Čís. 14709.

Pensijnímu pojištění nepodléhá číšník, jenž vykonával úkony ranního číšníka, jinak s výjimkou jednoho dne v týdnu zastával výhradně službu číšníka obsluhujícího.
(Rozh. ze dne 15. listopadu 1935, Rv II 479/35.)
Manžel žalobkyně Karel H. vykonával úkony ranního číšníka (t. zv. »Frühstücksrechner«), záležející v tom ,že od 7. hodin ráno do 12. hodin poledne zastával službu jak číšníka obsluhujícího, tak i číšníka účtujícího, odpoledne a večer zastával výhradně jen službu číšníka obsluhujícího a jen jednou týdně zastupoval odpoledne i večer Rudolfa P-e, který byl v podniku ustanoven vrchním číšníkem (účtujícím číšníkem). Poněvadž nebyl žalovaným přihlášen k pensijnímu pojištění, ač podle tvrzení žalobkyně pensijnímu pojištění podléhal, domáhá se tato na žalovaném (jeho dědicích) placení renty ve výši, která by jí příslušela proti pensijnímu ústavu, kdyby byl její manžel řádně a včas k pojištění přihlášen. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Pokud jde o otázku, zda Karel H. podléhal povinnému pensijnímu pojištění, platily v době jeho zaměstnání tyto zákony: Zákon ze dne 16. října 1906 čís. 1/07 ř. z., zákon ze dne 5. února 1920 čís. 89/20 sb. z. a n. a zákon ze dne 21. února 1929 čís. 26 sb. z. a n. Podle prvého zákona (čís. 1/07 ř. z.) Karel H. nebyl by podléhal pensijnímu pojištění ani tehdy, kdyby zastával službu účtujícího číšníka. Není třeba se obírati otázkou, zda Karel H. podléhal povinnému pensijnímu pojištění s hlediska zákona čís. 26/29 sb. z. a n., neboť i kdyby jeho pojistná povinnost byla založena teprve tímto zákonem, nemohla by žalobkyně nabýti nároku na vdovský důchod pro nedostatek čekací doby. Karel H. zemřel dne 12. prosince 1929 a podle § 25 cit. zák. má pojištěncova vdova na vdovský důchod jen tehdy, jestliže pojištěnec v době svého úmrtí požíval důchodu invalidního nebo starobního, anebo měl nárok na tento důchod. Podle § 16 cit. zák. jest pak nárok na důchod invalidní a starobní (§ 15 čís. 1 zák.) vázán na dokonání čekací doby šedesáti příspěvkových měsíců, jichž H. — kdyby se předpokládalo, že nepodléhal před tím pensijnímu pojištění, —_ nemohl nabyti, an dotčený zákon nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1929 (§ 198 zák. čís. 26/29 sb. z. a n.). Jde tedy toliko o to, zda Karel H. byl pojištěním povinen podle zákona čís. 89/20 sb. z. a n. V tomto směru je zase rozhodné ustanovení § 1 odst. 2a) cit. zák., podle něhož jsou pojištěním povinni zaměstnanci, kteří vykonávají převážně práce duševní, nebo kteří k pracím jiných osob pravidelně dozírají. Karel H. vykonával úkony ranního číšníka (t. zv. »Früstücksreohner«), záležející v tom, že od 7 hodin ráno do 12 hodin poledne zastával službu jak číšníka obsluhujícího, tak i číšníka účtujícího. V dopoledních hodinách obsluhoval tedy hosty a přijímal od nich peníze, a ježto byl sám v kavárně, jest opodstatněn závěr, že manuelní výkony ryze číšnické jako donášení nápojů, nápomoc hostů při svlékání a oblékání, donášení novin, telefonních seznamů a pod. převyšovaly duševní úkony (výpočet účtů a přijetí peněz od hostů), zvláště, hledí-li se k známé zkušenosti, že dopolední obchod je pouze podřadnou částí celkového obratu v kavárnách. Dále bylo zjištěno, že odpoledne a večer zastával výhradně jen službu číšníka obsluhujícího a jen jednou týdně zastupoval odpoledne i večer Rudolfa P., který byl v podniku ustanoven vrchním číšníkem (účtujícím číšníkem). Hledí-li se k tomuto celkovému zaměstnání Karla H., nelze tedy důvodně za to míti, že konal převážně služby, které vzhledem k požadavku určité kvalifikace a vzhledem k významu a důležitosti výkonů pro podnik vybočovaly z mezí rázu obyčejných t. j. služeb číšnických, jež lze pokládati jen za výkony rázu podřadného.

Citace:

X., X.. Úmrtí.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1928, svazek/ročník 10, číslo/sešit 1, s. 14-14.