Poměr rozsudku usneseného, vyhlášeného a sepsaného.

Dr. Fr. Poláček.
Základem rozsudku jest usnesení, k němuž došlo po poradě soudního sboru v poradní síni potom, když předseda prohlásil přelíčení za skončené (§ 257 tr. ř.). V řízení o přestupcích před okresním soudem zákon sice nezná usnesení, které by předcházelo vyhlášení rozsudku, neboť stanoveno jest pouze, že soudce prohlásí rozsudek skončiv přelíčení (§ 459 tr. ř.). Než i zde jest třeba, aby soudce předem učinil si úsudek o tom, co se stalo v hlavním přelíčení (§ 258 tr. ř.).
Tímto usnesením rozsudek však nenabývá ještě právní účinnosti, usnesení to samo o sobě není schopno, aby nabylo právní moci. Může býti proto změněno, aniž by změna tato mohla míti jakéhokoliv právního významu. V tomto stadiu1 jest tudíž možná změna rozsudku již usneseného, a zůstává lhostejno, kterých částí rozsudku změna, doplnění neb oprava se týká, třeba by se jednalo o podstatné součásti rozsudku (§ 260 tr. ř.) mimo rámec formálních oprav, trestním řádem dovolených (§ 270 posl. odst. tr. ř.).
Aby usnesený rozsudek nabyl právní účinnosti, jest nezbytně třeba, aby byl vyhlášen2 (§§ 268, 330, 340, 458 tr. ř., § 101 úst. list.). Jen vyhlášený rozsudek může býti účasten materielní právní moci, t. j. býti podkladem pro porušení zásady »ne bis in idem«, a tudíž podkladem pro posouzení, zda rozhodnutí o určitém skutku trestně relevantním se stalo, a zda toto rozhodnutí brání novému řízení s novým rozhodnutím.
Než pouze rozsudek vyhlášený může býti také předmětem opravných prostředků řádných, a jen tento může také
1 nabýti formální moci právní.3 To plyne z ustanovení §§ 284, 294, 466 tr. ř., podle nichž vyhlášení rozsudím jest nezbytnou podmínkou toho, aby lhůta stanovená k ohlášení opravných prostředků mohla svůj běh vůbec započíti. Teprve vyhlášením rozsudku vzniká povinnost k sepsání rozsudku podle § 270 tr. ř.
Nesrovnalosti mezi rozsudkem usneseným a vyhlášeným mohou se vyskytnouti již při samém vyhlašování rozsudku. Jedná-li se o pouhý omyl předsedy, rozsudek vyhlašujícího, který spočívá v nesprávné reprodukci usnesení soudního sboru, může předseda se opraviti, pokud stane se tak bezprostředně při vyhlašování rozsudku,4 bez rozdílu, které části rozsudku jeho mylné vyhlášení se týkalo. Kdyby snad předseda nesprávnosti reprodukce nepostřehl, a na námitku druhého soudce by vznikl spor o to, zda vyhlášení odpovídalo usnesení soudního sboru, bylo by třeba nové porady a nového usnesení soudního sboru.5
Jakmile však vyhlášení rozsudku bylo provedeno a hlavní přelíčení bylo zakončeno, stává se rozsudek vyhlášený účinným jak proti stranám trestního procesu, tak proti soudnímu sboru samému, takže i v tom případě, že by vyhlášený rozsudek neodpovídal rozsudku usnesenému, nesmělo by býti na vyhlášeném rozsudku nic měněno.6
I když ustanovení § 331 tr. ř. připouští změnu výroku porotců v řízení opravovacím, tu předpis tento neopomíjí na- říditi, že se tak má státi »ihned«. Jakmile však nález trestní byl ve smyslu § 340 tr. ř. předsedou vyhlášen, tu ani zde další oprava výroku není přípustnou.7
Jak již bylo podotčeno, jen vyhlášený rozsudek může vejíti ve formální moc právní. Avšak jen to vyhlášeni může založiti běh lhůty opravných prostředků, které odpovídá ustanovení §§ 268, 458 tr. ř. Ježto zákon vyžaduje, aby vyhlášeny byly také podstatné důvody, nepočíná lhůta k opravnému prostředku běžeti, jestliže vyhlášení podstatných důvodů bylo opominuto.8 Trestní řád připouští sice při rozsudku vyhlášeném oproti rozsudku sepsanému úlevu pouze pokud jde o rozhodovací důvody a spokojuje se s tím, když byly vyhlášeny pouze důvody podstatné, nezná však naproti tomu úlevy této pokud jde o rozsudkový výrok; musí proto odsuzující výrok vyhlášený obsahovati veškeré náležitosti ustanovení § 260 tr. ř.9 Že rozsudek byl vyhlášen s podstatnými důvody, jest nezbytně třeba vyznačiti v protokole, neboť se jedná o podstatnou formálnost řízení (§ 271 tr. ř.), rozhodnou pro běh lhůt opravných prostředků.
