Čís. 8820.

Slíbil-li majitel domu třetí osobě, že nájemce pro ni vyklidí byt, an přesídlí do jeho jiného domu, převzal tím záruku za výsledek. Odpírá-li nájemce vykliditi byt, má příjemce slibu proti majiteli domu jen nárok na plné dostiučinění, nepřísluší mu však nárok na nájemcovo plnění, aniž na konání majitele domu.
(Rozh. ze dne 22. března 1929, Rv I 1625/28.)
Žalobkyně domáhala se na žalovaném majiteli domu, by byl uznán povinným, předati jí vyklizenou kuchyni ve svém domě, jíž dosud používala Marie S. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Nelze vyhověti žalobní prosbě, by žalovaný byl uznán povinným, předati žalobkyni do tří dnů pod důhonem práva vyklizenou kuchyni v domě č. 9, které dosud používala Marie S., neboť nárok v této prosbě obsažený nemá v zákoně opory. Spor tento jest posuzovati podle druhé věty § 880 a) obč. zák. Vyklizení sporné kuchyně nezávisí jen na vůli žalovaného, nýbrž v prvé řadě na vůli Marie S. Slíbil-li žalovaný žalobkyni, že Marie S. i tuto kuchyni pro ni vyklidí, slíbil tím plněni osoby třetí a, poněvadž žalovaný žalobkyni výslovně přislíbil, že dostane byt Marie S., kdežto tato že přesídlí do jeho domu, převzal tím záruku za výsledek. Odpírá-li Marie S. až dosud spornou kuchyni vykliditi, má žalobkyně podle jasného ustanovení § 880 a) obč. zák. proti žalovanému jen nárok na plné dostiučinění ve smyslu § 1324 obč. zák., nepřísluší jí však nárok na plnění Marie S., která není smluvní stranou, ani nárok na určité konání žalovaného (srv. rozh. čís. 5164 sb. n. s.).

Citace:

č. 8820. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 433-434.