Čís. 8797.

Pojišťovací smlouva.
Pojišťovací poměr ohledně movité věci zaniká sice podle zákona vyloučením pojištěné věci z moci zcizitele, strany však mohou ujednali převod pojistky, při čemž, byla-li pojištěná movitá věc vyloučena z moci zcizitele, sluší ujednání rozuměti tak, že byla ujednána s nabyvatelem nová smlouva za starých podmínek, lišící se od dřívější smlouvy zatím zaniklé právě jen tím, že pojistníkem není již zcizitel, nýbrž nabyvatel.
(Rozh. ze dne 16. března 1929, Rv I 1230/28.)
Žalující pojišťovna domáhala se na žalovaném zaplacení premie z pojistky proti krádeži vloupáním, tvrdíc, že na žalovaného byla pojistka převedena dřívějším majitelem Františkem V-em. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Rozhodnou pro rozřešení sporu jest otázka, zda došlo k pravoplatnému převodu pojistky proti krádeži vloupáním, uzavřené u žalující strany předchůdcem žalovaného Františkem V-em na žalovaného a zdali k tomu účelu směřovala vůle obou stran rozepře. Prvý soudce dospěl k přesvědčení, že žalovaný měl úmysl uzavříti se žalující smlouvu o pojištění požárním, tato pak o pojištění proti vloupání, že nebylo tu tedy shodné vůle stran, které byly v omylu co do věci hlavní, k níž se jejich úmysl nesl, takže nevznikl závazek. Toto své přesvědčení opřel prvý soudce hlavně o oznámení změny vlastnictví, v němž v kontextu mluví se o pojistce proti škodám z ohně a jen v hlavičce nenápadně je škrtnuto slovo »Odbor požární« a nahraženo slovem »vloupání«. Soud odvolací nesdílí však tento právní názor prvé stolice, naopak dospěl k přesvědčení, že tu omylu nebylo a že se úmysl obou stran nesl k témuž cíli, k převodu pojistky proti krádeži vloupáním, pokud se týče práv a povinností z ní vzešlých s Františka V-a na žalovaného a to z těchto důvodů. Sám žalovaný při svém nepřísežném výslechu jako strana uvedl, že při koupi domu s hostincem a se smíšeným obchodem tázal se ho V., zdali převezme pojistky, a když žalovaný přisvědčil, dal mu dvě pojistky. Když pak přišel zástupce Ř., vydal mu žalovaný jednu z nich a to proti vloupání, jak se domnívá, neboť první, která byla na pojištění požární u P-ské pojišťovny, dal již před tím svému zástupci a dal se pak pojistiti proti ohni u Všeobecné pojišťovny. Tuto výpověď žalovaného podepřel i svědek Václav Ř., který při svém výslechu u odvolacího soudu udal, že mu tehdy žalovaný řekl, že stran požárního pojištění byl u něho již zástupce P-ské pojišťovny. Již z toho jasně vyplývá, že bylo úmyslem žalovaného, by převedena byla na něho pojistka proti krádeži vloupáním, uzavřená předchůdcem jeho Františkem V-em u žalující strany, nehledíc ani k tomu, že svědek V. Ř. dále udal, že po nějakém čase, asi v červnu 1925, na příkaz jednatele F-a doručil žalovanému pojistku a tento ji bez námitek přijal. Při tom T. žalovanému sdělil, že má pojistné zaplaceno do konce ledna příštího roku. Vzhledem k tomu jest okolnost, že v listině »Oznámení změny vlastnictví« ze dne 2. července 1925 v kontextu uvedeno bylo omylem pojištění proti škodám z ohně (místo správného slova »Vloupání«), právně bezvýznamnou. Ostatně žalovaný i tím, že R-ovi odevzdal pojistku proti vloupání s příkazem, by ji na něho převedl, učinil projev, že si přeje uzavření smlouvy pojišťovací proti krádeži vloupáním a žalující mu vyhověla; раk-li si při tom pojistku neprohlédl, jde to na jeho vrub.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, opřené jen o dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s., není odůvodněno. Jest pravda, že podle § 67 zák. ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. zák. o poj. sml., obsahujícího podle § 72 tohoto zákona vížící právo ve prospěch zcizitele a nabyvatele, zaniká pojišťovací poměr vyloučením pojištěné movité věci z moci zcizitele. Nevstupuje tudíž, vyjmouc případ § 68 zák. o poj. sml., tu v úvahu nepřicházející, nabyvatel do pojišťovacího poměru mocí zákona, jak tomu jest při věcech nemovitých (§§ 64—66 zák. o poj. sml.). Než z toho neplyne, že strany nemohou převod pojistky ujednati, při čemž, když pojištěná movitá věc zatím byla vyloučena z moci zcizitele, jak tomu snad bylo v tomto případě, by ovšem nešlo o »převod« pojistky v pravém slova smyslu, poněvadž nabyvatel by do smlouvy zatím zaniklé vstoupiti nemohl, slušelo by však takovému ujednání podle pravidel poctivých styků (§ 914 obč. zák.) rozuměti tak, že ujednána byla s nabyvatelem smlouva nová za starých podmínek, která by se lišila od dřívější smlouvy, zatím zaniklé, právě jen tím, že pojistníkem není již zcizitel, nýbrž nabyvatel Mluví-li tudíž odvolací soud o »převodu« pojistky přes to, že pojišťovací poměr mezi žalobkyní a Františkem V-em zatím snad zanikl, není to pro napadené rozhodnutí závažným, a dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s., pokud se opírá o tento výrok odvolacího soudu, není opodstatněn.

Citace:

č. 8696. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 209-211.