Č. 8206.

Samospráva obecní: Která vydání obce sluší po rozumu obecní finanční novely č. 329/21 kvalifikovati jako řádná a která jako mimořádná?
(Nález ze dne 30. října 1929 č. 19 287.)
Věc: Dr. Josef S. a spol. v Praze proti zemskému správnímu výboru v Praze o mimořádný rozpočet hlavního města Prahy na rok 1927.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ústřední zastupitelstvo hl. m. Prahy schválilo v zasedání, konaném dne 9. února 1927, mimořádný rozpočet obce na rok 1927, vykazující úhrnnou potřebu 316 655 000 Kč a usneslo se, aby k úhradě schodku byla vydána vlastní 5 1/2% emisní zápůjčka do výše 280 mil. Kč, splatná ve 20 letech a slosovatelná každoročně stejnými částkami.
Z ustanovení toho se dnešní st-lé odvolali, namítajíce především, že mimořádný rozpočet obsahuje z největší části výdaje, které patří do rozpočtu řádného a nesmějí tudíž býti hrazeny příjmem mimořádným, t. j. výpůjčkou. Jako takové označeny položky tyto: 1. Úpravy v Staroměstské radnici 1 000 000 Kč, 2. Nástavba radnice Vinohradské 200 000 Kč, 3. Stavba činžovních domů 40 000 000 Kč, 4. Úpravy městského divadla Vinohradského 2 000 000 Kč, 5. Komunikace a to: a) nové dlažby 4 100 000 Kč, b) nová kanalisace 17 330 000 Kč, c) práce asfaltovací 5 000 000 Kč, d) rozšíření Plzeňské třídy 670 000 Kč, e) úprava vrchu Bohdalce 8 000 000 Kč, f) úprava Václavského náměstí 8 000 000 Kč, g) úprava a kanalisace pláně Dejvické a Pankrácké 102 700 000 Kč, h) ostatní práce kanalisační 15 000 000 Kč, i) dokončení zaměřovacích prací 1 000 000 Kč, 6. Mimořádné práce v jatkách 5 000 000 Kč, 7. Náplavky: zakoupen nového a oprava starého bagru 2 800 000 Kč, 8. stavba spalovací pece 4 000 000 Kč, 9. Stavba říčních lázní pro mládež 500 000 Kč), 10. Rozšíření kolumbaria na Olšanech 800 000 Kč, 11. Rozšíření zádušní síně 250 000 Kč. Dále vznesli st-lé námitky proti položkám: 12. Stavba nové úřední budovy 6 000 000 Kč, a 13. Pokračování ve stavbě ústředního sociálního ústavu v Krči 40 000 000 Kč.
Nař. rozhodnutím zamítl zsv v Praze odvolání jako neodůvodněné. Jednaje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, vycházel nss z těchto úvah:
Předmětem sporu je zařádění některých položek do mimořádného rozpočtu hl. m. Prahy pro rok 1927, o nichž stížnost tvrdí, že patří do rozpočtu řádného. Odpověď na otázku, co ve fin. hospodářství obcí rozuměti jest potřebou řádnou a co potřebou mimořádnou, sluší hledati především v § 4 ob. fin. novely č. 329/21, kde se stanoví takto:
»(1) Výdaje rozpočtu řádného obsahují pravděpodobně očekávané, opakující se výdaje, nutné k zachování obecního jmění, k úhradě služ. požitků personálu obecního, k obstarání správy obecní a k pravidelnému plnění úkolů, obci zákonem nebo jinak uložených, nebo do činnosti její ve všeobecném veř. zájmu spadajících, jmenovitě též ke zúrokování a umořování dluhů.
(2) Výdaje rozpočtu mimořádného obsahují pravděpodobně očekávané výdaje nahodilé nebo dočasné, jmenovitě výdaje k nabytí nového a k trvalému zvýšení hodnoty dosavadního majetku obecního.«
Z ustanovení těchto plyne, že zákon rozlišuje výdaje řádné a mimořádné podle toho, zda vydání pravidelně se opakuje, či přihází-li se toliko nahodile nebo dočasně. Podstatný znak řádného vydání tedy tkví v jeho periodičnosti (pravidelnosti), podstatný znak vydání mimořádného pak v jeho nahodilosti nebo dočasnosti.