Aby rozsudek vyhlášený nabyl trvalé existence,10 jest třeba, aby byl sepsán. Ježto rozsudek nabyl účinnosti již vyhlášením, jest tento rozsudek rozhodným pro obsah rozsudku písemně vyhotoveného, musí býti tento jeho věrným obrazem, a nesmí se od něho odchylovati.11 Jestliže však rozsudek sepsaný nevyhovuje tomuto požadavku, vzniká otázka, jak jest v takovém případě postupovati za účelem dosažení jeho opravy.
Trestní řád obsahuje tu jediné ustanovení § 270 posl. odst. tr. ř., kteréž rozeznává: a) zda se jedná o pouhé chyby psací a početní, b) neb zda se jedná sice o formální vady a vynechávky, avšak pouze takové, jež se netýkají bodů uvedených v § 260 č. 1 až 3 tr. ř.
a) Zda poklesek, obsažený v rozsudku sepsaném, bude lze podřaditi pod pojem chyby psací, bude třeba posouditi vždy podle okolností jednotlivého případu. Chyba psací může se týkati pouze rozsudku sepsaného, jedná-li se o chybu pravopisnou, neb jedná-li se o chybu, přihodivší se při podrobnějším sepisování rozhodovacích důvodů, třebas by se týkala samého smyslu dotyčné úvahy soudu. Pokud by však sepsaný rozsudek byl nesprávnou reprodukcí rozsudku usneseného, tu chyba tato dotýkala by se již poměru obou.
I v tomto případě však, pokud jedná se o pouhou chybu psací, jest přípustnou oprava ve smyslu zmíněného ustanovení trestního řádu.12 Meze přípustné opravy chyby psací nebudou překročeny, jestliže se jedná o nesprávnou reprodukci rozsudku usneseného, vzniklou přepsáním.13 V tomto případě pak oprava může se týkati i bodů uvedených § 260 č. 1 až 3 tr. ř.,14 za žádných okolností však opravy takové nesmí býti zneužito k opravě samého základu rozsudku usneseného.15 Pod pojem chyby početní spadá, také chyba vzniklá přepsáním, a v tomto případě pak platí vše to, co bylo uvedeno o chybě psací.
Chyba početní však může vzniknouti nesprávným počtem samým.
Jak již bylo zdůrazněno, jest rozsudek sepsaný pouhým obrazem rozsudku usneseného, takže početní omyl, který se týkal pouze sepsáni rozsudku, mohl by vzniknouti v oné části rozsudku, která vyhrazena jest důkladnějšímu propracování až při sepisování rozsudku, t. j. v rozhodovacích důvodech. I v tomto případě nebylo by námitek proti postupu podle § 270 posl. odst. tr. ř.
Pokud by však početní omyl vznikl již v rozsudku vyhlášeném, tu bylo by uvažovati o přípustnosti jeho opravy s toho hlediska, zda nebyla překročena již hranice chyby psací a početní, a není co činiti s formální vadou, uvedenou shora sub b). Kdyby tudíž soudní sbor na základě početního omylu došel k částce, rozhodné pro posouzení kvalifikace trestného činu při majetkových deliktech, kdy místo má sčítání částek rozhodných v jediný celek (§ 173 tr. z.), a oprava početního omylu znamenala by také změnu kvalifikace,16 tu nebylo by lze více mluviti o opravě pouhého omylu početního, a ježto oprava by se týkala bodu § 260 č. 1 až 3 tr. ř., bylo by takpvou opravu pokládati za nepřípustnou.
