Čís. 9024

Obchodní pomocníci (zákon ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák.). Kinooperatér není obchodním pomocníkem.
(Rozh. ze dne 13. června 1929, Rv I 1440/28)
Žaloba, jíž se domáhal kinooperatér na majiteli kina zaplacení na základě zákona o obchodních pomocnících, byla oběma nižšími soudy zamítnuta. Odvolací soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Správné jest, že se na žalobce nevztahuje zákon ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák. proto, že biografy jsou podniky zábavné, na které se podle čl. V. odst. o) cís. pat. ze dne 20. prosince 1859, čís. 227 ř. zák. předpisy živnostenského řádu nevztahují, jak také vyslovil nejvyšší správní soud. Na žalobce nevztahuje se však zákon o obchodních pomocnících i proto, že nekonal ani služby kupecké, ani jiné vyšší služby ve smyslu §2 prvý odstavec cit. zák., neboť podmínky pro způsobilost, býti kinooperatérem, stanovené § 11 nařízení min. vnitra ze dne 18. září 1912, čís. 191 ř. zák. jsou takové, že služba kinooperatéra jak předběžným vzděláním a vyžadovanou prací, tak i svou povahou nemůže býti řaděna mezi služby vyššího řádu, právě tak, jako nekonají služby vyššího řádu strojníci a zámečníci, třebaže mají úplnou kvalifikaci podle živnostenského řádu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatel napadá jediné právní názor soudu druhé stolice, že jeho služební poměr nemůže býti posuzován podle zákona ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák. o obchodních pomocnících. Uváží-li se však, že se živnostenský řád na biografy jako zábavné podniky (čl. V. odst. o) cís. pat. ze dne 20. prosince 1859, čís. 227 ř. zák.) nevztahuje, a že biografy nejsou obchodními podniky ve smyslu čl. 271—273 obch. zák., nelze kinooperatéra považovati za obchodního pomocníka ve smyslu § 1 nebo 2 zákona o obchodních pomocnících.

Citace:

Čís. 14550.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 622-623.