NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

— 21 —

§§ 878., 882. obč. zák. a 226. civ. ř. s. — Smlouva, kterou nikdo se zaváže vystoupiti ze služeb osoby třetí a zdržeti se vstupu do jakéhokoliv konkurenčního závodu v určitém obvodu, může býti platnou a žalovatelnou. Ani ujednání, by se kdo z určité obce vystěhoval, nelze pokládali samo o sobě za nepřípustné. — Výklad určitosti návrhu žalobního.

Stavitelský polír A, opustiv službu u stavitele B, nastoupil tutéž službu v závodě stavitele C v téže obci. Při odchodu ze služby u stavitele B měl jemu dle súčtování odvésti obnos 641 K 69 h, který okamžitě zaplatiti nemohl, a byl jemu kromě toho dlužen ze zápůjčky obnos 300 K. Stavitel B dal si za účelem vyrovnání obeslati políra A na obecní úřad, kde učinil s ním dne 6. dubna 1908 protokolární smlouvu toho obsahu, že daruje mu zapůjčených 300 K a ponechá mu obnos 641 K 69 h jako zápůjčku k zaplacení bezúročně dle možnosti, naproti tomu ale že polír A novou službu svoji v závodě stavitele C nejdéle do 15. května 1908 opustí, z města P. se odstěhuje, službu v jiné obci si zjedná a do žádného stavebního závodu v obcích P., R. a v okolí těchto obcí nikdy nevstoupí.
Když však polír A přes tuto smlouvu ve službě u stavitele C i přes ustanovený termín zůstal a z města P. se odstěhovati nechtěl, podal naň stavitel B dne 7. července 1908 u okresního soudu v P. žalobu, v níž ocenil si předmět sporu na 1000 K a učinil žalobní návrh na uznání právem, »že žalovaný polír A jest povinen své zaměstnání v závodě stavitele C v městě P. opustiti, z P. se odstěhovati a i vstupu do nějakého jiného stavebního závodu v P., v R., a v okolích těchto obcí se nalézajících se zdržeti, vše to pod exekucí«.
C. k. okresní soud v P. žalobu v celém obsahu zamítl a to z těchto
důvodů:
Dle § 878. obč. zák. nemůže býti předmětem platné smlouvy to, co je nemravno neb nedovoleno. Dle § 5. zák. ze dne 27. října — 22 —
1862 č. 87 ř. z. a §§. 4. a 6. zák. ze dne 21. prosince 1867 č. 142 ř. z. zaručena jest každému občanu volnost pobytu, bydlení i vyživování se v kterémkoli místě, a vyjma případy zákonem vyznačené nesmí nikdo býti vykázán z nějakého určitého místa nebo obvodu. Úmluva ze dne 6. dubna 1908, na jejíž splnění se žaluje, byla by zajisté zkrácením práv žalovaného, jež jsou mu citovanými základními zákony státními zaručeny, a jest tudíž nedovolenou i nemravnou v celém obsahu, takže žalobu, žádající splnění takové smlouvy, nutno zamítnouti (§ 878. a contr., § 882. obč. z.).
Než žalobu dlužno též zamítnouti již pro neurčitost žalobního návrhu, ježto pojem »v okolích« je naprosto neurčitý a interpretace jeho byla by vždy jen individuelní. takže není tu vyhověno předpisu §. 226. civ. ř. s.
K odvolání žalobcovu rozhodl c. k. krajský soud ve Znojmě jako soud odvolací doslovně takto:
1. rozsudek první stolice potvrzuje se v té části výroku, jíž žalobní návrh v tom směru byl odmrštěn, aby uznáno bylo právem, že jest žalovaný povinen z P. se odstěhovati a vstupu do nějakého jiného stavebního závodu v P., v R, a v okolích těchto obcí se nalézajícího (bez omezení času) se zdržeti — a zamítá se v té části odvolání žalobcovo:
2. naproti tomu vyhovuje se odvolání žalobcovu ohledně ostatního výroku rozsudku v odbor vzatého, a změňuje se dotyčná část výroku v tom směru, že se uznává právem:
Žalovaný A. jest povinen, své zaměstnání v závodě stavitele C. v P. do 14 dnů opustiti, vstupu do nějakého jiného stavebního závodu v P., v R. a v okolích těchto obcí se nalézajícího, pokud žalobce stavitelský závod v P. provoz o váti bude, se zdržeti.
Důvody:
Ohledně zamítnutí té části návrhu žalobního, v níž domáhá se žalobce odstěhování žalovaného z města P., poukazuje se k důvodům první instance.
V ostatním však dlužno vytknouti, že smlouva, obsahující tak zvanou konkurenční klausuli, jeví se jen potud nemravnou a proto i nedovolenou, pokud službodárce za převzetí povinnosti se strany zaměstnaného jemu žádné odměny nedává a tím svoji větší hospodářskou moc bezohledně využitkuje v neprospěch osoby hospodářsky mnohem slabší, anebo pokud takovou smlouvou hospodářská existence příjemce služby se zničí nebo aspoň pokud ona budoucímu jeho zaopatření značně překáží.