Praví-li žal. zsv, že zákon výdaji rozpočtu mimořádného rozumí zejména zařízení povahy trvalé, z nichž výhody plynoucí jsou na prospěch nejen poplatníkům, let nejblížších, nýbrž i poplatníkům let vzdálenějších, lze mu v tom přisvědčiti jen potud, že trvalá povaha nějakého zařízení může býti indiciem pro úsudek, že jde o vydání mimořádné, to jest o vydání, které se pravidelně neopakuje, sama o sobě však okolnost ta pro kvalifikaci určitého vydání jako mimořádného ve smyslu ob. fin. novely ještě nestačí, neboť i při zařízení, které má nepochybně povahu trvalou, patíř-li však k pravidelnému plnění úkolů obce, periodicky se opakujícímu, nemusí jíti vždy a za všech okolností o výdaj mimořádný. Bude záležeti na okolnostech konkrétního případu, zvláště také na celkovém rozsahu hospodářství, na rozsahu a nákladnosti zařízení, o které jde a na poměru výdaje na toto zařízení k celkovému hospodářství obecnímu. Naproti tomu zcela nic nezáleží na menší či větší míře důležitosti úkolu, který obec určitým zařízením plní, stejně jako je lhostejno, zdali plnění úkolu, nějakým zařízením sledované, je uloženo obci obligatorně, či je-li ponecháno jejímu svobodnému rozhodnutí.
Uvažuje s tohoto hlediska o jednotlivých námitkách stížnosti, dospěl nss k těmto výsledkům.
A) Stížnost brojí nejprve proti veškerým vydáním, uvedeným shora pod pol. č. 5 (»Komunikace«), dovozujíc, že zřizování a udržování komunikací a kanalisací náleží mezi nejdůležitější úkoly obce a že proto náklad s takovými úpravami spojený musí obec hraditi z příjmů běžných a nikoli zápůjčkou.
Avšak, jak vpředu již všeobecně řečeno, kriterium vydání řádného, resp. mimořádného nespočívá ani v důležitosti ani v obligatornosti úkolu, který obec tím neb oním vydáním plní, nýbrž v tom, zda jde o výdaj pravidelný, t. j. takový, který v jistých časových obdobích se opakuje či dochází-li k němu toliko nahodile nebo dočasně. Že na př. dlažba ulic je na prospěch nejen poplatníkům určitého správního roku, nýbrž také poplatníkům dalších období, je sice indiciem, není však samo o sobě rozhodujícím znakem mimořádnosti. Ale nelze také říci, že by náklad na dlažbu ulic za všech okolností byl vydáním řádným. Neboť závisí na poměrech konkrétního hospodářství obecního, lze-li určité vydání kvalifikovati jako pravidelně periodické či za příležitostné.
Tím méně lze vydání na zařízení tak rozsáhlé, jako je úprava plání Dejvické a Pankrácké kvalifikovati jako vydání absolutně řádné, jež opakuje se i v širokém rámci velké obce s pravidelnou periodičností. Okolnost, zdali v době stanovení rozpočtu byly na dotčeném území již zřízeny domy, nemá významu stejně jako je nerozhodno, bude-li obci vynaložený náklad zase nahražen. I kdyby však bylo možno připustiti, že mezi úpravami a pracemi ve sporné položce obsaženými jsou vydání, která nemají povahy výdajů mimořádných, neuplatňuje stížnost momentů právně rozhodných, t. j. momentů svědčících pro periodickou pravidelnost konkrétních úprav, takže nss šetře zákonných hranic své kognice, jež je obmezena na přezkoumání nař. rozhodnutí jen v mezích bodů stížných stranou uplatňovaných (§§ 2, 5 a 18 zák. o ss), neměl ani možnosti, aby se otázkou touto zabýval. Je proto tato prvá námitka tak, jak je ve stížnosti formulována, bezdůvodná.
B). Nejinak má se věc, pokud jde o další námitky, směřující proti pol. č. 1. (Oprava Staroměstské radnice), č. 2. (»Nástavba radnice Vinohradské«) a č. 4. (»Úprava Vinohradského divadla«). Že by všecka tato vydání nebo některá a která z nich pravidelně se opakovala a měla z tohoto důvodu povahu vydání řádných, stížnost netvrdí, nýbrž brojí prostě proti tomu, aby výdaje ty byly hrazeny ze zápůjček. Proti zjištění žal. úřadu, že úhrada nákladu na úpravu Staroměstské radnice a na přípravné práce s nástavbou radnice Vinohradské jest opatřena z obecních reserv roku 1926 a že tedy náklad tento nemá býti uhrazen zápůjčkou, namítá stížnost, že tato disposice není v rozpočtu vyjádřena. Přehlíží však, že v kapitole 1. řečená úhrada na zmíněné práce vskutku je zařaděna, byť slušelo připustiti, že nestalo se to způsobem zcela zřetelným.
C). Proti položce č. 3. (»Stavba činžovních domů«) brojí st-lé tvrzením, že, pokládá-li obec stavbu obytných domů za činnost, spadající do její působnosti a odůvodňuje-li ji tím, že musí podporovati zařízení, směřující ke zvýšení zdraví jejího obyvatelstva, tvoří si nový úkol a je následkem toho eo ipso povinna vydání na tuto činnost hraditi ze svých řádných příjmů.
