Č. 1683.

Lesní hospodářství: * Ušetřenými reservami normální těžby lesní, upravené hospodářskými lesními plány ve smyslu § 11, odst. 1 zák. z 22. prosince 1920 č. 683 sb. z. a n. jest rozuměti jen ty přebytky dříví, jež byly ušetřeny v běžné hospodářské periodě, t. j. v té periodě, do níž spadá hospodářský rok 1920/21.
(Nález ze dne 23. listopadu 1922 č. 15675.)
Věc: Oldřich F. K. v Č. K. (adv. Dr J. Vaniček z Prahy; proti ministerstvu zemědělství (min. r. Dr. mg. K. Šiman a odbor. r. V. Maňhal) stran podmínek při povolení mimořádné těžby lesní.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l podal 12. května 1921 u žal. úřadu žádost o povolení k rubáni 52500 ma dříví na 148708 ha lesní půdy tvaru vysokého ve 20ti revírech veškerých svých velkostatků. Žádal, jak praví, toliko z opatrnosti, poněvadž prý jde o mimořádnou těžbu z ušetřených reserv ve smyslu § 11 zákona ze dne 22. prosince 1920 č. 683 sb. z. a n. a čl. I, odst. 1, č. 7 prov. nařízení ze dne 30. března 1921 č. 131 sb. z. a n., k jichž vykácení vlastně prý stačí pouhé oznámení, jež o těchto reservách učinil fondu pro opatření strojených hnojiv v r. 1921.
Ministerstvo zemědělství, vyřizujíc nař. rozhodnutím částečně žádost st-lovu, svolilo ve smyslu § 4 zákona ze dne 17. prosince 1918 č. 82 sb. z. a n., aby st-l v revírech — svého velkostatku Č. K. mimo normální etat roční v hospodářském roce 1921/1922 vykácel 4300 m3 a v hospodářských letech 1922/23, 1923/24 a 1924/25 každým rokem další 4300 m3 dříví, k čemuž připojilo mimo jiné podmínku, že povolená větší těžba bude v nejbližších 10ti po sobě jdoucích letech, počínaje rokem 1922/23 opět zašetřena.
O stížnosti uplatňující vůči omezení povolení kácení podmínkou právě uvedenou nezákonnost rozhodnutí a vadnost řízení uvážil nss toto:
St-l odvozuje svůj domnělý nárok z § 11 zákona ze dne 22. prosince 1920 č. 683 sb. z. a n., a to jako nárok na dříví z ušetřených reserv, nikoliv na dříví pohromové.
Tvrdí, že fond pro opatření strojených hnojiv v r. 1921 smlouvou ze dne 6. října 1921 uzavřenou se Sdruženími majitelů lesů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, schválenou ministerskou radou a ministerstvem zemědělství postoupil svá práva z cit. § 11 plynoucí tomuto sdružení za úplatu 70000000 Kč a že st-1 zaplativ jako člen sdružení vypadající naň peníz 1560000 Kč nabyl od sdružení jeho práva ve smyslu § 11 co do svých lesů.
Tento právní základ st-lova nároku není sporný. Rovněž není sporný obsah smlouvy ke stížnosti v opisu přiložené. Vzhledem k tomu, že žal. úřad namítl jednak nepřípustnost stížnosti, poněvadž prý nejde o nějaké subjektivní právo, jednak bezdůvodnost stížnosti, poněvadž prý v uvedených 4 revírech není ušetřených reserv ve smyslu citovaného § 11 a nejde prý tedy o případ § 11 vůbec, nýbrž o překročení normálního etatu, dlužno řešiti v podstatě tyto tři otázky:
1. je-li tu právní nárok před nss vymahatelný,
2. co mínil zákon v § 11 ušetřenými reservami normální těžby upravené hospodářskými lesními plány,
3. jde-li v daném případě o takovéto ušetřené reservy.
ad 1. Nárok. Paragraf 11 v odst. 1. uděluje fondu výhradné právo na koupi všeho tam blíže označeného dříví. Všechny ostatní odstavce tohoto § 11 mluví stále o právu fondu. Dle odst. 7 náleží fondu event. na místě tohoto práva jiný nárok tam formulovaný. Čl. II. prováděcího nařízení praví výslovně, že má fond na dříví to nárok. To vše platí ovšem vůči majiteli nebo uživateli lesa.