Všeho toho v daném případě není. Žalobce daruje jednak žalovanému obnos 300 K jemu hotově zapůjčený a povoluje mu, aby obnos 641 K 69 h bezprávně za sebou podržený jemu bez úroků dle možnosti zaplatil, čímž se žalovanému značná hmotná výhoda do- — 23 —
stává, jednak může také žalovaný zmíněný závazek na sebe převzíti, aniž by si ve svém dalším hospodářském vývoji značněji poškodil. Nedá se předpokládati, že by žalovanému nebylo možno anebo že by mu bylo nepoměrně stiženo v jiném stavebním závodě mimo umluvený obvod postavení najíti. Kromě toho zůstane žalovanému vždy možnost, v obvodu tom zříditi si svůj vlastní samostatný závod stavební. Konečně pak nenacházel se žalovaný proti žalobci v čas uzavření smlouvy již v poměru příjemce služby, takže mocnější hospodářská převaha žalobcova tak na váhu nepadá.
Ovšem nemůže závazek žalovaného býti časově neobmezen. Žalobce má totiž jen potud zájem na tom, by žalovaný smlouvu dodržel, pokud žalobce sám bude provozovati svůj stavební závod v P. Kdyby žalobce chtěl žalovaného vázati i přes tu dobu, nejednal by již z hospodářské potřeby, nýbrž jen z pouhého vrtochu, a odňal by žalovanému svévolně možnost se v určitém obvodě hospodářsky uplatniti. To by však bylo nemravné a proto i nedovolené, takže bylo nutno uznati právem, jak v enunciatě uvedeno.
Názoru prvního soudce, že žádost žalobní není určitá, nelze přisvědčiti, poněvadž pojem »okolí« není tak naprosto neurčitý, že by se nedal blíže interpretovati.
Proti první části výroku rozsudku druhé instance žalobce odvolání nepodal. Revisi žalovaného proti druhé části téhož rozsudku c. k. nejvyšší soud nevyhověl.
Důvody:
Není správným tvrzení žalovaného, že by v naříkané druhé části rozsudku druhé instance opětně a sice opačně rozhodovalo se otěže části návrhu žalobního, o které rozhodnuto bylo již v první části téhož rozsudku moci právní nabyvší, ve které zamítnutí celého žalobního návrhu až na povinnost k opuštění služby u stavitele C. by bylo potvrzeno. Není tudíž dovolací důvod §. 503 č. 1 civ. ř. š. (§ 477. č. 9 c. ř. s.) opodstatněn.
Než ani revisního důvodu § 503. č. 4 c. ř. s. zde není. Ustanovení čl. 4. a 6. zákl. zák. ze dne 21. prosince č. 142 ř. z. mají za účel ochranu uvedených tam práv oproti moci státní a nepodmiňují tedy zamítnutí žaloby. I když se pak dále uznává, že se stanoviska zákonů mravních je smlouva ve smyslu § 878. obč. zák. neplatnou, ukládá-li kdo, využitkuje své hospodářské převahy, tak zvanou konkurrenční klausulí straně druhé závazky, jež hospodářskou existenci její ničí nebo přece v poměru ku prospěchu strany této nepoměrně stěžují, nelze připustiti, že tomu tak v případě tomto, v němž nelze shledati žádnou okolnost, dle které by se za to míti mohlo, že tu jsou uvedené předpoklady pro nepřípustnost ujednání, tvořícího základ žaloby.
Nelze nahlížeti, proč by žalovaný co pomocník stavitelský nemohl mimo P., R. a okolí obcí těch nalézti žádného neb jen ne stejně — 24 —
placeného zaměstnání. Ani ujednání, by se kdo z určitého místa odstěhoval, nelze pokládati samo o sobě za nepřípustné. Rovněž tak nečiní smlouvu neplatnou okolnost, že dle obsahu jejího nebyl závazek žalovaného co do času nijak omezen. Neboť i okolnost tato by dle stavu věci ještě neopodstatňovala závěrek, že tu předléhají uvedené předpoklady pro nepřípustnost smlouvy té.
Tvrzení, že jest ujednání stran neplatným i nemravným též proto, že žalobce neměl na dodržení jeho přímého zájmu materielního, nýbrž měl toliko patrný zájem uškoditi podniku stavitele C. v saisoně stavební, nemůže rovněž odůvodniti zamítnutí žaloby, poněvadž nebyl dán prvnímu soudci podnět, žalobu s tohoto hlediska zkoumati.
Konečně nelze přisvědčiti ani námitce neurčitosti žalobního žádání, jež odpovídá zcela ujednání.
Slova »okolí« sluší rozuměti ve smyslu obecně obvyklém a nelze se vzhledem ku místním poměrům obvodu, o nějž se jedná, obávati, že by se provedení rozsudku mohlo potkati s obtížemi.
(Rozhodnutí c. k. nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 1908, č. j. R III. 329/8.) Dr. Pavel Krippner.

Citace:

č. 8788. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 381-382.