Čís. 15050.

K § 1326 obč. zák.
Osoba stižená nevyléčitelnou vrozenou těžkou duševní chorobou, a proto zbavená úplně svéprávnosti, neutrpí zohyžděním újmu na možnosti lepšího zaopatření.
(Rozh. ze dne 18. března 1936, Rv I 847/34.)
20* Žalobkyně, jež byla stížena těžkou, vrozenou a nevyléčitelnou duševní chorobou, pro niž byla zbavená úplně svéprávnosti, utrpěla při automobilové nehodě těžký úraz, jímž byla zohyžděna, zejména na obličeji. Žalobou domáhá se na žalovaných mimo jiné pro zohyždění i náhrady za zmaření lepšího zaopatření, zejména sňatkem. Nižší soudy přiznaly jí tento nárok částkou 12000 Kč.
Nejvyšší soud žalobu v této části zamítl.
Důvody:
Duševní choroba žalobkyně stávala již před úrazem, jde o vrozenou těžkou slabomyslnost předčasnou, která nebyla úrazem ani vyvolána ani zaviněna, a která by byla propukla i bez tohoto utrpěného úrazu. Jdeť u žalobkyně o utajenou duševní chorobu, zvanou duševní schizofrenie neboli dementia precox. Bylo také zjištěno, že zohyždění, které žalobkyně ve tváři utrpěla, jest sice nápadné a trvalé, ale mírného stupně, jež znalci odhadli na 20%. Žalobkyně opřela svůj nárok na náhradu za zohyždění v odst. 5 žaloby o tvrzení, že, nehledíc k její trvalé a nevyléčitelné těžké chorobě nervové, jest její tvář trvale zohyžděna tak, že vyhlídka na sňatek jest úplně zmařena, a žádala za trvalé zohyždění obličeje, zmařenou vyhlídku na sňatek a trvalou újmu 60000 Kč. Podle zjištěného stavu věci by šlo o zohyždění zakládající náhradní nárok podle § 1326 obč. zák., kdyby jizva na tváři žalobkyně po poranění zbylá mohla býti na překážku jejímu lepšímu zaopatření, zejména sňatkem; ale nelze přezírati, že žalobkyně byla již před tím stížena vrozenou těžkou duševní chorobou. Pro tuto vrozenou těžkou duševní chorobu, pro kterou byla žalobkyně i zbavena úplně svéprávnosti a která činí žalobkyni osobou v životě méněcennou, nelze ani objektivně vůbec počítati s tím, že by žalobkyně, i kdyby měla hladkou tvář, mohla dosíci lepšího zaopatření sňatkem, než s jizvou na tváři. Žalobkyně sama v žalobě tvrdila, že její duševní choroba je trvalá a nevyléčitelná, pro kterou byla úplně zbavena svéprávnosti. Za tohoto stavu věci nelze míti za to, že následkem uvedeného zohyždění utrpěla žalobkyně újmu na možnosti lepšího zaopatření, zejména sňatkem, ana žalobkyně není vůbec schopna dobýti si nějakého zvláštního postavení a zaopatření v životě právě proto, poněvadž je těžce choromyslnou.

Citace:

Čís. 15050.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 333-334.