 šetření na místě samém, že se obci V. D. na r. 1922 od velkostatku st-čina přiděluje pastvina zv. »Lysá Hora«, t. zv. »Kvakovský Jarek« a t. zv. »Suchý Jarek« na pasení dobytka obyvatelstva této obce za náhradu 1500 K, s omezením, že s pasením na »Suchém Jarku« započíti lze teprve, až bude rozhodnuto o protestu státního lesního úřadu, proti přídělu tomu podanému.
Odvolání z tohoto usnesení podané Karlem Ž. jako plnomocníkem J. Sz. bylo nař. rozhodnutím zamítnuto s tou změnou, že dovoleno velkostatku »Suchý Jarek« pokositi a že teprve po sklizni má se ho jako pastvy použíti. Náhrada stanovena byla 1600 K.
Stížnost podaná u nss-u žádá zrušení usnesení pasinkového výboru i rozhodnutí županského úřadu pro nezákonnost a je podána Karlem Ž. jménem vlastním i jako plnomocníkem J. Sz.
O stížnosti té uvažoval nss:
Pokud stěžuje si Karel Ž. jménem vlastním, bylo stížnost odmítnouti jako nepřípustnou. Rozhodnutí županského úřadu doručeno bylo, jak stížnost sama udává, 16. června 1922. Stížnost proti tomuto rozhodnutí a proti usnesení výboru pro pasinky, jež tímto rozhodnutím bylo potvrzeno, podaná u tohoto soudu dne 31. července 1922 podepsána je sice Karlem Ž., ale výslovně jako generálním plnomocníkem J. Sz. a jako taková je i označena. Není tedy podána K. Ž. i jménem vlastním. Teprve v podání, jež dáno bylo na poštu 13. září 1922 a jež k nss-u došlo 15. září 1922, prohlašuje Karel Ž., že stížnost podal netoliko jako plnomocník J. Sz., nýbrž i jménem vlastním.
Lze tedy za den podání stížnosti Karla Ž. považovati jedině den 13. září 1922. Nař. rozhodnutí županského úřadu bylo mu však doručeno, jak sám udal, 16. června 1922, a bylo mu, jak z úředního záznamu ve spisech zřejmo, i 21. června 1922 úředně sděleno. Ale pak prohlášení jeho, že k stížnosti, kterou včas podal jako plnomocník, přistupuje i jménem vlastním, podáno bylo po uplynutí 60 denní, v § 14 zák. o ss stanovené lhůty a bylo stížnost, pokud si stěžuje vlastním jménem odmítnouti.
Stížnost J. Sz. směřuje proti rozhodnutí I. i II. stolice a žádá zrušení obou. Nss může však, jak plyne z ustanovení § 5 zák. o ss, přezkoumávati toliko rozhodnutí konečné, jímž je v daném případě rozhodnutí župana a nikoli rozhodnutí okresního výboru pro pasinky, takže návrh stížnosti, aby i toto usnesení bylo zrušeno, jest ovšem nepřípustný.
Stížnost směřuje proti celému obsahu rozhodnutí županského úřadu a navrhuje zrušení jeho v celku, označujíc je jako nezákonné. I odvolání, směřující proti usnesení I. stolice, žádalo zrušení celého usnesení. Avšak o odvolání tom jednáno bylo dne 14. června 1922 na místě samém, v přítomnosti právního zástupce st-lky; dle protokolu ve spisech založeného a zástupcem tím podepsaného, vyslovil tento jménem velkostatku ochotu, vydati obci do užitku »Kvakovský Jarek« a to bez jakýchkoli podmínek. Jestliže žal. úřad obci V. D. pastvu na »Kvakovském Jarku« přiznal, nemůže stížnost proti tomuto rozhodnutí namítati nezákonnost, poněvadž v onom zcela bezpodmínečném prohlášení spatřovali je submisi ohledně zmíněné půdy. Z pojmu submise však vyplývá, že vyloučeno je jakékoli přezkoumání rozhodnutí na základě takové submise vydaného a nemůže proto st-lka, pokud žal. úřad nař. rozhodnutím potvrdil příděl pastviny »Kvakovský Jarek«, příděl ten, stavší se na základě jejího souhlasu, stížností u nss-u právem naříkati. Proto bylo stížnost, pokud jde o »Kvakovský Jarek«, zamítnouti.
Proti přiznání »Suchého Jarku« a »Lysé Hory« vzneseny byly však i při jednání po odvolání konaném námitky a ochota, vydati v užívání »Lysou Horu« vyslovena jen podmínečně, nebude-li přiznán »Suchý Jarek«. Ten však i nař. rozhodnutím přiznán byl a proto nelze ovšem právem snad dovozovati, že by st-lka i ohledně přídělu »Lysé Hory« byla při jednání dne 14. června 1922 souhlasila s přídělem.
Proto bylo ohledně obou těchto pozemků zabývati se námitkami stížnosti.
Mezi jiným namítá stížnost, že nemělo býti žádosti obce ohledně těchto dvou pozemků vyhověno proto, poněvadž žádný z těchto pozemků nebyl v předešlém roce pastevním obcí užíván. To tvrzeno bylo již v odvolání a stížnost, přikládajíc odvolání to v opisu, výslovně trvá na všech v odvolání uvedených námitkách. Z administrativních spisů plyne, že tvrzení toto je správné, neboť obec při jednání dne 14. června 1922 svým zástupcem výslovně prohlásila, že v roce 1921 měla v užívání jen plochu »Kvakovský Jarek«. Žal. úřad zřejmě též z tohoto zjištění vycházel, byl však toho právního názoru, že v případě potřeby lze pro rok 1922 přiděliti i více pastvin, než v roce minulém a že lze přiděliti i půdu jinou. Dle názoru žal. úřadu, který zejména v odvodním spise jasně je vysloven, stačí pro přiznání nároku na užívání pastvin pro rok 1922, když žadatelé od vlastníka v r. 1921 vůbec nějakou půdu pro pasení dobytka v užívání měli a prokáží potřebu užívání pastvin i v r. 1922. Tento názor žal. úřadu je však mylný.
Z důvodů, které uvedeny jsou podrobně v nálezu tohoto soudu
Boh. 2271 adm. trvá nss na názoru, že na Slovensku vzhledem k ustanovením nařízení ze dne 16. března 1922 č. 105 Sb. jsou majitelé půdy povinni ponechati k pastvě v r. 1922 majitelům dobytka užívání pastvy pouze na té půdě, kterou v pastevním období 1921 ponechali majitelům dobytka k pasení, nebo na které v roce 1921 bylo paseno na základě rozhodnutí vydaného dle třetího odstavce článku I. vl. nař. ze dne 27. května 1921 č. 226 Sb.
Že by »Suchý Jarek« a »Lysá Hora« byly bývaly v r. 1921 ať již obci V. D. neb jiným majitelům dobytka dány v užívání, ať již dohodou neb úředním výrokem, to nevyplývá ze spisů a žal. úřad zřejmě z toho také nevychází, nýbrž přiznal užívání těchto pozemků obci té, vycházeje z nesprávného právního názoru svrchu uvedeného.
Bylo proto nař. rozhodnutí, pokud sé týká těchto dvou pozemků, zrušeno jako nezákonné, aniž bylo třeba obírati se i dalšími námitkami stížnosti, dovozujícími nezákonnost "tohoto výroku žal. úřadu i z jiných důvodů.

Citace:

PAPEŽ, X. Byl degorován § 54 vyrov. řádu?. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Právnická jednota v Praze, 1923, svazek/ročník 62, číslo/sešit 7, s. 329-330.