Námitkou takto formulovanou nepopírá stížnost, že by stavba obytných domů vůbec nenáležela do oboru působnosti obce, nýbrž uplatňuje toliko, že vydání toto má býti hrazeno z řádných příjmů obecních a že přesunování břemene z toho vznikajícího na budoucí obyvatelstvo je nepřípustná. Než ani v tom nelze stížnosti přisvědčiti, uváží-li se, že při stavbě obytných domů z důvodu bytové nouze, jak jest tomu v daném případě, jde o vydání podle veškeré pravděpodobnosti nahodilé a dočasné, tudíž o výdaj, patřící podle jasného znění zákona do rozpočtu mimořádného.
D). Námitky proti rozpočtovým položkám č. 6 (»Mimořádné práce v jatkách«) a č. 7 (»Náplavky«) zamítl žal. zsv jako bezpředmětné, ježto úhrada těchto vydání děje se jednak z obnovovací reservy ústředních jatek, jednak z reservy náplavek. Proti tomu neformuluje stížnost stížních bodů, nýbrž opakuje pouze, pokud se týče opravy starého a koupě nového bagru, námitku vznesenou v instančním odvolání. Námitkou touto bylo vytýkáno, že obé má se díti z řádných, obyčejných příjmů obecních a že nesmí za tím účelem býti přijata zápůjčka. Poněvadž však, jak uvedeno, úhrada tohoto vydání děje se z reservy náplavek a nikoli zápůjčkou, jsou i tyto námitky bezdůvodné.
E). Ohledně položky č. 12 (»Stavba nové úřední budovy«) připouští stížnost, že vydání to bylo by sice nákladem mimořádným, avšak má za to, že vydání toto není nutným. Námitkou tohoto obsahu se však st-lé proti zmíněné položce v řízení instančním nebránili, nýbrž namítali v odvolání jen tolik, že v nynějších dobách je nesprávno, aby prováděny byly stavby na dluh vysoko zúročitelný, poněvadž se tím obec příliš zatěžuje. V důsledku toho se žal. úřad otázkou nutnosti stavby nové úřední budovy nezabýval a ani zabývati nemohl, když mu st-lé nedali k tomu podnětu. Vznášejí-li pak tuto námitku teprve ve stížnosti k nss, nutno ji podle § 5 zák. o ss odmítnouti jako nepřípustnou.
F). Pokud se konečně týče položky č. 13 (»Pokračování ve stavbě ústř. soc. ústavu v Krči«), zamítl zsv odvolání st-lů z důvodu, že stavba tato schválena byla ústř. zastupitelstvem již roku minulého, že veškeré plány a rozpočty i s návrhem úhrady byly veřejně vyloženy, a že nedošlo proti nim žádných námitek ani stížností, takže se nyní jedná již jen o provádění usnesení pravoplatného.
Stížnost proti tomu namítá jen tolik, že soc. ústav v Krči není nutným, poněvadž obec pražská má dostatečné ústavy k zaopatření svých chudých. Proti vlastnímu důvodu však, ze kterého odvolání st-lů v tomto bodě bylo zamítnuto, st-lé stižního bodu neformulují. Nemohl proto nss na zkoumání věcné správnosti tohoto výroku žal. úřadu vejíti (§ 18 zák. o ss).
Po vyčerpání námitek, uplatňovaných proti jednotlivým položkám rozpočtovým, zbývá jen ještě vypořádati se s poslední námitkou, kterou st-lé snaží se dovoditi, že usnesenou emisní zápůjčkou ve výši Kč 280 000 000— by obec byla tak velice zatížena, že by těžko mohla prosperovati. — Žal. zsv zkoumaje tuto námitku dospěl na základě číselného srovnání roční služby úrokové a amortisační s majetkem obce pražské k závěru, že finanční situace obce není tak povážlivá, jak míní st-lé.
Že by skutkové premisy, z nichž při tom žal. úřad vycházel, byly nesprávné neb neúplné, stížnost netvrdí. Ježto však hospodářská účelnost zařízení, jichž stížnost se týká, nebyla na spor uvedena a ježto dále nař. rozhodnutí, pokud jím bylo vysloveno, že všechna sporná vydání mají povahu vydání mimořádných, nebylo stížností vyvráceno, a ježto konečně st-lé ani neoznačili jiných zdrojů, z nichž by tato vydání měla býti uhražena, nemohl nss nalézti, že by úhrada řečených vydání zápůjčkou příčila se zákonu, kdežto úsudek žal. úřadu o hospodářské účelnosti takovéto úhrady, vymyká se vzhledem k formulaci stižních bodů jakémukoli přezkoumání nss-em.
Bylo proto stížnost v celém rozsahu zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Čís. 4259. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 442-446.