Avšak čl. II. prov. nařízení výslovně spojuje s tímto nárokem možnost jak fondu tak i jeho právních nástupců domáhati se na ministerstvu zemědělství povolení dle § 4 zákona ze dne 17. prosince 1918 č. 82 sb. z. a n.
Má-li tedy st-l jako právní nástupce fondu právo, domáhati se povolení toho, můiže se domáhati i výroku, že v daném případě není nárok jeho z § 11 cit. zák. odvozovaný, závislý na povolení ve smyslu § 4 zákona ze 17. prosince 1918 nebo že předpoklady pro omezení tohoto povolení tu nejsou. Bylo-li toto jeho právo dle jeho mínění porušeno, má také právo hájiti je dle § 2 zák. o ss i před nss-em. Proto není stížnost nepřípustná a tato námitka žal. úřadu jest neodůvodněna.
ad 2. Do fondu zřízeného zákonem ze dne 22. prosince 1920 č. 683 sb. z. a n. při ministerstvu zemědělství pro opatření strojených hnojiv v r. 1921, plyne mimo jiné příjmy dle § 2, lit. h) též výtěžek z mimořádné těžby lesní podle § 11.
§ 11, odst. 1 definuje tento příjem fondu jako výtěžek z výhradného práva, jež se tímto zákonem fondu vyhrazuje, na koupi všeho dříví, které je k disposici v období 1920/21 v území státním ve všech lesích vysokého tvaru jakožto mimořádná těžba lesní buď z ušetřených reserv normální těžby, upravené hospodářskými lesními plány, po případě pravidly lesního hospodářství nebo z mimořádného překročení normální roční těžby v porostech bekyní mniškou nebo jinými pohromami zničených.
Žal. úřad vykládá § 11/1 tak, že zákon má na zřeteli reservy, jež byly ušetřeny v posledním, totiž běžném hospodářském období čili nevyčerpané úspory normální těžby upravené lesními plány hospodářskými.
St-l má za to, že tu zákon mínil nejen reservy normální těžby, jež byly ušetřeny v běžné hospodářské periodě oproti normálnímu etatu, nýbrž i ty, jež byly ušetřeny v hospodářských obdobích předcházejících.
Soud přiklonil se k názoru žal. úřadu z těchto důvodů:
Chce-li se dospěti k správnému výkladu § 11, nelze jej vytrhnouti z jeho souvislosti s cílem, který byl §em 11 zamýšlen, t. j. se získáním prostředků na opatření strojených hnojiv. Opatření a rozvržení strojených hnojiv jako nezbytného předmětu potřeby zemědělství a tím i státního hospodářství bylo předmětem zvláštní péče ještě za války a také bezprostředně po ní. V r. 1920 počalo zákonodárství opatřovati zásobování zemědělství strojenými hnojivy, jednak poskytnutím cizích valut k nakoupení výrobních surovin (nařízení ze dne 24. února 1920 č. 150 sb. z. a n.), jednak tím, že prostředky potřebné k nákupu hnojiva samého získávalo z mimořádných s poměry poválečnými souvisejících zisku z prodeje jednotlivých zemědělských produktu.
Tak platily dle § 5 nařízení ze dne 26. března 1920 č. 168 cukrovary z cukrovky ze sklizně 1920 Kč 4.— za 1 q do fondu nákupu strojených hnojiv pro pěstování cukrovky v r. 1921/22.
Dle § 30 nařízení ze dne 13. záři 1920 č. 520, změněného §em 5 zák. č. 683 platili pěstitelé brambor 3 Kč za 1 q brambor dodaných ze sklizně r. 1920 za nárok na příděl hnojiv.
§em 4 nařízení z 12. listopadu 1920 č. 624 zaveden byl při povolení vývozu určitých semen ještě zvláštní poplatek pro zásobování zemědělství strojenými hnojivy.
Z výtěžků plynoucích státu z prodeje lihu a lihovin dle nařízení ze dne 16. listopadu 1920 č. 620 vyhrazeno bylo 60 mil. Kč rovněž na opatření strojených hnojiv.
Všechny tyto příjmy k opatření strojených hnojiv spojil zákon ze dne 22. prosince 1920 č. 683 v jediný »fond pro opatření strojených hnojiv v r. 1921«, jenž vybudován byl jako právnická osoba, tvořící pomocný orgán ministerstva zemědělství, předurčená k provádění svých úkolů k likvidaci nejdéle do 31. března 1923 (statut fondu vydaný nařízením ze dne 30. prosince 1920 č. 1 pro 1921 a zákon ze dne 13. července 1922 č. 233). Jediným jejím úkolem bylo opatřiti strojená hnojiva pro r. 1921 a v případě přebytku jmění fondu pro r. 1922.
