Čís. 8614.

Sčelení svědka se stranou slyšenou k důkazu není nepřípustné. Otázka, zda má býti provedeno, jest otázkou volného hodnocení průvodů a vymyká se proto přezkumu v dovolacím řízení.
(Rozh. ze dne 11. ledna 1929, Rv I 666/28.)
Žalobě o zaplacení peněžité pohledávky bylo vyhověno soudy všech tří stolic.
Nejvyšší soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Dovolání vytýká odvolacímu rozsudku právní mylnost (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) jednak proto, že neprávem odpověděl kladně k otázce aktivní legitimace k žalobě, jednak proto, že neprávem pokládá sčelení svědka se stranou k důkazu slyšenou za nedovolené. Posléz naznačenou výtkou provádějí dovolatelé v podstatě jen dovolací důvod vadnosti řízení (§ 503 čís. 2 с. ř. s.), avšak jejich dovolání nelze ani s tohoto hlediska vyhověti. Sčelení svědka se stranou k důkazu slyšenou není sice podle předpisu c. ř. s. nedovolené. To dovolací soud podrobně dolíčil již v rozhodnutí čís. 6144 sb. n. s. Ale, zda takové sčelení v tom kterém případě má býti provedeno, jest otázkou volného hodnocení důkazů a vymyká se proto přezkumu v dovolacím řízení (§ 503 čís. 1—4 c. ř. s.).

Citace:

8614. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 49-50.