Kdyby však početní omyl rozsudku vyhlášeného týkal se sice peněžité částky, rozhodné pro posouzení, zdali soudně stihaný čin je zločin, přečin nebo přestupek, po př. jaké sazby trestní má býti použito, avšak opravou jeho by změna kvalifikace trestného činu, resp. trestní sazby nenastala, tu oprava jeho ani by nepřekračovala meze opravy chyby početní a ani by se nedotýkala některého z bodů obsaženého v § 260 č. 1 až 3 tr. ř., pročež chyba taková mohla by býti napravena ve smyslu § 270 posl. odst. tr. ř. b) Trestní řád připouští však také opravu formálních vad a vynechávek v rozsudku se vyskytnuvších. Co však jest tímto pojmem rozuměti, zákon blíže neuvádí.
Pojmově vynechávka jest taktéž formální vadou, a výrazem tím zákon chce patrně naznačiti, že spadá sem i oprava takové vady, která vznikla opominutím soudu.
Pokud pak jde o meze, až po které lze mluviti o formálních vadách v tomto smyslu, tu dlužno přihlédnouti k jich poměru jednak k chybám psacím a početním, a jednak k poměru k takovým formálním pokleskům, které jsou podkladem opravných prostředků, příslušejících proti rozsudku.
Ve směru prvém jest z tohoto pojmu vyloučiti veškeré nedostatky rozsudku, které spadají pod pojem chyb psacích a početních, o jehož vymezení byl shora sub a) pokus učiněn. Zákon přikládá opravě formálních vad větší význam, neboť výslovně zakazuje, že oprava taková nesmí se týkati bodů, uvedených v § 260 č. 1—3 tr. ř.
Ve směru druhém pak jest uvážiti, že stejně jest formálním nedostatkem rozsudku, jestliže nebylo vyhověno předpisu § 260 č. 1 až 3 tr. ř. Oprava týkající se těchto bodů jest však výslovně zákonem zakázána17 (§ 270 posl. odst. tr. ř.), a dovolena jest pouze uplatněním příslušného důvodu zmatečnosti (§ § 260, 281 č. 3 tr. ř.).
Rozsudek však může býti stižen vadou formální, která netýká se přímo bodů uvedených v § 260 č. 1—3 tr. ř., a přesto nelze připustiti možnost její opravy ve smyslu § 270 posl. odst. tr. ř. Tomu by tak na př. bylo, kdyby výrok soudu byl sám s sebou v odporu (§ 281 č. 5 tr. ř.). V takovém případě však formální vada týká se samé podstaty rozsudku,18 a možnost opravy její jest připustiti jen v cestě zákonem dovoleného opravného prostředku.
Pokud jde o otázku, kdy vada formální, po př. vyne- chávka týká se bodů, uvedených v § 260 č. 1—3 tr. ř., kteréžto body podle § 270 č. 4 musí obsahovati také rozsudek sepsaný, jest uvážiti, že rozsudek musí uvésti skutek (§ 260 č. 1 tr. ř.), kterým obžalovaný byl uznán vinným, dále, který trestný čin (§ 260 č. 2 tr. ř.) byl tím spáchán а k jakému trestu obžalovaný byl odsouzen (§ 260 č. 3 tr. ř.).
V příčině zjištění spáchaného skutku zákon neuvádí, jakým způsobem se má tak stati,19 a uvádí pouze, že rozsudek má vyřknouti, »jakého činu obžalovaný vinným byl uznán«. Jest proto potřebný obsah tohoto výroku posuzovati podle účelu, který zákon tímto ustanovením sleduje. Nelze proto mluviti o důvodu neplatnosti podle §§ 260, 281 č. 3 tr. ř., jestliže výrokem rozsudkovým skutek spáchaný jest dostatečně individualisován tak, aby mohl býti rozeznán od skutku jiného20 tak, aby výrok ten bránil opětovnému stihání obžalovaného pro tentýž skutek.
I když k označení skutku stačí, že mimo potřebné okolnosti konkrétního případu uvedeny budou zákonné znaky dotyčného trestného činu,21 nelze mluviti o zmíněném důvodu neplatnosti, jestliže rozsudkový výrok opominul uvésti některý ze zákonných znaků,22 jen když potřebě individualisace skutku bylo učiněno zadost.23 Jest ovšem třeba, aby zjištění veškerých zákonných znaků stalo se v rozhodovacích důvodech, nedostatek však v tomto směru nemohl by býti více posuzován podle §§ 260,
281 č. 3 tr. ř., nýbrž podle § 281 č. 5 tr. ř.
