Čís. 9017

Pří místních obchodech neplatí ustanovení čl. 347 obch. zák. Při řešení otázky, zda jde o obchod distanční či místní, jest rozhodným, zda se podle úmyslu stran stalo zaslání zboží smluvní povinností prodatelovou. Šlo o obchodí místní, bylo-li kupiteli smluvně vyhraženo právo, by vyslal své zástupce, kteří by zboží kvalitativně prozkoušeli a převzali.
Bylo-li kupiteli smluvně vyhraženo odmítnouti zboží jako nevyhovující, neodpovídalo-li ujednaným vlastnostem, nebylo potřebí, by byly vytýkány ještě zvlášť podle předpisů obchodního zákonníka nějaké vady, jakmile zástupce kupitele důvodně prohlásil, že odmítá zboží jako nevyhovující, poněvadž neodpovídalo prodejním vzorkům.
Zjistil-li kupitel (jeho zástupci), že část zboží podle provedené zkoušky neodpovídala vzorku, nelze na něm žádati, by zkoušel celé ohromné množství zboží co do jeho jakosti.
Bylo-li koupeno zboží po ruce jsoucí, nemusil se kupitel spokojiti s tím, by mu místo vadné části zboží bylo dodatečně opatřeno a dodáno jiné bezvadné zboží nejsoucí po ruce.
(Rozh. ze dne 8. června 1929, Rv I 1383/28)
Žalovaná, tuzemská společnost, objednala od žalující, norské firmy, 10 000 tun norských slanečků a 4 000 beden sardinek. Zboží mělo souhlasiti se vzorky a mělo býti ihned dosažitelné (greifbar). Ježto se žalovaná společnost zdráhala zboží převzíti, prodala je žalující firma a domáhala se na žalované náhrady škody. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Po právní stránce dostalo se sporné věcí v napadeném rozsudku správného právního posouzení. Míní-li dovolatel, že nešlo o místní obchod, že nebyly vytýkány vady a že smlouva nemohla býti pokládána za zrušenou, nelze mu dáti za pravdu. Ustanovení čl. 347 obch. zák. nedopadá v tomto případě, neboť nejde o distanční obchod, nýbrž sporný obchod jest místním obchodem, při němž žalovaná byla oprávněna odmítnouti převzetí zboží, ano nevyhovovalo vzorkům. Pro řešení otázky, zda jde o obchod distanční či o obchod místní, jest rozhodným, zda se podle úmyslu stran zaslání zboží kupiteli stalo smluvní povinností prodatelovou. Bylo-li žalované smluvně vyhozeno právo, by vyslala do S. v Norsku zástupce, kteří tam zboží kvalitativně zkoušeli a převzali, tedy nebylo-li zapotřebí služeb třetí osoby, by zboží ze sféry práv prodatelových předala do sféry práv žalované firmy, a nestalo-li se podle úmyslu stran zaslání zboží kupiteli smluvní povinností prodatelovou, jest sporný obchod obchodem místním, bylo by kvalitativní převzetí zboží zbavilo žalovanou firmu všech práv k dalšímu vytýkání vad, a žalovaná byla by si musila převzaté zboží ponechati a je zaplatiti. Převzetím zboží bylo by přešlo do sféry práv žalované firmy a potomní činnost třetí osoby byla by se děla pro žalovanou. Ale nejvyšší soud již v rozhodnutí ze dne 24. listopadu 1925 č. j. Rv I 1613/25 vyložil, že podle úmyslu smluvníků mohla kupitelka odepříti (odmítnouti) zboží jako nevyhovující, neodpovídalo-li ujednaným vlastnostem. Bylo-li to smluvní vůlí stran, podstatnou součástí smlouvy, nebylo potřebí, by byly ještě zvláště vytýkány podle předpisů obchodního zákoníka vady, jakmile bylo zjištěno, že zástupci žalované důvodně prohlásili, že zboží odmítají jako nevyhovující, poněvadž neodpovídalo — slanečky a konservy — prodejním vzorkům, a jest schváliti právní názor odvolacího soudu, že prosté odmítnutí zboží bylo smluvně ospravedlněno. Nelze přisvědčiti dovolateli, že žalovaná měla právo, žádati jen o snížení trhové ceny, po případě dodání scházejícího zboží. Bylo koupeno zboží po ruce jsoucí (greifbar) a žalované bylo vyhraženo právo, zboží na místě samém převzíti, za kterýmž účelem bylo zástupcům žalované vykonati dlouhou, namáhavou a nákladnou cestu. Z toho jest zjevno, že se smluvní plnění mohlo uskutečniti jen v čase, kdy zástupci žalované byli v S., a nelze podle stavu věci rozumně předpokládati, že bylo úmyslem stran, by zástupci žalované setrvali vzdáleni od svých domovů a svého povolání po neurčitě dlouhou dobu, a to po delší dobu, poněvadž i zboží vzorku neodpovídající, avšak k lidskému užívání způsobilé, které žalobce nabídl, bylo vybíráno z ohromného množství sudů a beden. Z toho všeho jest usuzovati, že prodatel nevyhověl ani po této stránce smluvním podmínkám a nelze podle zásady poctivosti a víry v obchodních stycích žádati na žalované, by, když zjistila, že část zboží podle zkoušky neodpovídala vzorku, s vynaložením času, námah a nákladů zkoušela celé ohromné množství zboží na jeho jakost a zjistila, zda vzorku neodpovídalo veškeré zboží či jen jeho část. Ostatně bylo koupeno zboží po ruce jsoucí a nemusela se proto žalovaná spokojiti s tím, by jí místo vadné části zboží bylo dodatečně opatřeno a dodáno jiné bezvadné zboží, nejsoucí po ruce. Vše to, co uvedeno, činí dovolatelovy výtky proti právnímu názoru napadeného rozsudku bezdůvodnými. Nelze schváliti ani právní názor dovolatelův, že žalovaná byla povinna převzíti i zboží vzorkům neodpovídající a uplatňovati pro případ méněcennosti zboží redhibiční nárok. To nelze uvésti v soulad se smluvním oprávněním žalované, že měla zboží na místě převzíti, a, když jí nevyhovovalo, protože nevyhovovalo ujednaným vlastnostem, mohla je odmítnouti. Byla tedy odmítnutím věc vyřízena. Ostatně prodatelka ani neprohlásila, že na smlouvě trvá, a že na místě prodaného dodá jiné zboží.

Citace:

č. 9017. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 783-785.