Univ. prof. Dr. Fr. Storch

Krátce po profesoru Ottovi zemřel dr. František Storch, řádný profesor trestního práva a řízení na universitě Karlově v. v., nyní po smrti Ottově poslední z akademických učitelů práv, kteří působili na nerozdělené ještě universitě Karlově.
Storch byl neznámý nejmladší generaci právnické jako učitel, odešel na odpočinek již roku 1911, jeho díla byla však bohatým pramenem poučení každému, kdo hodlal se blíže seznámiti s oborem, jehož byl u nás zakladatelem a zároveň nejpovolanějším pěstitelem, s vědou trestního práva procesního.
Storchovu tvorbu charakterisuje jednak snaha osvětliti sporné otázky co nejvšestranněji, jednak péče o formální lad a ucelenost. První vysvětluje, proč Storch se zálibou užíval methody historické a srovnávací k doložení svého stanoviska, druhá vlastnost jeví se jak v celkové stavbě jeho děl, tak v jejich jazykové ryzosti. Obojí tuto přednost své práce rozvinul Storch hned v prvním svém obsáhlejším spise, dvoudílném »Řízení trestním rakouském« (I. 1887, II 1897) i v monografii »Vyručení obviněného z vazby vyšetřovací« (1893), jež jsou pomníky nehynoucí ceny jeho práce na poli trestního procesu. Z pozdější jeho činnosti mají význam přímo průkopnický jeho práce v oboru práva tiskového, jehož vědeckému zpracování dal základ. Zálibu pro právo procesní udržel si Storch i v další činnosti vědecké. Když po převratu byl ustanoven předsedou komise pro reformu československého trestního práva procesního, nemohlo jistě býti šťastnější volby. Právo formální je jen prostředkem jak uskutečniti právo hmotné. Storch proto pilně sledoval práce komise pro reformu trestního práva hmotného a k vydanému návrhu všeobecné části trestního zákona napsal dvě studie, z nejlepších o osnově. V Právníku 1922 zabývá se obtížným problémem »Trestu smrti v osnově československého zákona trestního v r. 1921«. Ve Sborníku věd právních a státních z roku 1922 ve článku »Hájení obviněného v budoucím trestním řízení československém« řeší tuto otázku na podkladě rozdělení trestných činů dle osnovy a podává zároveň ukázku, jakým směrem by se bral při reformě československého trestního práva procesního. Není kdyby, že by se mu podařilo, jak o tom svědčí již kritické poznámky, roztroušené v jeho dřívějších dílech, spojití snahu o zaručení svobody individua s potřebou ochrany společnosti, jak se stalo již v Československé osnově trestního zákona, a postaviti tak formální právo na stejný ideový základ jako právo hmotné. Dlužno proto litovati jeho smrti tím více, že odešel právě nyní, krátce před dokončením prací na zatímním návrhu československého trestního zákona, jimiž byl dán podklad k reformě práva procesního. —ř.

Citace:

Univ. prof. Dr. Fr. Storch. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1925, svazek/ročník 6, číslo/sešit 5, s. 151-152.