K rozporu mezi výrokem rozsudku vyhlášeného a sepsaného může dojiti jen tehdy, jestliže sepsaný rozsudek nereprodukuje rozsudek vyhlášený úplně, takže některý z bodů § 260 č. 1 až 3 tr. ř. byl vynechán, nýbrž i tehdy, jestliže rozsudek sepsaný v těchto bodech obsahuje rozhodnuti, která v rozsudku vyhlášeném obsažena nebyla, neb jestliže rozhodnutí taková si vzájemně odporují.24
V tomto případě nedostatek tento vznikl při sepisování rozsudku. Ustanovení § 260 tr. ř. týká se však nejen rozsudku vyhlášeného, nýbrž jest je vztahovati ve smyslu ustanovení § 270 č. 4 tr. ř. také na rozsudek sepsaný; ustanovení § 260 tr. ř. sice obsahuje příkaz v tom směru, co rozsudkový výrok sepsaného rozsudku obsahovati »musí«, avšak z kategorického tohoto ustanovení jest usuzovati, že výrok tento »nesmí« obsahovati nic jiného a nic více, než právě ty body označené v § 260 č. 1—3 tr. ř., které obsahoval výrok rozsudku vyhlášeného.
Zejména pokud jde o bod podle § 260 č. 1 tr. ř., sleduje toto ustanovení účel individualisace trestného činu, odchylka ve směru naznačeném znamenala by právě porušení této zásady.
Vyhotovený rozsudek v těchto případech neobsahuje výroku vyhlášeného, a jest i proti němu připustiti opravný prostředek zmateční stížnosti podle §§ 260, 281 č. 3 tr. ř.25
Ježto k nesprávnému sepsání rozsudku došlo následkem nesprávného postupu soudu, tu v tom případě, že by proti takovému rozsudku nebylo lze více vznésti žádného opravného prostředku, bylo by postupovati podle § 15 tr. ř.,26 resp. podle § 33 tr. ř.; jestliže by se jednalo o rozsudek soudu odvolacího ve věcech přestupkiových, tu vzhledem na ustanovení § 479 tr. ř.27 mohlo by býti postupováno jen podle § 33 tr. ř.
Úchylka rozsudku sepsaného od rozsudku vyhlášeného může se však vyskytnouti i v rozhodovacích důvodech. Ježto pak trestní řád ochranu stran nezajišťuje zde ustanovením, obdobným ustanovení § 281 č. 3 tr. ř., jest uvážiti, zda trestní řád i v takovém případě chrání zájmy obžaloby, resp. obhajoby.
Jak již bylo podotčeno, dovoluje zákon, aby vyhlášeny byly pouze podstatné důvody (§ 268 tr. ř.). Co jest za takové důvody pokládati, trestní řád blíže nevysvětluje. Ustanovení tomu lze však rozuměti pouze tak, že vyhlašované důvody musí obsahovati skutková zjištění i právní úvahy, na nichž rozsudek se zakládá (§ 270 č. 5 tr. ř.), postačuje však, když stane se tak formou nejstručnější.
Jestliže pak v těchto hranicích rozhodovací důvody rozsudku sepsaného nekryjí se plně s rozsudkem vyhlášeným tak, že rozsudek sepsaný obsahuje jich důkladné propracování, tu nelze mluviti o úchylce, jíž by některá strana směla se cítiti dotčenou ve svých právech.
Soudce sepisující rozsudek však musí si býti toho vědom, že obsah rozhodovacích důvodů jest směrodatným pro volbu určitého opravného prostředku, a že volba tato jest rozhodnou, zda opravný prostředek setká se s výsledkem (§ 285 tr. ř. a § 1 č. 2 zák. č. 3/1878 ř. z., §§ 467, 469 tr. ř.). I když tudíž soudce sepsané rozhodovací důvody může důkladněji vypracovati, nesmí se od jádra vyhlášených rozhodovacích důvodů odchýliti.28
Nutnost toho zejména zdůrazniti jest v tom případě, kdy podkladem pro ohlášení a provedení opravného prostředku byl pouze rozsudek vyhlášený, ježto za doručení opisu rozsudku žádáno nebylo (§§ 285, 467 tr. ř.), v kterémžto pří-
2 padě stěžovateli změna rozhodovacích důvodů sepsaných, pokud jde o sám jich základ, známa nebyla, a s kteroužto změnou počítati nebyl ani povinen.
