Č. 8162.

Horní právo. — Sociální péče. — Řízení před nss-em: Rozhodnutí báňského úřadu revírního o námitkách proti volbám do závodní rady nepodléhá dalšímu adm. řízení opravnému.
(Nález ze dne 9. října 1929 č. 18 083.)
Věc: Konrád E. a Jindřich I. v T. (adv. Dr. Theodor Kunze z Teplic-Šanova) proti báňskému hejtmanství v Praze o volbu do závodní rady.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Při volbě do závodní rady na dolech Západočeského báňského akc. spolku v Ž., konané dne 21. ledna 1927, odevzdáno bylo z platných 912 hlasů pro kand. listinu č. 1 (Union der Bergarbeiter) 620 hlasů, pro kand. listinu č. 2 (Mezinárodní všeodborový svaz) 154 hlasů, pro kand. listinu č. 3 (Svaz čsl. horníků) 101 hlas a pro kand. listinu č. 4 (Deutsch-sozialistischer Bergarbeiterverband) 67 hlasů. Obsazovalo se 8 mandátů, takže při volebními čísle 105 připadlo při prvním rozdělování na kand. listinu č. 1 5 mandátů se zbytkem hlasů 95 a na kand. listinu č. 2 1 mandát se zbytkem hlasů 49. Volební komise nepřihlížejíc ke kandidátním listinám, jež nedosáhly volebního čísla, přiznala zbývající dva mandáty po jednom kand. listinám č. 1 a 2.
K podaným námitkám báňský revírní úřad v Kutné Hoře výměrem ze 7. února 1927 výsledek této volby opravil v ten smysl, že jeden ze zbytkových mandátů přikázal na místo kand. listině č. 2 kand. listině č. 3 a odůvodnil tento svůj výrok tím, že sice volba byla řádně provedena, že však při rozdělování mandátů nebylo šetřeno předpisů vl. nař. č. 358/20, dle něhož jest při rozdělování zbytkových mandatů přihlížeti také k oněm kand. listinám, jež nedosáhly volebního čísla.
Dne 15. března 1927 vydal týž revírní úřad vyhlášku, v níž praví, že na opětovnou stížnost několika voličů přezkoušel svůj výměr ze 7. února 1927 a dospěl k náhledu, že není oprávněn výsledek volby měniti, pročež prohlašuje ve smyslu § 13 vl. nař. č. 358/20 celou volbu za neplatnou a nařizuje provedení nové volby. Připojil poučení, že podle § 231 všeob. hor. zák. možno se odvolati během 30 dnů k báňskému hejtmanství.
Proti této »vyhlášce« podali mimo jiné také oba dnešní st-lé jako voliči a členové záv. rady, jejíž volba byla prohlášena za neplatnou, odvolání a žádali, aby toto prohlášení volby za neplatnou bylo zrušeno a aby bylo v platnosti ponecháno usnesení ze 7. února 1927. Žal. úřad nař. rozhodnutím tomuto odvolání nevyhověl a to jednak proto, že k instančnímu přezkoumání napadeného výměru není příslušným, poněvadž jde tu o rozhodnutí ve smyslu § 9 zák. č. 144/20, resp. § 17 odst. 2 vl. nař. č. 358/20, které jest dle těchto předpisů konečné — mimo to však také proto, že ani k dozorčímu zákroku nemá důvodu, poněvadž výměr revírního úřadu jest ve shodě se zákonem.
Jednaje o stížnosti do rozhodnutí tohoto podané vycházel nss z těchto úvah:
Žal. báňské hejtmanství zamítlo nař. rozhodnutím pro nepříslušnost svoji opravný prostředek, jejž podali dnešní st-lé proti vyhlášce, kterou revírní báňský úřad své vlastní rozhodnutí ze 7. února 1927, vydané o námitkách podaných proti volbě závodní rady, opětovně přezkoumal a změnil. Tento ve zmíněné vyhlášce obsažený výrok rev. báň. úřadu (t. j. výrok ze 13. března 1927) označuje rev. báň. úřad sám jako rozhodnutí vydané v námitkovém řízení proti volbám, a sluší proto na něj takto pohlížeti bez ohledu na to, zda provedená jím reasumace dřívějšího rozhodnutí o námitkách proti volbě může po stránce procesní býti považována za přípustnou. Neboť i kdyby reasumace tato byla procesně vůbec nepřípustná, neztrácí tím reasumační výrok povahy, kterou mu rozhodující úřad sám vtiskl. Mohlo jíti jen o to, měl-li takovýto výrok reasumační býti v cestě instanční odstraněn.
Bylo tudíž vycházeti z toho, že zde rozhodnutí bylo vydáno rev. báň. úřadem v námitkovém řízení volebním. Rozhodnutí rev. úřadů tohoto druhu jsou však podle § 9 zák. o záv. a rev. radách č. 144/20 konečná. Nemohou proto v dalším postupu instancí býti naříkána. Až potud dlužno tedy s nař. rozhodnutím souhlasiti. Leč žal. úřad přehlédl, že rev. báň. úřad svému výroku z 13. března 1927 připojil právní poučení, že proti jeho výroku může podle § 231 obec. hor. zák. býti podáno odvolání u báň. hejtmanství. Toto právní poučení je vzhledem ke specielnímu ustanovení cit. § 9 zák. o záv. a rev. radách nesprávné. Nesprávně právní poučení zakládá však podstatnou vadu řízení, k níž má úřad, na nějž se strana obrátila a jenž v poučení tom jest označen — byla-li tím strana poškozena — přihlížeti z moci úřední. Byl proto žal. úřad povinen pro tuto vadu zrušiti výrok rev. báň. úřadu. Opomenul-li tak učiniti, dopustil se sám podstatné vady řízení. Pokud ovšem stížnost brojí také proti tomu, že žal. úřad odepřel použíti svého případného práva dozorčího, je nepřípustná, neboť stranám nepřísluší nárok na výkon úředního dozoru, takže jeho odepřením nemohou býti st-lé zkráceni ve svých právech.

Citace:

č. 8162. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 239-241.