Mimo tyto dříve uvedené příjmy a mimo výtěžek z mimořádné těžby lesní podle sporného § 11 přidělil § 2 nař. č. 683 fondu tomu ještě tyto příjmy:
a) přebytky za r. 1920 z hospodaření komise pro strojená hnojiva,
b) jmění hořejšího fondu z cukrovky rozmnožené ještě dalšími 2 K příplatky pěstitelů cukrovky z cukrovky v r. 1920 dodané,
c) příplatky pěstitelů bramborů ze sklizně 1920,
d) příplatky pěstitelů chmele dle míry chmele v r. 1920 vypěstovaného.
e) 30 mil. Kč z podílu státu na exportních ziscích z dříví,
f) příspěvek vývozců semen z vývozů provedených v době od 1. ledna do 31. října 1921, pokud se týče od 1. listopadu 1920 do 31. prosince 1920, příspěvky státního obilního ústavu z bramborů dodaných mu ze sklizně r. 1920, vývozní i valutní zisk z vývozu části cukru z kampaně 1920/21,
g) příspěvky vlastníků lesů, vinic a zahrad v r. 1921 a 1922.
Dle toho bylo pro dosažení účelu, jemuž také mimořádná lesní těžba dle § 11 byla věnována a který omezen byl časově na opatření hnojiv pro r. 1921, důsledně omezeno časově také opatření ostatních prostředků z produktů zemědělských a to hlavně na r. 1920 jako rok účelu předcházející.
Tím dán jest výklad § 11 o dříví, jež »jest k disposici v období 1920/21« »jako mimořádná těžba lesní z ušetřených reserv normální těžby upravené hospodářskými lesními plány, po případě pravidly lesního hospodářství«. Obdobím- 1920/21 mínil zákonodárce lesní hospodářský rok 1920/21. Slovem »k disposici« míněno jest, že dříví je v den počátku účinnosti zákona ještě na pozemcích, na nichž vyrostlo (odst. 3 § 11 zák).
»Ušetřenými reservami« míní pak zákon jen ty reservy, jež zůstaly v lese z normální těžby upravené běžnými hospodářskými plány posledního bělžného hospodářského období.
Že poslední výklad jest správný, dokazuje jak všeobecná úvaha, tak text § 11, tak úmysl zákonodárcův z účelu zákona se podávající, tak i okolnost, že i prováděcí nařízení ze dne 30. března 1921 č. 131 sb. z. a n. zákon v tom smyslu pochopilo, jej vykládá a provádí.
Omezuje-li zákonodárce hmotné prostředky plynoucí do fondu z výtěžků ostatních zemědělských produktů na r. 1920, nelze pochopiti, proč by u jednoho produktu, dříví, šel zpět, do několika nebo do mnoha desetiletí.
Určuje-li zákon pro týž účel vedle ušetřené reservy jsoucí k disposici v r. 1920/21 dříví pohromové, jsoucí k disposici ve stejném období, které v zájmu řádného hospodaření lesního nesmí dlouho ležeti, pak nelze soudit, že by byl zákonodárce zamýšlel věnovati témuž časově na jeden rok omezenému účelu ušetřené zásoby dříví zdravého pocházející z období několika desetiletí.
Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona č. 683, č. tisku 887 z r. 1920, vysvětluje také úmysl zákonodárcův při použití pojmu »z ušetřených reserv« takto:
»Pokud se jedná o mimořádnou výtěž lesní, nebyla skutečně na mnohých lesních statcích za války těžena normální roční výseč, takže vznikly značné reservy, rovnající se více než dvojnásobné roční pravidelné těžbě a jeví se tudíž národohospodářsky výhodným, aby byly aspoň poněkud zužitkovány za nynějších příznivých poměrů zahraničního trhu dřevního, pokud ovšem pro technické obtíže (pracovní a dopravní) bude lze i tuto mimořádnou těžbu zmoci (na Slovensku a Podkarpatské Rusi tyto reservy propadají namnoze zkáze vůbec), ale se stanoviska lesního hospodářství jest přípustno počítati s ní, ježto by nečinila pravděpodobně více než 5—10% normální roční těžby.«
Z toho jest zřejmo, že zákonodárcem bylo zamýšleno, dáti fondu nárok jen na to dříví, které bylo proti normální roční výtěži ušetřeno toliko v posledních, letech ohraničených nejdále nepříznivým vlivem války na lesní hospodářství.