Jestliže soudce při sepisování rozhodovacích důvodů ve zmíněném směru nesmí se odchýliti od rozsudku vyhlášeného, tím méně směl by tímto způsobem opraviti rozhodovací důvody rozsudku již sepsaného,29 po př. přizpůsobiti je dodatečně zmateční stížnosti, resp. odvolání v řízení přestupkovém. Oprava taková, i když netýká se bodů uvedených v § 260 č. 1 až 3 tr. ř., nemohla by býti pokládána za přípustnou ve smyslu § 270 posl. odst. tr. ř.
Jediné rozhodovací důvody mohou podati vysvětlení o tom, jak došlo k úsudku soudcově o tom, co se stalo v hlavním přelíčení. Jestliže pak sepsaný rozsudek uvádí jiné důvody, týkající se přímo tohoto logického závěru, tu jest co činiti s rozsudkem zcela jiným, než byl rozsudek vyhlášený. Ježto pak v tomto případě trestní řád stranám nepřiznává obdobného práva, jako jest tomu v §§ 260, 281 č. 3 tr. ř., mohla by náprava v příčině tohoto postupu zákonu odporujícímu zjednána býti podle §§ 15, 33 tr. ř.
V těchto případech, kdy doručení rozsudku rozhodným jest pro běh lhůty k opravnému prostředku (§§ 285, 467 tr. ř.), musí býti opravený rozsudek znovu doručen straně, neboť běh této lhůty počíná znovu běžeti doručením rozsudku opraveného.30
Úchylky od rozsudku sepsaného vyskytnouti se mohou ještě i ve vyhotovení rozsudku, doručovaném stranám. I v těchto případech doručení vadného opisu nemůže založiti běh lhůty, stanovené k ohlášení (§ 466 odst. II. tr. ř.), po př. provedení (§§ 285, 467 tr. ř.) opravného prostředku. V tomto případě pak, pokud by sahal rozsah takové úchylky, počala by lhůta k opravnému prostředku běžeti znovu31 doručením správného opisu rozsudku sepsaného a založeného ve spisech.

Mayer, Commentar zur öst. Str. P. O., díl II. § 268: Pokud nebyl rozsudek vyhlášen, může se jednati pouze o návrh, i když již opírá se o usnesení.
Mayer, díl II. § 268: Rozsudky stávají se existentními vyhlášením.
Sb. n. s. 1041: Do nevyhlášeného rozsudku nelze podati odvolání, a také řízení o tomto odvolání zavedené jest zmatečným. Zrušen byl proto jak nevyhlášený rozsudek soudu prvého, tak rozsudek odvolacího soudu, kterým rozhodnuto bylo o odvolání. — Stejně Sb. n. s. 4276, 4277.
Sb. m. sp. 300: Kdyby předseda ihned po vyhlášení rozsudku zpozoroval, že se mýlil, nemohlo by se namítatl nic proti tomu, kdyby za souhlasu přísedících prohlásil, že původně vyhlášené rozhodnutí béře zpět a svůj omyl opravuje. — Waser, Ger. Zeit. 1891, čís. 47 : Před ukončením hlavního přelíčení může rozsudek býti změněn, 'po př. býti zpět vzat, neboť rozsudek může býti teprve pak pokládán za definitivně vyhlášený, když hlavní přelíčení bylo skončeno.
Kallab: Učebnice trestního řízení, str. 161.
Lohsing: österreichisches Strafprozeßrecht, § 106: Pokud jedná se o součásti, které nemají býti opravovány, jest také dodatečná změna ústně vyhlášeného rozsudku nepřípustnou pod zmatečností. — Sb. m. sp. 300: Rozhodnutí, pro něž stanovena forma veřejného ústního vyhlášení, stávají se účinnými okamžikem vyhlášení, pročež sborový soud II. stolice nemůže podle § 15 tr. ř. zrušiti rozsudek I. soudu ve výroku o trestu na základě zprávy, že trest vyhlášený nesouhlasí s trestem usneseným.
