Přetahovač zboží v textilním závodě.
Ministerstvo soc. péče potvrdilo rozhodnutí zemské správy politické v Praze, jímž bylo vysloveno, že B. nepodléhá pensijnímu pojištěni, z těchto důvodů:
B. jest zaměstnán podle vlastní výpovědi přetahováním zboží, při čemž zbavuje zboží skvrn a nečistoty praním, odstřihuje nitě a odstraňuje jiné vady, vzniklé při tkaní. Vady. jež zjišťuje, jsou každému na první pohled patrny; odborných zkušeností k zjištění jich není třeba. Zkoumáním zboží se B. nezabývá, ježto nemá odborného vzdělání. Mimo přetahování zboží jest zaměstnán též měřením zboží, zaznamenáváním do knížky, balením zboží a pochůzkami na dráhu a poštu. Uvedené práce dlužno hodnotili jako převážně manuelní, dělnické, které nezakládají podle § 1, odst. 1. pensijního zákona pojistné povinnosti.
Žalovaný úřad má podle obsahu naříkaného rozhodnutí za prokázáno, jednak že vady, jež B. zjišťuje, jsou každému na první pohled patrny, a že k poznání jich odborných zkušeností není třeba, jednak že se B. zkoumáním zboží nezabývá. Zjištění tato odpovídají výsledkům vykonaného šetření.
Pokud jde o zjištění způsobu činnosti B., Nejvyšší správní soud nějaké neúplnosti nebo jiné vadnosti řízení s hlediska § 6, odst. 2. zákona o Nejvyšším správním soudě neshledal.
Nezákonnost naříkaného rozhodnutí shledává stížnost také v tom, že se v něm praví, že zkoumáním zboží se B. nezabývá, ježto nemá odborného vzdělání. Stížnost namítá, že podle tohoto odůvodnění bylo by k tomu, aby činnost přehlížitelská mohla býti považována
64 za převážně duševní, třeba odborného vzdělání, což jest v rozporu se zákonem i judikaturou.
Se stížností dlužno souhlasiti v tom, že přehlížitelskou činnost zaměstnance v textilním závodě, který zboží v tkalcovně vyrobené za účelem zjištění vad prohlíží, menší vady sám opravuje a větší hlásí šéfovi nebo mistrovi, pokládati jest za činnost převážně duševní, jak Nejvyšší správní soud v nálezu, stížností dovolaném, ze dne 31. března 1924, č. 8315/23 Boh. A 3418, vyslovil, leč nikoliv bezvýhradně, nýbrž jen s omezením, že nejde při tom jen o chyby, které jsou každému a na první pohled patrny. Tato okolnost byla jako rozhodná zdůrazněna také v dalším nálezu ze dne 3. března 1927, č. 3976/27.
Z naříkaného rozhodnutí nelze však vyčisti, že by stálo na stanovisku opačném, t. j. že by snad žalovaný úřad při svém rozhodování vycházel z názoru, že předpokladem jeho hodnocení prací B. jako dělnických byla okolnost, že nemá odborného vzdělání. Uvádí-li' naříkané rozhodnutí, že B. se zkoumáním zboží nezabývá, ježto nemá odborného vzdělání, reprodukuje jen doslova to, co B. při svém výslechu dne 22. února 1926 udal. a konstatuje tak pouze, jednak že B. zkoumáním zboží se nezabývá, jednak že odborného vzdělání nemá. Z konstatování této druhé okolnosti nelze však ještě usouditi, že by žalovaný úřad byl ji vzal za základ svého rozhodnutí a že by proto byl uznal, že B. převážně duševně nepracuje, zejména uvaží-li se, že žalovaný úřad bezvadně zjišťuje, že zkoumáním zboží, k němuž by bylo třeba odborné zkušenosti, B. se nezabývá a že B. zjišťuje a odstraňuje jen takové vady, jež každému na první pohled jsou patrné.
Z těchto úvah dospěl Nejvyšší správní soud k zamítnutí stížnosti jako bezdůvodné.
(Nález ze dne 7. prosince 1928, č. 33050/28.)
65