Úmysl zákonodárce objasňuje i textování § 5 vládní osnovy, z něhož povstal nynější materielně odlišný § 10 zák. Ukládáť § 5 vládní osnovy majitelům nebo uživatelům lesů určitý příspěvek z každého m3 toliko užitkového dříví, které mělo býti poraženo v době od 1. září 1920 do 31. prosince 1922 v jejich lesích, hospodařilo-li se v nich dle pevných hospodářských plánů. V lesích ostatních mělo se určiti poplatné množství dříví dle rozlohy lesa a průměrného ročního přírůstku dříví v téže době, tedy od 1. září 1920 do 31. prosince 1922.
Také prováděcí nařízení č. 131 z r. 1921 nazývajíc v čl. I. odst. 1. č. 7 a 8 »ušetřené reservy normální těžby upravené hospodářskými lesními plány« (text zákona) »ušetřenými reservami normální těžby z období 1920/21 i z období předcházejících«, stojí na stanovisku, že zákonodárce měl na mysli jen přebytky dříví z normální těžby posledních let, tudíž z běžné hospodářské periody.
Z těchto úvah dospěl nss k názoru, že ušetřenými reservami dle 1. odst. § 11 zákona č. 683 z r. 1920 lze rozuměti jen ty přebytky dříví, které uspořeny byly z normální těžby, jež stanovena byla pro běžnou hospodářskou periodu, do níž spadá hospodářský rok 1920/1921 a pro kterou byly sestaveny pevné hospodářské plány, dle nichž majitelé lesů jsou povinni hospodařiti.
ad 3. Po tomto výkladu zákona jde již jen o skutkovou otázku, byly-li ve 4 revírech, v nichž má býti mimořádná těžba ušetřená dle žádosti st-lovy a dle nař. rozhodnutí vykácena, skutečně reservy v uvedeném smyslu § 11.
Tuto, otázku žal. úřad jak ve svém rozhodnutí, použiv na toto povolení v celém obsahu jen zákona ze dne 17. prosince 1918 č. 82 sb. z. a n., tak také v ústním přednesu jeho zástupce při veřejném líčení popřel.
St-l tomuto o komisionelní jednání státního lesního technika se opírajícímu zjištění neodporuje. Také správní spisy nejsou mu na překážku, když sám žadatel ve své původně na všech 20 revírů jeho velkostatku se vztahující žádosti výslovně uvedl, že ušetřené reservy v běžném 10letí proti etatu činí 20402 ha a když ministerstvo zemědělství výnosem ze dne 13. ledna 1922 povolilo již st-li na velkostatku Ch. mimořádnou těžbu skutečných reserv na 22298 ha.
Poněvadž pak skutkový základ pro rozhodnutí věci potřebný byl dostatečně zjištěn šetřením za účasti orgánů st-lových a jest doložen i údaji st-le v jeho podáních a přiložených výkazech, neshledal nss důvodnou výtku vadnosti řízení, spatřované v tom, že nebylo vyšetřeno neb nebylo hleděno k tomu, že dříví, o jehož vykácení jde, přihlášeno bylo fondu jako dříví z ušetřených reserv a že za ně úplata byla zaplacena, a že žal. úřad nesdělil straně své pochybnosti k vyjádření.
Jest proto nss dle § 6/1 zák. o ss na bezvadné zjištění, že na velko- statku Č. K. nebyly zjištěny skutečné úspory normální těžby pro běžné hospodářské období hospodářským plánem upravené, vázán. Není-li tu však ušetřených reserv po rozumu § 11 zák. č. 683 z r. 1920 a nemá-li tudíž st-l právního nároku dovozovaného jedině z tohoto ustanovení zákonného, nebylo nss-u zabývati se otázkou, zdali a pokud žal. úřad použil na daný případ právem předpisu § 4 zákona ze dne 17. prosince 1918 č. 82 sb. z. a n., neboť stížnost v tom směru žádných stížných bodů neuplatňuje.
Bylo proto zamítnouti stížnost jako neodůvodněnou.

Citace:

č. 8853. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 494-495.