Rozh. kas. soudu č. sb. 334/1881: Následkem nesprávného poučení o počtu hlasů potřebných ku zamítnutí dodatkové otázky byla odpověď porotců omylem pokládána za zamítavou, a vyhlášen rozsudek odsuzující. Teprve po skončení hlavního přelíčení byl omyl zjištěn, a věc dána porotcům k opravě. Porotci nyní zamítli dodatkovou otázku zákonným počtem hlasů, a soudní dvůr vyslovil, že meritum zůstává nezměněno. Ku zmateční stížnosti obžalovaného rozsudek původně vyhlášený zrušen podle § 344, č. 8, 9, tr. ř., ježto nejednalo se o řízení podle § 331 tr. ř.)
Mayer, díl II. § 268 : Pokud z protokolu nevychází, že vyhlášení obsahovalo také podstatné důvody, bylo by třeba postupovati podle § 269 tr. ř., a stranám rozsudek i s důvody oznámiti. — Stejně Storch: Řízení trestní, díl II., str. 361, pozn. 3.
Zejména jest třeba při přestupcích proti bezpečnosti cti podle § 1 a násl. zák. č. 108/1933 označiti čin trestný pojmenováním podle zákonných znaků, jichž používá trestní zákon. — Mayer, díl II. § 268: Zákon rozlišuje přesně v § 268 tr. ř. mezi rozsudkovým výrokem a důvody. Výrok musí býti vyhlášen a musí býti zjištěn před vyhlášením.
Sb. n. s. 2982: Při zkoumání rozsudku soudem vyšším jest rozhodujícím výhradně doslov jeho prvopisu, vyhotovený podle § 270 tr. řádu.)
Mayer, díl II. § 268: Odchyluje-li se rozsudek sepsaný v rozhodující části od záznamu obsaženého v protokole, tu obsah tohoto záznamu má přednost. — Storch, díl II., str. 364: Jestliže by snad nedopatřením neshody takové vznikly, může míti platnost jen to, co obsahoval rozsudek vyhlášený.
Sb. n. s. 4412: Zrušen rozsudek sbor. soudu II. st., kterým potvrzen rozsudek I. st., aniž by připustil opravu tvrzeného omylu, sběhlého při sepisování rozsudku v označení trestu »vězeni«, ačkoliv vyhlášený rozsudek zněl na trest »žaláře«.
Sb. n. s. 3457: Rozsudek jest opraviti, bylo-li pouhým přepsáním vyhotovitele použito těžšího trestu, než jest v zákoně použitém stanoveno. — Mayer, díl II. § 270 sub IV. vyslovuje názor, že v tom případě, obsahuje-li sepsaný rozsudek trestní sentenci nesouhlasící s rozsudkem usneseným, jest zaříditi postup podle § 270, posl. odst. tr. ř., a nemá se sbor. soud II. st. pouštěti do rozhodování o odvolání.
Mayer, díl II. § 260: Nedopatření ve vyhotovení rozsudku, i když týkají se některého bodu § 260, č. 1—2 tr. ř., mohou býti odstraněna ve smyslu § 270, posl. odst. tr. ř. za předpokladu, že toto nedopatření na obsahu rozsudku ničeho nemění.
Mayer, díl II. § 270, sub IV.: Oprava nesmí se týkati nejpodstatnějších elementů trestního rozsudku. Skutek, trestný čin a trest byly zjištěny vyhlášeným rozsudkem. Tato skutková a právní zjištění mohou býti opravena jen v cestě zákonného postupu.
Sb. n. s. 4485: Oprava mylného označení právního podřadění, trestného činu, jímž obžalovaný uznán byl vinným, vybočuje z mezí § 270, posl. odst. tr. ř. a jest proto nepřípustná. — Lohsing, § 106: Jiné opravy rozsudku jsou nepřípustné, zejména kdyby »dodatečně« vyšlo najevo, že obžalovaný dal se odsouditi pod nesprávným jménem; nelze namítati nic proti tomu, aby okolnost tato nebyla vyznačena ve formě spisového záznamu.
