Opětné provdání se výměnkářky nezakládá nedovoleného rozšiřování služebnosti bydlení ve smyslu §. 484. ob. z. obč.

Manželé František a Františka H....ovi prodali v r. 1889 svůj domek manželům Peregrinu a Františce H...ovým, vyhradivše si v něm výměnek doživotného bydlení. Po smrti svého manžela se výměnkářka Františka H. znovu provdala za Jana H.
První její manžel byl havířem, druhý však tkalcem, jenž si svůj tkalcovský stav přestěhoval a prací na něm vlastníky domu Per. a Frt. H. tou měrou prý znepokojoval, že podali na výměnkářku Františku H...ovou žalobu, žádajíce, aby uznáno bylo, že jest žalovaná povinnou, aby svého druhého manžela Jana H...z výměnkářského příbytku odstranila.
První soudce žalobě vyhověl, maje za to, že pro Jana H. dotyčnou kupní smlouvou z r. 1889 právo bydlení ujednáno nebylo, tudíž jeho přijetí do výměnkářského příbytku rozšířením služebnosti bydlení, žalované příslušící, se jeví.
Žalovaná se odvolala a to z tří důvodů:
1. pro scházející passívní legitimaci, jelikož nikoli žalovaná to byla, jejíž činěním žalobcovo právo bylo porušeno,
2. proto, že žádání žalobní obsahuje činění nemožné a rozsudek jemu vyhovující jest nevykonatelným,
3. pro nesprávné právní posouzení věci, an 1. soudce za to měl, že žalovaná nebyla oprávněnou, aby svého druhého manžela do výměnkářského příbytku přijala, poněvadž toto přijetí tvoří rozšíření příslušícího jí užívacího práva na úkor vlastníků.
II. stolice žalobu zamítla.
Důvody:
Jest to základní zásadou práva procesního, že rozsudek tvoří právo toliko mezi spornými stranami, pročež nelze vystihnouti, jak by žalovaná rozsudkem jí uloženého nařízení uposlechnouti a nikoliv jí samou, nýbrž jejím manželem Janem H. způsobený protiprávní stav odstraniti mohla.
Soudce I. stolice domnívá se sice, že žádání, aby uloženo bylo žalované, by svého druhého manžela z příbytku odstranila, obsahem svým nepraví ničeho jiného, leč »že žalované se má zakázati, aby svého práva bydlení v dotyčném domě nerozšiřovala tím, že dovoluje svému druhému manželu Janu H., aby výměnkářského příbytku spoluužíval a že jest pod důhonem práva povinnou, aby zákazu toho nadále dbala.« První soudce má též za to, že podobného zákazu dle ex. ř. (§. 346.—359.) vykonati lze.
Soud odvolací se však k názoru tomuto přidati nemohl. Uložení sebe větší pokuty neb vazby žalované nemohlo by vynutiti odstranění jejího manžela z příbytku jí k užívání příslušícího, tudíž odstranění protiprávního prý stavu, dokud manžel tento sám dobrovolně příbytku toho se nevzdá.
Aby žalovaná svého manžela, s nímž žije snad v nejlepší shodě a jenž jí svým výdělkem lepší živobytí umožňuje, snad násilím sama neb zjednanými lidmi z příbytku svého odstranila, toho od ní již z ohledů mravních žádati nelze.
Též nemožno tvrditi, že by rozsudek 1. stolice ji oprávňoval, aby přímo pomoci soudní k odstranění manžela svého se dovolávati mohla.
Z řečeného plyne naopak, že proti žalované samé čelící žádání na odstranění protiprávního prý stavu, záležejícího v tom, že žalovaná si do příbytku přibrala svého druhého manžela, jest pochybeným a že bylo je zamítnouti, pročež bylo návrhu odvolacímu, zamítnutí žalobního žádání se domáhajícímu, vyhověti.
Řeší-li se rozepře tato z tohoto právního stanoviska, pak odpadá zkoumání správnosti veškerých ostatních námitek žalované, že totiž byla oprávněnou, aby Jana H. do výměnkářského příbytku vzala, že jeho přijetí rozšíření žalované příslušícího práva užívacího nezakládá, že žalobci sami s tímto přijetím Jana H. do výměnkářského bytu souhlasili a že týž proto nepoužívá místností bytu též bez právního důvodu.
Nejvyšší soud dovolání žalobců zamítnul, připojiv tyto
důvody:
Dovolání, o §. 503., č. 4. c. ř. s. se opírající, není důvodným. Po stránce právní jest zamítnutí žaloby správným.
Bylo by bývalo věcí žalobcův, aby dokázali, že stalo se jim, jako majitelům sloužícího statku vykonávání služebnosti bydlení žalované z kupní smlouvy příslušící tím, že znovu se provdavši, svého druhého manžela Jana H. do příbytku výměnkářského přijala, obtížnějším než za doby, kdy služebnost byla zřízena, a že tudíž ža-
7 lovaná způsobem dle §. 484. ob. z. obč. nedovoleným své služebnostní právo rozšířila.
Důkazu takového však žalobci neprovedli. Povšechné tvrzení žaloby, že přijetí Jana H. do výměnkářského příbytku vedlo k nepatřičnostem, nemůže, nejsouc blíže konkretisováno a skutečnostmi prokázáno, důkazu tohoto nahraditi.
Z pouhé skutečnosti však, že žalovaná svého druhého manžela do výměnkářského příbytku přijala, nelze v případu tomto již beze všeho dalšího souditi na neoprávněné rozšiřování práva k bydlení, poněvadž toto v kupní smlouvě ustanoveno bylo pro žalovanou, jakož i pro jejího prvního manžela Františka H., následkem úmrtí Františka H. žalovaná teď právo bydlení úplně a sama vykonávati smí, při tom vzhledem na ustanovení §. 505. ob. z. obč. si na pomoc v domácnosti osobu do příbytku výměnkářského přibrati oprávněnou jest, manžel však vzhledem na ustanovení §. 89. ob. z. obč. v přední řadě za osobu k tomu povolanou považován býti musí.
Proto dovolání vyhověno býti nemohlo.
(Rozh. ze 7. února 1905, č. 598.) Bb.

Citace:

Opětné provdání se výměnkářku nezakládá nedovoleného rozšířování služebnosti bydlení ve smyslu §. 484. ob. z. obč.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1905, svazek/ročník 14, číslo/sešit 2, s. 104-106.