Rozh. kas. soudu sb. č. 4184/1914: Doplňujícím rozhodnutím okres, soudu rozsudek odsuzující výrokem o propadnutí výtěžku ve smyslu § 399 tr. ř., porušen zákon, neboť výrok o propadnutí tvoří část rozsudku podle § 260, č. 3 tr. ř., kterýž po právní moci nelze opraviti. — Sb. n. s. 1852: Proti usnesení, doplňujícímu vyhotovení rozsudku v bodě § 260, č. 1—3 tr. ř., jsou přípustný tytéž opravné prostředky, jako proti rozsudku samému.)
Rozh. kas. soudu sb. č. 3490/1908: Každé doplnění rozhodovacích důvodů písemně vyhotoveného rozsudku, přesahující opravu chyb psacích a početních, nepodstatných formálních poklesků a vynechávek ve smyslu § 270, posl. odst. tr. ř., jest nepřípustné.)
Mayer, díl II. § 260: Pokud jde o formu, v které zjištění všech zákonných znaků má se státi, neobsahuje zákon žádných předpisů. Postačuje, když soudce svoje přesvědčení o jednotlivých znacích v jednotlivých větách a porůznu v rozhodovacích důvodech vysloví.
Rulf: Die Praxis des österreichischen Strafprozesses, § 260: Rozsudkový výrok skýtati má úplný přehled o skutečnostech, které kladeny jsou obžalovanému za vinu. — Lohsing, § 120: Zmatkem podle § 281, č. 3 tr. ř., jest nedostatečnost trestního rozsudku v tom směru, že buď skutek, kterýmž obžalovaný uznán byl vinným, neb trestný čin, který tímto skutkem jest prokázán, neb trest, k němuž byl odsouzen, nedošly v rozsudku žádného výrazu. — Podle rozh. cit. pod č. 111 v Ger. Zeit., 1876, č. 38, zrušen rozsudek nalézacího soudu, který obžalovaného uznal vinným třemi případy podvodu, jednotlivě však tyto v rozsudkovém výroku neindividualisoval, nýbrž obžalovaného uznal vinným: »zločinem podle §§ 197, 199 a tr. z. ku škodě eráru«.
Sb. n. s. 4189.
Sb. n. s. 1686 týká se případu, kdy v rozsudkovém výroku vypadl při § 212 tr. z. zákonný znak »snadno překaziti mohl«. — Podobně sb. n. s. 2569.
Mayer, díl П. § 260: Doporučuje se však, aby zjištění zákonných znaků stalo se způsobem formálním, a aby veškeré zákonné znaky, náležející k pojmu dotyčného tr. činu, byly společně, uvedeny.
Na př. vyhlášený rozsudek opomíjí obžalovaného uznati vinným přestupkem proti bezpečnosti cti ve příčině dalšího soukromého obžalobce, neb jej dokonce zprošťuje, avšak sepsaný rozsudek obžalovaného uznává vinným i ve příčině dalšího soukromého obžalobce.
Kallab: Učebnice trestního řízení, str. 161: Kdyby úchylka týkala se výroku o vině, byl by rozsudek neplatný, poněvadž rozsudek neobsahuje výroku o rozhodných bodech. — Vide rozh. cit. pozn. 10.
Waser, Ger. Zeit. 1876, č. 57, Ger. Zeit. 1877, č. 96, Ger. Zeit. 1881, č. 33: Účelem § 15 tr. ř. není změna rozhodnutí, nýbrž odstranění postupu soudu, který odporuje pořádku. — Stejně rozh. sb. m. sp. 300. — Mayer, díl I. § 15: Odpovídá potřebě, aby sborový soud druhé stolice směl zrušiti rozsudky, které pro pořádku odporující postup jeví se absolutně nicotnými.
Rozh. kas. soudu sb. č. 2728/1902, č. 1006/1887.
Mayer, díl II. § 268: Jest věci svědomí soudcova, aby nepojímal do písemného vyhotovení zejména pokud jde o skutková zjištění žádných důvodů, které by při ústním vyhlášení znatelně uvedeny nebyly.
Rozh. kas. soudu sb. č. 3490/1908.
Mayer, díl II. § 270, IV.
Mayer, díl II. § 268: Kdyby odchylka seznána byla teprve v druhé stolici a přišla na přetřes, tu musilo by obžalovanému býti doručeno nové vyhotovení, a povolena lhůta ku dodatečnému ospravedlnění, kdyby sám se toho nevzdal.

Citace:

č. 8680. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 182-183.